Turmee komentáře u knih

Klasika, kterou znám z filmu nazpaměť. Přesto mi trvalo prokousat se všemi šesti díly docela dost dlouho. Švejk je postava veskrze zábavná a poučná. Přemýšlíte, jestli je opravdu tak blbý nebo tak chytrý. Osobně mám ráda nadporučíka Lukáše a nenažraného Balouna.
Čtení mi ale ztěžovala spousta německého textu, kterému jsem, jakožto němčinou nepolíbený člověk, vůbec nerozuměla a občas to dokonce překáželo porozumění textu.
Přiznám se, že jsem občas měla chuť Švejka za jeho vypravování uškrtit a pár takových pasáží jsem i přeskočila, každopádně i tak musím dát 4 *.

4 13.03.2017

I po třetí je tahle knížka suprová. Pokaždé si všimnu něčeho trošku jiného, pokaždé jsou pro mě důležité jiné části a chápu příběh trochu jinak. Charlieho praštěnost miluju, stejně jako jsem si oblíbila většinu postav. A zrovna tady si myslím, že i film zvládá zachytit pointu.

4 06.02.2017

Pratchett kraluje. Jedna z jeho nejlepších knížek mě dokáže pobavit kdykoli. Přestože jsem ji četla už asi po třetí, pokaždé se u replik s chutí zasměju.

Miluju Stařenku Oggovou, Bábi Zlopočasnou i Magrátu. Užívám si každý jejich dialog i popisy jednotlivých scén. Konec knížky je trochu uspěchaný a chaotický, ale nakonec se všechno vybarví a skvělá Zeměplocha nás vykopne zpátky do reality.

4 02.10.2016

Konečně jsem se prokousla Hrozny hněvu. Pořád jsem čekala na nějaký happy end, zlepšení, změnu, spásu. Knížka mě naplnila neskutečným pocitem bezmoci a vzteku. Občas jsem se i modlila za Joadovy, aby se jim přihodilo něco lepšího, a to i přesto, že jsem dopředu věděla, jak to skončí.
Taková Řada nešťastných příhod pro dospěláky. Myslím, že je na čase přečíst si něco méně realistickéhé a veselejšího.

"A lidé stojí na břehu a dívají se, jak plavu brambory po vodě; poslouchají, jak kvičí vepři, které muži zapichují v příopu a pak polévají nehašeným vápnem; dívají se, jak se hory pomerančů rozbředají v hnilobný sliz - a v očích hladovějících roste hněv."

4 03.09.2016

Tak krásný obal a takové zklamání. Podle nadšených recenzí jsem očekávala úžasný příběh s originální zápletkou, místo toho jsem se dočkala jen podivné slátaniny.
Prapodivný sloh tvořený krátkými, útržkovitými a ne příliš navazujícími větami mi byl vysloveně proti srsti. Kdybych neuměla španělsky, tak mám z té hromady cizích slovíček úplně zamotanou hlavu.
Snaha o zachycení halucinací, myšlenek a neuspořádaného děje vyvrcholila v šílený chaos. Polovinu knihy jsem se neorientovala v osobách, ději, příběhu, místu ani pocitech. Střídání vypravěčovy osoby tuto nechuť ještě umocnilo.
Proti veškeré snaze o napětí pak stojí sáhodlouhé popisy krajiny, šutrů a knih. Přehršel přirovnání, metafor a metonymií mi ke konci už lezl krkem.

Hvězdička snad jen za pěkné básně a poutavý obal.

4 09.04.2016

Zeměplocha jako vyšitá. Stařenčiny narážky a komentáře mě stále uvádějí v úžas a nádherně se bavím nad Bábiným milostným románkem.

4 24.09.2015

Tahle kniha pro mě byla rozhodně srozumitelnější a lidštěji napsaná než první díl Teorie typů.
Autorka se zaměřuje více na matky, rozborem se zabývá problémy a nástrahami, které jsou pro matky typické. To pochopení pro matky je úžasné.
Pobavilo mě, jak přesně mě můj typ vystihuje. A i když logicky chápu, že každý to může mít jinak, vždycky mě udiví, že to někdo vnímá odlišně.
Obecně by mě zajímalo, k čemu tento typ knihy je. Mám určit sebe? Nebo přečíst přehled o všech typech a jejich problémech?

Přestože je autorka proti škatulkování, celá kniha je vlastně o tom, zařadit se do nějaké skupinky. Na to, že je to kniha pro mámy, které mají málo času a prostoru na studium, je to obsáhlá a formátem velká bichle.
Taky mě štve, že typy nejsou uváděny konzistentně ve stejném pořadí ale v průběhu kapitol se mění.

3 23.10.2022

Knížka slibuje revoluční odhalení v oblasti rodičovství a praktické návody na řešení zmíněného problému. Osobně si myslím, že slíbené nedodrží a ještě zdržuje čtenáře od užitečnějších věcí.

Ano, vazba/vztah (attachement) je důležitý, stejně tak bezpodmínečná láska. Stejně tak je pdostatné trávit s dětmi čas a poskytnout jim prostor pro žádoucí chování. Souhlasím i s jistou potřebou omezení digitalizace (na obou stranách - rodičů i dětí). To je tak všechno, co dává v knize smysl.

Od první kapitoly mě text naprosto vytáčel. Autor je očividně jediný, kdo problém vidí a ještě na to rád upozorňuje. Vždyť puberťáci se potřebují odpoutat od rodičů, orientace na vrstevníky je přirozená a děti rozhodně ví, co potřebují. Není to žádné spiknutí doby nebo nepochopení kontextu - za většinu zmiňovaných příkladů opravdu můžou rodiče.
Několikrát autoři zmiňují, že jsou proti všem návodům a příručkám rodičovstvtí. A přesto se pokusili takovou publikaci napsat. Nikde nespecifikují, z čeho vlastně vychází (kromě vlastních pozorování a doměnek). Často text sklouzává k filosofckému pojednání o nevědomých instinktech, "správnosti" jistých kultur oproti jiným.
Většinou stačí přečíst nadpis kapitol a jednotlivých částí. Zbytek je omáčka, která se pořád dokola opakuje - děti se rodí necivilizované, nuda je špatná, dospělý si musí "vydobýt přirozenou roli mentora" a "přimět je k respektu a poslušnosti".
Slovníček a rejstřík na konci jsou úplně zbytečné. A osobně i velmi vadí odkazy a zdroje až na konci kapitol, kdy člověk musí prolistovat půlku knihy, aby se k nim dostal.

3 21.09.2022

Hlavní myšlenkou knihy je, že základem rodičovstvtí je vztah s dítětem. Kniha slibuje nehodnotit, pouze dávat rady a tipy jak pracovat s pocity a hledat příčinu skoro všeho ve vlastním dětství.
Čte se to snadno, tón je milý, obsahuje snad všechna myslitelná témata - od těhotenství a mentální přípravy na dítě, přes poporodní deprese, kontakt s dětmi, závislosti na telefonu až po vymezování hranic a zpracování emocí. Vše spolu s příklady ze života.
Podle autorky je potřeba začít vždy u sebe, protože děti dělají to, co děláme my, ne to, co jim říkáme - měli bychom být méně kritičtí, nesoudit a neškatulkovat, neignorovat pocity.

Zajímavé myšlenky:
- to, co nás na dětech rozčiluje, často vychází z vlastních pocitů z dětství
- rodiče mají právo na chyby, důležité je přiznat si je a omluvit se
- neexistuje něco jako optimální výchova
- když společně zpíváme, společně dýcháme
- problémem nejsou emoce dětí ale to, že dospělí se těch pocitů bojí

Celkově z knihy ale nadšená nejsem. Cvičení jsou velmi obecná a abstraktní, text je nemastný neslaný. Od půlky už mi to přišlo velmi rozvláčné a opakující se. Autorka občas vyvolává pocit, že všechny negativní emoce a potřeby rodičů vycházejí z jejich dětství. Přitom někdy je člověk jen unavený nebo má hlad. Uváděné příklady jsou idealizované. Děti vždy reagují ukázkově. Vůbec se nepřipouští vatianta, že to nebude z jakéhokoli důvodu fungovat.

3 25.08.2022

Ta kniha je super. Nepřináší žádné nové a závratné myšlenky, návody ani univerzální rady. Její tón je ale tak milý a přátelský a celková atmosféra tolik uklidňující, že je fajn si ji přečíst kdykoli, kdy máte jako rodiče nějaké pochyby - a to je skoro pořád :D.
Autorka probírá nejčastější problémy batolat se spánkem, navrhuje možná řešení, uvádí příběhy skutečných dětí a rodičů a neustále zdůrazňuje individualitu každého z nás a jedinečnost každé rodiny a jejich zvyklostí a potřeb.
Občas to prokládá řádně ocitovanými výsledky výzkumů nebo pohádkami, které vytvořila pro snadnější spánek a usínání.
A přestože ke všem jejím radám dojdete i selským rozumem, je fajn si přečíst, že to tak je normální a že podobné trápení mají stovky rodičů na světě.

3 27.06.2022

Tak tohle mě překvapilo. Pro mě naprosto jiný styl, než na jaký jsem u Agathy zvyklá. Krátké povídky, s detektivní a trochu mysteriózní zápletkou, které by každá vystačily na vlastní knihu.
Ze začátku zábavné a nové, ke konci jsem už dokázala odhadnout, co se bude v povídce dít a odhalit zločin o něco dříve.

3 26.05.2022

Skvělá Agatha a úžasný Poirot. To už je pro mě standard. Perfektní příběh s nečekaným rozuzlením, psychologie postav, anglický venkov...

V této knize, mi ale vadil rozvláčný úvod, dlouhé představení jednotlivých postav a zase změť jmen, která nikdy neumím přiřadit ke správným postavám. Vážně bych ocenila nějaký rodokmen nebo přehled na začátku/konci knihy. A slovo "weekend" mě fakt vytáčelo celou dobu. Narazila jsem i na pár dalších nevhodných překladů, které celkový dojem z knihy lehce zkazily.

3 22.03.2022

(SPOILER) Tak tohle jsem zhltla jako malinu. Přitom jsem vůbec nečekala, že nepůjde o klasické pokračování - stejné postavy, další dobrodružství.
Druhý díl propojuje dvě dějové linky - historie Chilli a existenciální problémy Lovey. Popisy prostředí, techniky, ras, pocitů, myšlenek...všechno to sedí, je to uvěřitelné a neskutečně čtivé. A navíc to má nějakou tu hlubší myšlenku, která se nevtíravě představuje mezi řádky a nutí čtenáře k zamyšlení.
Fakt super.

3 10.01.2022

(SPOILER) Moje jediná otázka, skrz celou knihu, byla - pro koho je tento text určen? Rozhodně není srozumitelný a snadný pro běžného čtenáře. Cizí termíny a zbytečně do hloubky zabrané popisy navozují atmosféru odborné publikace, do které má ale text opravdu daleko. A to i přes velké množství zdrojů a citací.
Forma je nekonzistentní, celá souvětí se často opakují, některé rady jsou prakticky skoro neuskutečnitelné (např v části o společném spaní: dítě by nemělo spát mezi dvěma lidmi, okolo by neměl být žádný polštář ani ostatním děti, ležet by mělo vždy na zádech), příklady nejsou dotažené do konce a rady ohledně výchovy v druhé půlce knihy jsou často úplně mimo mísu (visítko na fotce, nevhodnost nudy, sání ručičky místo prsu) a kolikrát si i odporují (např  doporučené rozptýlení před záchvatem vzteku, čímž se ale zabrání  vývoji systému stresové reakce).
Pokud si přečtěte jen nadpisy a shrnuti každé kapitoly, získáte stejné množství informací a ušetříte spoustu času.
Pozitivně hodnotím tón knihy - neútočí, jen neutrálně informuje rodiče o tom, jaké důsledky můžou různé výchovné metody mít. A seznam nevhodných přísad v potravinách je taky fajn.

Spoiler: poslestvi knihy se dá shrnout jednou větou - Výchova přímo ovlivňuje chemické systémy v mozku dítěte.

3 02.08.2021

Jsem rozpolcená.
Teorie typologie je docela složitá a přiznávám se, že první část jsem musela číst několikrát, než jsem dostala alespoň trochu náhled na to, o čem kniha vlastně je. Jako úplný laik, který se s těmito písmenky snad nikdy nesetkal, jsem shledávala jednotlivé popisy matoucí a nesouvislé. Velmi bych ocenila nějaký stručný a rámcový přehled/vysvětlení písmenek a typů hned na začátku knihy.
Po několika pokusech jsem sama sebe jakž takž zaškatulkovala a dostala se do druhé části knihy. Pročítat všechny podrobnosti ohledně všech typů mi přišlo zbytečné, takže jsem si pročetla jen sama sebe.
Syn je ještě hodně malý, takže na něj žádné příklady nepasují a typy úplně nefugnují.

Knihu si nechávám v knihovně jako "návod" na později, kdy z dětí půjde něco vyčíst. A taky doufám, že někdy najdu dost času na to, pročíst si všechny typy podrobně.

Uspořádání knihy a její pojetí je pro mě sice náročné, nicméně mi přijde funkční a přehledné. Spousty příkladů, přehledné tabulky a grafická znázornění jsou za mě velké plus, stejně jako obrázky, které text oživují.

3 08.07.2021

Snaha býti vyrovnaným rodičem je zde postavena na základě umění seberegulace (aneb jak můžeme po dítěti chtít, aby se nevztekalo, když nám samotným bouchnou saze dvakrát týdně?), napojení na dítě (prostě s ním buďte) a koučinku (proč by dítě mělo dělat to, co chceme my?).

Další typicky americká kniha o výchově. Teoreticky to všichni všechnou v hloubi duše víme, tady se o tom ale autorka rozkecává na 300 stranách. Všechno by se to dalo shrnout do mnohem stručnějích kapitol nebo bych ocenila bodové shrnutí na začátku/konci každé kapitoly. Stále opakující se věty a fráze mě ke konci už dováděly k šílenství (hlavně tedy "láskyplné vedení").

Fajn byly konkrétní příběhy, návody na různé hry a praktické tipy jak řešit dané situace. Líbilo se mi i rozdělení podle věkových kategorií. Kapitola o trestu byla pro mě asi nejzajímavější, spolu s výchovou k mistrovství.

3 16.09.2020

Myšlenka dobrá, příslib zajímavého a obohacujícího čtení. Žádný wow efekt se ale nedostavil. Jsem z knížky rozpačitá, protože neumím přesně určit, co mi na ní nesedělo. Její obsah by se dal shrnout pár pravidly: odpočívejte, buďte v teple a mějte se ráda.

Autorka zdlouhavě popisuje své poporodní období, nicméně všechno jen velmi obecně, bez konkrétních řešení. Závěrem každé druhé kapitoly je: "Zajděte za odborníkem na pánevní dno". Celkově to vypadá, že bez financí na spoustu roztodivných odborníků nemá žena šanci.

Kniha sice obsahuje návody na některá praktická cvičení, ale málokterá mi přijdou reálně uskutečnitelná. Podobně jsou na tom uvedené recepty. Obecně se informace v jednotlivých kapitolách často opakují, některé části mi přišly naprosto zbytečné.

Odkazy na webové stránky, kterých je v knížce požehnaně, často nefugnují.

3 06.03.2020

Jestli bych měla každé těhotné doporučit jednu jedinou knihu, byla by to tato. Vše sepsáno jasně a srozumitelně. Spousta myšlenek nabádá k dalšímu studiu.
Přestože je kniha napsána před více než 10 lety, většina témat a problémů je bohužel stále aktuálních. České porodnictví se sice zlepšuje, ale k nějakému rozumnému stavu má ještě hodně daleko.

3 30.01.2020

Myšlenky dobré, přestože pro mně osobně nijak objevné ani nové. Většina prezentovaných technik mi přijde přirozená a normální.
Naopak styl, kterým je tato filosofie podávána mi příjemný nebyl. Snaha zamotat relativně vznešené myšlenky do srdcervoucícho příběhu skutečného právníka a prozření první jeho "oběti" během jediné noci mi prostě nesedlo.

3 06.02.2019

Dobrodružství zasazené do romantické Francie plné pletich (politických i milostných) a čtyřčlenná parta nasávajících výtržníků. D'Artagnan je chvíli mazaný a odvážný jako Old Shatterhand, jindy naivní a impulsivní. Jeho mušketýrští přátelé na tom nejsou o moc lépe. Za vzory bych je nejspíše nedávala, ale jejich příhody jsou rozhodně zábavné a styl vyprávění poutavý.
Přes všemožné zápletky, odbočky, "zákulisní" scény a politiku odsýpá děj přirozeně a svižně a ani jsem se v něm nijak neztrácela.
A ty ilustrace - už dlouho jsem neměla tak krásně zdobenou knížku v ruce. Nádhera.

3 25.07.2018