Toffee komentáře u knih

Mají v sobě energii a nepokoj, jsou impulzivní, ale pod tím vším na ně nějakých dvanáct let po válce pořád těžce doléhá zkušenost holocaustu, ztráta blízkých a známých, smutek a melancholie. Hlavně se to týká vypravěče Arona, který ve svém románu na pokračování v jidiš oživuje vzpomínky na židovské Polsko. I já si s nostalgií vychutnávala si všechny jidiš výrazy, zapisovala si oblíbená varšavská jídla a myslela na to, že se k Singerovi brzy musím vrátit.

- "Už jsem vám ale řekl, že židovský New York je malý štetl a že hlavním zaměstnáním je v něm rozšiřování drbů.
- Padesát mi mělo být až za dva roky, já jsem se však tehdy už cítil jako stařec. Prožil jsem dvě světové války, celá moje rodina vymřela a z žen, které mi byly blízké, zbyl jen popel. Lidé, o kterých jsem psal, byli všichni mrtví. Stal jsem se fosílií dávno zaniklé epochy.
- V čem koneckonců vlastně spočívalo židovství Maxovo - nebo Miriamino, či moje? Všichni jsme přeťali své kořeny. Byli jsme tím, co Kabala nazývá "nahými dušemi", pozůstatky duchovního holocaustu."

12 25.05.2020

Ne. Tady jsem opravdu sáhla vedle. Čekala jsem humor a dostalo se mi nudy (přitom hrdina je kopií Sheldona z Teorie velkého třesku, takže přísliby tu byly). Druhou půlku už jsem vzala rychločtením, kdyby se to náhodou zlepšilo, tak abych o to nepřišla. Nestalo se.

10 24.05.2020

Výborné zpracování nejen vlastního atentátu, ale i jeho celého pozadí. Atentát na Heydricha je notoricky známý - všichni ví o zatáčce, selhání zbraní, kryptě. Tady to ale čtenář dostane naservírováno se všemi detaily, s přípravou v Anglii, politickým pozadím atd. a navíc hodně čtivou beletristickou formou. Zajímavá pro mne byla určitá naivita výsadkářů tváří v tvář realitě protektorátu, na kterou je výcvik ani zpravodajské informace nemohly připravit, hrozná dilemata, kterými ti mladí kluci museli sami čelit. Spád knížce dávala i linie souběžného pátrání nacistů před atentátem i po něm. Jejich důkladnost a práce s každou nepatrnou stopou byla děsivá. Člověk při čtení skoro zapomene, že ví, jak to celé dopadne, a napjatě sleduje, jak se nacisté přibližují, doufáte, že někdo přece jen unikne .... (souběžně jsem si hledala na internetu a neunikl téměř nikdo, kdo se i jen mihl kolem).
I když si myslíte, že atentát na Heydricha znáte, takhle knížka za přečtení rozhodně stojí.

60 20.05.2020

Špatné to není, ale souhlasím s komentářem Paliva: napůl skvělá, napůl otravná. Paradoxně mi celkový dojem z knihy vylepšily informace v doslovu. Věřím, že kdo zatím nečetl jiné knihy z období před a těsně po revoluci, bude mít z knihy mnohem lepší dojem. Styl je neobvyklý, hodně útržkovitý, místy až snaživě poetický v kontrastu k marasmu doby.

12 14.05.2020

Příjemné a zajímavé čtení. Ve světle všech současných detektivek je skoro úsměvné, že samotná vražda je popsána snad jednou větou a tak decentně, že mi v první chvíli ani nedošlo, že už se stala. Přitom to ničemu nevadilo. Bavilo mě i samotné sledování života židovské komunity, výběr rabína, zákulisí jednání o prodloužení jeho smlouvy...

21 13.05.2020

Skvělé, i třetí část přesně splnila mé očekávání. Sympatické postavy, a to včetně mafiánských bossů, pořád se něco děje, tentokrát včetně téměř rozpoutání valky. Zjevování tajemného Dána jako deux ex machina považuji za jakýsi trademark téhle série.

19 26.04.2020

Detailní a hrozně zajímavý popis přípravy kolumbovské výstavy v Chicagu, déle to neuvěřitelné architektonické a umělecké vzepětí. Pořád jsem se vracela k nákresu areálu a je mi líto, že tohle už člověk neuvidí. Linie masového vraha dokresluje dobovou realitu rozmachu velkoměsta. Pořád je to ale víc literatura faktu než román.

18 26.04.2020

Moc příjemné čtení a procházka našimi dějinami 20. století na osudech jedné rodiny. Paní Libuše byla úžasná žena.

18 06.04.2020

Není to bezduchá legrace a člověk si vybaví dějepisné výklady se všemi zkratkami a fámami. U některých glos jsem se opravdu smála. Oceňuji, že za vší legrací je znalost dějin, nebo alespoň hodně důkladné rešerše. Dobře jsem se bavila.

21 06.04.2020

Co jsem knížku před třemi dny dočetla, pořád dokola si pouštím Volver Carlose Gardely a nějak ne a ne to nechat odeznít. Příběh Josefa K. mně úplně pohltil svým klouzavým tangovým tempem se všemi otočkami, vášní i smutkem. Nádhera! Klobouk dolů před věrným vykreslením atmosféry Československa. I když děj knihy období od února 48 do 90. let prosvištěl dost rychle, dokázal zapůsobit dojmem hlubokého vhledu do myšlení lidí, každodenních situací i drobných detailů ze života. A romantický vztah Ernesta a Heleny? Moc se mi líbila představa unaveného a zklamaného revolucionáře, pochybujícího o smyslu svého počínání a toužícího po jiném životě.

27 27.03.2020

V tíživé době koronavirové jsem si říkala, že to chce trochu zábavy. Před pár lety jsem četla Báječný svět shopaholiků a vzpomínám si, že to bylo sice jednoduché, ale vtipné. Tenhle čtvrtý díl ve mně ale žádné velké nadšení nevzbudil. Párkrát jsem se zasmála a ocenila vtipný moment, ale celkově už to příliš tlačilo na pilu, až z toho Becky vycházela jako docela nesympatická, rozmazlená a hloupá (místy až moc blbá) ženská.

11 20.03.2020

V jednoduchosti je krása. Velmi prostě vyprávěný, zdánlivě jednoduchý příběh mladé dívky poslané matkou a sestrou žít do New Yorku. Hodná holka, nenápadná myška, ani hezká, ani společenská, která o sobě nechává mlčky rozhodovat druhé, se poprvé v životě dostává mimo domov, a rovnou tak daleko. V jejím příběhu se ale zrcadlí celé ty zvláštní dějiny Irska a irské emigrace - nucený odchod, stesk a touha po domově, nový život a pak to hrozné dilema návratu někam, kam je srdce táhne, ale kam už najednou nepatří. Jako u jiných knížek s touto tematikou jsem měla problém uvědomit si časový rámec, protože život v Irsku jako kdyby v mnoha směrech zůstával nějakých 20, 30 let za zbytkem světa.

17 18.03.2020

Jsem naprosto nadšená. Bylo to jako stát před obrazem a nechat se zaplavovat dojmy. Žádná knížka ve mně nevyvolala takový pocit, že procházím životem s nevidoucíma očima, nevšímám si drobností kolem sebe, detailů. Dokonalá forma, krásný jazyk, rytmus vyprávění, úvahy plynoucí z pohledu někoho tak jiného. Úžasný zážitek! A co teprve všechny ty barvité popisy! Jen jeden za všechny: "tichý zvuk kutálejících se rajčátek zní jako vzpurné reptání."

50 12.03.2020

Vtipné. Styl bych označila za téměř opulentní. Hned snad od druhé stránky jsem se přistihla, že se u čtení uculuji a skvěle se bavím. V půlce tomu ale došel dech. I přes mnohomluvnosti byla první část svižná, ale najednou zůstaly dlouhé popisy a čas se téměř zastavil. Ale přinejmenším první půlka stala za to.

"Mary nezapadala do normální kategorie padesátiletých a starších obyvatel Sunrise Villas. Na druhé straně je třeba poznamenat, že třicítku už měla v nedohlednu. Musela by se hodně dlouze a pozorně ohlížet, aby ji jenom z dálky zahlédla.

"Slečno Brizantová, vy mně budete vykládat o nebezpečí - mně? Není třeba, já jsem ten, kdo sám seskočil padákem do rudé Číny vyzbrojený pouze hůlkami, vyrobenými ovšem v Japonsku. Jsem člověk, co krmil Kong Konga burskými oříšky. Muž, který dvakrát pronesl projev k Legii mravopočestných, oblečený pouze v šortkách..."

13 04.03.2020

Nejednoznačný dojem. První polovina přiváděla na scénu řadu postav bez ukotvení a bez nějaké spojitosti, mátly mě, nemohla jsem se začíst. Druhá půlka lepší, když už bylo zřejmější, o co jednotlivým postavám jde, co a proč řeší. Téma návratu z emigrace s vírou, že se dá prostě pokračovat, kde se před deseti, dvaceti lety skončilo. A téma viny za spolupráci s StB. Žádné velké nadšení ve mně ale kniha nevzbudila.

9 29.02.2020

Příjemné překvapení. Zvlášť první půlka byla hodně dobrá. Jen tak úplně nesouhlasím se zjednodušením, že si Alice a Mattia své potíže způsobili vlastním špatným rozhodnutím. Copak to byla jejich rozhodnutí? U první kapitoly jsem myslela jenom na to, jak hrozné je , když má dítě ambiciózní rodiče. U druhé pak, jak snadno, my, dospělí, zapomínáme, že dětství je těžké, že to není bezstarostná doba her. O tom, jak těžké je dospívání, ani nemluvím. No, a ano, Mattia se rozhodl, jenže ho k tomu tak trochu nasměrovali rodiče, kteří předtím zapomněli, jak náročné je být dítětem, jak těžké je obstát mezi jinými dětmi. Bylo mi Alice i Mattia moc líto, protože jim nikdo nepomohl, dospělí je nechali, ať si s těmi traumaty nějak poradí sami. Není divu, že to nezvládali.

31 27.02.2020

Super. Žádná hluchá místa, pořád se něco děje, všechny linie děje se neustále proplétají, akce střídá akci. Joe Kurtz, nebo spíš Dan Simmons se s ničím moc nepáře, neztrácí čas zbytečnými popisy, přemírou psychologie. Takovéhle detektivky mi sednou.

20 23.02.2020

Je člověk špatný, když provedl něco špatného? Může to dobrý skutek zase napravit?
Výborná kniha. Ukázka toho, jak se slušní lidé, nesouhlasící s tím, co nacisté dělají, svou pasivitou nechají vtáhnout dovnitř a není cesty zpět. Napřed zavírají oči, doufají, že je to jen zlý sen, ale než se nadějí, chovají se stejně a dělají stejně hrozné věci. Nejsou ve výsledku o nic lepší než ostatní. Jen si namlouvají, že jsou lepší.
Kniha je skvěle vybalancovaná - člověk cítí zděšení hrdinů tváří v tvář nacistickému zvěrstvu, trpí s nimi v ruské zimě, umí si představit, jak se jedni tváří v tvář tomu všemu zblázní nebo prostě otupí. Vnímá je jako lidské bytosti, ale zároveň si je kvůli tomu všemu hnusí, protože to dopustili, stali se součástí toho všeho.

Popis rozbombardovaného Hamburku byl děsivě působivý.

"Očekával, že se zhroutí a po tvářích mu potečou slzy, ale místo toho cítil prázdnotu. Prázdnota neznamenala lhostejnost, jen neschopnost jakékoli reakce. Cítil se jako vykotlaný kmen stromu. Jako by ho někdo pitval a on stál vedle a díval se."

"Co cítí teď? Zkoumal to, ale nic se neozývalo. Co by to pro něj taky mělo znamenat? Všechno už viděl. Všechno už cítil, nic už mu nezbývalo. Všechno už mu bylo jedno. Všichni, které miloval, byli zabiti, tak proč by on nemohl zabít někoho, koho zas miluje někdo jiný?"

"Přestože byl velitelem tábora, nemohl pro ně udělat nic, všeho byl nedostatek: financí, jídla, baráků a tak dále. Lorenzovi toho spoustu vyčítal, ale ve skutečnosti byli oba stejní. Jak mohl být tak naivní? Ať udělá cokoliv, stejně umřou. Nedokáže je zachránit, tak proč se snažit? Jak si mohl myslet, že něco změní? Nyní už jen apaticky seděl v téhle kanceláři a čekal, ale nevěděl na co. Až válka skončí? Až se ukáže, že to byla jen noční můra? Až ho někdo zachrání?"

25 23.02.2020

Ze špatnosti prostě nemůže vzejít nic dobrého. Skoro se stydím přiznat, že to je můj první Zola, ale v dobách studií jsem si z předepsané četby vybírala jen to, co mě zajímalo. Teď vidím, že ke své škodě, ale možná bych to v mladším věku tak neocenila. Je to neuvěřitelná analýza zločinu z vášně a postupného rozkladu osobností vrahů, pronásledovaných přízrakem spáchaného zločinu. Místy to bylo až děsivé. Vynikající knížka.

20 13.02.2020

Kam King chodí na ty nápady, to bych ráda věděla. Musí být hrozně zvědavý a zvídavý - prostě ho tak napadne, co by se dělo, kdyby člověk ztrácel na váze. Bylo to příjemné, nic hororového, spíš tajemné, musíte číst dál a dozvědět se, co se děje a jak to dopadne. I když se neděje nic dramatického, King v sobě nezapře poutavého vypravěče. Nemluvě o zajímavém pohledu na umírání.

31 13.02.2020