teramacek
komentáře u knih
Zlá krev
John Carreyrou
Knížka super, vlastně neuvěřitelný příběh. I když samozřejmě víme, že Amerika je země neomezených možností :) Dívala jsem se po přečtení na pár videí s hlavní aktérkou a nějak mi hlava nebere, že tuhle ženu považovalo okolí za "velmi charismatickou". Mně přišla spíš takovým lehce až těžce znepokojujícím způsobem zvláštní :) Rozhodně ovšem podnikavé děvče, to bezpochyby.
Pravda o případu Harryho Queberta
Joël Dicker
Nebudu objevovat Ameriku – ta kniha je prostě skvělá. Navíc ji Dicker napsal tak mladý – sakra, jak já mu závidím. Zdravě ale, přejícně (píše se to tak, doufám, jinak moje sebevědomí klesne pod úroveň dna moře).
Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
Knížku jsem doslova zhltla za tři dny. Už před mnoha lety jsem viděla film a matně si – ano, i díky anotaci samozřejmě – pamatovala obsah, ale na takovou stísněnost jsem stejně nebyla připravená. Každé otočení stránky slibovalo „hele, to lepší nebude, tady čeká jen něco ještě víc ponurého, z čeho Ti bude ouvej kolem žaludku”, a rozhodně to nebyly plané sliby. Sama nejsem matka, přesto na mě zejména ten vztah „Eva – Kevin” zapůsobil mocně. Samozřejmě bylo od začátku jasné, že tohle nemůže mít šťastný konec, přesto pro mě závěr knihy překvapivý byl. Možná nejvíc v tom, ať už to zní jakkoliv paradoxně, že ve mně pořád žila nějaká malá naděje, že to třeba nedopadne tak úplně blbě, nešťastně, zlomeně. Nu, vybrala jsem si to na dovolenou sama, tak si nestěžuju. Jen zlehýnka rozechvěle konstatuji, že to pro mě byla docela díla. Asi i díky té formě dopisů. Asi jsem zralá na nějakou dětskou knížku o štěňátkách :)
Deník šílenství
Veronika Saforková
Přiznávám, jsem teprve v polovině a už hodnotím; dovoluji si to, protože pocity z knížky mám od začátku až doteď naprosto stejné, spíše se potvrzující a nezlepšující.
Dávám tři body, a z toho jeden čistě za odvahu se k tomu veřejně přiznat. Literárně je to prostě deníček mladé holky, nic víc. Navíc mám pocit, jako by to slečna psala s velkým uvědoměním, že to bude číst její rodina, a proto se mi tam některým pasážím popisujícím vztahy, vděčnost za rodinu apod. těžko věří. Čím víc se v tomhle ohledu tlačí na pilu (mnohokrát zdůrazňovaný úzký vztah s matkou, potažmo láska k sestrám), tím víc se mi pochybovačně zvedá obočí. Pasáže se často opakují, pokud je něco uvedeno jako deníkový zápis, nevím, proč je třeba to plus minus stejně uvést o chvíli / pár stran později jako popis situace. Chápu, že se z toho slečna chtěla vypsat, to je super, od toho deníky jsou. Jestli je nutné je pokaždé vydat, to je asi druhá věc.
Dopisy z podzimu 1938
Jaroslav Ježek
Útlá knížka, ale plná citu. Krásné čtení, i když dost smutné.
Nehoda
C. L. Taylor
Zřejmě i proto, že jsem v mládí měla svého vlastního psychopata (a že vím, že není moc o co stát), dokázala jsem se do příběhu poměrně dobře vžít, tudíž to na mě dýchlo o to víc stíněně. Celkově se mi ten příběh líbil, velmi slušná detektivka.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Teda to zas byl pekelný vhled do polámané lidské psychiky. Nechápete mě špatně, ta knížka je skvělá, zhurta napínavá a jakmile s ní jednou začnete, budete mít problém přestat číst. Jen mě z toho napadlo, že něco tak znepokojivého, s tolika poměrně drastickými detaily (přiznávám, že u části popisující psí zápasy jsem musela přeskakovat řádky) může asi napsat jen někdo, kdo v sobě má poměrně slušný kousek temna. Nu nic, asi se bych si měla pro zklidnění přečíst Pipi dlouhou punčochu :)
Zlomené srdce
Tim Weaver
Díky panu Carterovi mám trochu vysokou laťku, co se detektivek týče, ale přesto (nebo díky tomu?) můžu s klidným svědomím prohlásit, že tohle se četlo hodně dobře. Vlastně jsem to dala během dvou dní – a bylo to teda vyčerpávající ležení na pohovce :) Ta filmová tématika tomu asi dost pomohla, ale celkově to pro mě bublalo dost příjemným tajemnem a ani chvíli jsem se nenudila.
Vyšlapaná čára
Sara Baume
Už z její první knížky mi bylo tak nějak tíživě, nepopsatelně úzko a teď to pokračovalo. Focení mrtvých zvířat (snad to není spoiler) mi přišlo takovým těžko vysvětlitelným způsobem smutně nepříjemné. Vlastně všechno, co se linulo tou knihou. Nedokážu říct úplně přesně proč, ale tenhle kus si mě zkrátka moc nezískal. Asi jsem se s tou hlavní postavou nedokázala sžít, pochopit ji.
V říši hladových duchů
Gabor Maté
To téma mě svým způsobem fascinuje, obecně se ráda rýpu v tom, proč se lidi chovají tak, jak se chovají, a to zejména pokud je to nějakým obdobně zhoubný způsobem. Ale do téhle knížky jsem se prostě nějak nedokázala začíst... a dočíst ji. Přiblížit se osobám, které jsou v ní načrtnuté. Je mi to vlastně trochu líto, ale holt to nešlo lámat přes koleno. Kdo ví, třeba jí dám šanci ještě v budoucnu a zhltnu ji za den.
Zmizení Stephanie Mailerové
Joël Dicker
Na čtení jsem se těšila, protože předchozí dvě knihy daného autora moji knihy milující duši vyloženě potěšily. A ne, že by tahle byla špatná, to se říct nedá, jen... Je tam nějak moc postav, takže jsem měla co dělat, abych v nich, jejich osudech a vlivech na hlavní dějovou linku neměla zmatek. Některé postavy mi byly nesympatické, jiné těžko uvěřitelné, což mi to čtení taky drobně komplikovalo. Tedy podtrženo, sečteno: ne, že by mě ta knížka nebavila – bavila. Ale na plný počet hvězdiček to bohužel nestačilo.
Napsáno krví
Chris Carter
Cartera mám opravdu, skutečně, velice a moc ráda. Takže i na tuhle knížku jsem se moc těšila a s chutí si ji přečetla. Musím ale přiznat, že pro mě byl konec už trochu zdlouhavý, trochu zbytečně (pro mě) se to protahovalo. Což ale nic nemění na tom, že to jako každá jeho detektivka převyšuje ostatní minimálně o půl hlavy :)
Jak přežít léčení – Veselé čtení o bolestech
Radkin Honzák
Když to je těžký, já jsem velká fanynka pana Honzáka, tudíž tohle nemůže být objektivní recenze. Subjektivně ale můžu s klidným srdcem napsat, že je to skvělá knížka. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Může se to hodit.
Ženy bez slitování
Camilla Läckberg
A tak jako jo, šlo to. Četla jsem to na dovolené jako pátou knížku v řadě, už jen na doťuknutí, a neurazilo mě to :)
Nikdo není doma
Tim Weaver
Nebylo to zlý, to ne. Ale na můj vkus nějak složitý. Moc postav, děsně spletený... Určitě to není tak, že bych se nudila, ale zkrátka mi to přišlo už trochu překombinované.
Vyhořet může každý
Aleš Cibulka
Jsem naprosto nekritická fanynka pana Honzáka, tudíž nemůžete čekat, že by se mi jeho kniha nelíbila. Ale! Tuhle s ním napsali i jiné lidé a tady pozor, protože třeba pan Cibulka má pro mě naživo (a "nahlásit") tolik energie až je mi nepříjemné, tady se mi jeho příspěvek vyloženě líbil. Rozhodně je fajn se pozastavit a podívat se na to, jestli žijeme tak, aby nás život bavil, naplňoval, ale nevysával. Poznat ten moment. Mít se rádi. Jednoduchý, co? :)
Noční vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
Tuhle knížku miluju. Dočetla jsem ji před pár minutami, podruhé v životě - už tím je (pro mě) výjimečná, protože do opakovaného čtení se mi chce málokdy. Znovu jsem si vzpomněla, jak silně ke mně kdysi kniha promluvila a zase se to všechno vrátilo, s novou silou, asi že jsem už stará :) Co o ní napsat, jak ji přiblížit... Myslím, že každý v ní vlastně najde něco jiného. Pro mě je o tom, že život je neuvěřitelně pestrý a může Vás překvapit, i když si myslíte, že ho znáte a že překvapení nepotřebujete. Že nejsou pro Vás. O tom, že lidi nejsou vždy takoví, jakými se zdají a že stojí za to zkoumat jejich slova, jejich činy, důvody proč je dělají. O tom, že nikdy není pozdě poznat sám sebe. Ale je tam toho stokrát víc. Čistá nádhera.
Oheň a hněv
Michael Wolff
Sice jsem teprve v půlce, stát se ještě může ledacos, ale už teď můžu napsat, že se mi tak knížka fakt líbí, protože jsem se dlouho tak nezasmála. Teda takhle: Ono je to vlastně strašně smutný, že taková obskurní figurka stojí v čele tak velkého státu, co dělá, říká a jak se chová, ale celý je to tak neuvěřitelný... ten člověk a všichni kolem něj žijí a živí svůj vlastní sitcom! :D
Třináctý stupeň blaženosti
Robert Tabus
V době, kdy byla kniha napsaná, jsem ještě nebyla na světě, a spousta z reálií na mě díky tomu působila až trochu surreálně. Asi za to mohl i takový staromilský (nevím, jaké jiné slovo použít) styl psaní. Rozhodně ale samotné téma knihy je náročné a poměrně tíživé. Když se člověk podívá kolem, čímž myslím celou naši republiku, nás, národ alkoholiků, je mu z toho až trochu úzko. Teda mu - spíš mi...
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Tohle bude asi malinko marná recenze, ale co už :) Knížka se mi líbila od začátku do konce. Vůbec mi nevadilo přeskakování mezi osudy lidí, vzpomínání, přemýšlení postav... naopak. Asi díky (!?!) tomu, že jsem sama člověk patřící nějaké té úzkosti, měla jsem pro většinu postav, ať už v menší či větší míře, pochopení a vlastně každý mi byl ve finále něčím sympatický, a to dost. Asi to není z celosvětového hlediska nijak revoluční kniha, mě se ale dotkla sice nenápadně a něžně, ale přesto hluboko. Těžko to popisovat... to se musí přečíst :)