tanuki komentáře u knih

Nalákán naprosto dokonalým prvním dílem jsem zběsile uháněl do knihovny pro pokračování. Přinesl si ho domů, pohodlně se usadil a pln očekávání se pustil do čtení. Čtu a čtu, ale pořád to není ono. Dobře, některé úvody bývají zdlouhavé, stačí si počkat, vydržet a ono se to rozjede. Žádný spěch. Strana 100, 200, 300, 400, 500 a pořád je to neuvěřitelně utahané. Jediná světlá linka příběhu zatím tkví v ukázce toho, jak revoluce požírá své vlastní děti, jak dlouho očekávaná změna režimu nakonec vede k rozčarování, vystřízlivění a nespokojenosti. Systém je na zhroucení, k městu přitáhly tři armády, postavily si stany a všichni vyčkávají na první tah těch druhých. Mezitím Ona se trápí tím, jestli je pro Něj dost dobrá. On se hrabe ve stovkách knih, aby z nich vyčetl (poměrně neúspěšně), jak být dobrým a uznávaný králem. Samozřejmě i On stráví desítky stran hloubáním nad tím, jestli se s Ní k sobě hodí. Všichni příčinlivě něco čtou, přemýšlí, radí se, kujou pikle, 500 stran. A nic se děje, ani lísteček na stromě se nepohne. Občas stojatou hladinu rozčeří drobná událost, historka, souboj, ale je to příšerně PO....MA....LÉ... Závěrečné kapitoly konečně dostávají sílu a atmosféru prvního dílu, události se rozletí vpřed, čtenář zapomene na všechny své dosavadní výhrady a nechvává se strhnout napínavým vyprávěním. Škoda, že musel před tím vytrpět tolik duchaplné nudy...

25 13.03.2020

Příběh z reálné větve Murakamiho tvorby. Sice neobjevíme žádné paralelní světy, ale jako obvykle je hrdina podivnínský outsider se slabostí pro whisky a vážnou či jazzovou hudbu, který poměrně složitě hledá sám sebe a své místo ve světě. Snaží se odhalit podstatu bolestné ztráty z minulosti, aby mohl s čistou hlavou pokračovat ve vztahu, který se jeví velmi perspektivně. Tentokrát mi bohužel vadila ta odtažitost a chladnost psaní. Dialogy, které zní příliš literárně, hrdinové, kteří neustále analyzují sebe i ostatní s jistým odstupem, zpozvdálí a nezúčastněně. Chyběla mi tam aspoň troška temperamentu a větší emocionální síla. Je to ale Murakami, takže pořád dobrý. :o)

26 05.03.2020

Je to typický Urban z období, kdy více tíhnul k bizarním, lehce morbidním a dekadentním tématům, nicméně tentokrát to na mě příliš nepůsobilo. Příjemné je, že v každé povídce se rozehrává jiný originální příběh, žádné dva si nejsou podobné. Někdy na Vás dýchne tajemno gotického románu, jindy jsou hrdinové veskrze obyčejní lidé, kteří byli vystaveni nenormálním situacím, jindy se zase jedná o narušené jedince se specifickými úchylkami či zálibami. Prostě samé věci, které mám rád...snad to tedy příště bude lepší. :o)

20 01.03.2020

Je to ponurý svět. Finální říše. Věčná a nezničitelná. Tyran této zemi vládne už 1000 let a nyní se hrstka odvážlivců, bláznů, hazardérů a idealistů pokusí změnit běh dějin. Příběh, který se tak krásně poslouchá. O tom, jak i ten nejposlednější z posledních v sobě může objevit svoji výjimečnost a rozložit systém, který se zdá dokonale neporazitelný. Každý člověk, věc či zřízení v sobě totiž skrývá nějakou slabinu, jen ji najít a využít. Držel jsem jim všem palce, tajil dech, ani nedutal a odkrýval s hrdiny tajemství, záhady a zákonitosti tohoto světa. Samozřejmě nebylo odhaleno úplně všechno a v příštím díle dozajista bude nadále o čem psát. Těším se. :o)

31 28.02.2020

Mráz takový, že ho běžný teploměr nezměří. Nevlídná krajina plná ledu, který se neustále mění. Tlakové hřebeny vysoké několik metrů, trhliny, kry. Tma. Spoustu dní slunce vůbec nevyjde nad obzor, takže ztrácíte pojem o času. Stísněné prostory lodi, které nejdou vytopit více než na pár stupňů pod nulou. Smrad ze spousty nemytých těl. Jídla je málo a ještě k tomu se zásoby čím dál víc začínají kazit. A do toho všeho se venku pohybuje něco velkého, dravého a nemilosrdného. Posádky dvou lodí se snaží přežít, jak se dá. Ale nejde jen o přežití. Jde taky o to se nezbláznit, zachovat si základní míru lidskosti a morálky. Někdo tyto hodnoty staví nade vše, pro jiného jsou jen přítěží.

Pro mě osobně se neuchopitelné monstrum do příběhu nehodilo, bylo přebytečné a vykonstruované. Klidně by stačily samotné vztahy mezi členy posádky, aby to bylo dost velké drama. Nicméně když konečně dostali více prostoru i eskymáci a jejich způsob života, tak se mnohé objasnilo a vzal jsem ho na milost.

Navíc bylo zajímavé sledovat, jakými způsoby se s extrémní zimou dokážou vypořádat primitnivní národy, pro které se jedná o přirozené prostředí a moderní civilizace, která však žije v mnohem mírnějších pásmech. Projel jsem si o této expedici dostupné články na internetu a jsem rád, že v mnoha ohledech se autor držel skutečností a celé téma měl zřejmě velmi pečlivě nastudované. Jsem rád, že právě začíná jaro. :o)

44 15.02.2020

Příběh pro dívky na druhém stupni ZŠ o boji za záchranu jednoho přátelství, které je ohroženo příchodem nové roztahovačné a nesnášenlivé spolužačky. Hlavní hrdinka Jessica není zrovna hvězda třídy, nezajímá se o módní trendy a takové ty běžné holčičí hlouposti. Místo toho kreslí vtipy, chodí do šachového kroužku a stará se o malého bráchu. Když její nejlepší kamarádku strhne do své party nová spolužačka, tak se Jessica nevzdává a snaží se zapojit všechen svůj um, aby to změnila. Zažije při tom spoustu příhod a nečekaně dojdou uznání i její kreslířské schopnosti.

Není to žádný literární klenot, podobných knížek asi bude v policích knihkupectví spousta, takže když ji tam necháte ležet, sebe nebo své dítě o nic důležitého nepřipravíte.

21 27.01.2020

Příběh o tom, co znamená adopce jak pro náhradní rodiče, tak pro adoptované dítě a jejich okolí. Rodiče se sice snaží dělat jen to nejlepší, Malka si ale stejně pořád myslí, jak je na tom špatně, když není se svou opravdovou mámou. Samozřejmě ví, jak pochybná existence to byla, ale stejně jí to nezabrání v tom, aby si stavěla vzdušné známky, aby se neustále necítila ukřivděná a odstrkovaná, aby ze sebe záměrně nedělal větší chudinku, než skutečně je, aby se sama nevmanipulovávala do role oběti, které všichni ubližují a kterou nikdo nemá rád. Přitom má skvělé milující rodiče, ale to záměrně odmítá vidět. Malka kolem sebe celý život vztekle kope a její rány bolí čím dál víc a někoho zraní už napořád. Po Roku kohouta další frustrující kniha o nevydařené adopci. Cožpak to nikdy nedopadne dobře?

35 27.01.2020

Vypadá to, že zaklínači jsou pěkná sebranka a život mají poměrně obtížný už od útlého dětství, protože jejich Škola je svého druhu internátní ústav, kde malé zaklínáčky nikdo nešetří a za sebemenší prohřešek dostávají pořádný výprask. Tím pádem jeden k druhému dost lnou a jejich přátelství jsou pevná, nerozlučná a zároveň drsná a neomalená. Mezi chlapci a dívkami také značně fyzická. :o) Lota a její nejlepší dva kamarádi nejsou výjimkou. Mají k sobě blízko, a i když ve svém pestrém životě navážou spoustu všelijakých, většinou krátkdodobých, vztahů, tak na sebe nedají dopustit, pomáhají si a ochraňují se.
Kniha obsahuje několik volně navazujících Lotiných dobrodružstí, u kterých absolvuje spoustu soubojů a utrží nepočítaně zranění. Bojuje s příšerami, zrůdami, zplozenci temnot, upíry, ale také s lidskou závistí, chamtivostí, zradami i léčkami. Stejně jak drsná byla zaklínačská výchova, tak je i drsná jejich mluva a životní styl. Born to be wild. :o)

19 07.01.2020

Komorní drama jedné rodiny a jedné smrti. Na 250 stranách se autorka velmi dopodrobna pitvá v traumatech jednotlivých dospělých i dětských členů rodiny a naložila jim jich na bedra opravdu pořádný ranec. Manželka se celý život snažila ze všech sil vyniknout, manžel zase ze všeho nejvíc toužil zapadnout. Ona byla hezká blondýnka, on přistěhovalecký číňan druhé generace. Ani jednomu z nich se jejich přání nesplnilo a tak je přenesli na děti, nebo spíše na jedno z dětí, a to v takové míře, až to hraničilo s psychickým týráním, i když oni sami si mysleli, že dělají jen to nejlepší. Všichni jsou napjatí, nespokojení, podráždění, nervózní a děti platí za nenaplněné ambice svých rodičů.
Je těžké uvěřit, že svatba smíšeného páru mohla být někdy v Americe takovým frustrujícím problémem. Amerika přece platí za tavicí tyglík národností, ale možná v šedesátých letech ještě nebylo pod kotlem pořádně zatopeno.
Občas se mi to celé zdálo trochu vykonstruované a přál jsem si, ať se už něco stane, ať se autorka věčně jen bolestínsky nešťourá špejlí v té hnědé smradlavé hromádce. Nakonec se přece jen něco dít začne, ale to už zapácháte od hlavy k patě. Asi to byl umělecký záměr, abyste na tuto knihu jen tak nezapomněli. :o)

24 04.01.2020

Mám rád grafickou úpravu a atmosféru průvodců od LP. Jako vždy v porovnání s edicí od Rough Guides jsou zde lépe zpracované praktické informace a hůře popisy jednotlivých míst a památek. Proto je dobré mít tyto průvodce po ruce vždy oba dva. :o)

17 03.01.2020

Od přečtení Jihoamreické trilogie je Louis De Bernières mým oblíbeným spisovatelem, ale je nutno dodat, že dále již nic tak skvělého nenapsal. Platí to i o této knize, při jejímž čtení se mé pocity pohybovaly někde od dvou hvězdiček až do šesti. Občas jsem měl chuť se čtením seknout a na druhou stranu některé pasáže mi přišly dokonalé. Atmosférou mi to celé připomínalo Panství Downton. Mírně potrhlá anglická aristokratická rodina, čtyři dcery (z nichž jen jedna je opravdu výjimečná), excentrická matka, laskavý otec a do toho všeho změny ve společnosti, které s sebou přináší I. světová válka. Pozitivně hodnotím rozpracování tématu lásky až za hrob, ale třeba válečná vřava mě bohužel nedokázala tolik vtáhnout. Její dopady do životů obyčejných lidí už byly zajímavější a i pár zmínek o jistém gentlemanství směrem k nepřátelům bylo povzbudivých ve smyslu, že lidskost nemusí nutně zmizet i v těch nejhorších podmínkách. Závěrečné kapitoly byly jako vystřižené z reklamy cestovní kanceláře na pobyt na Srí Lance. Všechno se jevilo idylické, krásné a růžové. Což o to, postavy si to zasloužily, ale tady už ta sladkost byla nepříjemně lepkavá.

Rozhodnout se mezi 3 a 4 hvězdami nebylo snadné. V kontextu ostatních knih autora ale dávám 4, i když mám u toho obě oči pevně zavřené.

str. 238:
- Už sis našla nějakého mladíka?
- Všichni jsou mrtví. Myslím, že by mě staropanenství mohlo bavit.
- Každá žena potřebuje muže, kterého by mohla mučit. Potřebuje někoho, kdo ji bude rozčilovat, koho bude odsuzovat, někoho, komu bude moct zatrhnout potěšení. :o)

23 03.12.2019

Kniha z povinné četby žáků šestých tříd. Jiráska bych dceři asi těžko vnutil (sobě taktéž), takže jsem to vzal přes moderní převyprávění. Bylo příjemné si osvěžit všechny ty časem zaváté pověsti, o kterých člověku nakonec v mysli zbude jen mlhavé povědomí. Nejvíc mě chytla pověst o Bruncvíkovi, kterou jsem pořádně neznal a konečně už je mi jasné, proč tato postava postává právě u Karlova mostu. :o)

PS: kniha obsahuje povedené ilustrace, které staroslovanstvím doslova dýchají. :o)

21 19.11.2019

Platí přesně to, co mám u této edice odpozorované už z minulých cest. Plusem jsou podrobnější informace o kulturních památkách a přehlednější mapy. Mínusem grafická úprava, zbytečně těžký papír a méně praktických informací, než má edice LP. Nicméně stále platí, že spolu s LP se jedná o jediné skutečně kvalitní průvodce na cesty v českém vydání.

16 19.11.2019

Soudné sestry jsou, jak asi každý tuší, tři. Tento počet je z literárního hlediska ideální, což potvrzuje i sám génius národa českého ve chvíli, kdy potkává Antona Pavloviče při tvorbě jeho slavného díla a nezištně mu poskytne cennou radu:
"Na čem pracujete doktore Čechove?"
"Píši dvě sestry."
"A není to málo Antone Pavloviči?"

Terry Pratchett je s tímto okřídleným výrokem samozřejmě pečlivě seznámen, takže se již jednou vyzkoušeného a úspěšně ověřeného modelu drží. Máme tu tedy tři čarodějky. Bábi Zlopočasná je tradicionalista ze staré školy, Stařenka Oggová s ní sice je věkově spřízněná, ale její přístup k životu je více bohémský a hédonistický. Mladičká Magráta se řemeslu zatím teprve učí a občas se ocitne mezi mlýnskými kameny těchto dvou umanutých povah a je pro ni obtížné si v jejich přítomnosti prosadit svou vlastní cestu, což ale samozřejmě vytrvale zkouší.

V knize jsou opět stovky skvělých postřehů o světě, životě a tak vůbec, obalené do hávu legrace a nadsázky. Seznámíte se s nejsmutnějším a nejdepresivnějším místem na celé Zeměploše - Akademií pro šašky, poznáte herecký talent samotného Smrtě, dostane se Vám zamyšlení nad mocí slov v životech lidí a celou knihou Vás bude provázet rozverná Ježčí píseň, kterou si Stařenka Oggová ve chvílích rozjaření vždy s gustem notuje, ale jejíž slova bohužel nikdy pořádně nezazní, takže si ji musíte domýšlet jen z občasných úryvků. Podle mě to je skvělá spisovatelská taktika, která podporuje čtenářovu představivost, i když bych na druhou stranu tento popěvek někdy opravdu rád slyšel celý. :o)

PS: v Divadle v Dlouhé je údajně použita cenzurovaná verze písně, jelikož ta původní by posunula představení do kategorie nad 18 let, což samozřejmě v divadle nechtěli. Bohužel se mi text ve verzi pro dospělé nepovedlo nikde vypátrat...a možná vlastně ani nikdy nevznikl, jak mi tu říkal jeden znalec Zeměplochy.

38 11.11.2019

Hlavní hrdina je pořádný smolař. Sotva se objeví na scéně, tak jde všechno od desíti k pěti. Vlastně se mu nic nedaří, nic mu nevychází, na co sáhne, to se nějak pokazí, ale zároveň má schopnost všechny ty problémy nějak řešit a po celou dobu se pohybuje na hraně katastrofy, kterou odvrací zoufalými činy s nejistým výsledkem, které často jeden problém odvrátí a další dva generují.

Veké slovo v příběhu má magie. Všechno se točí kolem ní. Vraždy, monstra, mágové, tajné organizace, všemocní démoni, zkrachovalci se specifickými nadpřirozenými schopnostmi. Část knihy se různě oťukávají, potkávají a zase rozcházejí a když je pak všechny naženete do jednoho malého a navíc dost divného baráku, vzniká pořádně výbušná směs plná akce a překvapení.

Zní to jako slušný eintopf, nicméně to funguje celkem dobře. Autor se snaží být vtipný, což se mu daří tu více a tu zase méně. Jako začátek série ucházející, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.

18 23.10.2019

Ač detektivky normálně nečtu a spíše se jim programově vyhýbám, tak se občas objeví nějaký titul, po jehož přečtení přece jen zatoužím. V tomto případě jsem rád, že jsem to udělal, protože styl vyprávění i celý koncept příběhumi tak nějak sedl do noty. Je to napsáno reálně, postavy vyznívají opravdově a zároveň je příběh prodchnutý povedeným černým humorem a nadhledem, takže to celé vlastně neberete příliš vážně a hlavně se bavíte skvělými dialogy a situacemi z běžného ubíjejícího života řadových policistů. Členové Policie ČR z toho vycházejí jako cyničtí zoufalci, které samolibě šikanuje jak byrokratický systém, tak bdělá veřejnost, která jejich činy a zásahy bedlivě sleduje a ihned aktivně hlásí a překrucuje veškeré činy a slova, které policisté provádějí. Prostě práce snů. :o)

32 23.10.2019

Další zástupce české současné prózy s mysterióznímy prvky, na které někteří čtenáři nereagují příliš chápavě, nicméně z mého hlediska jsou příjemným čtenářský zpestřením. Sledujeme tři linie příběhu, kdy každá má svou vlastní zápletku, své rozuzlení a zároveň jsou vzájemně prolnuté. Říkal jsem jim linie pražská, japonská a detektivní. Všechny tři jsou napsané s bravurou a lehkostí. Snad jen situace, kdy se ošklivý žabák postupně mění v krásného prince je předvídatelná téměř od samotného začátku, nicméně k této proměně aspoň dochází uvěřitelně. Osobně nejvíce jsem se vždy těšil na obtížné odkrývání života a díla spisovatele Kawašity. Velmi povedená kniha.

32 12.10.2019

Začíná to velmi nadějně. Parta lidí objeví v dalekém vesmíru opuštěnou a nesmírně vzácnou loď a rozhodnou se, že se jí zmocní. Je to skupinka poměrně nesourodá, každý má jiné motivace, jiné cíle, volí jiné prostředky a sledovat jejich počínání je napínavé a zábavné zároveň. Pět hvězd jako vyšitých.
Pak se ale tempo značně zvolní a všechny ostatní povídky jsou si koncepčně velmi podobné. Tufův asociální styl chování a především jeho vyjadřovací prostředky jsou originální a zpočátku svěže neotřelé, nicméně i ty se čtenáři časem začnou zajídat. Objeví se planeta, ta má problém, Tuf vede dlouhé dialogy s jejími zástupci a problém vyřeší, nebo zdánlivě vyřeší, protože Tufovy akce mívají většinou nečekané důsledky, které se diamterálně rozcházejí s tím, co po něm zoufalí obyvatelé té či oné planety požadují.
Zčásti je to legrace, zčásti nuda, zčásti ekologická či demografická agitace. Určitě je to ale kniha, která se vymyká běžným sci-fii schématům, takže kdo hledá trochu něco jiného, zde to určitě najde.

14 12.10.2019

Na počátku byla nedůvěra. Je možné napsat poměrně rozsáhlý román, který nepřekročí hranice jednoho moskevského hotelu, a přitom udržet čtenářovu pozornost a zvědavost v neustálé pohotovosti? Odpověď zní: ano. Je to možné. Hrabě Rostov je sice spoustu let nedobrovolným hostem hotelu Metropol, nicméně nežije ve vzduchoprázdnu. Hotel Metropol je pevným bodem, kolem kterého běží dějiny jako oblaka kolem nehybné hory. Mění se hosté, mění se vybavení pokojů, mění se ředitelé, skladba menu v restauracích, obsah vinotéky ve sklepení, zvyky stolovníků, požadavky na správné rozsazení hostů při slavnostních tabulích. Hrabě však stále zůstává. I pár ostatních zaměstnanců. Hrabě si dokáže i ve své situaci většinou zachovávat pozitivní mysl a od jednotvárnosti ho zachraňují v průběhu let idvě děti, které mu dávají smysl života, asi jako nám všem. :o) Někdy je těžké nepropadat trudomyslnosti a nenechat se ušlapat bezvýchodností své situace. Jak to tak v životě bývá, vždy existuje nějaká cestička, kterou se dá jít mimo vyznačený směr. Ne každý má ale odvahu se po ní vydat. Někomu to trvá pořádně dlouho, než se odhodlá, někomu celý život a jiný třeba nesebere odvahu nikdy. Hrabě je ovšem nezdolný a vytrvalý.

"Protože jestli se pozornost měří v minutách a disciplína v hodinách, nezdolnost lze měřit jedině v letech."

49 16.09.2019

Zulejka otevírá oči na několika místech románu a pokaždé do úplně jiného světa. Nejdřív jako manželka Murtazy žijící v zapadlé vesnici někde v Tatarstánu, převážně islámské republice náležející k Sovětskému svazu. Vede těžký bezútěšný život v úplném podřízení manželovi, tchyni, tradicím a místním zvykům. Pak na ni znenadání dopadne rudé kladivo dějin a už sedí v přeplněném vlaku směrem na Sibiř, kde se stane jedním ze zakládajících členů nové vyhnanecké osady, ve které stráví spoustu let. Setkává se se zástupci ruské inteligence i s rolníky a kriminálníky. Společnost je to pestrá a i když Zulejka strádá a trpí, tak je jednou z mála, která v tomto vězení získává osobní svobodu a nezávislost, které by v minulém životě nikdy nedosáhla.
Kniha získala v Rusku několik literárních cen, takže snad tato země spěje k nějaké historické sebereflexi. Příběh obsahuje pečlivě vykreslené lidské charaktery, popisy drsné sibiřské tajgy, výborný vhled do života v zapomenuté ruské provinční vesnici i ukázku toho, jak revoluce nemilosrdně požírá své vlastní děti. Velitel lágru Ignatov je skvěle nejednoznačný. Snaživý a charakterově pokřivený Gorelov je zase dokonale popsaným padouchem - slizký, odporný, za všech okolností přizpůsobivý a nezničitelný.
Obyčejným lidem zbývá jen touha žít dál, nenechat se zlomit nepřízní osudu a najít si i v těžkých podmínkách malé radosti, které činí život snesitelnějším. Mít kolem sebe spolehlivé přátele je nenahraditelné.

34 04.09.2019