SuperSojka komentáře u knih
Pan Mitrofanov má jasný názor a nemíní ho skrývat. Sebrané (historické) důkazy, které čtenáři předkládá, to také neskrývají. Dokázal mi přiblížit svoji perspektivu současného Ruska a i když se odmyslím tu subjektivně zabarvenou složku, pořád z toho Rusko vychází jako země, z které přichází mráz. Země, která to sice dotáhla ve 20. století daleko v rychlém tempu, ale za cenu tisíce zmařených životů, které se jí hodily na cestě k budování zářných zítřků.
Tahle kniha je tak zvláštní, že nevím, co si o ní myslet. Zvláštní je příběh, emancipovaná hlavní hrdinka, zvláštní jsou i ostatní postavy, nezapadá mi to do žádné škatulky. Kniha zachycuje viktoriánskou éru v Anglii, ale prizmatem současnosti: skrze feminismus, emancipaci, sociální otázky a bydlení, pokroky ve vědě, lékařství. Působí absurdně, že by se takový příběh mohl tehdy odehrát, zároveň asi vlastně ano, jen by ho v té době takhle nikdo nenapsal. O sto let později a s odstupem už si to mohl dovolit.
Tana French je sázka na jistotu. Napínavý děj, solidní literární styl. Zde ještě navíc reflektuje bolestivou epizodu irské hypoteční a finanční krize, kterou symbolicky zobrazuje nedostavěné satelitní městečko. Vyvrcholení celého příběhu mě nakonec uvrhlo do tíživé melancholie, což není pocit, který bych čekala, když dočtu detektivku a odhalím pachatele.
Běsu jsem četla jako první a líbila se mi nepatrně více. Knížky se vzájemně doplňují a zároveň dokáží tvořit samostatné jednotky. Pro mě tenhle soubor znamenal překvapivý objev výborné české autorky, která umí vtáhnout do děje a zároveň si udržuje velmi dobrou literární úroveň.
Pokud hledáta knížku, která se čte sama, má celkem originální "background" a lokaci, je to ta pravá. V žánru jistě nadprůměr, trochu tajemství, trochu lásky. Pokud hledáte knihu, která zamíchá Vaším dosavadním žebříčkem přelomových knih, tak tudy asi ne. Četlo se to hezky, klišé naštěstí netahalo za uši, ale na konci zbyla pachuť a otázka "A to je jako všechno?".
Takový můj "guilty pleasure" ze středověku. Hrdina je hrdina se vším všudy: statečný, moudrý, hodný, čestný, vtipný, se vším si poradí. Padouši jsou jasní padouši. Ale hezky se to čte a člověk má na konci spokojený úsměv na tváři a pocit zadostiučinění. A tak to má být.
Příjemný, čtivý, vtipný, občas drsný styl. Pár myšlenek a zajímavých gramatických podnětů k zamyšlení (budoucí čas, předložka AT, frekvence použití jednoslabicných slov, nenechat se svazovat úctou k angličtině atd).
Tyhle knihy se mi těžce hodnotí. Z hlediska zasloužilosti tématu, pravdivosti zpracování je to skvělý počin. Literárně se mi to četlo hůř, styl mi přišel kostrbatý, nebyl úplně strhující, přeskakování v čase u jednotlivých kapitol mě mátlo a jeho smysl mi zůstal skrytý. Psychologie postav není úplně individuálně rozpracovaná, ale spíš představuje jeden archetyp, který je otisknut ve všech postavách. Ale to není nutně špatně. Pro sdělení, které nám autor přináší, to stačí. Po přečtení ve mně zůstala úcta, tichý obdiv, vděčnost k M+B+M i lidem bezejmenným, kteří měli odvahu...
Stylisticky průměr, hodně klišoidních popisů a obratů. Detektivní zápletka ale napínavá a zajímavá.
Ke knížce jsem přistupovala jako k humoristické, což možná byla chyba - poprvé jsem se zasmála až na straně 80 (Volvo vs. Saab) a zapochybovala o svém výběru. Dalši pobavení pak přišlo už o něco dříve, kolem strany 200 následovalo dojetí a pak už se ve mně tyto dva pocity prolínavě střídali až do konce. Odkládala jsem knihu s úsměvem a slzou v oku...dokonalá kombinace.
Vše v komentářích bylo pravdivé, podepisuji se pod to. Extrémně čtivá kniha, zároveň kniha, která se zamýšlí nad údělem spisovatele, pohrává si se čtenářem, hraje na strunu nostalgie...Jednoduše detektivka s (velmi) přidanou hodnotou.
Pro mě obohacující četba. Dozvěděla jsem se něco o Nigérii, dozveděla jsem se něco o Americe, užila si zajímavé postřehy o rasismu a přitom i zjistila, jak řeší černošky problém s vlasy. Kdyby byla kniha ještě o fous kratší, bylo by to za plný počet.
Četlo se mi to sice lépe, než Příběh služebnice, ale taky mě to tak nezasáhlo. Možná je chyba číst Atwoodovou v angličtině, zřejmě mi tam uniká něco, co ostatní tak okouzluje...
Trochu jiný May, než jak ho znám. Je vidět, že kniha možná byla vydána trochu ve spěchu, aby ještě stihla pandemii. Pesimistický ráz si to udrží celou dobu, čtivé to je, předvídatelné ale taky. Taková konzumní pandemická jednohubka.
Ke knize jsem přistupovala skepticky - co to bude za biografii, když je o Toyen tak málo známo? Ale autorka si s tím skvěle poradila. V těch bílých místech života Toyen nám předkládá různé alternativy jejího života, nabízí čtenáři možné scénáře, ať si sám vybere a nenutí mu jen jednu verzi. Nebo naopak poodkrývá život Toyen skrze příběhy jejích přátel. Tímto originálním přístupem a odvahou si mě autorka získala. A Toyen samozřejmě taky...
Zcela souhlasím s předchozím komentářem. Po zajímavém začátku následují občas zdlouhavější prostřední pasáže a závěr zas člověka vtáhne a dojme. Francouzská revoluce však dostane pro člověka pochopitelnější podobu, než jakou kdysi získal z hodin dějepisu. Autorka jednoduše umí podávat historická témata velmi lidsky.
Autorka nepřináší nic zásadně nového, ale těch známých pár rad a doporučení určitě není zbytečné číst a připomenout si. Týkají se i zamyšlení nad tím, jak plýtváme naším volným časem. Na druhou stranu autorka žije možná bezodpadově, ale užívá si dlouhé cesty letadlem do dalekých zemí, což ve výsledku může mít horší ekologický dopad, než život bez plastů. Myslím, že to hezky zobrazuje problém západní společnosti, kdy se sice snažíme, ale stejně si ten luxus moderního života neumíme odepřít.
Uměla bych si představit knihu o něco kratší a nic by se tím nezkazilo. Jako by se autor s knihou neuměl včas rozloučit. Přesto skvěle zobrazuje úsilí jedné ženy dobrat se pravdy a zároveň naznačuje, jak všudypřítomná ETA zasahovala do života obyčejných lidí v Baskicku. Když Vám nad hlavou viselo jejich varovné znamení, nic uz ve Vašem životě nemohlo být jako dřív, i když jste nechtěli víc, než jen mít klid.
Tahle kniha mě hodně zasáhla. Musela jsem si jednoduše zjistit, kdo je autor, jaktože mi unikl. Radím, nedělejte tu stejnou chybu. Nechte v sobě rezonovat jen tuhle výbornou knihu, baladu nebo spíš sociální román, který se dokáže dostat pod kůži a zasáhnout to správné místo. Nemám slov.
Nestárnoucí. Přesná. Je vidět, že Josef Čapek měl děti a dokázal se do nich vcítit.