SteveP1 komentáře u knih

Číst se to dalo, ale že by mě to nadchlo, to teda určitě ne, kapánek neslané, nemastné. A konec poslední povídky, ten to zazdil úplně.Souhlas s komentářem Aileena.

26.03.2019

Skvělé. Podle některých kritiků je tento brilantní román jedním z nejsložitějších a nejpropracovanějších tajemných příběhů, co kdy byly napsány, a asi nebudou daleko od pravdy.
Atmosféra příběhu a psychologie postav je opravdu neobyčejně precizně a mistrovsky vykreslena, a měl jsem pocit, že autor si se čtenářem pohrává podobným způsobem, jako David Lynch s divákem ve svých filmech. Hlavní postava se nechtěně stává jakousi loutkou, „vyvoleným“ a součástí jakéhosi podivného vědeckého experimentu, absurdního a fantaskního divadla, a trpělivý čtenář, pomalu vedený tajuplným a spletitým labyrintem příběhu si tak přijde na své. Nechybí tu silný milostný příběh, láska, sex, a ani falešná hra na lásku, vše podáno s citem, vkusem, smyslností a zároveň nevinným půvabem. Na pozadí toho všeho autor předkládá řadu filozofických, mytologických a psychologických otázek, nad kterými musíte přemýšlet, provede vás různými politickými i sociologickými tématy, a dokáže udržet vaši pozornost po celých cca. 790 stran románu. Fowles také mistrně pracuje se symbolikou, potěšila mě i řada velmi výstižných situačních přirovnání a autorův smysl pro detail, a v neposlední řadě i spousta moc hezkých metafor. Vzhledem ke značné složitosti a nevšednosti příběhu víc neřeknu, musel bych mnohé prozradit a zkazit potenciálnímu čtenáři zážitek ze čtení tohoto mimořádně zdařilého díla.
A tak si na závěr jen připomeňme slova amerického spisovatele a literárního kritika Johna Gardnera, která jsou pro čtenáře jednoznačným doporučením: "Fowles je jediný spisovatel v angličtině, který má sílu, rozsah, znalosti a moudrost Tolstého nebo Jamese."

6 27.01.2019

POZOR SPOILER !!!
Tak trochu rozčarování. Napsáno je to dobře, autor mistrně vykreslil do hloubky psychologii jednotlivých postav, ale při čtení jsem měl kolikrát dojem, že se hrdinové příběhu dočista zbláznili. Mám na mysli dějovou linku mezi Aljošou, Natašou a Káťou. Rozmazlený Aljoša pendluje neustále mezi dvěma krásnými dívkami, každé padá k nohám, Natašu stále objímá, líbá, vylévá si srdíčko a opakuje, jak ji bezmezně miluje a nikdy ji neopustí, přičemž jí hned nato a furt dokola nadšeně vypraví o přednostech té druhé, andělské Káti, jejích krásných očích, jak si s ní rozumí a jak je z ní okouzlen. Poté oba ustavičně pláčou, protože chudák je tak citlivý, upřímný a zmatený, že neví, co si s láskou k dvěma dívkám počít. Obě má tak rád a uvědomuje si, že takhle to dlouhodobě dál nepůjde a bude si muset časem vybrat, neb za manželku si může vzít jen jednu. A tak z toho začíná být chudák nešťastný a duševně rozervaný. Káti rád vypráví o Nataši, o tom, jaká je to výjimečná, chytrá a krásná dívka, a proč ji tedy musí milovat a jak si život bez ní neumí ani představit. Káťa to naprosto chápe, je moc ráda, že Aljoša miluje Natašu, psychicky ho podporuje a jeho nadšení sdílí s ním. Káťa i Nataša Aljošu také upřímně a oddaně milují, ovšem nejsou to dívky sobecké a nepřející, jsou shovívavé a tak pro jeho vrtochy, nálady a nekonečnou nerozhodnost mají pochopení. Když se Aljoša ukáže u Nataši, po chvíli ho to táhne zpět ke Káti a tak ho Nataša s láskou a porozuměním za ní posílá, místo aby s ním vyrazila dveře. Káťa zase posílá Aljošu zpět za Natašou, protože je přesvědčená, že Nataša je pro něj ta pravá, má ho ráda a nezaslouží si, aby byla více sama a takhle zkoušena. Nebohý čtenář posléze nabude dojmu, že oběma dívkám je nejspíš jedno, s kterou z nich Aljoša nakonec skončí a že mají starost jen o to, aby si kluk vybral tu pravou a byl s ní šťastný až do smrti. Natašu to tak trápí, že se dokonce musí s Káťou setkat, aby to spolu probraly, rozhodly a vyřešily. Při setkání u Nataši si obě dívky hned padnou do oka, navzájem se obdivují, lichotí jedna druhé a brzy, během pár minut v sobě objevují vzájemnou vřelou náklonnost, hlubokou sympatii a lásku takřka sesterskou. Přejí si navzájem jen to nejlepší a ubezpečují se, že zůstanou přítelkyněmi a budou si neustále psát, ať už to dopadne jakkoli a nakonec si padají kolem krku. Poté Aljoša na měsíc odjíždí s Káťou a její macechou do Moskvy jako jejich doprovod, ale před odjezdem ujišťuje Natašu, že jakmile se vrátí, hned se vezmou a budou šťastní. Samozřejmě zase při loučení pláče a po jeho odchodu už pláče jen Nataša. No a mě už se z toho chtělo málem plakat také….Naštěstí příběh toho v sobě ukrývá víc, jsou to vlastně příběhy dva a tak čtení nelituji, byť jsem čekal trošku víc. Tři a půl hvězdy.

4 27.10.2018

Výborné čtení, skvěle napsáno. Autor dovede udržet čtenáře v napětí od první do poslední stránky.

1 01.10.2018

Páááni, tak tohle nemělo chybu! Opravdu výborné a velmi zábavné čtení se skvěle vykreslenou dobovou atmosférou i charaktery jednotlivých postav, psáno precizním, bohatým jazykem, nádhera. Naprosto souhlasím s komentářem uživatele marlowe, který to krááásně vystihl i za mě.
Není co dodávat, skvost. Pět zlatých hvězd.

5 01.10.2018

Nenáročné čtení. Na cestu vlakem nebo autobusem na dovču nebo jako čtení na pláž se to dá. Nečekejte ovšem příběh na úrovni těch nejlepších klasiků žánru, jako byli A.Christie, J.H.Chase nebo R.Stout. Ve srovnání s nimi, mám pocit, je autor přece jen "hvězda nižší svítivosti" a z tohoto pohledu je třeba k jeho tvorbě i přistupovat.

1 25.08.2018

Moc hezky se četl tento romantický příběh Eugénie Desirée Clary, dcery obchodníka s hedvábím z Marseille a první Napoleonovy lásky. Příběh je vyprávěn formou deníku, počínaje obdobím, kdy se dívka ve svých 14 letech poprvé setkává s Napoleonem, a provází nás postupně celým napoleonským obdobím, od jeho prvních vojenských úspěchů v dobývání Evropy až po jeho pád, vyhnanství a smrt, a obdobím následujícím, odehrávajícím se již převážně ve Švédsku. Desirée se provdá za francouzského maršála Jeana Baptista Bernadotta, který díky svým vojenským úspěchům, schopnostem a talentu to postupně dotáhne až na pozici švédského krále, a Desirée se přirozeně stává švédskou královnou, její korunovací příběh končí.
Autorka píše od srdce, velice lehce, často s vlídným humorem a vtipem a kniha se čte opravdu sama. Desirée je milá a sympatická hrdinka a ostatní postavy v příběhu jsou vlastně tak nějak sympatické také, i když by mnohdy být ani neměly. Jejich povahy a psychologie jsou vcelku dobře vykresleny a určitě to nejsou postavy ploché ani černobílé.
Za zvlášť povedené považuji popisy klíčových scén, odehrávajících se v důležitých momentech pouze mezi Desirée a Napoleonem, tváří v tvář - v průběhu válečných let je to totiž právě Desirée, která je žádána, aby s tvrdohlavým, nevyzpytatelným a náladovým vojevůdcem promluvila a pokusila se zachránit co se dá, když je ve hře kolikrát příliš mnoho. A kdo jiný by to měl dokázat, když ne první láska, na kterou se nezapomíná ?
Tyto scény mají vnitřní náboj, přirozené vnitřní napětí i jistou míru hmatatelné intimity a křehkosti, a z mého pohledu patří k těm nejpůsobivějším a nejemotivnějším.
Autorka se vyhnula bližšímu popisu drsných a drastických scén z jednotlivých bitev, které toto téma nabízí (což je ale vzhledem k okruhu čtenářů, pro které je příběh určen především, pochopitelné) a pozoruje je spíše z povzdálí a vyhnula se zcela i scénám sexuálním. Přesto je to čtení zábavné, vkusné a příjemné a milovníky dobré historické prózy určitě nezklame. Čtyři a půl hvězdy.

5 19.08.2018

(SPOILER) Moc hezky, mile a srozumitelně napsáno. Knížečka obsahuje velkou spoustu drobných a moudrých rad, jak procházet každodenními nástrahami života, jak si ho zbytečně neotravovat, jak žít klidnějším životem, jak umět rozeznat věci podstatné od nepodstatných, jak se nestresovat, a vůbec, jak se stát lepším, hodnotnějším a spokojenějším člověkem. je toho opravdu moc a moc a autor si přitom nehraje na povýšeného, přechytralého a moralizujícího všeználka, který má potřebu nás jen poučovat. Naopak píše s láskou, nadhledem, hlubokou lidskostí, skutečnou znalostí věci a s humorem. Namátkou pro představu uvádím některá zajímavá témata knihy:
1. Nekazte si život kvůli maličkostem
2. Smiřte se s nedokonalostí
3. Pamatujte, že až zemřete, vaše "přihrádka" nezůstane prázdná
4. Udělejte pro někoho něco hezkého - a nikomu to neříkejte
5. Naučte se žít v přítomnosti
6. Zeptejte se sami sebe: "Bude na tomhle záležet ode dneška za rok?"
7. Odolejte touze kritizovat
8. Když něco děláte, dělejte jen jednu věc
9. Prokažte někomu službu a nežádejte ani neočekávejte za to nic na oplátku
10. Buďte šťastní teď a tady
11. Každý den si vyhraďte tichý okamžik pro sebe
12. Myslete na to, co máte, a ne na to, co byste chtěli mít

ale je jich mnohem, mnohem víc, skutečně jsou podnětná a k zamyšlení všechna.
Je mi moc líto, jaký osud potkal autora knihy, člověka, který se svou neúnavnou prací a veškerým úsilím zaměřil na pomoc druhým, ve snaze učinit náš život lepší a spokojenější. Takovýchto vnitřně krásných lidí je vždy velká škoda a nebude jich nikdy dost.

2 18.07.2018

Nenáročná i když celkem nenudící detektivka s černobílými hrdiny, vhodná na ukrácení dlouhé chvíle na cestách či na pláži.
Napsáno ovšem stylem, který tak trochu balancuje na pomezí šestákové literatury. To je asi to první, co vás po pár přečtených stránkách napadne a praští do očí, zvláště máte-li za sebou propracované a vytříbené detektivky a krimipříběhy autorů jako jsou A.Christie, J.H.Chase nebo R.Stout.

16.07.2018

Opravdu výtečné a jednoduše brilantní ! Takto si představuji kvalitní tradiční historický román s gotickými prvky. Děj se odehrává ve více časových rovinách 20. století, je vícevrstevnatý a dějově složitý a propletený, jak je ostatně v anotaci knihy naznačeno a tak proto jen pár obecných postřehů.
Jedná se o krásné, poetické a mnohdy až kouzelné vyprávění, které má neuvěřitelnou atmosféru, které má srdce i duši, a u jehož čtení jsem si již po pár stránkách mohl zas jednou spokojeně říct - ano, toto je kniha, kvůli které stojí za to číst !!!
Napsáno bohatým, malebným, výstižným a citlivým jazykem, žádná otravná klišé ani "vatu" a tlachání o ničem tu nenajdeme, jen plnohodnotný a sytý text, kde každé slovo má svou váhu, smysl a účel a žádné není zbytečné, prostě radost číst. Hutnost děje a obsahu přitom až kontrastuje s neuvěřitelnou lehkostí samotného psaní, které neunavuje čtenáře a je velmi snadno čtivé. Musíme tedy poděkovat i překladatelce Atheně Alchazidu za vynikající překlad a její nádhernou češtinu, je vidět, že si s překladem pěkně vyhrála a že je výsledkem poctivé a obětavé práce, kdy se s náležitou péčí věnovala snad každému slovu a výrazu, dokud nenašla ten pravý a správný, aby dosáhla přesvědčivého, působivého a nanejvýš uspokojivého výsledku. Ve skvěle promyšleném a propracovaném tajemném příběhu najdeme asi vše, po čem milovník takového dobrého románu touží – lásku s velkým L, lásku s menším l (tu ke knihám a literatuře proplétající se na pozadí celého příběhu), romantiku, dobrodružství, nebezpečí a napětí, odvahu, statečnost, přátelství, humor, nostalgii i symboliku. Na druhé straně ale i opovržení, zradu, nenávist a krutost. K tomu přidejme věrně vystiženou dobovou atmosféru a postavy románu, které jsou živé, opravdové a jedinečné, a jejichž psychologie a charaktery jsou výborně vystiženy.
Vedle působivé atmosféry příběhu, která je opravdu jeho velkou devizou, je třeba ocenit i skvěle vykreslený obraz samotného města, podrobný popis ulic a náměstí Barcelony doslova láká čtenáře vydat se po stopách hrdinů příběhu a objevovat podmanivou krásu tohoto půvabného města s nezaměnitelnou atmosférou a tak můžu jen litovat, že kniha se mi dostala do rukou až několik let po jeho návštěvě. Jako nenapravitelný romantik bych si jistě některá stěžejní místa románu nenechal ujít a alespoň v rychlosti je navštívil. Třeba se mi to ještě někdy podaří….

11 12.07.2018

Murakami píše příjemným a uvolněným stylem, umí navodit autentickou atmosféru, jeho knihy se čtou celkem dobře a lehce. Tohle vyprávění ale bylo chladné jako japonský animovaný film. Čekal jsem určitě víc a při čtení jsem evidentně postrádal hlubší a nosný motiv celého příběhu a neměl jsem problém knihu kdykoliv odložit. Občas mě také přepadal dojem přílišné a zbytečné „užvaněnosti“. Měl bych i dvě konkrétní výtky, co mi tu na první pohled nesedělo. Nevyhnu se asi drobnému spoileru, nelze ho zcela obejít, byť nebudu zcela konkrétní. Všechny postavy jsou i přes svůj mladý věk svým způsobem nešťastné, vnitřně osamělé a depresívní, a asi polovina z nich (pokud jsem dobře počítal tak 4) - ať už hrají v příběhu větší či pouze okrajovou roli - spáchá (zřejmě kvůli sebemenší depce nebo kdovíproč) hned sebevraždu. Čtenář tak nabývá dojmu, že Japonsko musí být země plná bláznů a vyšinutých jedinců a že sebevraždy mládeže tu jsou nejspíš na denním pořádku. Druhá věc – Tóru přijíždí do ústavu navštívit svou lásku Naoko a při té příležitosti se mu její kamarádka a spolubydlící Reiko při vycházce ochotně svěří (ač k tomu nemá vlastně žádný smysluplný důvod) s takovou důvěrnou a intimní zpovědí, že se čtenáři až tají dech. Chlapci, kterého zná sotva den. Tak tohle mi přišlo hodně ujeté.
A vůbec, když se nad tím tak zamyslím, myšlenkové pochody a konstrukce hlavních postav mi občas připadaly jako z jiného světa, stejně tak dialogy, mnohdy divné, křečovité a nepřirozené. A ty, které se týkají erotiky a sexu a kterých v knize není zrovna málo, působí chladně a naprosto nereálně.
No, zřejmě to měl být smutný příběh o lidské osamělosti, hledání smyslu života, vlastní identity a místa v odosobněné a cynické konzumní společnosti, možná o nešťastné lásce, ale jaksi mi tu chyběly hlubší důvody a prvotní příčiny veškerého toho smutku. Ty jsem zcela nenalezl, ale pouze tušil. Kouzlo Kafky na pobřeží se neopakovalo.

8 30.06.2018

Vcelku příjemná oddychovka, určitě to nebylo špatné. Také oceňuji, že si autorka vybrala jako hrdinku problematickou a morálně odsuzovanou historickou postavu anglických dějin. Pokud bych však měl srovnávat s jinými autory historické prózy, např. Elizabeth Chadwick a Alison Weir, které dokáží čtenáře zaujmout a upoutat propracovaností příběhu a skvělým vypravěčským uměním, tady mi prostě něco chybělo. Možná je to dáno i tím, že o Alici Perrers se dochovalo jen velmi málo faktických informací a tak tenhle příběh je jen obrovskou improvizací a "vařením z vody", kdy na jedné straně má autorka volné ruce k fabulaci příběhu, na druhé straně - chce-li se aspoň trochu poctivě držet historických faktů - nemá se pořádně čeho chytit a z čeho vyjít. Také mě zarazilo, že některým otázkám nevěnovala větší prostor a více je nerozepsala, např. vztah Alice ke svým čtyřem dětem (kde a jak žily její děti, hlavně první dva chlapci ? Kdo se o ně staral ? To se s nimi vůbec nestýkala ?).
A tak mě občas při čtení přepadl dojem, že snad čtu spíš koncept, než finální podobu díla.
Tři a půl hvězdy.

3 16.06.2018

Moc hezky napsáno a vymyšleno. Obdivuji talent a fantazii autora !

3 10.06.2018

Výborné a zábavné čtení a tradičně moc hezký čtenářský zážitek. Opět zde najdeme v míře vrchovaté to, co na autorce obdivujeme vždy a znovu: lehké pero, originální, promyšlený příběh, věrohodné prostředí i postavy, skvěle vykreslená atmosféra a psychologie jednotlivých postav, bohatý jazyk, působivé dialogy, obdivuhodné vypravěčské umění....
Platí zde beze zbytku to, co velmi výstižně řekl kdysi slavný francouzský spisovatel Louis Aragon, cit.: "Když čtu novely Daphne du Maurier, žasnu nad jejich dokonalostí a přestávám mít chuť dál psát, protože to už považuji za zcela zbytečné. Jsou totiž tak jazykově vytříbené a tak psychologicky či spíše parapsychologicky strhující, že zasahují samotné dno čtenářovy duše. Proč tedy dál nesmyslně usilovat o něco, co se jinému už veskrze dokonale podařilo.....?"

Asi mu dáme všichni za pravdu....

2 09.06.2018

Tak tohle mě bohužel moc nesedlo ani moc nebavilo.
Souhlas s komentářem SONP.

09.05.2018

Velmi dobré, napínavé čtení. Škoda, že nic podobného už na pultech knihkupectví dnes nenajdeme. Nevím, jestli autoři upadli jen v zapomnění, nebo knihy nevychází z důvodu, že jsme se ocitli na druhé straně barikády, v tzv. "svobodném světě" a stali jsme se také součástí - poslušnými členy - toho mírumilovného, "obranného" vojenského paktu NATO, který tak aktivně zajišťuje naši bezpečnost a brání naši svobodu, že jen trneme, kdy rozpoutá 3. světovou válku..

8 06.05.2018

No, kdo by to čekal. Henry Miller jako zamilovaný snílek a nenapravitelný romantik nám předkládá působivou, otevřenou a citlivou zpověď muže, který se v 75 letech zamiluje do mladičké japonské zpěvačky, kterou nejprve objeví a potom s ní i stráví řadu večerů v jedné hollywoodské kavárně....

Na tomto vydání knihy musím určitě ocenit kromě řady akvarelů - jež jsou vedle samotného textu autora dalším zajímavým výrazovým prostředkem a také vedlejším produktem jeho bezesných nocí - určitě to, že povídku si můžeme přečíst i v originále, a to přímo v rukopise Henryho Millera, dokládajícím a potvrzujícím autenticitu díla a který je mimochodem krásně čitelný od prvního do posledního slova. Spolu s českým překladem pak kniha tvoří velice zajímavý a působivý celek.

„The one thing we can never get enough of is love. And the one thing we never give enough of is love.“

No není to krásný ?

3 28.04.2018

Tak tady budu mít asi problém vůbec něco ke knize napsat, podobně jako kdysi u knihy Zlomek celku. Ano, je to brilantní, silný a výtečně odvyprávěný příběh, ale co napsat dál aby se člověk vyhnul spoilerům ?
Hned úvodem jsme uvedeni do dění tak trochu stylem „Vítejte v klubu vražd“, kdy vypravěč příběhu a jeho přátelé někoho zabijí, a víme dokonce i kdo je oběť a jak umírá. Seznamujeme se s hlavními aktéry příběhu - šesti nadprůměrnými studenty, do značné míry excentrickými, chladnými, sebestřednými intelektuály posedlými starobylým Řeckem a mystikou, které spojuje pevné pouto společných zájmů a přátelství, a kteří tak tvoří úzce semknutou skupinku a nedotknutelný celek. Pokud se někdo rozhodne tuto pospolitost vážným způsobem ohrozit, byť je i jedním z nich, musí za to zaplatit tím nejcennějším, co má. Následně se tedy odvíjí celý příběh a vyprávění, které nám odhalí smysl, pohnutky a důvody jejich strašného činu…
Od prvních řádků je zřejmé, že autorka je obrovský talent, příběh vás okamžitě vtáhne a pohltí. Její psaní je bezchybné, styl a jazyk malebný, bohatý, její popisy jsou propracované, hluboké, pečlivé a výstižné, nebál bych se říci, že jsou až dokonalé a v dobrém smyslu slova vyčerpávající, atmosféra podmanivá a téměř hypnotická, místy tajemná až zlověstná, k tomu pečlivě budovaná se stupňujícím se napětím – to vše nás zhruba ve 2/3 knihy dovede ke zlomovému okamžiku zmíněnému v samotném úvodu a splní tak naše napjaté očekávání, dovede nás tam, kam jsme tak netrpělivě směřovali a spěchali a hltali tak stránku za stránkou. Pak si konečně trochu vydechneme, ovšem jen na chvíli, protože příběh se vyvíjí dál a neztrácí na kvalitě, zajímavosti, originalitě a dramatičnosti.
Přestože hlavní postavy nejsou žádní vzorní studentíci, pijí a kouří celkem fest, drogy jim občas také nejsou cizí a jak víme, dopouští se vraždy, jsou tak precizně, plasticky a svým způsobem lidsky vykresleny, že je nemůžete nenávidět a chtě nechtě s nimi sympatizujete. Takže jste nakonec přesvědčeni, že za tou „venkovní fasádou“ každého jednoho z nich se v podstatě skrývá dobrý člověk. A tohle asi každý autor jen tak nedokáže a je to nejspíš i jeden z hlavních důvodů, proč je toto čtení tak fascinující....

Právě jsem dočetl a pozvolna to rozdýchávám. Mimořádný čtenářský zážitek. Úžasná malá kniha, opravdu výjimečná a pro mě mistrovské dílo.
Autorka velmi věrně a sugestivně zachytila pohledem mladé dospívající dívky těžký život žen v prostředí anglické farmy ve 30tých letech 19.století, jejich podřadné postavení, každodenní zneužívání a intelektuální útlak, kdy muži si mohli dovolit prakticky vše a ženy nic.
Příběh je psán záměrně takovým „sotva gramotným“ , prostým a přímočarým jazykem a nevšedním stylem, nejsou zde žádná velká písmena a uvozovky přímých řečí, píše jej totiž prostá mladá dívka bez jakéhokoli vzdělání, která se právě sotva naučila číst a psát. Vyprávění je nám předkládáno formou deníku a odvíjí se v pěti částech podle ročních období od jara 1830 až do jara 1831. Mary vyrůstá na farmě se svými třemi sestrami, z nichž je nejmladší a navíc je tělesně postižená, a celé dny v podstatě tráví spolu s ostatními dřinou na poli a hospodářství, od rána až do noci. Pokud má nějakou tu volnou chvilku, tráví ji se svým nemohoucím dědečkem, ke kterému má silný citový vztah. Otec toužil vždy po synovi a je to surovec, který ke svým dcerám nemá žádný lidský natož otcovský vztah a kde může, tam je ponižuje a trestá a chová se jak dobytek. Všichni členové domácnosti jsou pro něj jen a jen pracovní silou. Pouze v závěru knihy se zachová jako pravý otec a charakter a špatnou reputaci si kapánek napraví. Mary je moc sympatická hrdinka, je tak skutečná, prostá, přirozená a upřímná, že si vás hned získá a budete jí držet palce a občas možná i zatoužíte ji ochraňovat. Ostatně všechny postavy příběhu jsou věrně podané, působí autenticky a opravdově a jejich charaktery jsou, i přes minimalistický a „úsporný“ styl psaní, precizně vykresleny. A u Mary máte kolikrát pocit, že snad víte, i co si ta holka myslí.
Jednoho dne je Mary poslána na výpomoc jako služka k vikáři, kterému onemocní vážně žena. Díky své povaze se v novém prostředí občas dostává do nesnází a nedorozumění – je totiž, zvláště v pokrytecké atmosféře fary - nezvykle přímá, otevřená a temperamentní a pusu má prořízlou, její jazyk je ostrý jako břitva a když na věc přijde, nebere si žádné servítky. Je to však člověk s velkým srdcem a ryzím charakterem, nesnáší nespravedlnost, lež a nezná přetvářku, takže i přes její prostořekost si ji vikář a jeho paní brzy oblíbí. Mary prostě život bere takový jaký je, s ničím si hlavu zbytečně neláme - její pohled na život je prostý, věcný a někdy i roztomilý a vtipný. Mary zatouží naučit se číst a psát, a pan vikář ji to ochotně učí. Po smrti vikářovy ženy, o kterou se Mary po celou dobu také pečlivě stará a dělá jí často společnost, je však otcem nucena i nadále zůstat na faře. A tak se stane, že po propuštění druhé služky se další dění pro Mary začne ubírat nežádoucím směrem….

Je to velmi silný příběh se smutným koncem, hluboce lidský, dojemný a já jsem ohromen, jakou porci emocí nám autorka dokázala nabídnout a vměstnat do pouhých 184 stran knížečky o rozměrech 12 x 18cm. A pokud jsem ve svém komentáři jiného skvostu, novely Třetí světlo od Claire Keegan nedávno napsal, že konec příběhu vás chytne za srdce, tak tady to platí desetinásobně a po dočtení poslední řádky budete citově napadrť. Oko citlivého čtenáře nezůstane suché….

Nejvyšší doporučení.

15 26.12.2017

Příjemné, upřímné a vtipné čtení o radostech a strastech dospívání, prvním roku na univerzitě a jedné velké lásce. Vše v barvitém podání smolaře a nemotory Briana Jacksona, 19-ti letého studenta posedlého zpěvačkou Kate Bush a v reálu univerzitního prostředí ještě k tomu krásnou studentkou Alicí. No a i když to s tou láskou stejně jako s televizní soutěží dopadne nakonec všelijak, příběh vás určitě dobře pobaví.
Styl psaní i humor Davida Nichollse hodně připomíná Nicka Hornbyho.
Zdejší vlažné hodnocení knihy mě vcelku překvapuje, za mě hezké 4 hvězdy.

2 07.11.2017