splichalka komentáře u knih

To, co se mi tak líbilo na Bezpečné zóně Goražde, výborně zachycený a vykreslený běžný život obyvatel města za války, jsem v Šíbrovi trochu postrádala. Ne, že by Sacco nevystihl reálnou situaci v Sarajevu, ale na mě to bylo asi moc čistě vojenské a ve všech těch Ćelech a Cacech jsem se trochu ztrácela. Bylo to dobré, ale Goražde zůstává nepřekonané.

1 24.08.2014

Tak trochu pocity Anny Frankové, tak trochu komentáře a postřehy Marjane Satrapiové na pozadí války v Chorvatsku. Vůbec se nedivím, že zde sbíral román jednu cenu za druhou. Jde o citlivé téma - Chorvaté ví, Chorvaté rozumí. A to je to - spousta faktů zůstává nevyřčena nebo jenom naznačena, proto může být kniha pro průměrně (ne)znalého Čecha možná trochu nezáživná. Pro mě ale jasný příklad toho, že naprosto jednoduchý, v podstatě obyčejný příběh může být zároveň velmi silný - když je výborně napsaný.

2 23.08.2014

Jasně, byla to zábava, ale pořád mi běželo hlavou, že opakovaný vtip není vtipem... Jonasson potřetí už asi ne.

2 03.08.2014

Tak do tří čtvrtin knihy to u mě bylo na čtyři hvězdy, nakonec jsem vytáhla i pátou. Když mě to chytne za srdce, nemůžu jinak. Místy mi příběh sice připadal až moc takový hollywoodský a lehce prvoplánový, ale zároveň v něm bylo hodně lidskosti (a ta autorova schopnost dojmout ne k slzám, ale přímo k přívalu slz je neuvěřitelná!). Ráda bych si od Hosseiniho přečetla i další knihy, i když se podle anotací obávám, jestli nebudou všechny tak trochu na jedno brdo.. Každopádně Lovec draků skvělý!

1 03.06.2014

Jiří Hájíček si mě definitivně získal - Selský baroko se mi líbilo, ale Rybí krev se zařadila do seznamu srdcovek. Příběhu, od kterého se nedá odtrhnout, i když musíte dělat tisíc jiných a důležitějších věcí, a navrch se Vás dotkne tak, že o něm přemýšlíte i ve chvílích, kdy knihu nečtete a ještě dlouho po přečtení, pak prostě nemůžete jinak, než dát plný počet a plus k tomu!

8 25.04.2014

Do knih pro mě zatím neznámých a neosvědčených autorů se vždycky pouštím tak trochu s nedůvěrou a zároveň velkým očekáváním, ale Hájíček ta očekávání splnil, možná ještě předstihl. Knihu jsem sice ze začátku četla jen po desetiminutových úsecích dvakrát denně cestou tramvají, takže jsem se musela dost často v ději vracet, abych si připomněla jména a konkrétní souvislosti, které mi trochu unikaly, ale od půlky už mě chytla tak, že jsem ji dočetla na jeden zátah - a bylo to opravdu dobré. Ráda si přečtu další autorovy výtvory a sama jsem zvědavá, jestli se mi budou líbit stejně. Nejsem si totiž jistá, jestli mě tak úplně bavil styl, jakým je kniha psána, jako spíš to dané téma..

1 23.03.2014

Poté, co jsem během pár dnů po sobě přečetla Saccovu Bezpečnou zónu Goražde a teď Persepolis, (a i když tyhle dvě knížky srovnávat nechci) stal se ze mě definitivně fanoušek non-fiction komiksu! Vím, že jsem teď asi objevila Ameriku, ale jsem z obrázkového vyprávění dětství Marjane Satrapiové vážně nadšená - kombinuje přesně to, co mám ráda - vtip a poučení. Zkrátka je to chytré, má to co říct a neskutečně mě to baví. Tuhle půjčenou knížku chci v tom souborném vydání doma vlastní - a hned teď!

2 24.02.2014

Definitivně jedna z nejpůsobivějších a nejrealističtějších knih o válce v bývalé Jugoslávii, která se mi kdy dostala do rukou! Zajímala mě už delší dobu, ale pořád jsem měla problém s tím, že je to komiks. Nějak jsem si nedovedla představit to podání války v obrazech, a pak jsem byla překvapená, jak silný je ten zprostředkovaný prožitek. Dimenze lidskosti zde převažuje a celý příběh se vám zaryje pod kůži víc, než by dokázal kdejaký film nebo literatura faktu. Mistrné!***Po půl roce doplňuji komentář - když vás kniha donutí navštívit místo, kde se její děj odehrává, není pochyb, že vás skutečně zasáhla. Srdcovka!

3 19.02.2014

Zajímavé je, že i když není příběh kdovíjak obsáhlý ani strhující, není příliš vykreslená charakteristika jednotlivých postav, a proto se do nich těžko vžívá, přesto jde o poměrně čtivou knihu. Vyzvedávám zejména autorem skvěle popsanou a vystiženou atmosféru, skoro máte pocit, že to všechno vidíte, slyšíte, cítíte a můžete si na to sáhnout. V tom byla kniha opravdu jedinečná. A teď si konečně můžu pustit film:)

16.02.2014

První ze série, kde jsem už od půlky tušila vraha i zápletku. Nevím jestli je to tím, že už dokážu autorův styl po přečtení většiny knížek ze série HH odhadnout, ale i tak to byl přesně ten příběh, který chytne a nepustí, takže jsem četla, četla a četla a ostatní povinnosti čekaly, čekaly, čekaly...

1 04.01.2014

První hvězda - originální a dobře vytěžený nápad, druhá hvězda - graficky skvěle vymyšlená obálka a třetí hvězda patří Lukáši Hejlíkovi a Alanu Novotnému za opravdu povedené scénické čtení

26.12.2013

Tak jako většina jsem se k Netopýrovi dostala až po Spasiteli a Sněhulákovi. A stejně jako většina si myslím, že jejich kvalit v napětí a zápletce úplně nedosahuje, nicméně pořád je to Nesbo - takže je to čtivé, je to zábavné. A brzy chci zase další :-)

3 20.11.2013

Na knihy Sofi Oksanen jsem četla samé nadšené recenze, a protože mě obyčejně baví romány s historicko-politickou tematikou, začala jsem právě s Časem ztracených holubic. A byla jsem docela zklamaná. Rozhodně jsem nečekala nějakou oddechovou literaturu, ale pokud se musím do každé nové stránky nutit, tak to prostě není ono. Místy jsem měla pocit, že čtu a nevím o čem, že chápu slova, ale uniká mi smysl. I to přeskakování v čase a z osoby na osobu mi vadilo, ale to je asi můj problém. Ještě se chystám na přečtení Očisty, ale před ní rozhodně sáhnu po něčem zábavnějším..

1 05.11.2013

Ani nevím, jestli kniha (minimálně její první část) víc osloví ty, kteří "přežili" komunismus, nebo ty, kteří jej nezažili vůbec. Ti první totiž na rozdíl od těch druhých na historkách o hrubém toaletním papíru a vložkách přišpendlených ke spodním kalhotkám nebudou vidět vůbec nic zvláštního nebo překvapivého.. Je to smutně pravdivé, ale napsané tak nějak lehce, že z toho (možná) nebudete mít depresi. Každopádně vyzvedávám spíš druhou část - Jak jsme přežili válku. Pro mě zajímavější.

08.10.2013

Tak já nevím.. když jsem tuhle knížku četla, přesně jsem byla v situaci, kdy jsem potřebovala nějaké ujištění, že existuje život po životě, víru, že smrt není konec. Jak je tu zmíněno v několika komentářích, i já jsem si říkala, že autor je renomovaný a uznávaný psychiatr, žádný pochybný šarlatán, tak to přece nemůže být žádný výmysl.. Ale pak jsem se dočetla, že po světě pořádá různé masové přednášky, na kterých uvádí své posluchače hromadně do hypnózy, aby se setkali se svými zemřelými blízkými, a je velmi těžké se na ně dostat, protože jsou hned vyprodány! Začala jsem docela pochybovat, tohle se mi totiž úplně důvěryhodné a nezištné nezdá. Ale ve skrytu duše si nepřeju víc, než aby na tom bylo něco pravdy..

2 07.10.2013

Pamatuju si, že nám z téhle knížky předčítala učitelka češtiny v šesté třídě a my, pubertální ignoranti opovrhující literaturou, jsme se zaposlouchali a smáli se jako blázni. Pak jsem si knížku přečetla celou a byla jsem z ní nadšená. O několik let později jsem ji koupila na Vánoce bratrovi, který do té doby nepřečetl snad ani Čtyřlístek, s přesvědčením, že tohle je určitě TA kniha, která ho donutí přečíst ji celou. Nebyla. (To byl až životopis Tomáše Řepky:)) Ale já jsem si ji přečetla znovu. Je pravda, že "zvracející autobusová scéna" už mi nepřipadala tak super vtipná jako tenkrát v šesté třídě, ale co, pořád si myslím, že je to povedené.

3 07.10.2013

Četla jsem a zírala..co někoho může napadnout, co někdo může vytvořit. Byla jsem šokovaná, ale naprosto v pozitivním slova smyslu. Opravdu jedna z mála knížek, které jsem četla vícekrát a nenudila se ani jednou. Mělo to nápad, jiskru, švih a vtip. Mám ráda Dahlovy povídky, ale tohle je prostě moje úchylná srdeční záležitost.

2 07.10.2013

Tahle kniha se mi dostala do rukou až v době, kdy jsem problematiku války v Jugoslávii měla celkem prostudovanou, takže mě ty příběhy vlastně vůbec nepřekvapily. Ale líbilo se mi, že autorka zvolila tak trochu jiný způsob, jak tyhlety hrůzy popsat a přiblížit širšímu publiku. Žádná odborná četba. Krátké, jasné, čtivé příběhy. Ale jak jsem se přesvědčila, asi to stejně nebylo moc k ničemu, protože co by jinak taková kniha dělala na pultech Levných knih?!
Jo, a k příspěvku uživatele kenjirocz - nechápu, přesně, jakou předpojatost má na mysli, protože jde o chorvatskou autorku, která se rozhodně nevyhýbá tvrdé kritice chování a činů jak Srbů, tak Chorvatů. V Chorvatsku byla po vydání svých knih dokonce vnímána jako jakási persona non grata. A jestli má na mysli předpojatost ve smyslu, že pochází přímo z válčící země, a je tudíž neobjektivní a zaujatá.. nevím, ale kdo jiný může tu situaci popsat lépe a výstižněji?

2 06.10.2013

Tuhle knížku mi před několika lety doporučil vedoucí mojí diplomky. Byla tenoučká a rozhodně lepší studijní materiál než skripta - a tak vznikla moje láska k Ismailu Kadaremu:) Škoda, že jsou v češtině vydané jen tři jeho knihy..

1 06.10.2013

Knížka mě naladila svým námětem a nominací na Orange prize, ale byla jsem docela zklamaná. Příběh nebyl úplně hloupý, ani špatně napsaný, ale spíš jaksi "plochý", nevím.. Možná jsem čekala větší dobrodružství, větší romantiku nebo nějakou napínavější zápletku. Slabší průměr.

06.10.2013