soukroma komentáře u knih

Vynikající: pokud si chcete užít nálož historických faktů, navíc pěkně v širším kontextu (nejen před Josefem, ale i po něm), cestování, královské etikety (i bez), osvícenských názorů a reforem a života běžných lidí i v naší malé kotlině, tohle je ta správná kniha. Není to žádný plytký román, takže se sice o něco hůře čte, ale o to více se jeden dozví o dobách (i zemích) dávno minulých. Autorka připojila jak chronologický seznam událostí Josefova života, tak obsáhlé poznámky (zdroje, odkazy).
Rozhodně mi to rozšířilo obzory, o takové Haliči či Sedmihradsku jsem povědomí měla opravdu minimální, o (spíš nezávislých) habsburských zemích v Nizozemsku rovněž. Zejména však Josef v mých očích výrazně stoupl: panovník vskutku osvícenský, spousta rozhodnutí a reforem bylo z jeho hlavy a pera dávno před samostatnou vládou, jako spoluvládce Marie Terezie. Ale hlavně se chtěl neustále poučit jak v cizině, tak přesně vědět, jak to chodí až do nejzazších končin tehdejšího Rakouska - a tam při svých cestách řešil nepravosti či pomáhal okamžitě, nebo rychlou depeší do Vídně inicioval řešení komplexnějších problémů, často vyžadujících finanční příspěvek i z jeho osobních zdrojů (nikoli královské pokladny).
Ohromující pro mne bylo jeho řešení smrtící bídy vyplývající z nevolnických povinností, povodní a následné neúrody v českých zemích v letech 1772/3. Jen jeho okamžitou finanční injekcí i dodávek potravin jsme tehdy nezhebli...
cestování nebylo jednoduché, díky inkognitu a maximálnímu omezení požadavků etikety si Josef na dlouhých až několikaměsíčních cestách (necestách) rozhodně neužíval pohodlí - pokud možno cestoval koňmo, v kočáře spíš úřadoval, spal jak se dá, sám sestavoval itineráře a nabízel na všech místech audience naprosto pro všechny a na všechny podněty a stížnosti reagoval. Jeho agenda byla nekonečná, na cestách musel zvládnout i vše, co se dělo u vídeňského dvora - novinky, matčina rozhodnutí kontrasignovat nebo naopak - depeše po rychlých kurýrech běhaly oběma směry na každou další zastávku na cestě.
Autorka zahrnula jen několik vybraných velkých cest, které Josef podnikl (čtvrtinu svého života strávil na cestách!): po rakouských zemích, ale také cesty jen napůl diplomatické, spíše zájmové do Francie (pobavilo mne, že zatímco na vídeňském dvoře byla povinnou řečí francouzština i v úzkém rodinném kruhu, ve Versailles Josef pro změnu se svou sestrou hovořil v soukromí výhradně německy), Itálie a do Ruska (už tehdy se imperiálně roztahovalo, s Kateřininým dosazeným milencem až do Polska).
Škoda, že tento panovník nebyl za života (ani dlouho poté) plně doceněn a že jeho život byl v důsledku náročných cest také ukrácen (zemřel na malárii a tuberu).

2 30.09.2023

Po letmém průvodci Vše, co by měl vědět každý milovník vína jsem se pustila do tohohle o něco obsažnějšího kousku. Kdo čeká, že když je to určeno pro blafování, bude to plné zábavných historek, vtipů a vůbec humoru, tak se načeká. Ano, občas i něco úsměvného padne, ale spíš jaksi navíc, násilně, ale celkem neškodně... A na druhé straně to neznamená, že účelem je podpořit jakékoli nezávazné a znalostmi nepodložené blábolení o víně, naopak, opravdu se čtenář poučí a dostane se mu středně podrobných a zajímavých informací pro milovníka vína (ano, blafovat o víně bez jeho obliby opravdu nelze).
Dlouhý popis světových odrůd vinné révy, ale bez minimálního zohlednění našich končin či vůbec střední Evropy. Občas je zmíněna východní Evropa, ale bez nějakých dalších podrobností, v podstatě zbytečně.
Některé záležitosti vysloveně chyběly (cuvée), nepříjemně tahaly za oči/uši ("nápoj" ve smyslu vinné odrůdy daného vína). Nedostatečný byl také podivný slovníček.
Překvapivě se mi - přes moje puritánství ohledně anglicismů v češtině - líbilo slůvko "blafoun" (když už se tedy od bluff-ování jaksi časem přešlo k blafování).

V podstatě se mi víc líbila jednoduchost, čtivost i použitelnost pro našince výše zmíněného průvodce Vše, co by měl vědět každý milovník vína. Tady jsem byla zahlcena jmény méně známých odrůd, konkrétních vín, vinařství, vinařích, tratí po celém světě, která jsem si tedy nezapamatovala, ale pouze jsem s uspokojením nacházela něco, co už znám.

1 30.09.2023

Všehochuť základních informací o víně, stručné, čtivé.
Následně jsem si vzala pro jakési porovnání (a doplnění) knížku objemnější, ale rovněž kapesního formátu, Jak blafovat o vínu, a tam byly informace prakticky stejné, ale méně pestré, takže 160-stránkový vhled úplně stačil.
Krom toho jsem zde ocenila, že u vinných odrůd bylo uvedeno, zda se pěstují a jak jsou rozšířené v našich zemích.

1 30.09.2023

Skvělé napínavé čtení: autorka rozkrývá velmi složité pozadí jednoho krvavého zločinu, které sahá daleko do minulosti a má nějak spojit dva nepředstavitelně odlišné světy "nicotného" chudáka-pachatele, který se přiznal, a známé bohaté manželky bankéře, právě osvobozeného od všech obvinění týkajících se jeho finančních obchodů.
Autorka na pozadí finančního a developerského boomu v Irsku a jeho následného krachu rozehrává velmi psychologický příběh, kde teprve na posledních stranách se všichni dozvídáme pravdu. Není možná tak šokující jako smutná, a nikdo krom nevinných obětí z celého případu neodchází očištěn, naopak.
Krimi vyšetřování je trochu na pozadí, byť se svéráznými detektivy (konečně vyšetřovatelka, která má váhu a nesklátí se, pokud by do ní strčil zadržený malíčkem). Inspektorka Alice je jedním z hlasů, který v románu promlouvá, další jsou manželka oběti Julie a zadržený JP.
A tak se to pěkně skládá, ovšem do nepěkné skládačky. Až do konečného přiznání, dlouho odkládaného, skoro pohřbeného, ale nakonec svědomí převáží.
Konec možná trochu natahovaný do melodramatična a maličko neuvěřitelna, ale za čtivost a nutnost přečíst na jeden zátah si to pořád zaslouží 95% (stejně jako ostatní krimi autorky).

Ovšem množství chyb a překlepů bylo i na MOBU výjimečně otravné (do hodnocení to ale nezahrnuji, to je problém vydavatele).

"Nevím úplně jistě, jestli se jako pozůstalý někdy přenesete přes šok ze smrti. A je jedno, jak to přijde. Jestli to bude protahovaný loučení při rakovině nebo náhlej odchod - v jedný minutě tady člověk je, další už ne. Vědět, že musíte žít ve smutku, že nemůžete změnit, co se stalo, je neuvěřitelný.
Už toho člověka nikdy neuvidíte.
Ztráta a prázdnota jsou navždycky. Nemáte nad nima žádnou kontrolu. Můžete zavřít oči a zacpat si uši, a až je otevřete, pořád tu budete a ten člověk bude pořád mrtvej."
Abyste to pochopili, musíte to zažít. Nikdo vám nepoví, jaké to je ztratit někoho blízkýho, Nikomu se to nepodaří."

2 30.09.2023

Výborné čtení: uvědomila jsem si, že jsem nějak dlouho Fabbriho nečetla, zato jsem si až moc živě pamatovala ty nepředstavitelně hrůzostrašně odpudivé Caligulovy krvavé až smrtící nápady... Ale s chutí jsem se začetla, když nám pěkně hned na prvních stránkách tuhle zrůdu úhledně propíchali skrz naskrz a nic mu nepomohlo jeho přesvědčení, že je nesmrtelný bůh.
Číst o Vespasiánovi a celé jeho éře nejen jako císaře, zde teprve jako legáta a pověřence nástupnického císaře Claudia vláčeného propuštěnci a především "jedovatou mrchou" Messalinou, je nesmírně zajímavé a poučné. O to víc, že v tomhle díle se římská císařská politika odehrává mimo Město, v Helvétii, Germánii, Galii a především neporazitelné Británii, v letech 41-43 n.l. (se vzpomínkou na porážku v Teutoburském lese o 30+ let dříve).
Velmi čtivé, Vespasián se už může (a musí) také pěkně porochnit ve finančním plánování (zásobování válečného tažení takové armády tak daleko od domova, i na nepřátelském území je prostě super-logistika).

Po pečlivém přečtení doslovu, kde autor třídí zrno od plev, tedy fakta od fikce, jsem byla docela překvapená, kolik se toho odchylovalo od skutečnosti,... i když někdy neměl autor zbytí, když variant líčení historické události existovalo několik odlišných, nebo neexistovala žádná.

A teď nemůžu jinak, než že si půjdu přečíst Claudius bůh a jeho žena Messalina.

Pozn.: Vespasiánův život (s Caenidou), stejně jako dění v říši za jeho císařské vlády mimořádně přitažlivě zpřístupnila ve svých historických románech a detektivkách Lindsay Davisová.

2 27.09.2023

Ledva jsem dočetla: nebýt toho, že jsem přelouskala první dva díly, tenhle bych bývala s chutí zavřela už po takových 40 stranách - na nich se totiž velmi krkolomně rekapituloval předchozí, a i tak jsem se v tom jen stěží orientovala. Ale chtěla jsem vědět jak to dopadne.
Děj vpravdě zdlouhavý, překombinovaný a nepříjemný - terorismus, extrémní pravice, vojenské zájmy, tajné služby, průmyslové zájmy, politika na ose Švédsko-Francie-Turecko. Nic pozitivního, ani konec, ten ze všeho nejméně.
Jak mne zaujal první díl, tak mne poslední zklamal.

4 22.09.2023

Kniha mne zprvu nezaujala, film neznám, ale Eastwooda nemusím, takže jsem odložila. Po pár týdnech mi to po znovupřečtení anotace nedalo - a znovu jsem se do ní pustila. A dobře jsem udělala, nakonec se mi příběh moc líbil.
Dramatický, napínavý, dílem dojemný, zajímavý - putování ve vnitrozemí Mexika i venkovském severu až k divokému severnímu pohraničí. Byla jsem zvědavá, jaká úskalí a hrůzy na oba nesourodé aktéry mohou v těch končinách čekat, nakonec to ale nebylo zdaleka takové, jako v současných románech z těchto míst - napsáno skoro před padesáti roky, takže spíš melodramatický nádech než děsivý thriller, i když o útěky, zločince a policajty nouze nebyla.
A jak to dopadlo? Autor čtenáře řádně napíná skutečně až do posledních řádek ...

3 20.09.2023

Není to ani tak román, jako případová studie života jedné Korejky, v níž ukazuje autorka demografické, přesněji genderové problémy vlastní země a jejich vývoj za poslední tři desetiletí.
Ovšem vůbec nechápu, proč je tohle dílo - dle údajů na obálce - dnes tak populární ve světě. Zajímavá by spíš byla v návaznosti studie, kde přesně jsou z obsahu knihy tak překvapeni, ohromeni..., protože pro naše končiny na tom nic divného či převratného není - vydávat její příběh za "strastiplný", když nikdy nestrádala a netrpěla nějakým fyzickým či psychickým útlakem, vystudovala univerzitu, našla si práci, vdala se, narodilo se jim jedno dítě, nikdy netrpěli nouzí, nemusela se starat o jiné členy rodiny (např. staré či nemohoucí rodiče), nepostihla je žádná rána osudu, tak na tom příběhu není zhola nic strastiplného, úplně normální život ženy současné doby, která chce rodinu a chce současně dělat ještě něco dalšího, co ji baví (a čím může vydělávat). Že to je obtížné, skloubit práci (s menším platem než mají muži a třeba na nižším postu) s rodinnými povinnostmi, výchovou dětí, péčí o domácnost, to platí všude na světě, kde se ženy tímto směrem emancipovaly. Jižní Korea na tom není jinak, tam se alespoň již dlouho žije v relativním blahobytu a na technologické úrovni.
Pro mne tedy jen málo zajímavé, poselství veškeré žádné.

5 18.09.2023

Četla jsem kdysi dávno a občas se mi zrychlil dech...

1 18.09.2023

Číst se to dá, občas spíš vtipné než děsivé, ale obsah nepřinese nic moc vhledu do Koniášova konání. Autorka tím dostála svému varování v před-slovu: "Tyto povídky jsou inspirovány jeho skutečnými zážitky, ovšem jen velmi, velmi volně. Berte je proto prosím s maximálním nadhledem."

1 17.09.2023

Moc zajímavé a čtivé: ženský pohled z pera ženské autorky se nezapře, ale to nic neubírá na faktech, jelikož C. byla vskutku pravou Winstonovou rukou a velice zajímala o politiku a vůbec světové dění. Díky tomu se lze i příjemnou formou dozvědět o pozadí dvou válek a britské působení v nich.
A nejen to, od samého počátku jsme vrženi mezi anglické aristokraty a jejich způsob života začátkem 20. století (kniha začíná svatbou s Winstonem). Překvapivě Clementine i Winston měli stejně neuspořádané rodiny - otec se prakticky nevyskytoval (pokud byl vůbec znám) a matky zase byly až moc moderní nejen na svou dobu (spousta avantýr, C. matka vláčela děti z místa na místo, jak chtěla uniknout věřitelům a společenským konvencím a nalézt svobodu - pro sebe), takže tepla rodinného krbu a stříbrné lžičky v ústech si v dětství neužil ani jeden. Osamělé dětství bez podpory kupodivu v obou povzbudilo sebevědomí a roznítilo ctižádost a cílevědomost, proto oba dosáhli vysoko, Clementine do té doby výjimečného postavení na politické scéně aktivní účastí na volebních kampaních a osobní podpory zejména sociálních reforem a volebního práva žen. Na druhou stranu ale život jejich vlastní rodiny kopíroval dřívější nepříjemné zkušenosti, děti vychovávaly chůvy, přičemž se také stále nedostávalo peněz na potřebné desítky služebných duchů...

Pozn.: autorka mne zaujala už staršími dobrodružnými thrillery Zloděj map a Kukla motýla, které odhalují také zajímavé historické skutečnosti.

4 16.09.2023

Výborné: opravdu se čte skvěle jako thriller (jak autor v úvodu slibuje), ale čtenáři při čtení samozřejmě každou chvíli zatrne, že to není fikce, ale skutečnost, že se tohle ve střední a jižní Evropě odehrávalo před sto lety, ... a k čemu hroznému to nakonec přispělo.
Výborně vylíčené místní poměry v Bosně, Kosovu i Srbsku, stejně jako na rakousko-uherském dvoře, včetně dobových novinek ve vzduchu (posilování armády o vzdušné síly, dvouplošníky, vzducholodě), na železnici, v prodeji (minerálky v lahvích apod.). Franci je vylíčen rovněž autenticky, milý v rodině a nesnesitelný, krutý až odpudivý ve všech ostatních případech. A řada chybných rozhodnutí nejrůznějších zodpovědných osob při vrcholné návštěvě Sarajeva je pěkně rozklíčována dle skutečností, s mírnou fabulací ohledně tajných složek mocnářství působících na místě.
Oceňuji rovněž zmínku o Bertě Suttnerové (více třeba Odměna od Zory Berákové) a podrobnosti o Černé ruce (pěkně doprovází dříve přečtený V císařských barvách - celé pozadí příprav atentátu jako jen část vyprávění hlavního hrdinu).

2 12.09.2023

(SPOILER) Zaujalo a líbilo: začátek parádní, šestaosmdesátiletá svérázná bohatá osamělá Skotka se zamilovala do tučňáků a hodlá jim věnovat své dědictví. Ale to se na ně musí nejdřív jet podívat na Jižní Shetlandy, aby pořádně viděla, co pro ně výzkumníci mohou na místě udělat. A zamiluje se do nich naživo doopravdy. Nicméně je také objeven pokrevní dědic a odhaluje se celá minulost hlavní hrdinky, za války, mladistvá matka, dítě odebráno k adopci. Dospělý vnuk je ale na světě a tučňáci nakonec učarují i jemu, i když srdce ztratí v první řadě pro jednu zapálenou výzkumnici. Druhá půle přináší stále víc romantiky, moralizování, sentimentu (malý sirotek Pip) a nakonec sluníčkové finále. I přesto hodnotím na 90%.
Tučňáků prostě není nikdy dost...

3 09.09.2023

Pořádná všehochuť, od středověku až po dnešek - od děsivých pouťových hrůzných příběhů (jako černá kronika či true crime) až po ryzí moderní literární horory. Z těch nejstarších mne překvapila nejen tvorba notoricky známých spisovatelů, ale tvorba mnoho autorů (vedle pár anonymů) mně zcela neznámých.
Je toho v knize opravdu hodně, včetně vybíraných kousků z většího formátu, takže spíš než hororové počtení to beru jako zajímavý a poučný průřez tímto žánrem v našich končinách.

2 08.09.2023

Tak ani tento velmi krátký kousek nezlomí můj problém s latinskoamerickými (oceňovanými) autory (včetně emigrantů). Neoriginální, drobné filosofování o ničem, ničemný hlavní hrdina (divný, až se záchvěvy duševní choroby), divné vesnické prostředí a vůbec divný děj neděj. Nic jsem si neodnesla, celé mne to jen otravovalo. Ještě že to bylo krátké...

1 08.09.2023

(SPOILER) Hodně místní politiky, šmejdů v jejích řadách a mezi developery, dozvuky zlodějiny o 15 let později, s ještě více dublinské a irské politiky a šmejdů v policejních řadách na vysokých místech. Bunny v hlavní roli, povětšinou v hledáčku, nakonec na maděru, detektivní kancelář v rozkladu a jen pozvolna náznak budoucí sklíženosti. A Maggie si jede po svém, po dobrém i po zlém, jak pro koho, ale měla taky řádně namále.
Vtip a sarkasmus jde tentokráte stranou, jakmile dojde na politiku. 75%

4 06.09.2023

Nepříjemné zločiny (Norsko s vazbami na Rumunsko, Litvu, Rusko), nepříjemní vyšetřovatelé (sami o sobě, ale i vzájemně), strašná spousta balastu. Ničemné krimi.

Z jazykových neduhů textu mne opravdu zaujalo "sousloví" "za potřebí"...

1 03.09.2023

Na mne až moc židovské ezoteriky, mysticismu, exorcismu, obětí, ptáka smrti, démonů, přízraků a temných sil, navíc v pěkném lužním lese na moravsko-slovenském pomezí, s vrcholícím dějem ve Valticko-Lednickém zámeckém parku. Autor do mystického příběhu zařadil mnohé ze záhad, které asi zkoumá a popisuje jinde samostatně. Mne zaujala drobná zmínka o habánském zlatě a Habánech vůbec.
Hromada ohavných zločinů, jen několik z toho hnaných vpravdě hnutími lidskými, zbytek k potřebě démonů...

3 03.09.2023

Bizarní zločiny a ještě bizarnější rozuzlení krimi vyšetřování ve skalách Berounska. Čtivé, ale málo uvěřitelné. 75%

4 02.09.2023

Líbilo: čtivé, zajímavé až jímavé - to poslední zrovna nevyhledávám, ale tady s mladou krásnou éterickou Rumunkou a všemi dovezenými pověrami k tomu se to vlastně dost hodilo. A trochu obrousilo líčení té děsivé doby léta 1947, kdy už komunisti vystrkovali neohroženě růžky a diktovali (si), jak bude vypadat (d)osidlování Šumavy (Vimperk a okolí), kolik jim z toho kápne nejen z hlediska pozitivních bodů propagandou ve zbytku Československa, ale také fyzicky (paš, krádež, šmelina apod.).
Chvílemi to bylo opravdu folklorní, i nějaký vtip až satira by se našel. Ovšem odhalení zatvrzelého komunisty na policejní stanici, který dal přednost lásce ke svému městu, bylo pro mne poněkud nereálné, ale související happy-end asi měl vyvážit jiné ztráty.
Hlavně oceňuji, že jsem se podrobně seznámila s poválečnou problematikou rumunských Slováků, kde a proč se na Šumavě vlastně (omylem) vzali - nakousl to Prokletý kraj, ale tam obšírnější vysvětlení chybělo.

4 02.09.2023