Koniášův klíč

25.12.2023

Zapomeňte na Jiráska a Kaplického. A i na podstatně optimističtější Skláře. Tenhle Koňas není žádnou démonickou postavou. Je to normální, na svou dobu velmi inteligentní a sečtělý člověk. Žádná lidská touha mu není cizí. Bohužel alergie mu nedovoluje užívat si život naplno a tak má spoustu času věnovat se zajímavým případům. Ty většinou řeší s velkým nadhledem a hlavně je pak dokáže předvést ve "správném" světle svým představeným. Moc jsem se u těchto povídek bavil a zpříjemnily mi ten předvánoční shon. Myslím si, že ale nejvíc se bavila při jejich sepisování sama autorka. A nejspíš si přitom prozpěvovala Okoř nebo Bludičku Julii.
Pokud byste chtěli do této doby nahlédnout i z jiné strany, pak doporučuji Žáčkův Apokryf o hraběti Šporkovi.

17.09.2023

Číst se to dá, občas spíš vtipné než děsivé, ale obsah nepřinese nic moc vhledu do Koniášova konání. Autorka tím dostála svému varování v před-slovu: "Tyto povídky jsou inspirovány jeho skutečnými zážitky, ovšem jen velmi, velmi volně. Berte je proto prosím s maximálním nadhledem."

20.08.2023

Nebyla jsem úplně nadšená, jiné knihy autorky se mi líbily mnohem víc.

09.03.2023

Pátera Koniáše mám od Jiráska zažitého jako náboženského fanatika a paliče českých knih. Paní Koubková ho líčí v mnohem příznivějším světle jako výborného kazatele, člověka sužovaného mnoha chorobami a neduhy (zvláště jeho alergii skoro na všechno dobře rozumím), muže smířlivého a hřešícího. Bylo to příjemné a zábavné čtení.

"Koniáš stál na lešení a hřímal. Vysoký, hubený, bledý, v uválené sutaně, s rezavým řetězem okolo krku a rozevlátými černými vlasy, vypadal fantasticky. Člověk může tisíckrát studovat rétoriku, ale co je mu to platné, když nemá Koniášovo vzezření?"

09.03.2023

Dal jsem si takové malé knižní Koniášovské okénko a přečetl o této kontroverzní osobě hned dvě knihy najednou, mimo Koniášova klíče, ještě Koniáše kontra Špork od Jiřího Dobrylovského.
Paní Koubková svou knihu pojala v takovém odlehčeném tónu ve snaze Koniáše zlidštit, je to vlastně soubor povídkových soudniček, ve kterých Koniáš vystupuje spíše jako vyšetřovatel než náboženský cenzor, já se u toho docela bavil, například u důvěrných rozhovorů Koniáše s Rozinou Hrnečkovou u bytelného dubového stolu, akorát se mi v povídce hon na divého muže nezdá že by v první třetině 18. století už byl znám název Seskvoč, který pochází od indiánů žijících na severozápadě dnešní USA, kteří v té době nebyli ve styku s Evropany.

17.01.2022

Já nebudu tolik štědrá na hvězdičky, bylo to příjemné čtení, Koniáš prokázal i nějaké ty lidské slabosti, ale na pět hvězdiček tomu ještě dost chybí. Ty historické detektivky se začínají sobě podobat stylem i humorem.

Jiráskovo Temno, a vůbec všechny jeho spisy, je letitá noční můra pro všechny školní děti jakékoliv generace. Dodnes mne straší F.L.Věk, kterého měli moji rodiče vystavené v knihovně vedle televizního přístroje. Bylo to několik svazků. Vzala jsem ho na milost, až když jsem viděla v TV seriál jako dospělá. Jsem proto nadšená vášní spisovatelky pro prostudování a pročtení Jiráskova Temna a ostatních dobových materiálů, pro které má Zuzana Koubková náladu, chuť a cit. Autorka románu o Koniášovi bere vše s nadhledem a vtipem. V jejím popisu je jezuita Koniáš aka Antoni popsán jako obyčejný normální muž se všemi lidskými chybami a neřestmi. Neduživý chlapík a hypochondr, který má Phobia lethifera.

Páter Koniáš řeší záhady a záležitosti poddaných při hledání závadných knih. V knize ovšem nevystupuje jako zarytý palič závadných knih. Koniáš jednal na vlastní pěst, ale konal tak s nadšením a entuziasmem. A hlavně je tam vtip a poučení. Povídky s prasetem či mrtvým psem - to někoho hned tak nenapadne. Kde jste na to přišla paní autorko? Skvělý nápad. Při čtení si prostě nemusíte vzít k ruce Ottův slovník naučný. Je to čtivé a člověk se může tak nějak nenápadně poučit.
Mými nejoblíbenějšími vedlejšími postavami je hejsek hrabě Špork a Rozina, co má sedm koček a snídá víno. Knihu si určitě přečtěte. Je to příjemné čtení v těchto podivných časech.

20.11.2021

Nebudu opakovat, co již bylo napsáno. Jen jedno řeknu. Každé slovo stálo za přečtení. Užila jsem si to.

Nikdy bych byla neřekla, že o páteru Koniášovi lze psát s takovým vtipem a nadhledem, jak se to v povídkové knize Koniášův klíč podařilo Zuzaně Koubkové.
Do svého tradičního pojetí (viz např. Jiráskovo Temno) má tento nový hrdina známé autorky poměrně daleko, o to více však patrně čtenáře zaujme. Horlivý jezuita, zapálený pro svou věc, má totiž i své lidské chyby a slabosti, které ho občas přivádějí do nesnází, jindy jsou mu ale naopak ku prospěchu při luštění některých záhad, se kterými se pravidelně setkává.
Chcete-li se připojit k pátrání originálního detektiva a zároveň se pobavit a možná i trochu poučit, určitě sáhněte po této knížce!

Při výběru knihy mě její námět s anotací na první pohled zaujali a těšila jsem se, že si knihovny přidám opět další knihu od českého autora/rky. Musím přiznat, že autorčin styl psaní je sám o sobě velmi čtivý a zpracování knihy bylo zajímavé. Zaujali mě především krátké kapitoly, které na sebe lehce navazovali, ale i přesto každá přinášela svůj vlastní krátký příběh s příhodami Antonína Koniáše. :)

Musím se přiznat, že jsem dříve misionáře Antonína Koniáše neznala a musela jsem si před přečtením knihy najít několik základních informací, abych byla více v obraze autorčina vyprávění a mohla se v celé situaci lépe zorientovat. Nicméně je pro mě obecně tématika spojená s náboženstvím komplikovaná a nejsem schopna jí nyní zcela jasně porozumět. Příkladem jsou slova spjatá s touto tématikou, nebo jednotlivá „povolání“. To však není chyba autorky, ale osobně bych si v této oblasti potřebovala více rozšířit znalosti.

Z výše uvedeného důvodu jsem knihu po několika kapitolách odložila. Momentálně se na její dočtení necítím, ale ráda bych se k ní budoucnu vrátila, protože mě příhody Antonína Koniáše velmi lákají a jejich zpracování mi přijde originální. Do té doby si však musím zcela určitě obohatit svůj slovník v oblasti náboženství, především toho v období 17. a 18. století. Poté, jak doufám pro mě nebude knížka takovým oříškem, jako je nyní.

Abych shrnula svou myšlenku a názor na tuto knihu… Přečetla jsem sice pouze pár kapitol, nicméně jí mohu budoucím čtenářům a zájemcům, o tuto a podobnou tématiku vřele doporučit. Komu konkrétně knihu doporučím? Především čtenářům, kteří se ve své četbě zaměřují na historická témata a zároveň jim nejsou cizí ani témata spojená s historickým konceptem náboženství.

Zpracování je opravdu skvělé a autorka si s historickou postavou výborně poradila a nabídla nám možnost se jejíma očima podívat na život jedné z předních postav náboženských dějin na našem území. Zároveň varuji odvážlivce, kteří se na tuto knihu chystají a nejsou tímto žánrem a tématem tolik políbeni (jako já), aby se připravili na příval mnoha nových slov z této oblasti, která je třeba vyhledat a blíže jim porozumět. Nepíšu tak však za účelem Vás odradit, naopak si knihu přečtěte a určitě vás její zpracování a příběh mile překvapí stejně jako mně. :)

03.07.2021

Pro knihovnici je těžké nesympatizovat s hrdinou, když mu autorka vloží do úst tato slova: Neumím si představit krásnější místo, než je klementinská knihovna. Myslím že kdyby existovala nějaká soutěž o nejúžasnější knihovnu na světě, musí to právě ta naše u sv. Klementa vyhrát.
Skvělá kniha :)

10.06.2021

Ačkoliv se autorka (soudě i podle názvů některých povídek) dost inspirovala Agathou Christie a bylo jasné, že kniha nebude nikdy aspirovat na ceny Magnesia Littera, připojuji se ke kolegyňce níže, já jsem byla s tímto nejnovějším počinem od Zuzany Koubkové moc spokojená. Krásně opatřené vysvětlivkami a rozdělené právě tak akorát do kapitol, které byly sice provázané ale nikoliv navazující, takže se od nich dalo i odbíhat v případě potřeby k práci, do města apod. Stejně jako kdysi Rytíř zelené růže, i Koniášův klíč splnil svůj účel. Protože...Ráda bych si někdy v budoucnu přečetla zápisky Baltazara Hrnečka o příhodách Koniášových. Byla bych totiž ráda, aby (nejen na mě páter) Koniáš znovu promluvil. Řečeno s otcem provinciálem: "A přestaňte už mlčet. Kdo to má pořád poslouchat?"