sola_lupa komentáře u knih

Ze začátku jsem se čtením knihy trošku zápasila, ale potom jsem se docela rozjela. Musím říct, že šlo celkově o příjemné čtení. Jen mě pořád mrzí, co se v knize stalo jedné postavě. Ale takový je život.

19.03.2024

Pamatuji se, že mě první díl vážně bavil. Ale ta čtyřka už byl takový dojezd. Pořád to bylo na jedno brdo. Nora se v ničem neposunula. Jen na úplném konci se sebrala, aby to nepříteli natřela. Vývoj její postavy tedy nebyl v podstatě nijaký, házeli si s ní v příběhu jak s míčkem a dělali si s ní, co chtěli. Od hlavní postavy čekám víc. Bohužel i od jejího pevného bodu alias Patche, bych předpokládala něco víc než jen: Jsem drsný, nejlepší a ty jsi můj středobod vesmíru.
Ale pokud má člověk rád fantasy v kombinaci s romantikou a nevadí mu v knížce občas až šílená rozvleklost, kdy se pořád řeší to samé dokola až do zblbnutí, bude to číst s nadšením. Série to není špatná, ale ten poslední díl už mě osobně tak nenadchl.

15.02.2024

(SPOILER) Je pravda, že druhý díl nebyl v té samé tónině jako ten první. Proto někomu může přijít, že byl o něco ochuzen, že vlastně dvojka nebyla tak dobrá.
S tím bych rozhodně nesouhlasila, protože se kniha zabývá vážným tématem. Nejde jen o stránku právní, ale i o traumata a s nimi spojenými psychickými problémy rozsáhlého charakteru. Nabízí čtenáři pohled na to, jak je těžké trauma překonat. A to hned dvojí. Jedno plynoucí ze šikany a využívání ve škole a druhé způsobené samotnými rodiči a jejich snahou zničit člověka takového, jaký je a jaký by mohl být. Vlastně kniha poukazuje, jak lidi umí manipulovat a udělat si z druhých marionetu s vodícími provázky svou odolností ne tolik nepodobnými chirurgické oceli. Řešení všech nastalých situací je v knize realistické a jsem opravdu ráda, že o tom všem někdo napsal knihu a ještě tak bravurně.
Možná mě pokračování nebavilo tolik jako první díl, ale to neznamená, že by byl o něco méně úžasný. Ba naopak, je opravdu skvělý a jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.

Jen si tu odložím něco pro sebe:
Daniel se na tebe nesnaží dohlížet, a už vůbec ne tě urážet. Vyjednává si vlastní bezpečí.
"... nikdy jsem nebyl moc dobrý v rozpoznávání lží. Poprvé jsem patřil k té doopravdy populární skupině... mělo mi to být samotnému divné, ale nebylo. Asi proto, že mě to tolik těšilo."... "Člověku to stoupne do hlavy. Samozřejmě, byly tam věci, které se mi nezdály úplně... správné. Ale asi jsem to naschvál přehlížel, nebo se snažil si je nějak vysvětlit. Nechovat se jako dítě..."

"... prostě si na všechno vzpomenu, na to, jak se mi ze začátku taky všechno zdálo perfektní, a jaká noční můra z toho nakonec vzešla. Asi už mám vyryté do paměti, že takovéhle věci vždycky skončí špatně a všechno zničí, že... to přestane být doopravdy. A ty mě začneš nenávidět."
"Ale já bych nikdy-"...
"Já vím, že ne! Ale na tom nezáleží, chápeš? Nedokážu ovládat, na co myslím. Děje se to samo, jako když... třeba jako když ucukneš, když se ti něco rychle mihne před očima. Nepřemýšlíš nad tím, prostě to uděláš, pokaždé a automaticky. A tohle... funguje podobně..."

"Kita trochu děsilo, že si na svou osamělost a mizernou náladu začíná zvykat... Spíš jako by se pomalu smiřoval s tím, že takhle už se bude cítit pořád. Pemýšlel, jestli ej to jen nevyhnutelná přechodná fáze před skutečným zapomněním, nebo jestli má naopak dobře našlápnuto, aby se z něj stal jeden z těch lidí, co mají koutky pusy permanentně stočené dolů a na jazyku vždy připravenou nějakou pochmurnou předpověď"

"... Co na tom záleželo, proč udělal tohle nebo tamto, proč se rozhodoval tak, jak se rozhodoval, nebo proč proboha někdo, kdo by se dal považovat prakticky za génia, najednou začne mít strategické uvažování osmiletého dítěte..."

"Ta myšlenka voněla svobodou a čerstvým vzduchem. Nechtěl se věčně schovávat na dobře chráněném místě, kde se nikdy nic nestane. Nešlo ani o to, že by se muselo stát něco velkolepého. Neočekával zemětřesení a ohňostroje, o jakých se píše v knihách. Spíš opatrné objevování, nešikovné rozpaky, pár kroků dopředu a pár zase zpátky. Zemětřesení znělo děsivě; tohle naopak jako něco blízkého a skutečného."

"Tak tohle je život, pomyslel si Daniel. To předtím byla jen existence. Musel přiznat, že podřídit se a poslušně existovat bylo snazší. Šedé a beznadějné, snad, ale nekomplikované. Život vyžaduje úsilí. A někdy nahání strach. Ale Daniel začínal chápat, že ho ten strach nemusí pohltit, zajmout a ochromit, ne když mu to sám nedovolí. Učil se vnímat jej jako výzvu - tady jsem, koukej! Schválně, zkus mě překonat. Mám obtížnost tři hvězdičky z pěti, to bys mohl zvládnout. Víš, jak pak na sebe budeš hrdý? A když ne, svět se přece nezboří.
A to byl možná ten nejdůležitější objev ze všech. Že každý neúspěch je jen výsledkem jednoho jediného pokusu, a ne měřítkem jeho hodnoty jako člověka. Takhle se mění svět. Pomalu a po krůčcích."

1 10.12.2023

(SPOILER) Nejprve překlad. Nejlepší z překladů je od Martina Hilského, pokud si nevíte rady. Obecně jsou překlady Shakespeara také fajn od pana Topola.
A teď k dramatu samotnému. Kdysi jsem četla Z oříšku královny Mab a hrozně mě to bavilo. Jenže jak už nechodíte do školy, přijdou se čtením těchto děl problémy. Zkrocení zlé ženy jde chápat dvojím stylem. Ten první je, že je vše v žertu a náramně se u toho bavíte.
Druhý je, že je dílo mířeno na ženy. Že mají být poslušné, dělat, co se jim řekne a díky tomu patriarchát nastolí mír a dobro a vlastně si Petruchio vzal Kateřinu jen proto, že slyšel na peníze a vzal si do hlavy, že Kateřinu převychová a všem ukáže, jaký je kabrňák, protože se mu to podařilo. Kateřinu nakonec převychoval, ona ztratila sama sebe a stala se z ní poslušná puťka. Oproti tomu Bianca a na konci dramatu i vdova věděly, kde nastavit mantinely a nezajímaly se o nějaké mužské hlouposti jako je sázka o poslušnější ženu. S tím je poslaly k šípku i s prohranými penězi. Dalo by se oponovat, že však Kateřina byla zlá i na svou sestru. No byla, protože nikdo nemá rád dokonalé mazánky, když je sám přehlížen.
Hra mě tedy pořádně namíchla, protože si ji takto vykládám. Ale jde vidět, že ze strany mužů se od středověku, kdy tohle dílo vzniklo, nic nezměnilo. A ze strany nás, žen? No, my už nejsme ty křehotinky, o kterých Kateřina mluví, jen to mužské pokolení to není občas s to pochopit.
Co mě na tom ale rozhodně bavilo, byli sloužící. Nádherná hra se slovy. To jejich laškování až drzost, byly rozhodně příjemným zpestřením celé hry.

8 04.12.2023

(SPOILER) Někomu tahle knížka nebude dávat absolutně žádný smysl a nebude ho bavit a někomu bude dávat smysl až moc. Jsem ten druhý případ.
Co do psaní, je knížka konzistentní výrazy, stylem a vším, proto se čte tak skvěle. Jak se kluci poznali, moje čtení se zpomalilo, aby mi nic neuniklo, ale zároveň zrychlilo tak, že jsem zaráz přečetla sto stránek. Potom se tempo vyprávění trošku zvolnilo, naštěstí. Protože jsem byla psychicky pěkně vyždímaná, v dobrém. Tolik mi ta obří pasáž dala ran a vzala vítr z plachet. Místy jsem měla co dělat, protože jsem se musela hlídat a dýchat hodně zhluboka, abych u každé druhé věty nezačala brečet. Nikdo nechce mít knížku promáčenou slzami.
Knihu mám jako celek natolik ráda, že u mě výtisk zůstane už navždycky. A jak skoro žádnou knihu nečtu dvakrát, tuhle si dám klidně i potřetí.

A jako vždycky, abych se mohla vrátit k určitým pasážím, něco si tu nechám...

"Nezlob se, nejsem moc dobrý v mluvení s lidmi..."
"Nezlobím se. A myslím, že spíš lidi nejsou dobří v mluvení s tebou."
"Proč to říkáš?"
"Protože si myslím, že na mluvení s někým jste potřeba dva. Když píšeš, slova ti plynou, nikde ani zádrhel, nikde jediná falešná nota, je to jako poslouchat symfonii. Takže umíš i mluvit, jen z toho máš strach, a za to můžou ostatní."
...
"Ale ty... ty jsi v mluvení se mnou dobrý. Jak to?"
...
"Nejspíš proto, že chci doopravdy slyšet, co říkáš."

"... některé věci jsou v určitý moment důležitější než jiné. I kdyby jen pro toho, kdo o nich má mluvit. A to je to, co je dělá těžkými na vyslovení."

"Nevím, co se děje v tvojí hlavě, ale vyřešíme to."
...
"Ať už se bojíš, že se stane cokoli, zvládneme to"... "Ty to zvládneš. A já ti pomůžu, jak jenom budeš chtít. Nejsi na to sám. Slyšíš? Nejsi na to sám."

Když se někdo jednou spálí, kdo by mu vyčítal, že se nechce přiblížit k ohni?

Donutil bych lidi, aby k sobě byli upřímní. I ti, co mají ty nejlepší úmysly, řeknou sotva polovinu toho, co by bylo potřeba. A pak jsou tu ti, co na rovinu lžou. Nikdy nepoznáš, kteří jsou kteří, dokud není dávno pozdě... To je taky efekt motýlích křídel. Někdo ti řekne malou lež a nakonec to může zničit život tobě i dalším lidem.

Slyšíme slova, ale většinu času neposloucháme. Někdy si už předem uděláme názor na to, co ti chce ten druhý říct, takže ho ani nechceš vyslechnout. Nebo ho sice necháš mluvit, ale slyšíš jeho slova přes filtr té tvojí představy a ona pak lezou z té druhé strany ven úplně překroucená a zkomolená. Každý by měl slyšet to, co druhý říká, přesně tak, jak to říká.
...
Podle mě by se tím vyřešilo všechno.
...
Pak by zbyl čas na líná rána a palačinky s medem.

3 15.11.2023

(SPOILER) Četla jsem ze série už díl, který se odehrává v Římě. Proto jsem čekala naprosto stejnou pohodu, kde člověk nemusí přemýšlet a jen čte až do konce. Ale knížka mě dost překvapila, protože je zde využito pár momentů, ve kterých se někteří lidé mohou poznat a vlastně vám i sama kniha řekne, že byste se nad tím měli trošku zamyslet. Tím pádem může mít pro někoho i další přidanou hodnotu.
Pro sebe si sem dám jen pár úryvků.

"... že mi došlo, že mám tendenci utíkat, kdykoli se někdo přiblíží na dosah mých pocitů. Že jsem si zvykl na to, že mě lidi opouští - ať už schválně, jako táta, nebo neúmyslně, jako děda -, takže pak zkouším jejich trpělivost a stavím je do situací, v nichž mi dokážou, jestli se mnou být chtějí, nebo ne."

"Já jsem taky sám, Sereno. A nechci."

"Zjistila jsem pár věcí o sobě... Třeba to, že se s nikým nedokážu doopravdy sblížit, když budu mít pocit, že před ním nemůžu být sama sebou. To, že jsem se ale viděla očima někoho jinýho, mi zvláštním způsobem pomohlo zjistit, kdo vlastně doopravdy jsem."

Někdy jsme prostě tak stejní a tak spolu vycházíme a zapadáme do sebe naprosto dokonale, že vytvoříme zase ten stejný tvar, že nemůže vzniknout nic nového a vzrušující. Za to když jsme dvě puzzle, která jsou odlišná, ale zapadáme do sebe a vytvoříme tvar nový, vznikne něco nečekaného a dobrodružného.

1 11.11.2023

Už třetí díl o počínající válce nadpozemských ras a opět s tím tempem, díky kterému čtete a čtete a čtete a už můžete jít na díl čtvrtý. Nečekala jsem, že dojde k tolika zvratům. A už vůbec jsem nečekala, že i po přečtení dílu mi zůstane v mysli pár otázek, které měly být podle mě ve trojce objasněny. Snad odpovědi nabídne finále.

05.11.2023

Vtipné a nejspíš i dosti ze života obyčejného korektora s neobyčejně prořízlou pusou. Pokud jsem kdy chtěla napsat knihu, nejspíš to díky tomuhle komiksu neudělám, protože bych nejednomu korektorovi určitě přivodila infarkt. A to bych nerada, přece jen je pořád potřebujeme jako sůl.

5 15.07.2023

Průměrný romantický příběh, kde jsou všichni dokonalí smýšlením i životem a kdo ne, tak bude. Čte se rychle. Knížka je vhodná jako oddechovka a úplně s přehledem ji můžete dát do ruky i těm, kteří před chvilkou překročili práh nácti.

30.01.2023

S knížkou jsme si úplně nesedly, protože nebyla tak vtipná, jak jsem čekala, ale některé části byly fajn.

07.12.2022

(SPOILER) Knížka se mi celkově líbila a byla fajn. Především pojetí postav, které nedefinuje jen jejich orientace. Mají svůj vlastní svět, problémy, starosti i radosti. Příběh se mi líbil, ale to divnodrama, které nastalo po společném basketbalovém zápasu, se mi zdálo až příliš přehrocené. Moment, kdy zase znovu našli jeden druhého a došlo jim, že bez sebe vážně nemůžou být a celý coming out, který ukázal obě varianty (ne)přijetí, byl skvělý.
Ale mám jednu obří výtku. Co ten konec? Navzájem se najdou, směřují ke skvělé budoucnosti a najednou je nenapadne nic lepšího než doslova spáchat sebevraždu? Vypadá to, že autorky chtěly knížku ukončit a nevěděly jakým způsobem, tak to narychlo uťaly. To mě nadmíru zklamalo. Zkazilo to celkový romanticko-realistický dojem a sklouzlo k nereálnosti jednání a vývoje celé knihy.

EDIT: Komentář zde ponechávám, ale úplně se s ním již neztotožňuji. Doporučuji si po přečtení poslechnout podcast, který spisovatelky vydávají a mají i jeden věnovaný právě Páté minutě.

1 10.10.2022

Díl to byl fajn. Nevím proč, ale začala jsem se najednou ztrácet v postavách, i když v předchozích dílech jsem s tím problém neměla. Možná to bylo jen jejich rychlým zmiňováním za sebou.
Každopádně, jak už tu je zmíněno přede mnou - v nejnapínavějším momentu je děj useknut. To mi přijde dost podlé! Snad až se dostanu k dalšímu dílu, mi naskočí, kde byl příběh přerušen, případně dojde k té méně oblíbené variantě: další díl začne trochu jinde.

10.04.2020

Tento díl z mého pohledu trošku polevil, ale jen nepatrně. Jinak se zde objevily další postavy a další záhady. Co asi bude dál...?

09.03.2020

Konečně jsem nejen viděla film, ale i četla knihu. Můžu říct, že obojí je velmi povedené a milé.

19.01.2020

Pár stránek mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, jakým je kniha pojata, ale potom... Bylo to, jako bych se dostala do větrné smršti kombinované s vírem, který mě vcucl. Pořádně mě to pocuchalo a pak vyplivlo. Zároveň mám pocit jako po horské dráze říznuté něčím povzbuzujícím, co mi koluje v útrobách, protože se cítím neskutečně naspeedovaná a jako by mi i po dočtení svítila očička jako fatry při pálení čarodějnic a já bych si dala ještě jednu várku. Dobrá, teď máte asi dokonalou představu, jak je to podle mě úžasná kniha. Děkuji za pozornost. Přepínám a končím.

2 08.01.2020

Tuto knihu básní jsem od univerzity dostala k promoci a jsem za ni ráda, protože mi připomíná město a jeho duši. Autorka má specifický styl, kterým umí popsat jak atmosféru, tak obraz, a dokonce i emoce člověka, který je součástí toho všeho.
Básně jsou tak krásně veršované, jak už jsem dlouho neviděla. To znamená, pokud máte rádi klasický styl veršů, přijdete si na své. Snad možná jediné, čeho si člověk všimne a možná to i vytkne jako malou pihu na jinak dokonalé pleti (pokud bude všechny básně číst v jeden den - jindy si toho nejspíš nevšimne), je opakování některých výjevů a obratů v různých básních.

06.01.2020

Jsem ráda, že čtenářská výzva existuje, bez ní bych minulý rok tuto knihu nepřečetla, a to by byla velká chyba. Možná se tváří jako jedna z těch knih pro děti, ale věřte mi, že i když vám je kolem třiceti, dostane vás. Je skvěle napsaná, je dobrodružná, nic v ní není černobílé nebo jen růžové. (Ano, všichni rodiče, pozor, v téhle knize se i umírá! - narážka na rodiče z knihkupectví, kteří razantně odmítají knihy pro děti, kde někdo umře)
Zkrátka je to velmi čtivý příběh.

1 06.01.2020

Příběh s mikrovlnkou beru na milost, byl hodně povedený. Ale zbytek mě bohužel moc nebavil.

27.12.2019

Bylo to zvláštní vyprávění. Někdy jsem měla pocit, že celý příběh jde z Dovíkova a soudcova nitra, ale jindy jsem si říkala, že Dovík naschvál šokuje a zveličuje, což je místy více než velmi nepříjemné. Ale proč to dělá? Je to jen perfektně sehrané a dělá to při každém výstupu, nebo se rozhodl pro toto "představení" jen dnes? Dostala jsem mnoho odpovědí na jiné otázky, ale tyto stále přetrvávají.
Tuším, že bych byla jedním z obecenstva, kdo by chtěl odejít, ale stejně by zůstal a čekal na tu frontu u východu po konci představení, protože: "Vsadím se, že by se už dávno sebrali a odešli, nebo ho dokonce vypískali, nebýt pokušení, kterému je těžké odolat - pokušení nahlédnout do pekla někoho jiného."

5 21.12.2019

Film jsem sice viděla první, ale obojí je stejně skvělé.

2 11.12.2019