Sněžková komentáře u knih

Vůbec jsem nevěděla, co od knížky čekat. Nikdy jsem od autora nic nečetla (ne, nestydím se). Ale moc mile mě překvapila. Na to, jaký příběh vlastně popisuje, je to knížka plná pocitů a nálad, srovnávání se člověka se sebou samým, s okolním světem, s očekáváními od ostatních. Nikoho nesoudí, „konzervy“ by byly asi pobouřeny tématem, ale v dnešní době mi knížka připadá jako hledání krásy v něčem, v čem mnoho lidí krásu nikdy hledat nechce.
Takže ano, dávám téměř plný počet a opět děkuji rozmanitosti kunratické knihobudky...

2 05.10.2017

Báječná knížka o tom, že i sebestřídmější rody se občas rozjedou na plné otáčky a že paníze nejsou vždycky až na prvním místě.
Sebevražda, vražda, temná zákoutí, tajemství a whiska, která dokáže probudit mrtvolu. To všechno se v této knize skrývá. A čte se krásně a rychle!

3 25.09.2017

Williana Saroyana mám ráda, ale tahle knížka mi vůbec nesedla. Deníkové vyprávění o tom, co se děje v srpnu (a prosinci) jednoho roku, kdo kde zemřel, přemítání o životě a smrti - asi jsem sáhla po špatné knize. Jedno ale příběhům musím nechat. Dostanou vás do atmoséry poklidu, kterou jsem vnímala snad u všech autorových knížek. Vyprávění je poklidné, příjemné, žádné překotné předhazování strohých informací. Milá kniha, jen jsem ji četla v nepravou dobu. Promiňte, pane Saroyane...

1 01.08.2017

Jelikož velice ráda čtu hororové a napínavé povídky, neodolala jsem a uzmula z naší plodné knihobudky tuto knížku. Nezmýlila jsem se. Sir Arthur Conan Doyle nedokáže zklamat. Viktoriánská strašidla, tehdejší prostota některých lidí a celkově chuť té doby mě okouzlila. Příběhy jsou milé, příjemné, lehce brnkají na čtenářovu strunu. Jestliže se ke knize někdy dostanete, určitě neprohloupíte.

1 01.08.2017

Od knížky jem čekala víc. Jedná se o soubor více než šedesáti miniaturních dílek - soudniček, které vznikaly za doby autorova působení coby referenta u brněnského soudu. Asi bylo občas zajímavé zaposlouchat se do příběhu, který do soudní síně přinesli jak svědkové, tak i obžalovaní, ale mně osobně knížka nebavila. Přišlo mi, že se jedná o násilně sestavenou knihu, která byla vydána pouze proto, že ji autor prostě chtěl vydat. Nemá kreativní nápad, vidím ji jako pouhé převyprávění soudních případů, které autorovi poskytly možnost prezentovat se v literárním světě. Ne, kniha mě nebavila, určitě se k ní nebudu vracet a další soudničky páně Těsnohlídka také číst nechci. Pardon.

1 29.06.2017

Na pana Barkera mi Cabal přišel trochu slabší... Jelikož to ale byla knížka napsaná po Hellraiserovi, budiž mu odpuštěno. Popis Bafometa mě však ohromil. Ten člověk musí mít neuvěřitelnou představivost. A buď je tak normální, že by ho měli zavřít do ústavu nebo je to psychopat a měli by ho dát tamtéž. Zbožňuju páně Barkerovy popisy apokalypsy, transformací těl, vzrušení, dokáže nahlédnout až na dno propasti lidské fantazie a hezky ji osvítit plamenometem. A právě proto patří mezi mé oblíbené autory.

1 14.06.2017

Jak moc zatrpklých, sobeckých a nedůtklivých postav se vejde do jedné knihy! A nejhorší na tom je, že každý z nás má v okolí svého Heathcliffa a Kateřinu, kteří je „oblažují“ svou přítomností a svalují své viny na ně...
Krásně napsaný román o egocentričnosti každého z nás, o snaze za každou cenu svést své chyby na ostatní. A vlastě je na tom nejhorší, že všichni si myslí, že nejsou šťastní jen kvůli ostatním...
Mimochodem - tuto knihu jsem obdržela darem od Antikvariátu 11 a tímto jim také děkuji (a omlouvám se za reklamu, ale je na místě).

6 11.06.2017

Kniha, kterou jsem jako zázrakem objevila v Knihobudce (dej jí, Perun, věčnou slávu!)
Ze začátku mě nebavily zdlouhavé ekonomicko-politické žvásty, ve kterých nebylo jednoduché se zorientovat. Stejně tak rodokmen Vangerovic famílie byl zamotaný, kdo si má, sakra, pamatovat 50 členů impéria a kdo je čí dcera, syn, tchán, sestřenice? Nakonec se ale celý příběh roztočil do takových obrátek, že nebylo knihu možné odložit. Na nudných 150 stran zapomenete a jen hltáte další a další kapitoly.
Další část „Milénia“ si pořídím do knihovny, na to vezměte jed!

4 25.05.2017

Jako mnoho čtenářů i já jsem se ke Stopám hrůzy vrátila po mnoha letech. Nůž je slabší, souhlasím, že Posedlá byla lepší. Ale co - jako oddechovka na pár dní ta knížka není vůbec špatná.

03.05.2017

Pojídače mrtvých miluju stejně jako filmové zpracování tohoto motivu. Těšila jsem se i na tuto knihu - další úlovek z knihobudky a mého druhého Crichtona. Kniiha nezklamala. Nejsem detektivkový člověk, nicméně románové zpracování nejslavnější železniční loupeže v historii mě nenechalo chladnou. Jak píší i někteří další čtenáři, jazyk je místy dost krkolomný, ale na spád děje a na genialitu hlavního aktéra to rozhodně nemá vliv. Kniha se mi líbila, ještě tedy kouknout na film...?

1 27.04.2017

Opět ano, trefa do černého. Nemůžu dát všem povídkám 10/10, ale nezklamala jsem se. Pan Gaiman prostě umí a já mu takových 95 % děl žeru i s navijákem. A vždycky se těším, že mě dvacet stránek bude tahat za nos a pak mi v posledním odstavci dopřeje úder rovnou na solar. Nezklamal ani tentokrát.
Vyzdvihnu Kalendář příběhů, Lunární labyrint a samozřejmě Spáče.

2 25.04.2017

První antologie tohoto druhu, kterou jsem četla. Opět kniha nalezená v knihobudce - a nebyla vůbec špatná. Líbily se mi povídky Poplach v čísle 87 a Experiment. Lovci byli poněkud slabší, ale to je věc názoru.

25.04.2017

První detektivní kniha, kterou jsem za svůj život četla (vynechám-li „zeměplošské detektivky“ se Samem Elániem).
Příběhy byly docela jednoduché, kniha se četla skoro sama. Líbil se mi překlad, jen jsem si všimla oblíbeného výrazu, který se u některých postav opakoval - měly těstovitou tvář. V knize bylo těchto těstovitých oličejů asi pět :)
Kniha se mi líbila, hlavní postava byla tuctovým detektive, který ale dokáže překvapit důvtipem.
Kdyby po ní někdo toužil, vrátila jsem ji do Knihobudky v Kunraticích u městského úřadu.

2 09.02.2017

Další kniha pana Štěpána Krále (pod pseudonymem Ríša Potůček) uložena do kartotéky mých mozkových závitů.
Ben Richards, průměrně podprůměrný týpek, který v pre-apokalyptickém, orwellovsky a equilibriálně laděném světě nemá práci, zato má ženu a nemocnou dceru. Jediný způsob, jak přijít k penězům na její léky, je projít kolečkem psychologů, lékařů a všelijakých hujerů a nechat se naverbovat do sebevražedné hry o život. Nemůžu říct, že bych od začátku fandila Richardsovi z plných plic, ale závěr na mě udělal dojem. Vzpomněla jsem si totiž na hlášku z filmu Choking Hazard: „Usmažte se, svině!“

8 13.10.2015

Jak děsivé je to, co je nám nejblíž a nejbližší. Známe to. Ale jak moc? Někdy moc málo... Pět hvězd je taky na hodnocení málo.

6 01.10.2015

Opět další excelentní kniha pana Štěpána Krále.
Když jsem ji začínala číst, nevěděla jsem, jestli se mi líbí nebo ne. Zvlášť, když v jedné z prvních kapitol pravděpodobný hlavní hrdina klinicky umírá... Říkala jsem si: "Sakra, jestli umře, o čem ta knížka bude dál? Komu dalšímu můžu fandit?" Nakonec to ale - jako u spousty dalších páně Kingových knih - dopadlo úplně jinak a způsob, jakým kniha končila, mě přesvědčil o tom, že Stephen King je opravdu králem spisovatelů.
Dobře, politikaření mě nebavilo. Ale naprosto s přehledem si knížka zaslouží pět hvězd.

5 26.08.2015

Skvělá kniha, inscenace s Lubomírem Lipským i poslední verze, kterou jsem viděla v divadle Na Fidlovačce s Radkem Holubem. Jednoduchý příběh se zápletkou jak z bláznivých grotesek.

1 03.07.2015

Báječná knížka, která - tak trochu z jiného úhlu pohledu - nastiňuje české dějiny z takového lidksého a mnohdy dost sarkastického pohledu. Rozbroje s Vršovci nejsou nejdůležitější starostí, horší je dcera se špatnou pověstí.
Takže jak to bylo doopravdy s Břetislavem a Jitkou???

03.07.2015

Já tedy nevím, jak ostatním, ale mně se líbila i poslední. Ano, nepředpokládala jsem tolik mrtvých, "komingautů", kraků, skřetů...uááááá - všeho!
Vlahoš opět nepřekvapil, dokázal se vypořádat se všemi problémy stylem sobě zcela vlastním. Vetinari s křížovkou už patří do klasiky. Skřeti, kteří obsluhují klikačky skoro lépe než Bodlina - to je něco nového a fanatičtí krakové, to je zase staré.
Ze začátku jsem nevěděla, co si myslet, ale příběh se pomalu rozbíhal (i odbíhal - vložená historka o bratrech z Kašlajícího pralesa mi přišla jako suprová mezihra) Nakonec jsem sama byla překvapená celým příběhem a i když Zeměplocha jako taková už nebude mít pokračování, myslím si, že touto knihou rozhodně pan Pratchett nikoho nemohl urazit.
P.S: 28. dubna by se měl slavit celosvětový svátek proti tvarismu

6 03.07.2015

Abych řekla pravdu, mám z knihy rozporuplné pocity. Je nabitá spoustou moudra i spoustou chytrostí (v čemž vidím zásadní rozdíl), občas příběh žene jako blázen a najednou se zastaví, hibernuje a jen těžko se vrací nebo zdlouhavě popisuje technologie, které mě osobně vůbec nezajímaly.
Pochvala autorovi ale rozhodně patří za pasáž z nádražní restaurace. Jako bych se najednou ocitla v úplně jiném světě - připomínalo mi to spíš než průměrnou scifárnu nadprůměrný fejeton. Asi bych se ale vykašlala na "vogonštinu", protože po několikátém odstavci mi už silně lezla na nervy.
Stejně jako jsem vyzdvihla tuto část, musím zcela shodit kvalitu pravopisnou. Sakra, Sebastiáne, v dnešní době automatických korekcí takový kiksy?! Nic na tom ani nezmění Tvá obhajoba v úvodu knihy...
Závěr? Nepatříte-li mezi Grammar Nazis a hledáte něco, co by vám zpříjemnilo odpoledne, pořiďte si Wesmírný omyl. Občas se v příběhu zamotáte jako Víťa, občas popřemýšlíte, co je vlastně správně a nakonec se tomu všemu asi zasmějete a vylezete si na strom.
P.S. Cením si toho, že jsou v dnešní době odvážlivci a snílkové, kteří vydají knihu vlastním nákladem, sami si ji ilustrují, poskytnou ji Knihoběžníku a ještě vytvoří animaci a "kešku".
Zapomněla jsem na něco?

2 07.05.2015