Zápisky o životě, smrti a útěku na Měsíc

Zápisky o životě, smrti a útěku na Měsíc https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19436/bmid_zapisky-o-zivote-smrti-a-uteku-na-m-hs8-19436.jpg 4 21 5

Tato Saroyanova kniha vychází z deníků Henri-Fredericka Amiela, který si v 19. století více než padesát let vedl jeden z nejdéle psaných deníků vůbec. A Saroyanova kniha není tudíž ničím jiným, než jeho osobními deníkovými zápisky ze srpna 1967, kdy pobýval v Paříži, a prosince a listopadu 1968. V době, kdy toto dílo psal, mu bylo devětapadesát (respektive šedesát) let, a jeho věk ho nutí k melancholickým zamyšlením, kdy přemítá o svém dosavadním a nad budoucím životem. Navíc se v jeho zápiscích často objevují poznámky, kdo zrovna zemřel, a smrt druhých lidí ho inspiruje k napsání různých úvah, odboček, parabol a fejetonů, které se týkají naprosto všeho - pojednávají o tématech počínajíc zbytečností Vánoc a končíc zoufalými pokusy dobýt Měsíc. Jazyk knihy je moderní, moc se mi líbí Saroyanův osobitý styl využívající neobvyklých obratů a zvláštních přirovnání. Celkový koncept a ráz knížky vyznívá pesimisticky, autor si uvědomuje, že stejně jako všichni ostatní lidé i on musí zemřít. Nicméně posledního etapu svého života, stáří, bere s nadhledem.... celý text

Literatura světová
Vydáno: , Argo
Originální název:

Days of Life and Escape to the Moon , 1970


více info...

Přidat komentář

tralaláček
02.01.2024 3 z 5

"Procházení je skvělé. Je to skutečný projev svobody. Když se procházíte, víte, že existujete."

Jodys.63
23.03.2021 5 z 5

Tahle knížečka ležela v mě knihovně nedotčena a nebýt zavřené knihovny a v sobotu dočtené Kon-Tiki, přišel bych o tento navýsost lidský a surový ( i když jen 150-stránkový ) Saroyanův deník . Vybavil se mi obraz člověka dokonale nedokonaleho , jak by napsal Thomas Mann: “ dítko života klopotného “. Malý lexikon života


Chesterton
15.11.2018 3 z 5

Saroyanova arménská duše mě velice přitahuje avšak nedokážu se s ní úplně sladit. Nejvíc se mi to povedlo s Tracyho tygrem. Deníkové záznamy jsou opravdu poklidné, milé až hluboké. Žít tiše je naprosto úžasný postřeh. Snad arménská duše nezkažená americkým snem. Avšak také jsme se s knihou asi nepotkaly v pravou chvíli. Třeba za pár let. . .

"Jen ty pravdy, které s námi splynuly, lze ztotožnit s naším životem.
Dokud vidíme sebemenší mezeru mezi pravdou a námi samotnými, zůstáváme vně pravdy."

GraceC
10.02.2018 4 z 5

Je velice zajímavé nahlédnout do života a myšlenek geniálního spisovatele. Překvapily mě mnohé Saroyanovy názory a vzpomínky. Líbilo se mi, že žil "tiše"... Tím myslím, že se nepředváděl a nepotřeboval se všude chlubit svým slavným jménem. Knížka je plná postřehů ze všedního života, maličkostí a pravd, které si každý z nás myslí, jenom si je buďto nepřipustí, nebo vlastně ani neuvědomí. Prostě tam jsou. A Saroyan je dokázal napsat. Prostě příjemná večerní četba ke sklence vína.

Sněžková
01.08.2017 3 z 5

Williana Saroyana mám ráda, ale tahle knížka mi vůbec nesedla. Deníkové vyprávění o tom, co se děje v srpnu (a prosinci) jednoho roku, kdo kde zemřel, přemítání o životě a smrti - asi jsem sáhla po špatné knize. Jedno ale příběhům musím nechat. Dostanou vás do atmoséry poklidu, kterou jsem vnímala snad u všech autorových knížek. Vyprávění je poklidné, příjemné, žádné překotné předhazování strohých informací. Milá kniha, jen jsem ji četla v nepravou dobu. Promiňte, pane Saroyane...