Sidonka3 komentáře u knih

Přikláním se k ostatním hodnotícím, které se shodnou na slově chaos. Vydržela jsem do strany 53, pak to vzdala. Nevěděla jsem po pár stranách ani kdo je zrovna právě vypravěčem ani proč autorka vypráví v tomto časovém pořadí. Popisované události mi přišly nezajímavé, což je vzhledem k tématu (námětu) překvapující. Způsob vyprávění mi bohužel nesedl.
Autorce, která je dcerou mnou poměrně oblíbené spisovatelky Edy Kriseové, a kterou jsem viděla na živo na nějaké literární akci a působila tam moc sympaticky a přirozeně se tímto omlouvám, možná je to moje chyba a jinému čtenáři tenhle román sedne víc.
Podle údajů na záložce se alespoň domnívám, že se jí daří dobře a jako osobnosti - milému člověku, jí to moc přeju. Škoda, že samotnou knihu uváděnou zde jako biografii nemůžu ohodnotit lépe.

19 05.10.2022

Pilátová má moc krásný jazyk, stylistiku a vyjadřování a jak už jsem někde četla a můžu s tím jedině souhlasit, každá její věta je potěšením, neb je to tak trochu báseň v próze. Díky dobrému zpracování a hlasu rádia Vltava jsem měla zajímavé literární večery. Tomuhle říkám umění!
(Při četbě jejího prvního románu jsem se i přes její pěkný styl nedokázala do příběhu plně zakousnout, tady asi i díky hlasu herečky Černé to šlo přece jenom lépe).

20 28.08.2022

Pěkně ilustrovaný komiks s nepříliš výrazným dějem, díky němuž jsem objevila sérii "Modrá Crew". Zde v tomto dobrodružném dvoudíle je o kladné hrdiny nouze a o radosti života též. Lidem osud nepřeje. Ať už se jedná o manželem opomíjenou, s kdovíkým těhotnou Lady Vivian Hastingsovou, která se po zmizení dobrodružného manžela zavedla po svém a nyní může přijít o vše. Nebo třeba o piráta Johna Silvera, který k moři prostě patří. Zatím to vypadá, že tato sebranka pluje lodí ne především za zlatem a za vyřešením potíží, ale že míří hlavně do další nepohody. Čeká mě ještě druhá kniha, v níž se příběh uzavře v amazonské džungli se zrádnými domorodci a špatnými bohy.

18 28.08.2022

Originální. Drsné. Přesvědčivé. Někdy i vtipné. Nedokonalé. A mně to přesto zaujalo. Protože viktoriánskou dobu a její atmosféru, tu já prostě miluju. Snad v každém románu jsou krásní lidé a dobří vyšetřovatelé, které i přes nějakou drobnou nedokonalost musí všichni milovat. A tady to bezpodmínečně neplatí. Proč by, sakra, taky pořád mělo? Arrowood je jiný a svůj.

Velmi, velmi čtivě napsané. O čtyřech habsburských panovnících, za které víc než vlastní schopnosti či chyby rozhodl osud. Někdy jen stačí být ve špatný čas na špatném místě nebo se nevhodně vdát. Pak ani šlechtické privilegia nepomůžou. Knížka se čte jedním dechem. Marii Antoinettu zná asi každý, zato jsem dosud neslyšela nic o Leopoldině Brazilské, přiznávám, a i když mi tuhne krev v žilách z toho, čím vším si musela projít, jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou. Budu bádat i v dalších zdrojích, čtyři zajímavé a dojímavé osudy (dále Maxmilián I. a Karel I.), které mi nejsou lhostejné.

18 23.08.2022

Autorkou příběhů (kromě desatero rad na konci knihy) není Eva Hauserová, ale ženy, které se zúčastnily jejího kurzu tvůrčího psaní. Většinou víceméně autobiografické příhody žen středního věku, které ve svém volnu baví něco tvořit, zkoušet, rozvíjet, osahávat, hrát si se slovy, něco nového v sobě objevit, snad i získat pár rad a reakcí na své psaní a ne jen pasivně vysedávat u kafíčka nebo TV. Nebudu hodnotit, tady hlavně vyhrává chuť hrát si se slovíčky, sdružovat se po určitou dobu s lidmi, kteří s vámi jedou na stejné vlně, něco sdílet, potěšit své blízké a třeba i nějaké další náhodné čtenáře. Z každého nemusí být spisovatel. Jak tak pěkně řekl R. P. McMurphy v úplně jiné knize: "Alespoň jsem to zkusil."
Děkuji všem spisovatelům, kteří se sdružují s amatérskými psavci na svých kurzech a nebo se setkávají se čtenáři. Každé setkání s umělcem je inspirující a obohacující, ať už se jedná o besedu nebo zajisté i o podobné kroužky. A k autorkám - je určitě odvážné vyjít s něčím vlastním do světa. Pokud vás psaní baví, nevzdávejte se své radosti, ať už je to příhoda nebo i kdyby to měl být třeba jen soukromí deník. Vše milé, co nás baví, má svojí hodnotu. Jen život neberme příliš vážně. Ať se daří, lehce tvoří a vaše povídky ať žijí.

Uspokojivé. Silnější 3-4 hvězdy. Alespoň některé pohádky musí zrelaxovat, dodat sílu, klid i sebevědomí mnohým dětem.
Kapitolku s Kaštánkem a objímáním stromu jsem si užila i já sama v dospělém věku. Miluju stromy. Přesně z toho důvodu, který je tu popsaný. Až doprší a trochu uschne, půjdeme ven. Najdeme si krásný kaštan a budeme ho s láskou objímat, případně odkládat to, co právě nejde nebo co trochu trápí.
Psychologická pomůcka pro děti má velké obrázky, ke kterému se mají přikládat pacičky a přílohu pro rodiče (prarodiče), jak pracovat s dítětem, klást otázky a čerpat posilu a energii.
Knížka se věnuje snad každému ročnímu období, věnuje se vztahu k sobě, k druhým i k přírodě. Je prostě fajn.

18 23.08.2022

Pozor! Vraha neprozrazuju, ale odkrývám zde možná i dost. Raději uvažte, zda pokračovat ve čtení mého komentu, pokud knížku už nemáte za sebou. Pro vás - čtením netknuté – ještě dodám: pokud máte rádi nuzný život, kterej se s nikým nemazlí, směle do toho, budete patrně spokojeni.

Pozdní viktoriánská doba a Londýn patří k sobě. Tato éra je popisovaná většinou z lepší, zidealizované stránky, mám jí spojenou s romantikou, kde i temnota, neskutečná bída a utrpení má své tajemné kouzlo. Ne tak v této detektivce. Tady je hnus hnusem a autor se v něm snad až zvráceně vyžívá. Příběh je upatlaný špínou a hnisem jako měsíce nemytý čeledín z popisované prokleté prasečí farmy, kde slabomyslní a blázni otročí zadarmo, na prahu smrti a za podmínek, z kterých mám depku i přes občasný velmi vydařený vtip a pokus všudypřítomnou negaci odlehčit. Trápí se tu děti, starci, týrají nemocní lidé i bezmocná zvířata, policie i politici jsou zkorumpovaní, mnozí lidé osamocení, všichni zaměstnavatelé ulhaní, krutí a nedůvěryhodní, soukromí vyšetřovatel vzbuzuje ve vypravěči, který je zároveň jeho parťákem, fyzický odpor, neb až příliš často prdí, smrdí a drbe se na svém tlustém, nenasytném těle. A to nosí jen obnošené, nemoderní šaty, na rozdíl od jiných lidí, kteří mají posešívané hadry vycpané novinami a místo postele spí ve zchátralé stodole na udusané podlaze hned vedle hnoje a ty jejich blechy, co na druhýho skákaj, tak ty: „fakt nejsou naše“. Docela jsem žasla nad fantazií autora, který už neví, jakou hnusárnu si vymyslet a co na nás v příštím odstavci zas vybalí za nápad. To vše se ovšem může, to se smí, takovej hnusnej je někdy život, že by se z toho jeden s odpuštěním nejradši zeblil, jak se děje po nejedné pitce a bitce i v tomto románě.
Přesto je cítit, že autor má lidi rád, i toho závistivého Arrowooda s neortodoxními a bizardními přístupy k vyšetřování musí čtenář milovat, neb je to vlastně dobrák od kosti. Musí se popasovat s nejednou obtížnou situací, nikdo z farmy nechce mluvit, posílaj na něho bojová krvežíznivá psiska a podobné srandy a u soudu se při vyšetřování vraždy musí opírat o svědectví bláznů, které každý jen trochu šikovný právník může zadupat do země.
Nakonec jsem byla s četbou plus mínus spokojená, mělo to spád, napětí a tak, jen si nejsem jistá, jestli se do dalšího dílu, který je prý ještě krutější než tento, pustím.

CITACE:
„Lidé jako on netolerují nic jiného než vlastní nedostatky.“
„V situaci, jakou byl nucen léta trpět, si mysl začne hledat důvody pro to, proč neuprchnout. Proto vám bude chytrý věznitel říkat, jak vás má rád, jak si vás váží a spoléhá na vás. Využívá vaší potřeby lásky a respektu, a čím víc vás týrá, tím víc po těchto věcech týraný prahne… Otroctví se nevyznačuje jen násilím. Občas v sobě zahrnuje i lásku. A občas je snažší, když člověka vysvobodí někdo jiný.“
"Čemu a komu chcete věřit? Nakonec je jen na nás, komu budeme věřit. Takhle to funguje s pravdou. Nikoho neznáme tak dobře, aby jsme mu mohli důvěřovat ve všem."

20 23.08.2022

Duchařská story o tajemném jezírku s kouzelnou mocí, o dvou sestrách, jejich předcích, kořenech, propletenosti různých životů, které spojuje jedno záhadné místo. O tom, jak nás utváří zážitky a zkušenosti z minulosti, jak zasahuje rozhodnutí někoho jiného do našich současných životů, o předurčenosti, hmotném i nehmotném dědictví a osudu. Volba někoho jiného může člověka uvrhnout do těžké situace, s níž se musí vypořádat.
Myslím, že člověk má bojovat o své štěstí a snažit se překonat překážky jen do určité míry. Když osud něco i třeba dost důležitého nechce pořád dát, má se naše potřeba nechat pustit, nevynucovat si dítě, uzdravení nebo cokoli jiného, když to k nám nechce přijít přirozeně. Pak je to, co si násilím vynutíme, pokroucené a štěstí si člověk stejně silou nebo urputným přáním nevynutí.
Příběh mi plynul pomalu, opakují se tam stejné věci (něco v jezírku je, něco jsem viděla, nebo se mi to jen zdálo? Jezírko dává i bere apod., dokola). Román bych zkrátila. Jinak se mi četl dobře. Není to úplně marné čtení. Není to ani příliš strašidelné, umírněné, tak akorát a to mi vyhovovalo.

"Část tady tebe (na tomto místě, v tomto domě, na pozemku, určitá část tvého otisku) tady bude napořád. Ty, sestra, vaše matka, babička a tety, prarodiče - všichni jste součástí tohohle místa stejně jako (věčná) růžová zahrada. Jako malta, co drží pohromadě kameny tohoto starého domu."

14 11.08.2022

Nádhera, nádhera a ještě jednou skvěle udělaná kniha o výtvarném umění. Z hlediska informací pestré, od vývoje umění od jeho počátků až po... například styly různých malířů, vysvětlení různých faktů nebo spektra, teorie a historie užitých barev (např. odkdy se používá ultramarín s různými odstíny a pigmenty atd.). Na barvičky a jejich kombinování si potrpím, takže za mě úžasné. O množství obrazů, fresek apod. na každé stránce ani nemluvě. Nechybí citáty a jiné perličky a vychytávky. Nevím, jak se bude publikace líbit historikům, já jako laik jsem nadšená a doufám, že původně vypůjčenou knihu ještě seženu v knihkupectví, abych ji mohla mít doma. Z textového hlediska srozumitelné, poutavé a nezahlcující čtení.

"Umělec namaloval hrozny tak věrně, že ptáci slétali dolů a klovali do nich." Plinius st., Naturalis historia, 77

"Barva je má celodenní posedlost, štěstí i trýzeň." Claude Monet

A ještě si dovolím ocitovat názor svého parťáka.: "To je něco, člověče!" :)

Jen pro ilustraci, výběr z několika krátkých, povětšinou dvoustránkových až čtyřstránk.kapitol:
malování tuší, umělecká dílna (14-16.st.), kresba napříč časem, znázornění hloubky, lineární perspektiva, světské malířství, pokřivenost a invence, vzdušná perspektiva, krajiny Východu, dramatické světlo, klasická krajina, malování každodennosti, optika a zrak, Vermeerův poklid, čas uvolnění, vzestup portrétu, botanické akvarely, kaligrafická příroda, dřevořezy, japonské tisky, porozumění realismu, o impresionismu, koláže... jo, to jsem se zas rozepsala. To nejdůležitější zde zazní, možná ne zcela detailně (navzdory objemnosti knihy), mně to to však stačilo.

19 03.08.2022

Hodnotím čtenářskou atraktivitu, hezké vizuální zpracování, srozumitelnost a přístupnost. Patrně určeno náctiletým nebo lidem, co by jinak biografii tohoto přírodovědce a zakladatele evoluční biologie nečetli. Odpočinkové, nezahlcující čtení. Je tam množství ilustrací (zvířat), původních dokumentů (dopisů), map, fotografií (sídla, kde se narodil, university, jeho pánský klub, veřejná knihovna, domov). Jsou zde zmíněné jeho plavby po moři, místa, které navštívil (exkurze do pralesa atd.) i nastíněn osobní život. Za zprostředkování informací o Darwinovi širší veřejnosti dávám vyšší hodnocení. Možná tu některá fakta chybí, ale myslím, že je lepší vědět alespoň něco, než se do knihy o jeho životě, práci a činnosti vůbec nepustit. Navíc kniha trošičku přiblíží, jak zhruba vypadal život muže z lepší společnosti, žijícího v 19.st. Je to takové letem světem, ale zklamaná nejsem. Podobně jednoduše zpracované biografie mi sedí, když se mi zrovna nechce pustit do něčeho komplikovanějšího.

19 21.06.2022

Počátky české šlechty (10.-12.st) až po současnost. Nejdříve o šlechtě obecně, přes seznam nejstarších rodů až po významné osobnosti. Jsou zde uvedeni náhodně i aristokrati, jejichž osud v autorce vzbudil zájem, z různých důvodů, třeba ji zaujali svým tragickým koncem.
Některé osudy se čtou jedním dechem, jiné jsou víc o faktech. Zpočátku mi to přišlo méně záživnější, jako nemastná neslaná učebnice, ale i ty méně pozoruhodné pasáže jsou obohacené perličkami, například i vtipnými vložkami (viz pasáž o loupeživých rytířích, nejdříve přepadali kolony obchodníků, pak se rozmohla legální zlodějna, vybírání cla za překročení mostu, který mohli chudí rytíři vystavět i na zelené louce, pokud jim na pozemku scházela řeka.  Od 15.st. se šlecht.stav otevíral cizincům, později došlo k vytlačování češtiny… Lichva kvetla od nepaměti, nemovitosti zadluženého aristokrata, který musel u dvora reprezentovat nákladnými šperky apod., skupovali nemravní lidé za pakatel a tak se dostávali k moci (zvláště v 16.st.), jiní se dostali k majetkům a postem zase zbabělou zradou jiného, doba se mění, jen lidé, jejich kladné i záporné stránky jsou ve své podstatě pořád stejné).
Některé století autorka přeskočila jednou větou nebo nějakou drobnou zajímavostí, zvláště ty z dob velmi minulých. Zhruba od 18.st. už je více dochovaných historických pramenů, zvláště poslední století jsou díky tomu i zde zpracována uceleněji. Uvítala bych víc souvislostí (propojení aristokracie s církví apod.), to nejdůležitější tady zazní, třeba že starobylou šlechtu postupně nahrazovala buržoazie…).
Hodnotím jako lepší průměr, poměrně čtivé, za nahlédnutí alespoň k pár osobnostem (více či méně známým) tato historická knížka stojí.

16 03.06.2022

Janek si s rodinou koupí karavan, jezdí po odlehlejších místech ČR, společně se ženou hledá místo pro své nové, alternativní bydlení a hlavně zdůrazňuje, že fotí, natáčí a že dělají inspirující rozhovory pro čtenáře. Zprostředkovávají příběhy lidí, kteří si už pěkné místo k životu zařídili, v současné době dokonce pořádá skupinové poutě přírodou. Manželé se sami nechávají inspirovat názory alternativních usedlíků převážně z Valašska, snaží se získat tipy, zkušenosti, nešetří obdivem, aby si našli nové přátele, mohli žít v takřka nedotčené přírodě na místě s tou správnou energií a také se vydat vstříc k větší potravinové soběstačnosti díky zeleninové a ovocné zahradě a k svobodnému žití uprostřed harmonické přírody. Často je zde zdůrazněna myšlenka, že s místem musíte zažít silné spojení a být si jistý, že toto místo se mnou souzní, že právě zde je mi krásně a chci tu žít.
Mnoho informací ale v součtu kniha nepřináší. Třeba obecně známé pravdy, jako že i hodně pracovitá a silná žena nemá šanci oddřít tolik co muž a muž a žena k sobě prostě patří.
Na druhou stranu je pěkné, že kniha nabudí a člověk, který dosud váhá, má chuť si jít reálně vyzkoušet bydlet mimo město i vesnici, a třeba i bez zbytečných moderních vymožeností zkoušet něco vybudovat.
Je mi sympatické, že hrdinové knih nelpí na penězích, na druhou stranu ani pokrytecky netvrdí, že peníze a moderní vymoženosti nejsou třeba. „Uvědomit si, co je fakt důležité, co musím mít, co jde oželet a na co se prostě musí vydělat peníze.“ Také že věci se nemají dělat na sílu a dát se jim dát volný průchod. Někdy je dobré se o věc nestarat a ona příjde k člověku sama (což ovšem jde praktikovat hlavně u lidí, kteří mají kromě štěstí i velké množství přátel, protože mnohé kladné věci přichází - navzdory vlastnímu úsilí- právě díky kontaktům a společnou pomocí).
Mnoho praktických rad jsem se nedozvěděla, nicméně po přečtení jsem i já získala dojem, že je na čase alespoň na čas: „Vyměnit pohodlí za zážitky a zkušenosti, které přináší putování, případně pobyt uprostřed přírody.“

„Když člověk neposlouchá sám sebe, ale naplňuje sny druhých lidí, jak může být v pohodě?“ … Naplnění sebe sama a svých vnitřních tužeb, abych mohla říci, že tohle jsem já a tak je mi fajn. Sebepřijetí, akceptování toho, kam mi to právě teď táhne… tak v tom vidím jeden z největších přínosů knihy.
Fotografie nádherné, ty se opravdu povedly, obsahově průměrné, určitě to mohlo jít víc do hloubky, s předáváním znalostí a informací je to prostě horší.
Každopádně si jdu obout boty a vyrazit někam do hor, na to je právě teď vhodná doba a na to mám právě teď chuť. Možná i díky této knize, z které sálá, jak je krásné být uprostřed přírody a těšit se z jejích darů.

16 03.06.2022

Nejkrásnější kniha pro děti (57.ročník): Karlíček a vosy, příběh vlídného nepřátelství.

"Je v pořádku někoho mít rád.
Je v pořádku někoho rád nemít."

Krtek Karlíček nemá rád vosy. A vosy nesnáší Karlíčka. Jsou příliš rozdílní a vypadá to, že se nemohou vzájemně pochopit ani si být ku prospěchu. Tak na sebe útočí, protože si prostě a jednoduše lezou krkem. Je možné i k tomu, kdo se nám nelíbí pocítit soucit? Žít vedle někoho nám obtížného, aniž by jsme mu ubližovali nebo si navzájem znechucovali den? Můžou se spolu naučit vycházet dva rozdílné živočišné druhy? Někdy se sobě raději navzájem tiše vyhnout a jindy si i být navzájem k výpomoci? Odpověď na tyto otázky budou umět rozluštit děti zhruba od sedmi do desíti-jedenácti let.
Obrázky neprvoplánově roztomilé. V detailech jsou pěkné, ale na první pohled neoslní. Ilustrovala a graficky upravila Hana Šradějová. Není to špatná kniha, o čemž svědčí i její vítězství v soutěži.

Pro zajímavost posílám odkaz na další nominované knihy (ty nejlepší pak byly oceněné 23.května 2022):
https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/to-jsou-ony-nejkrasnejsi-ceske-knihy-roku-znaji-seznam-nominovanych-kdo-ma-letos-sanci-vyhrat

15 03.06.2022

Zamotaný a ne pokaždé "na první dobrou" srozumitelný děj, u kterého je třeba více přemýšlet než u jiných thrillerů. Už pro to, že postav je tu poměrně dost, skáče se v čase a jsou zde sci-fi prvky, které je třeba rozklíčovat, jak fungují. Harper je vrcholně nesympatický a asociální, přitom věřím, že podobný charakter může existovat i v reálném životě. Charaktery obětí- "zářících"dívek jsou napsány také poměrně dobře, zvláště některé více osloví. Kniha má silnější i slabší momenty, každopádně zůstane v hlavě, ještě chvíli jsem o čteném přemýšlela, rezonuje i po přečtení. O kvalitě knížky svědčí i její literární ocenění.
TV seriál je románem jen volně inspirovaný, některé věci jsou tu jinak a ani to není na škodu věci. Tentokrát se mi asi o krapet víc líbil seriál než knížka, ale zklamaná nejsem ani z jednoho pojetí.

15 21.05.2022

Začátek slibný. Prvních pár kapitol vypadá na dobře napsanou oddechovku s tajemstvím a otázkami, které by hrdinka Avery mohla vyřešit. Středoškolačka, kterou podle chování odhaduju tak na 14 let, příjde nečekaně k dědictví a miliardám od neznámého zbohatlíka, odjíždí do jeho paláce a děj začíná (a samotný dobrý nápad a potenciál knihy tím také končí - obyčejná holka se nachází v neobyčejné situaci a musí se v ní naučit orientovat, včetně zjistit několik: proč?). Dědička se čtyřmi okouzlujícími, ač poněkud podivnými chlapci, z kterých se jí tají dech a podlamují kolena, se snadno začlení do nového prostředí a pořád po něčem pátrá. Po zbytek knihy pátrá tu s tím, tu s oním po skrytých pokladech-tedy spíše hádankách, tj. neustále s někým objevuje různě poschovávaná sklíčka, čísla, předměty, klíče nebo třeba rčení, ukrytá na bizardních místech všude po sídle a když hledané objeví, začnou zase hledat další, protože k žádnému výsledku nalezené předměty, odkazy nebo tajemné kusé informace dlouho nevedou. Časem se to opakuje, je to tím pádem nudné a za mě málo doborodružné s málo zvraty. Románu navíc schází tajemná atmosféra, o kterou si námět a místo, kde se odehrává, přímo říká. Konec přestřelený, lidé se chovají ne úplně věrohodně, je lepší nad románem moc nepřemýšlet a relaxovat. Konec s naznačenou novou dějovou linkou může navnadit náctileté čtenáře na další díl, u kterého však už osobně nebudu.
Nedoporučuju číst lidem nad 20 let, tahle knížka cílí jen na náctileté. Starším dětem se to možná bude líbit, ostatním doporučuji spíše nějakou relaxační četbu pro dospělejší ženy, myslím, že tohle nepatří mezi ty Young Adult, které může zaujmout i starší čtenářky (až na výjimky). Za mě zbytečná ztráta času, zbytečně jsem knize dlouho dávala novou a novou šanci, až jsem se už s mírným zíváním dohrabala do konce. Těžko bych hledala ve svém okolí svojí vrstevnici, které bych toto mohla doporučit.

18 21.05.2022

Velmi všem zámeckým pánům a jejich rodinám fandím a přeji moc úspěchů v bohulibém počínání. Charaktery majitelů zámků a hradů i jejich finanční i jiné zázemí jsou různé. Všichni se vyznačují tím, že to jsou neskuteční dříči, jsou poměrně všestranní a to je třeba ocenit. Kniha potěšila tématem, tedy rekonstrukcí chátrajících památek. Zpracování - některé otázky se opakují, ale jen u vybraných jedinců. Někdy je uvedena profese majitele, jindy ne nebo je utopená v textu. Nemá to úplně řád, v jiných článcích nebo třeba na wiki jsou jiné informace (třeba způsob nabytí majetku - zde, tedy podle autorky knihy si prý jeden majitel zámek koupil, v jiných zdrojích se dočítám, že ho dostal v restituci jako náhradu za jiný, zabavený majetek). Mouchy to má, něco se načne, autorka téma nedokončí a ptá se najednou na něco úplně jiného, přesto kniha tématem opravdu potěšila, a to velmi. Některé fotografie jsou hezké, někdy bych kromě detailu uvítala vidět celou místnost, kde je prvek umístěn, ubrala bych ve snaze o nadsázku (stínítko od lampy na hlavě, eh, proč jako tak bizarní...?). Přesto... Těším se, že snad bude pokračování, nějakou představu jsem si udělala a i přes vyšší cenu si knihu koupím. Jak říkám, moc jim fandím a za každou zachráněnou památku jim ze srdce děkuju.
S Palánem bych ovšem rozhovory nesrovnávala, kvalitativně to je přeci jen někde jinde.

20 13.04.2022

"Výchova není naše vlastní dílo, ale dílo náhody. Sebevzdělávání je naproti tomu dílo naší vlastní volby a snah. Existuje mnoho prostředků, skrze které se dá dosáhnout sebevzdělání, jedním z nejvznešenějších je cestování." F. Posselt

Nápad je to dobrý, napsat knihu o tom, jak cesty aristokratů do zahraničí a poznatky zde získané obohacovaly naší vědu, měnily krajinu a přinášely novou kulturu. Kniha se věnuje vytváření přírodně krajinářských parků, lékařství (tato pasáž mi zaujala víc), rozličné vědě, hl. v průmyslu. Bohužel, je to nehluboký vhled, spíchnuté horkou jehlou, kde se například na několika stranách uvádí jen výčet paláců a zahrad, které šlechtic v cizině navštívil. Přidaná hodnota a informace jsou dosti malé, strohé až si troufám říci mělčí, mnoho se toho nedozvíme, text ani nijak zvlášť nepobaví. Kniha je udělaná jinak krásně, nádherné fotografie, obrazy atd., ale čekala jsem od tohoto počinu přeci jen víc.

15 13.04.2022

"Kdokoli si může představit, že jeho život je hodný zájmu ostatních. Sbírat o tom důkazy. Považovat se za osobnost, celebritu a podle toho se chovat. Je to sen všech teenagerů : být milován, sledován, mít fanoušky. A těžit z toho... Big Brother už nepotřebuje autoritářství, totalitní sílu, proti které bude třeba povstat. Byl přivítán s otevřenou náručí a se srdcem lačnících po lajcích, každý bude svým vlastním tyranem. Výměnou za jeden palec vyprávíme svůj životní příběh. Režírujeme vlastní exhibování a to se stalo nepostradatelnou složkou seberealizace..."

S každou stránkou nabíral příběh na síle, zpočátku trochu klišé a napadlo mi, že nic nového pod sluncem. Později mi to ovšem hlouběji zasáhlo, autorka přidávala napětí, sugestivitu a hodnocení jsem musela přehodnotit.
Nevyzrálá Melanie, posedlá tvorbou vlastní rodinné reality show, snem o slávě a bohatství patří mezi hrdinky, kteří nechtějí znát pravdu, nepřiznají si realitu a umí si vše zdůvodnit svéráznou logikou, takže žijí v trvalém bludu, který jim nic nevyvrátí. Děti nade vše je název ironický, byť to je jeden z klamů, kterým Melanie balamutí druhé i samu sebe. Na dětech jí ve skutečnosti nezáleží, skutečných citů není schopná, jde si bezohledně a povrchně za svým a svým jednáním ovlivňuje životy nejbližších. Matka dvou dětí, jak sama o sobě říká taková kvočna, umí přitáhnout velmi početné publikum kýčovitými pozlátky, nejvšednější komercí, neoriginalitou a nanejvýš banálními průpovídkami a příhodami, prezentací svého citově chudého i intelektuálně prostého života. Částečně napsáno podle skutečných postav, respektive projevů a nápadů influencerů na různých sociálních sítích. Postavy jsem si uměla živě představit, snadno se to čte. Je to dobré. A výstižné.

22 13.04.2022

Po stylistické stránce je to bída. nemohla jsem se začíst, je to poněkud mdlé, myšlenkami i srdcem jsem byla pořád někde jinde než u právě čteného. Netáhlo mi to, bohužel, nesedlo.

22 13.04.2022