Žít lehce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lucie a Janek Sedlářovi si plní sen – společně s dětmi cestují starým obytným autem po zapadlých, ale dechberoucích krajích naší země a hledají svůj vysněný pozemek, rodový statek, místo, kde by se usadili, tvořili a žili v souladu s přírodou. Při tomto putování navštěvují inspirativní lidi, kteří již udržitelným způsobem života žijí, jsou částečně soběstační, respektují sebe, ostatní i Matku Zemi. A protože je Janek Sedlář talentovaný fotograf, tyto zajímavé lidské příběhy doplnil barevnými fotografiemi. Zavedou nás na krásná místa a dají nám nahlédnout do lidských srdcí. Proč se tito lidé rozhodli opustit dosavadní způsob života, proč si vybrali k pobytu zrovna toto místo, jak se dá žít v rozestavěném slaměném domě, jak se žije bez lednice a jak se může stát, že vám někdo daruje pozemek… Když totiž budujete rodový statek, budujete nejen místo k životu, ale prozkoumáváte také svůj vnitřní svět. A o to všechno se s vámi Lucie a Janek Sedlářovi podělí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481826/big_zit-lehce-1v9-481826.png 430
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Žít lehce

Sidonka3
03. června

Janek si s rodinou koupí karavan, jezdí po odlehlejších místech ČR, společně se ženou hledá místo pro své nové, alternativní bydlení a hlavně zdůrazňuje, že fotí, natáčí a že dělají inspirující rozhovory pro čtenáře. Zprostředkovávají příběhy lidí, kteří si už pěkné místo k životu zařídili, v současné době dokonce pořádá skupinové poutě přírodou. Manželé se sami nechávají inspirovat názory alternativních usedlíků převážně z Valašska, snaží se získat tipy, zkušenosti, nešetří obdivem, aby si našli nové přátele, mohli žít v takřka nedotčené přírodě na místě s tou správnou energií a také se vydat vstříc k větší potravinové soběstačnosti díky zeleninové a ovocné zahradě a k svobodnému žití uprostřed harmonické přírody. Často je zde zdůrazněna myšlenka, že s místem musíte zažít silné spojení a být si jistý, že toto místo se mnou souzní, že právě zde je mi krásně a chci tu žít.
Mnoho informací ale v součtu kniha nepřináší. Třeba obecně známé pravdy, jako že i hodně pracovitá a silná žena nemá šanci oddřít tolik co muž a muž a žena k sobě prostě patří.
Na druhou stranu je pěkné, že kniha nabudí a člověk, který dosud váhá, má chuť si jít reálně vyzkoušet bydlet mimo město i vesnici, a třeba i bez zbytečných moderních vymožeností zkoušet něco vybudovat.
Je mi sympatické, že hrdinové knih nelpí na penězích, na druhou stranu ani pokrytecky netvrdí, že peníze a moderní vymoženosti nejsou třeba. „Uvědomit si, co je fakt důležité, co musím mít, co jde oželet a na co se prostě musí vydělat peníze.“ Také že věci se nemají dělat na sílu a dát se jim dát volný průchod. Někdy je dobré se o věc nestarat a ona příjde k člověku sama (což ovšem jde praktikovat hlavně u lidí, kteří mají kromě štěstí i velké množství přátel, protože mnohé kladné věci přichází - navzdory vlastnímu úsilí- právě díky kontaktům a společnou pomocí).
Mnoho praktických rad jsem se nedozvěděla, nicméně po přečtení jsem i já získala dojem, že je na čase alespoň na čas: „Vyměnit pohodlí za zážitky a zkušenosti, které přináší putování, případně pobyt uprostřed přírody.“

„Když člověk neposlouchá sám sebe, ale naplňuje sny druhých lidí, jak může být v pohodě?“ … Naplnění sebe sama a svých vnitřních tužeb, abych mohla říci, že tohle jsem já a tak je mi fajn. Sebepřijetí, akceptování toho, kam mi to právě teď táhne… tak v tom vidím jeden z největších přínosů knihy.
Fotografie nádherné, ty se opravdu povedly, obsahově průměrné, určitě to mohlo jít víc do hloubky, s předáváním znalostí a informací je to prostě horší.
Každopádně si jdu obout boty a vyrazit někam do hor, na to je právě teď vhodná doba a na to mám právě teď chuť. Možná i díky této knize, z které sálá, jak je krásné být uprostřed přírody a těšit se z jejích darů.

tristessa
29. května

Když jste někde v půlce cesty, na rozcestí a všechno okolo vám dává znamení kudy se vydat. Jako tato skvělá kniha.

"Říkal si, že tu dře od rána do večera a k čemu to všechno je. Proč to dělá? Co je smyslem jeho života? Měl všechno - zdraví, zázemí, práci, plnil si své sny... ale něco chybělo. Přestal se hnát. Zvolnil. Uskromnil se, a přestal dokonce dělat řemeslo."

"Poslechl svůj vnitřní hlas, svou niternou potřebu a nebál se poměrně velké změny, která ho v souvislosti s tímto rozhodnutím čekala. Šel do neznáma, do prostředí, kde nebude nikoho znát. Přesto to pro něj bylo životně důležité a musel to pro sebe udělat. Kolik z nás také vnímá svůj hlas, který nám říká, že bychom měli s něčím přestat nebo dělat něco jinak, protože nám to nedělá dobře? Spousta z nás však z nějakého důvodu setrvává v tom, co se nám nelíbí. Bojíme se udělat změnu. Co vlastně potřebujeme k tomu, abychom si dovolili udělat, co v hloubi duše cítíme, že bychom udělat měli?"

"Mít důvěru v proces, že se věcí dějí tak, jak se mají dít. a že se vždycky najde způsob, jak se uživit, když jdeme po cestě, která je v souladu s naší duší. Často si to zbytečně komplikujeme tím, že se všechno snažíme předem vymyslet. Snadno se tak může stát, že negativní představy o tom, co všechno špatného se může stát, nám znemožní se touto cestou vydat. Možná je mnohem lepší nechat se vést. Být průchozí, důvěřovat sobě, svým schopnostem a dovednostem."


Lili
11. dubna

Citlivě napsané, s pochopením a úžasným vhledem do věcí a lidí kolem nás. Možná jsem se trochu obávala, aby ta lehkost nebyla trochu na sílu, ale vůbec ne. Bylo to nádherně hluboké a zároveň čisté jako ty lesy z fotografií, které nejde minout.

***
„Jen my sami se rozhodujeme, co budeme v daných situacích cítit a jak se k sobě budeme chovat. To, jaký postoj zaujmeme, je naše volba. Ať už vědomá nebo nevědomá.“

„Láska otevírá všechny brány a cesty.“

„Někdy se na určitou změnu ve svém životě musíme pořádně připravit a naše přání je splněno až v okamžiku, kdy jsme doopravdy nachystáni a v souladu s tím, co má přijít.“

Veggi
30. března

Pro mě velmi krásná kniha. Líbí se mi průřez osobností, které v ní vystupují od ryze praktických lidí až po ezo.
Po přečtení dostanete chuť sehnal si bydlení na samotě nebo alespoň si půjčit obytny vůz :)

splaty
28. února

Uz uvodni podekovani me pohladilo na dusi. Libil se mi rozdilny styl psani, autorka je vic zensky a citliveji naladena, jeji kapitoly byly hluboke a zamysleni hodne. Na duhou stranu autoruv pragmaticky, muzsky pohled se zase jednoduseji cetl. Zaujaly me fotografie, mista Valasska, ktera mam za humny, pribehy lidi, kteri ziji zajimavy a odlisny zivot od toho meho konzumniho. Pro me bylo cteni srdcovou zalezitosti a citila jsem se pri nem KRASNE. Dekuji.

Mishi
19. února

Vlastně ani nevím, co jsem od knihy čekala. Myšlenka je mi blízká, ráda bych se tomu také přiblížila, ale uvedené příklady mi přišly až trochu moc extrémní a místy moc "ezo". To je ale jen můj problém, lidé jsou to určitě inspirativní a obdivuji, že se vydali tou svou cestou.
Některé příběhy mě bavily víc jiné méně, plusem určitě jsou krásné fotky.

sporran
18. února

Žít lehce je vlastně filozofické sousloví. Autoři v knize ukazují svůj pohled na hledání smyslu tohoto sousloví prostřednictvím lidí, kteří se ve svých životech, běžných denních činnostech vrátili ke kořenům. Snaží se žít soběstačně, pracovat na svých pozemcích, ale zároveň se zabývají prožíváním života bez balastu konzumu a pozlátek techniky a dalších zbytečností. Líbí se mi myšlenka rodového spojení. Manželé Sedlářovi kromě knihy mají svůj web i projekt nazvaný Žít lehce jehož součástí jsou i záznamy rozhovorů, které vedou o životě se svými přáteli.

anyzek
28. ledna

Přečetla jsem s velkým potěšením a radostí. Samozřejmě to není kniha pro každého. Je to pro ty lidi, kteří trpí "přecivilizovaností" a vnitřně ví, že jim něco v životě chybí a uniká. Je to krásný návod na to, jaké lidi ve svém životě hledat pro napojení se zpět sám na sebe a přehodnotit žebříček hodnot s ohledem na sebe a na Zemi, po které chodíme.
Autoři nikoho nevybízejí k tomu, aby je všichni slepě následovali, jen ukazují cestu, po které je možné jít pro naplnění své bytostné podstaty. A to, že se kniha jmenuje "Žít lehce", neznamená, že cesta není bez překážek. Je to cesta ducha, duše a těla do vyváženosti a harmonie. A tu více či méně potřebujeme všichni bez ohledu na pohlaví, vzdělání, majetek, společenské postavení i věk. Přeji všem, kdo jí budou číst, aby jim přinesla hodně inspirací. :-))

1