Sidonie komentáře u knih

Já chtít hrát Warcraft s všechna postava ze Zelený :-(

U takovýhle knih mi je vždycky líto, že nejde o ságu, a že se musím s příběhem definitivně rozloučit.

Bylo to vážně bezva. U knihy jsem se často smála.
Jako velké plus vidím to, že jsem si po celou dobu nebyla jistá, kam to vůbec spěje. To se mi nestalo už dlouho u žádné knihy ani filmu.
S tou goblinkou mi to sice docvaklo už ve chvíli, kdy Střelce řekla, že se o ni vždy postará... ale když měla v ruce Vsugerobraz, tak jsem na chviiličku zaváhala. :)

Všechno to začne jednou velkou bitvou a skončí jednou dobrou bitvou.
Líbí se mi takovéhle příběhy, jejichž pointou není boj dobra proti zlu, a jejichž závěrem není střetnutí dvou armád.
Je to sice hodně zábavné čtení, ale je v tom i docela dost k zamyšlení.

PS: Pro orky jsem měla slabost vždycky. Teď už mám slabost i pro gobliny. A pro elfky natřené nazeleno.
A Orkamluv je bezpochyby nejelegantnější jazyk vůbec!

4 13.02.2018

Téhle knize anotace škodí. Vyvolává dojem, že půjde o nějakou stupidní parodii. Kdo zná Johna Moora, ten samozřejmě už ví, co čekat, ale kdo neví...

Vtipnými narážkami a situačním humorem se nešetří, konečně sranda, ironie a pořádná parodie!

- autor se bohužel dost opakuje
- romantická linie mě nějak nechytla, kdyby byla Ledová princezna fakt ledová, bylo by to zajímavější. Princezna je hloupá a princ se k ní jako k hloupé chová (aspoň, že ke konci začala být užitečnější). Ona nemá smysl pro humor, takže to podobu špičkování nedostane (proto je to horší než Osud horší než draci).

Chtělo by to nové náměty a hlavně nové charaktery.

+ Nic to nemění na tom, že se při čtení vážně bavím, je to vtipné a kdyby to byla první kniha od autora, kterou čtu, dala bych bez váhání 5*. No, já dám nejspíš těch 5 i teď. Ale už z toho nejsem tak nadšená, jako když jsem četla Charlieho, protože předtím to pro mě bylo nové a teď... už mám autora prokouknutého.
+Autor si dělá srandu z čeho jen může. Potkáte tu tyranského zloducha, jeho Zloduchovu asistentku, jeho Hlavního přisluhovače... A samozřejmě Hrdinu. Téda, prince, který našel manuál pro hrdiny, takže to jde zkusit, že ano.

---SPOILER---
Mimochodem, víte, jak se dostat ze spárů tyranského zloducha? Existují dva způsoby. Svést jeho sexy asistentku anebo přechytračit jeho natvrdlého přisluhovače.
Ale lord Voltmeter není včerejší a dobře se na to připravil. Jeho hlavního přisluhovač je premiant nejlepší univerzity z Dvaceti království a jeho sexy asistentka není na kluky.
JENŽE. Vůbec nepočítal ale s tím, že by se hrdina mohl pokusit svést přisluhovače a přechytračit asistentku.

---ÚRYVEK---
"Prastarý artefakt model sedm," přečetl nahlas.
"Ten je úplně nejmocnější. Horké zboží, říkali. Poslední model."

Sakra, skoro na každé stránce jsem si říkala "to je dobré, to je vtipné, to si zapíšu". Ale to bych rovnou přepisovala celou knihu.

4 12.08.2017

Jednou se to stane. Ale nebude to dnes.
Boj o něco, co nakonec stejně každý z nás ztratí. Proč se tedy snažit? Prostě proto, aby to nebylo už TEĎ.

Když na tuhle knihu vzpomínáte, taky vás přepadá smutek z toho, že to "dnes" už Sira dostihlo?

Btw. Doporučuji přečíst všem, kteří si stále ještě myslí, že evropská civilizace je jediná správná a nejlepší, že máme právo povyšovat se nad všechny, kteří se neženou za penězi a technologickým pokrokem, ale místo toho žijí v harmonii se světem kolem.
(Že třeba delfíni nestaví elektrárny a neznečišťují svět, neznamená, že nejsou inteligentní. Emoční a sociální inteligenci mají možná i lépe vyvinutou než lidé. A stejně je vraždíme. My, rozumné, vyspělé bytosti. Což mi připomíná knihu Kobercové. Jediné opravdové lidské bytosti. Terry věděl všechno.)
(Anebo si přečtěte Smutné tropy, pokud chcete něco nefantasy. To je psáno z nezaujatého hlediska.)

4 21.07.2017

Já teda nevím, proč jsou z toho všichni zklamaní? Možná se ze mě začíná stávat romantička, ale mně se to líbilo. Romantička... ehm... Jo, vážně se mi líbí ty Mooreovy "milostné" scénky plné popichování a vtipkování. To mi vážně sedlo.

Někdo by mohl namítnout, že hlavní příběhová linie není nic moc. To je asi pravda. O čem to je, to si vlastně můžete přečíst na zadní obálce knihy. Ale mně se líbí to, jak je ten příběh napsán. A že to není vtipné? No nepopadala jsem se smíchem za břicho, ale těm nápadům jsem se široce usmívala.
Gryf požírající mladé panny.
"Jak to, že tě nesežral?"
"Neměl hlad. Prostě neměl hlad, jasné?!"

Dobrá rada pro muže, kteří se marně snaží svést svou dívku: pořiďte si gryfa.
Rada pro holky: jestli vám bude tvrdit, že takhle se to jako sex nepočítá, nevěřte mu! (Ale stejně to udělejte,je-li vám život drahý...)

(Bylo mi jasné, jak dopadne ten souboj s Mužem z hor . Přísahám, že mě to napadlo!)

Celé je to vlastně parodie na červenou knihovnu.
Autor to tak i mínil, vždyť hned v úvodu narazíme na úryvek z romantického románu, který dívky právě čtou.
Ale něco milého v tom přetrvává. Je to cynické a milé zároveň. A mně se to líbilo.

Btw. Jestli je tohle nejslabší od Johna Moora, tak rozhodně musím sehnat všechny zbylé knihy! :)

4 25.05.2017

Buď mi uniká smysl, nebo to žádný smysl nemá. Ráda si nechám povídky vysvětlit od někoho, kdo je pochopil.

Originalita některých nápadů se autorce upřít nedá. K fantasy to má trochu daleko. Povídky s nádechem (vlastně docela velkým nádechem) mystiky.
Občas mi to stylem vyprávění připomínalo Hollywoodské filmy. Nebo možná Disney. Hmm. Takový ten klasický americký styl.
Slibovaného černého humoru tam moc není. Ani Zelenobanáového, Hlavového XXII, Levandulopěstního nebo jakéhokoli jiného.

Chybělo mi tomu uzavření. Fajn, máme tu dobrý nápad a nějakou mystickou atmosféru, pár postav... A pak konec? Co to sakra mělo celé znamenat? Uniklo mi něco?

(Po zjištění, jak je to s originálem, opravuji a omlouvám se překladateli, kterému jsem tu ukřivdila .
"Nikdo neví, co doopravdy chtějí. Proč by se to mělo změnit po smrti?"
Přišlo mi to vážně divné, ale chyba je buď u autorky nebo u mě.)

Oceňuji občasnou narážku, vtípek (ale humorná kniha to vážně není). Líbil se mi ten feministický podtón, který na jednu stranu feminismus podporuje a na stranu druhou si z toho dělá trochu srandu.
Rozhovory, kdy jakoby nikdo neposlouchal a každý mluvil...

Možná by se mi od autorky víc líbil nějaký vztahový román, něco o lidech. Protože její postřehy z téhle oblasti byly dobré.
A když už dostane dobrý nápad, ať z nĕho vytříská víc, sakra... Mně to přijde jako promrhané nápady.

Povídka Dělo. Co to jako bylo? Hovor dvou zombií? Nebo co sakra?

Mimochodem, ten font na obálce, kdo to vymyslel? Takhle jsem si s písmem hrála ve Wordu jako malá.

4 09.04.2017

Velice čtivě napsaný životopis.
U spisovatele mě nejvíc zajímá, jak píše. King tohle pochopil, nenudí popisem svého života, aspoň nejen tím :)

4 08.01.2017

Zklamání. Čekala jsem mnohem víc.

Po přečtení si jen říkám: Díky bohu, že Věra Hrůzová (princezna) toho Káju nechtěla, on se zase vzpamatoval a psal pak zase jako dřív, aniž by do toho tahal romantiku. Byla to hrozná otrava. Neustálé motání se kolem princezny, až hlavní téma úplně zaniklo.

4 03.01.2017

Barvy! To bylo... velkolepé.
Tak moc chci číst dál.

Při čtení jsem:
se smála nahlas,
měla husí kůži,
přiblble se usmívala,
zadržovala napětím dech,
vracela se a četla nějaké části několikrát,
ve dvě ráno v naprostém vyčerpání zavírala knížku a zhasínala lampičku jen proto, abych o pět minut později zase rozsvěcovala a knížku otevírala.

Jediné, co se mi zase moc nelíbí (na což jsem si u knih od BS v češtině už zvykla) je obálka.
Všechno uvnitř je ale prostě dokonalý. Božský.
Miluju to.
(A nutně potřebuju adoptovat neživou veverku.)

100/10
Jestli váháte, zda si tuhle knížku kupovat (je teď přece jen dost drahá), už neváhejte, stojí to za to.

3 16.05.2024

Musím říct, že jsem příjemně překvapená. Asi to teda není úplně nejlepší fantasy na světě, jasně, ale bylo to milé a napínavé a hlavně – strašně mě bavil ten svět a ta inspirace mayskou mytologií, na kterou tady u nás nejsme moc zvyklí (a o které jsem třeba já dosud věděla jen z několika hodin dějepisu). Bylo to něco úplně jiného, než nač jsme zvyklí, bylo to neokoukané.

V jediné knize (a navíc záživně a naprosto přirozenou formou) dokázala autorka přiblížit svět, který mi byl cizí, tak dokonale, že mi začal připadat naprosto přirozený a známý.
(Jo a mimochodem, řekněte mi, ve kterém jiném fantasy na vás zaútočí obří kozel chrlící oheň, a to aniž by scéna působila humorně nebo absurdně?)
Od městského romantického fantasy byste to asi nečekali, ale já dostala chuť přečíst si víc o mayské mytologii, a dokonce teď zařazuju cestování po Yucatánu (nebo klidně po celém Mexiku) mezi jeden ze svých snů. Užívala jsem si odkazy na mytologii, kterou příliš neznám, ale které mě o to víc lákaly poznat ji blíž.

Příběh byl fajn, ke konci přišlo i pár silnějších momentů. Hlavní postava je sympatická, ne dokonalá, ale snaží se být nejlepší formou sebe sama – super. Hořkosladký závěr se mi líbil, asi by mi výjimečně nevadilo, kdyby byl temnější, ale chápu autorku. :)

Co se týče negativ, asi bych řekla, že mě tu úplně za srdce nechytla ta romantická linka, což je škoda, jelikož byla docela dost důležitá pro příběh.
Ale nevadila mi, to zas ne (žádné trapné scény, nic laciného, a hlavně tu nebyla nacpaná násilním, hrála podstatnou roli v příběhu, měla smysl). Jen jsem to zkrátka s Kasiopeou vyloženě neprožívala tak, jak bych si představovala.
(No a možná bych ještě třeba ocenila nějakou dodatkovou kapitolu, která by nám řekla, co bylo dál v Uukumilu, ale to už bych asi chtěla moc no. :D)

"Slova jsou jako semena, Kasiopeo. Slovy se vyšívá příběh a příběh rodí mýty, a v mýtech tkví moc. Ano, to, co vyslovíme nahlas, získá moc."

TIP: Na konci je slovníček, který se vám může občas hodit. :)

3 11.03.2024

Když čtete sérii, vždycky se trochu bojíte, aby vás závěr nezklamal.
A přesně to se tady... ani náhodou nestalo! Sakra, to byla jízda!
Nejlépe strávený víkend, jaký si umím představit. Ano, knížku jsem zhltla za víkend. To nešlo jinak.
V závěrečném dílu Bran Skeldalu je úplně všechno, v co jsem doufala. A dokonce něco navíc - třeba jedna orgie a jeden porod uprostřed bitevní vřavy!

Odložila jsem kvůli Skeldalu Mistborny, protože kam se hrabe Brandon Sanderson na Jindřicha Rohlíka! I když zase, musím říct, že na knížky od Brandona nemusí člověk tak dlouho čekat. :-D
Určitě doporučuju si přečíst všechny čtyři díly hned za sebou, protože u mě ta pauza byla docela dlouhá a na začátku jsem pořád chodila listovat předchozími díly, abych si něco připomněla (ne že by to bylo vyloženě nutné, ale byla by škoda něco minout a nemít z toho čtení pak stoprocentní zážitek).

Měla bych něco vytknout, ať zním objektivně? Ale nenapadá mě co. Bylo to naprosto boží. Jedna z nejlepších fantasy sérií, které jsem kdy četla. Doufám, že Jindřich Rohlík s psaním nekončí.

PS: Děkuju za knížku s krásným věnováním. Tenhle pozitivní komentář teď rozhodně nepíšu jen proto, že vím, že to tu autor čte! :-D

3 08.02.2023

Znáte mloky, jak o nich psal Karel Čapek? Není nad příběhy ze života, že jo? Kdepak nějaké fantasy. Příroda sama je často mnohem kouzelnější a zajímavější, než by dokázal kdy vymyslet kdejaký autor. O tom by ostatně slavný mořský biolog H. P. Lovecraft mohl vyprávět.

Awww. Ten svět se mi líbí. Po Praze tu chodí mloci, ještěr – ehm, archosauři, elementálové, démoni, lidi, nemrtví, elfové… no je jich tu habaděj. (Akorát lidi mají pořád tendenci říkat všem lidi, jak jinak.) Konečně svět, který se sebestředně netočí kolem lidí, kde jsou lidi - stejně jako v realitě - jen jedněmi z mnoha tvorů na Zemi (a ve Vesmíru), a kde si to dokonce připouštějí.

Musím přiznat, že zpočátku jsem byla trochu v rozpacích z toho skákání z příběhu do příběhu. Některé kapitoly bavily víc, jiné míň (většinou mi bylo ale líto, že je konec a já musím zase hupsnout do jiného příběhu, do kterého se mi v tu chvíli moc nechtělo - chtěla jsem zůstat!). Když se ale v půlce knihy začaly jednotlivé linky proplétat, začalo mě to opravdu bavit. Druhou půlku knížky jsem zhltla mnohem rychleji než tu první.

Jediná kapitola, která se mi upřímně moc nelíbila, byla ta s tou šikanovanou stereotypní ezomarketingomyškou. To už mi přišlo trochu moc a i když chápu, že si tady autor někomu mstil (haha, taky jsem jednou ještě v minulé práci měla kolegyni, které - ne, nevrazila bych ji do čumáku, to zas ne - ale měla jsem chuť jí říct, ať se nad sebou zamyslí), ale prostě ve výsledku tady vypadala zle a zapškle Beta a myšky člověk skoro litoval. (A především, na konopnej prášek mi autore nesahej, dokud neochutnáš moje čokokonopný sušenky! Fffft!)

PS: Při čtení se mi párkrát honilo hlavou, jestli náhodou není autor (po vzoru Douglase Adamse) vegetarián, co si dělá srandu sám ze sebe. Bohužel teda asi ne. :D

PPS: Zombíky mám ale asi pořád radši.

PPPS: Já fakt potřebuju nutně vinyl (nebo aspoň CD) Möbius Cat. Co takhle nějaký merch? Moje oblíbená kapela je v téhle realitě neexistující kapela, díky, autore!

3 08.02.2023

Čekala jsem víc, ale asi moje chyba... mělo mi dojít, jaký styl můžu od Sarah Andersen čekat. Líbil se mi komiks Mezi světy, jenže ten napsal Andy Weir a ona "jen" dělala kresbu. Tady podle mě chybí právě někdo, kdo by tomu uměl dát příběhovou linku.

Jasně, věděla jsem, že to není žádný ucelený příběh, ale čekala jsem aspoň nějaké krátké epizodky z jejich života. Ale tohle byly vážně jen takové vtipy, které spojovalo jen téma "život upírky a vlkodlaka". (Škoda, protože to má potenciál, Sarah má občas fajn nápady a umí být celkem vtipná. Mohlo to být mnohem lepší, kdyby s někým spojila síly.)
Pročetla jsem to za 40 minut. Nejsem vyloženě zklamaná, ale ani nadšená. Vrátit čas, peníze bych za to asi nedala.

Bylo to fajn. :-) Mám ráda tenhle žánr.

A upřímně, od autora Marťana bych to nečekala! Hned mě tenhle autor začal zajímat víc. Příjemná jednohubka na jedno dopoledne. Jsem spokojená.

(Z těch pohádek dobře znám vlastně jen Alenku, takže to pro mě byla trochu nevýhoda, ale i tak jsem si to užila.)

3 18.10.2022

Bála jsem se, že už to nebude ono, že mi bude scházet starý svět a jeho postavy. A vlastně ano, není to ono - je to jiné... ale taky dobré - a staré postavy mi scházely - ale nové jsem si také oblíbila.
A moc cením hromadu narážek na první sérii, ta historie tu hraje velkou roli. (A s některými starými postavami se přece jen setkáme.)

Posun v čase nabízí další nové možnosti, jak využít allomancii a feruchemii. Takže spousta nových nápadů. Allomancie se pro tenhle věk vlastně hodí mnohem víc. :)

I druhý díl se mi líbil a bavil mě. Celou dobu jsem zůstávala zvědavá, jak hrdiny z téhle šlamastyky autor nakonec vyseká. Jaké vtipné řešení to celé bude mít?
Nu, výsledek nebyl až taková bomba, v jakou jsem doufala, ale bylo to fajn. Milé, čtivé, zábavné, oddechové.

Tanda mi i tady malinko lezla na nervy, ale jinak všechny postavy super a snad je ještě někdy potkám. A hlavní hrdina začíná být fajn. :)

3 28.04.2021

Tak není to Kedrigern, ale líbilo se mi to. Mám tenhle humorný styl opravdu ráda. :) Je to zábavná jednohubka, která člověka asi nijak nepřiměje k zamyšlení, ale mně dala přesně to, co jsem očekávala. Odpočinula jsem si u zábavného a lehkého čtení.

Jedinou výtku bych měla k Tandě, ta postava mi vadila (to je to vážně umění udělat z mocné čarodějky ztělesnění sexismu) a celkově se mi ta nehodila, přišla mi tam přebytečná, nevěřila jsem jí. Ale holt jiná doba. Zážitek mi to nezkazilo.
(On se na to samozřejmě každý dívá trochu jinak, takže věřím, že někoho Tanda bavila.)

3 28.04.2021

Sonety miluju v překladu Jiřího Joska. Zvlášť se mi do duše vryl sonet 49. Bohužel jsem si koupila knihu, aniž bych se podívala na překladatele, a v novém překladu se celé kouzlo z veršů úplně vytratilo.

Docela zajímavý výklad, který mě přiměl vzít křesťanství trochu na milost (mě, která jsem byla v křesťanství vychovaná, ale už dávno jsem tuhle víru zavrhla). Nikdy jsem nepochopila, jak někdo věřící může pokládat za normální zabíjet a vykořisťovat zvířata. (Na koho se vlastně vztahuje ono "nezabiješ"? Dnes myslíme, že jen na lidský druh. V minulosti jsme mysleli, že jen na bílé heterosexuální křesťany. Takže je to tak, jak se nám zrovna hodí?)

Jednou by snad mohla posloužit jako literatura k nějaké práci o právech zvířat. "Bůh nám dal právo vládnout zvířatům" je častý argument věřících, kterým si ospravedlňují využívání a utrpení zvířat. Ale tady se ukazuje, že degradace zvířat na cosi bezduchého a podlidského vůbec není to, co Bůh chtěl.

3 14.01.2021

Super, jsem moc spokojená. Konečně se mi všechno daří. :-)) Dobré nápady, jednoduché recepty, navíc jsou v knize i užitečné rady, které využiju i při pečení vlastních věcí.

Pro lidi, kteří se učí péct vegansky nebo potřebují novou inspiraci podle mě bezva. Asi spíš pro začátečníky, což mně naprosto vyhovuje, protože ve vegan pečení jsem se dost plácala a šla na to stylem "pokus omyl".

3 02.01.2021

Kniha o zbytečném krveprolití, kde nic není černobílé a lidé (a nejen lidé) se mezi sebou mydlí skoro pro nic (hlavně pro záchranu jedné nesympatické závislé princezny) a vy si nepřejete smrt nikoho, protože nikdo (nebo skoro nikdo) není vyloženě zlý.

Není to humorná fantasy (i když pár humorných prvků tu je), nesmála jsem se u toho jako třeba u Zelené. Ale nuda to tedy taky rozhodně nebyla :)
Je to dobře napsaná kniha, plná dobře prokreslených postav, které se v průběhu knihy uvěřitelně vyvíjejí. Dobrý příběh.

Jenik u mě samozřejmě vede, Bětka mi nejprve přišla trochu navíc, ale nakonec jsem si i ji oblíbila.
Hlavní záporák byl taky dobrej psychopat :)

Taková hrdinská fantasy, kde nejde o boj dobra proti zlu, jak bývá ve zvyku, ale jen o politiku a o "lásku".

PS: Škoda, že si nemůžu zajít pro nějaký ten spis o Rhanovi nebo Jenovi. Hned bych šla.

3 25.03.2019