Šárka_D
komentáře u knih
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Na začátku jsem měla pocit, že Orwell své 1984 snad od Zamjatina celé obšelhnul, a po přečtení už jsem si tím byla jistá. Jasně, Orwell nám nabídl mnohem propracovanější svět, vytříbenější jazyk i sloh, poutavější ztvárnění. Ale ten základ, ten tomu dal Zamjatin.
Děti nade vše
Delphine de Vigan
De Vigan píše lehce o těžkých tématech, ani tady jsem nebyla zklamaná. Příběh měl slušné tempo, zejména pro své thrillerové zabarvení, a taky téma, které je velmi aktuální, a ne, nepřipadalo mi, že by ho autorka nějak zvlášť přepálila. Hodně jsem se po přečtení zamyslela nad tím, jak využívám sociální sítě...
Šestnáct stromů na Sommě
Lars Mytting
Krásný příběh, ve kterém postupně odhalujeme rodinná tajemství. Láska a zrada, válka a rodina, hospodářství a řemeslo, lži a hledání pravdy, ztracené životy a dřevo. Pro mě zatím nejlepší kniha roku. Panebože, klidně by to mohlo mít dvakrát tolik stran!
Dámský gambit
Walter Tevis
Moc dobrá kniha, na které ani není znát, že už má pár let, a pokud jste jako já nejprve viděli seriál, nebudete zklamaní, protože se od knižní předlohy téměř neodchyluje. Jazyk je poměrně strohý, autor jako by si držel od hrdinky odstup, přesto se kniha čte dobře.
Zimní voják
Daniel Mason
Příběh z války, který není typickým válečným příběhem. Nenajdeme tu (až na jednu výjimku) scény z bojiště ani zákopů, autor se věnuje událostem a prožitkům mladého lékaře v polní nemocnici zastrčené kdesi v horách poblíž frontové linie. Romantická linka je moc pěkná, bez kýče. Autor nechal některá tajemství neobjasněná, zajímalo by mě, zda to byl záměr. Konec překvapil.
Polední hodina
Dörte Hansen
Překrásná kniha, u které je vážně škoda, že trochu zapadla, zasloužila by si mnohem víc pozornosti. Ukazuje neidealizovaně a neinstagramově život ve vesnici, takový, jaký vždycky byl: namáhavý, nepohodlný, s tvrdou prací a sousedy, kteří o vás ví možná víc, než vy sami. Ukazuje taky, jak je těžké žít ve stínu očekávání svých rodičů a prarodičů - a nebo s celoživotním pocitem, že jste je i přes veškerou snahu zklamali. Německá realita popsaná v knize nám navíc vůbec není tak vzdálená, jak by se mohlo zdát.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Ježiši, proč? Proč jsem se zase nechala nalákat neodbytnou reklamou na světový bestseller, který si prostě musím přečíst, když jsem z nich většinou zklamaná? Bohužel i tentokrát zůstala má očekávání oslyšena. Poměrně dobrý, i když nikterak originální námět paralelních životů se rozpliznul v tolika variantách, že to v půlce začalo nudit, k tomu se přidala pseudofilozofie pro nenáročné, ani styl psaní knihu nepozvedl do zářných výšin. A já si to dokonce koupila. Inu, další kousek, který pošlu dál. Pro zaujaté dodávám, že téma paralelních životů mnohem lépe rozvinula Claire North v knize Prvních patnáct životů Harryho Augusta. Dejte si ji, je o parník lepší.
https://www.databazeknih.cz/knihy/prvnich-patnact-zivotu-harryho-augusta-229641
Vzdálená hvězda
Roberto Bolaño
Kniha mě první kapitolou naprosto vtáhla. Těšila jsem se, že se nechám unášet latinskoamerickou melancholií, naladila jsem se na autorovu notu a pak - pak to celé vyšumělo do nikam a zanechalo ve mě jen zklamání, že jsem nedostala víc. Dávám Vzdálené hvězdě plusové body za to, že ve mně vzbudila zájem o další autorovu tvorbu, které jsem se dosud vyhýbala.
Kočka a město
Nick Bradley
Ano, ano, a ano! Kočka a město mi neskutečně sedla, čtení jsem si přímo užívala a po dočtení jsem přemýšlela, jak by se život jejích postav mohl vyvíjet dál. Velkým kouzlem knihy je její forma - každá kapitola by mohla fungovat jako samostatná povídka, dohromady ale tvoří košatý příběh a ukazují, jak se životy lidí někdy jen letmo dotknou, a přitom hluboce ovlivňují. A ano, od nynějška už toužím navštívit Tokio.
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová
Bellová umí především atmosféru, to z jejích románů dobře známe, její smysl pro výstavbu příběhu se ale báječně projevil i v těchto krátkých povídkách. Jak už to bývá, ve sbírce jsou slabší a silnější kousky, ale několik mi jich v paměti určitě zůstane.
Listopád
Alena Mornštajnová
Mornštajnová píše lehce, čtivě, a to i o závažných tématech, v čemž tkví asi hlavní kouzlo jejího umění. Proto se mi velmi líbil i Listopád. Díky vysokému standardu svých knih to bude mít autorka časem těžké, vzhledem k očekáváním čtenářů. I já se těším, s čím dalším přijde :)
Mexická gotika
Silvia Moreno-Garcia
Slušné počteníčko, svižný děj, přiměřeně tísnivá atmosféra a pomalu odhalované tajemství. Pro pochmurné podzimní dny jako dělané.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Všechno hrozný, co si dovedeme představit, se lidem v KLDR děje. Fakt všechno. Autorka sehnala pestrý mix respondentů, díky čemuž je svědectví velmi vypovídající. Aby čtenář přece jen neotupěl, doporučuji číst výpovědi po jedné a nechávat si je "odležet".
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Bylo by to uvěřitelnější, kdyby z jednotlivých příhod neměl člověk pocit, že to jejich manželství a rodinnej život jsou prostě celý na hovno. Všechny kapitoly mají negativní vyznění, jsou plné neporozumění, nesouladu, sobectví a ublíženosti, jenže jestliže spolu ti dva měli vydržet 17 let, nemohlo to prostě celou dobu bejt takhle blbý - autorka ale hezký věci do příběhu nezakomponovala. Proč ne? Možná i proto se mi to tak špatně četlo a postrádalo uvěřitelnost.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Já jsem z toho zas až tak nadšená nebyla - ale mohlo to být i tím, že některé myšlenky z oblasti fyziky pro mne byly natolik abstraktní, že jsem si je prostě představit nedokázala. Nicméně jsem zvědavá, jak se bude příběh a svět vyvíjet dál.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Kniha si výkřiky nadšení bezpochyby zasloužila, četla se lehce a přitom nebyla banální, naopak, poetický jazyk úchvatně vykreslil krásu bažiny, tedy prostředí, které bych asi normálně jako krásné nepopsala. Spisovatelce ale musím vytknout náhlou změnu osobnosti jednoho z mužů v Kyině životě, tato změna a náhlý obrat podle mě nebyla logická a ubírá na věrohodnosti.
Vrány
Petra Dvořáková
Bylo to krátký, vlastně jen náčrtek života jedné rodiny, a přesto silný, zanechalo to ve mně fakt nehezkej pocit, a kdyby to mělo rozměr románu, vlastně bych to ani číst nechtěla, protože témata týraných dětí nevyhledávám. Dvořáková vykreslila fakt tísnivou atmosféru domu, v němž rodiče jsou natolik zahleděni do sebe a svých problémů, že nedokážou a asi už ani nechtějí vnímat pocity svého partnera ani dětí, přičemž jedna z dcer se na matce provinila pouze tím, že je povahově úplně jiná než matka (a než starší sestra, která se matce naopak podobá). Rozhodně ale nemá nezvladatelnou povahu, jak píše anotace, s tím bych fakt nesouhlasila. Jen není tak pořádná a občas se ztratí ve vlastním světě. Nyní, když sama čekám druhou dceru, přeji si, abych hlavně nebyla taková kráva, jako matka v knize.
Vazač vzpomínek
Bridget Collins
Autorka ve Vazači vzpomínek vytvořila dost originální ústřední námět s "vázáním lidí", líbil se mi milostný příběh i klasické fantasy prostředí ve stylu (přibližně) renesančního města, takhle kniha by byla ale mnohem lepší, kdyby ji nekazily chyby v překladu (nebo možná redakci, nedokážu posoudit). Pravdou však je, že některé obraty fakt nepatřily do českého jazyka a vysloveně mě dráždily. Vzhledem k tomu, jakou si nakladatelství dalo práci s obálkou, je to vážně škoda.
Město světla
Andrés Barba
Kniha měla dvě velké přednosti. Tou první byl brilantní jazyk, díky kterému jsem si čtení vysloveně užívala a na konci litovala malého rozsahu textu, tou druhou bylo vykreslení atmosféry - lepkavého tíživého dusna provinčního města sousedícího s deštným pralesem, což mi připomnělo knihy mého oblíbence G. G. Márqueze. Mrzel mě poněkud nevyužitý potenciál, autor mohl mýtus dětství strhat ještě víc, a trochu rychlý konec, při kterém jsem si přece jen připadala trochu ošizená.
No a já
Delphine de Vigan
Moje první de Vigan dopadla nad očekávání a přesvědčila mě, že rozhodně má co nabídnout, a to i přesto, že knihy s tématem bezdomovectví příliš nevyhledávám. Tahle ale byla drsná a přesto svým způsobem něžná, s nesmírně sympatickou a skvěle vykreslenou hlavní hrdinkou, která to taky nemá lehké, přesto (a nebo právě proto) neváhá a snaží se ze všech sil pomáhat mladé bezdomovkyni najít lepší život. Oproti dospělým má výhodu nezkaleného pohledu na svět a nepřipouští si, že je něco nad její síly. Autorka píše čtivě, ale ne podbízivě ani jednoduše. Nebojí se kritizovat věci, které ve Francii nefungují, ale neobviňuje, neukazuje prstem, a hlavně nepůsobí mravokárně, což by mohlo čtenáře odradit.