Sandy007
komentáře u knih
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Chci teď hned odjet na Guernsey...
Já, Poutník
Terry Hayes
Ze začátku obyčejná detektivka. Potom se přistihnete, že najednou bezmyšlenkovitě zatajujete dech a jste naštvaní, když vás někdo vyruší. Z příběhu se stává děsivý thriller. A potom, když už se večer můžete konečně vrátit k napínavému příběhu, čtete tak zaujatě, že nevnímáte vůbec nic ze svého okolí. Už to není jen thriller, ale mistrovské dílo. Když konečně přečtete poslední slova, zjistíte, že už je dávno po půlnoci. Chvilku jen tak hledíte na poslední stranu, zrychleně dýcháte, jako kdybyste prožívali přesně to, co hlavní hrdina a v posteli ještě dvě hodiny přemýšlíte o tom, co se právě odehrálo ve vaší představivosti. A nemůžete se zbavit dojmu, že to byl jeden z nejlepších zážitků, které jste kdy prožili.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Kromě beznaděje, zoufalství, krutosti a smrti je na světě přece jen pořád láska, lidskost a hlavně naděje.
Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
Tahle kniha je jako život. Přátelství, nenávist, láska, bratrství, odloučení, šachy, vtipy, smrt, knihy, alkohol, slzy, optimismus, vyrovnanost, fotografie, mladí, moudrost, vzpomínky a hlavně smíření. Smíření se sebou i ostatními, smíření s vlastním osudem, smíření s životem.
Na vine sú hviezdy
John Green
Tuhle knížku jsem si koupila hned, když u nás vyšla, v tu dobu se o ní ještě nemluvilo, byla jsem první z mých spolužaček, kdo ji četl a tenkrát se mi strašně líbila. Ale pak přišel film a všichni ji najednou začali číst a mě postupně začalo docházet, že je to vlastně jedno velké klišé...
Dneska se stydím za to, že se mi něco takového mohlo kdy líbit, protože celý příběh je až moc přitažený za vlasy a až moc cíleně dojemný.
Vždycky když se na tu knížku podívám, vzpomenu si, jak jsem byla tenkrát naivní a hloupá. Četla jsem ji dvakrát, poprvé jsem brečela, podruhé už ne a nejen proto, že už jsem věděla, jak to dopadne.
Nemám ráda knížky, jejichž hlavním a mnohdy i jediným cílem je dojmout...
Romance pro křídlovku
František Hrubín
Neuznávám rozbory básní, ale měla jsem možnost poslechnout si a zúčastnit se opravdu detailního rozboru Hrubínovy romance a můj dojem z ní to zlepšilo tak o sto procent. Je to jedna z básní, u níž si myslím, že opravdu potřebuje hluboký rozbor, který ji posune ještě o něco dál.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Jedna hvězda proto, že se to dá dočíst do konce a druhá čistě z nostalgie, za to, že je to prostě Harry Potter.
Hvězdný prach
Neil Gaiman
I když jsem už dospělá, stejně nepřestanu mít ráda pohádky a nikdy na ně nepřestanu věřit.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Z některých kapitol mě mrazilo proto, že to, co popisují se děje, a děje se to u nás. Z jiných mi běhal mráz po zádech z toho, že se mi autor snaží něco vnutit apelativním imperativem a omezuje mé vlastní kritické myšlení.
Vzestup a pád agentury DODO
Neal Stephenson
Ani jednou za těch 690 stránek jsem neměla pocit, že se nudím nebo že mě to nebaví. Naopak. Příběh byl skvěle vystavený skrze deníky, dopisy, záznamy a doplněný takovou až laskavou, trošku skrytou ironií, kterou na tom oceňuji asi nejvíce. Samo o sobě se to rozhodně nebere smrtelně vážně, takže i při čtení je třeba na tuhle hru přistoupit.
Let do nebezpečí
Arthur Hailey
Na doporučení jsem si poslechla skvělou rozhlasovou hru v režii Jiřího Horčičky, dvě a půl hodiny na jeden zátah, nemohla jsem se odtrhnout. A to nejsem z doby, kdy se rozhlasové hry poslouchaly běžně. Narodila jsem se dávno po tom, co tuhle hru nahráli, ale i já cítím tu noblesu, důstojnost a poctivost, která ze hry dýchá. Plus napětí, které je přítomno od začátku do konce, a protože znám některé Haileyho knihy, je mi jasné, že kniha má úplně stejnou atmosféru.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Já si na rozdíl od velké části čtenářů tady nemyslím, že by tahle knížka měla být zařazena v seznamu povinné četby. Mám pro to několik argumentů. Do povinné četby nepatří společenské a politické eseje, patří tam romány, dramata a poezie. K povinné četbě má devadesát procent populace odpor, čtou z donucení a i kvalitní knihy pak mají už napořád stigma povinnosti. A mohla bych pokračovat. Nic to ale nemění na tom, že Opuštěná společnost je výborná a zároveň trochu děsivá kniha. Neměla by se číst bez notné dávky kritického myšlení a hlavně, bez vlastního rozhodnutí. Na druhou stranu si myslím, že generace, která se narodila v době, kdy se u nás po revoluci budovala demokracie, a do níž sama patřím, by si tuhle knihu měla chtít přečíst. Z jednoho prostého důvodu. Měli bychom se poučit z nedávné historie, protože my tady budeme ještě několik desítek let žít, pracovat a vychovávat děti.
Špinavý kšefty na North Ganson Street
S. Craig Zahler
Spravedlivé by bylo dát 4,5*. Je to víc než dost dobrá knížka, ale k úplné dokonalosti ještě něco malinko chybí. Napětí je tak moc všudypřítomné, že pak tak nějak trošku mizí. Ale vůbec nic to na nadprůměrnosti thrilleru nemění.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Hlavní postavu jsem nesnášela od prvního slova, rozčilovalo mě na ní úplně všechno, stejně jako na dalších vypravěčkách. Zápletku a její rozuzlení jsem odhadla ještě dřív, než se vůbec něco stalo. Nakonec jsem byla z knížky tak znechucená, že jsem posledních několik stránek jen proletěla, abych zjistila, že můj odhad byl správný. Tak nudnou, plytkou, předvídatelnou a protivnou knížku jsem už dlouho nečetla.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Tenhle díl mě nebavil, i přesto, že aristokratku mám hodně ráda. Nemůžu říct, že bych se občas nezasmála, ale absolutně mě nezajímalo, jak se stalo, že na Kostce vypukla vlna zločinnosti. Chtěla jsem vědět, jak to bude dál s Marií, Maxem, Matkou, Otcem a ostatními, což jsem se vlastně vůbec nedozvěděla.
Prach a stín
Lyndsay Faye
Kniha je čtivá, je napínavá a je to více než důstojná pocta siru Doylovi a geniálnímu Sherlocku Holmesovi.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Vůbec mě to nebavilo. Musela jsem se hodně nutit k tomu abych to dočetla. Chtěla jsem to znechuceně odložit ještě před polovinou, ale kvůli výzvě jsem to dočetla do konce. Ale byl to ztracený čas.
Retrojídlo - Jak jsme jedli za socialismu
Martin Franc
Kniha skvěle doplňuje mou vášeň pro jídlo a fascinaci podivnými / pochybnými fenomény minulého režimu. Jen mě opravdu mrzí, že je z textu patrné, že neprošel (nebo prošel, ale velmi povrchně) jazykovou korekturou či redakcí, i přesto, že je jazyková korekce v knize uvedena.