saez komentáře u knih
Jak blízký mi Ždibřich je, jsem ani netušila. :-)
"Věnováno všem, pro které je život jen špatně vyprávěným příběhem bez pointy"
Pěkné ukončení. A možná i trochu naťuknutí k nějakému dalšímu možnému pokračování? Kdo ví?
To byl balzám na mou staromilskou dušičku. Ta překrásná čeština, ty nádherné slovní přestřelky...a ještě ta záhadná nejasnost autorství. Psala to Fan? Nepsala to Fan?
Tentokrát to bylo o stupínek lepší, než první díl. Jen si pořád říkám, že má autorka sestupnou tendenci. Pozor spoiler!: zase je to jen pokračování, konec v nedohlednu.
Kdy člověk odhodí svou lidskost a co ho k tomu vede? A jak se s tím popere jeho svědomí? Čekala jsem jen návrat do světa Hladových her a dostala jsem možná trochu víc než jsem čekala. Mám jisté výhrady, ale příběh vyhrál.
Je to prostě Hartl.
Asi proto ho čte i moje osmdesátiletá mamka, je to prý trochu prasák, ale "příběhovej".
Nahlédla jsem do osudů pěti holek, které jsem potkala před hromadou let, kdy jsme všechny byly mladé a naivní. Dnes, obtěžkány tíhou let a mnohdy semlety osudem i sebou navzájem, bilancujeme, co ještě máme a co jsme ztratily. Bylo to zajímavé čtení.
Tenhle typ knih je k odpočinku jako stvořený. A Amanda to pořád umí hodně dobře. Těším se na třetí díl.
Trochu to ztrácí na síle, ale pořád mě baví a to je hlavní. Jen mě naštval ten konec, co mi předvídá napjaté a dlouhé čekání na další díl.
Některé povídky byly milé, některé pobavily a některé nenadchly. Četla jsem od Šabacha i lepší. Přesto se k němu zase někdy vrátím.
Tentokrát mi Pepina na dovolenou nevydržela, prostě nešlo odolat. A báječně jsem se bavila. V některých momentech mi na rtech pohrával úsměv, v jiných jsem si urvala bránici :-)
Klasická oddechovka. Namíchaná ode všeho trochu a výsledek se dá rychle pozřít.
Je to psané syrově, místy až primitivně, (a korektor by měl vrátit honorář). Ale možná právě tenhle styl má tu správnou vypovídající hodnotu. Radek přesně popsal všechny nešvary romské komunity. Bez příkras, bez omluv. Kéž by se v jeho příkladu shlédla všechna děcka a přestala být rukojmí své rodiny.
Nebylo to špatné, dobře se to četlo. Jen jsem čekala trochu víc. Nemám sestry, takže dynamika jejich vztahů mi unikala. Chápala jsem však jejich frustraci z nevydařených soukromých životů, když doma měly tak dokonalý, vlastně nedostižný vzor. Ale ani ten nebyl úplně dokonalý. Měl k němu však velmi blízko.
Na můj vkus překombinované. Už delší dobu pozoruji, že má výkon Deveraux sestupnou tendenci. Na oddech to není špatné, jen už to není co to bývalo.
Krásně se to četlo, navzdory truchlivým událostem dějin prosvítala stránkami naděje a láska a víra v lepší příští.
Nebylo to špatné, ale už to nebylo ono. Děj se posunul, občas přeskakoval a škobrtal. Ale pořád tam bylo šustění látek, elegance a styl.
Možná bych měla pár drobných výtek, ale četlo se mi to dobře, bavila jsem se a co jsem od knihy očekávala, to splnila. Docela se těším na další díly.
Tahle knížka mi do sbírky chyběla, nadělil mi ji Ježíšek, věděl jak moc po ní toužím. Bylo báječné být zase na chvíli dítětem a zažívat s Alenkou dobrodružství.