rumova_kulicka
komentáře u knih
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
Mám to s panem autorem jak na houpačce. Tato kniha je pro mě taky trochu slabší. Je to asi dáno tím, kolik prostoru je věnováno životu padouchů a dalších zúčastněných osob. Chybí mi tam takový ten wow efekt, kdy nevím, kdo je vinen, vyšetřování běží jako zběsilé a rozuzlení přijde až na konci. I když v tomto díle trochu zvrat nastal, to je pravda...
Kalmann
Joachim B. Schmidt
Je to zvláštní kniha, ale své fanoušky si najde. Prostředí Islandu a nestandardního hlavního hrdiny je jistě zajímavé, ale čte se to poměrně těžce, stránky jsou hustě popsané. Do čtení jsem se musela trochu nutit.
Kdyby běžela
Blake Pierce
Jako takhle, není to žádná terno detektivka, ale množsví stran slibuje, že to rychle uteče. Takže jsem se docela pobavila, nenudila a i ty gramatické chyby vymizely.
Žena, kterou jsem byla
Kerry Fisher
Jedná se vcelku o nenáročné čtení, které rychle odsejpá. Náměť se sociálními sítěmi byl fajn, určitě to reflektuje dnešní dobu. Nebylo to úplně wow, ale s klidným srdcem můžu doporučit dál.
Víc odvahy
Lenka Vacvalová
V první půlce jsem si říkala, že mě tato kniha baví více, než ta předchozí. Že je zde více hor a aktuálního děje než filozofování. Ale ve druhé půlce se to zase obrátilo. Za mě až příliš motivačních a filozofických řečí, ve kterých jsem se ztrácela. Kdybych si měla vybavit dvě, tak prostě nevím. Bohužel jsem od knih čekala něco jiného. To ale nemění nic na tom, že Lenka je neuvěřitelná a obdivuhodná žena.
Najdu odvahu: 770 km po trase hrdinů SNP
Lenka Vacvalová
Lenku už nějakou chvíli sleduju na instagramu a má můj neskutečný obdiv za to, co zvládla a dokázala. Přiznám se ale, že jsem se v knize trochu ztrácela. Pro mě spíše skrovný popis na trase SNP se mísil s filozofickými a motivačními myšlenkami. Občas se našla zmínka o nějakém dřívějším trailu nebo historická fakta. Než jsem se začetla do jednoho, už tam bylo druhé. Kniha by na mě asi působila autentičtěji, kdybych ji četla v originále. Druhý díl si ale taky přečtu.
Bretaňské speciality
Jean-Luc Bannalec (p)
Po delší době jsem se dostala k pokračování série s komisařem Dupinem, ale odvařená úplně nejsem. Strašně se mi pletly jednotlivé postavy. A přiznám se, trochu mi chyběla větší přítomnost Riwala, Kadega a Nollwenové. Oceňuji ale, že tento díl nemá tolik stran jako některé z předchozích.
Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
Kniha Tři jablka pro mě byla jak z jiné dimenze, absolutně mě pohltila. Toto dílo mě bavilo o trochu méně. U čtvrté ženy se mi už všechny ty vztahy pletly. Přesto je kniha krásná, styl psaní je zvláštně návykový. Budu se těšit na další autorčinu knihu, pokud bude.
Nedá mi to nezmínit tu strašlivou hrubku ve shodě přísudku s podmětem, co jsem tam objevila (Rodiče neměly už další děti.)
Mrtvá zóna
M.W. Craven
I pro mě to byl nejslabší díl. Zdálo se mi to až příliš překombinované. Ale přesto jsem pachatele trefila hned, jak se objevil na scéně. Každopádně Poe i Tilly jsou mí oblíbenci a další díl si zase přečtu.
S láskou z Paříže
Jules Wake (p)
Hlavní hrdinka byla zpočátku na pár facek a Paříž by tam člověk taky pohledal... Ale proti prvnímu dílu z této série, který jsem četla už atrašně dávno, se mi to jako celek líbilo mnohem víc. Taková ta klasická šablona této autorky, ale pořád mě to baví. Když si chci odpočinout od detektivek, sáhnu po ní.
Jen si neodpustím poznámku. Nevím, jestli to je i v papírové knize nebo jen v eknize, ale francouzské město, kde hlavní hrdinka původně žila, se jmenuje Besançon ne Bresançon.
Všechno, co jsme měli
Jennifer Bright (p)
I přes vážné téma mi styl knihy nesedl. Romantika byla fajn, ale bylo toho nějak moc. Kniha je hodně podobná romantické sérii od Julie Caplin, ale ty mě baví více.
Pro sebe jako stvořeni
Sarah Hogle
Nápad dobrý, ale to zpracování... Velmi americké. Naomi byla hrozná blbka, Nicolase mi bylo líto. Jako jo, párkrát jsme se zasmála, trocha romantiky taky byla, ale že bych knihu doporučila dál, to ne.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Předchozí dvě knihy v sobě měly něco, co mě bavilo, ale tato byla šílená nuda. A to se tam přitom objevuje spousta různých témat - katastr, indiáni, Špicberky, reprodukční klinika, vesnické poměry... Jen to všechno spojuje příšerně nudný hlavní hrdina a jeho protivná manželka se zdviženým malíčkem a všechno se omílá stokrát dokola. Knihu jsem dočetla, ale jen proto, že jsem si ji koupila. Jak někdo dříve zmínil, chyběl tam tah na branku. Za mě to bylo dost nemastné neslané, bohužel.
Dokonalá lítost
Helen Fields
Poprvé jsem sáhla po audioknize a asi to byla chyba. Pan Šťastný čte skvěle, ale strašně mě iritovaly přímé řeči ženských postav v dějové lince "předtím". Vlastně celá tahle linka mě štvala. Neskutečné množství mrtvých při bombových útocích bylo i na mě, protřelého detektivkáře, až moc.
Možná to ale mělo vyšší záměr, a to upozornit na problematiku znásilnění, jak je zmíněno v komentáři pode mnou.
Každopádně jak to je s pachatelem mi tak nějak bylo jasné od samého počátku, takže ani žádný wow efekt se nekonal.
Starý kraj
Dörte Hansen
Myslela jsem, že ve mně kniha zanechá víc. Bohužel ohromné množství postav a jmen a neustálé skákání z postav a v čase mi nesedělo. Toho eko-bio šílenství mi tam přišlo až moc. Čekala jsem, že v knize bude více samotného soužití Anny a Very. Že to bude víc podobné Starým odrůdám nebo Třem jablkám spadlým z nebe. Ale možná jsme jen nebyla v tom správném rozpoložení...
Houpačky
Lucie Konečná
Trochu bláznivé, trochu dojemné a k zamyšlení. Četlo se to dobře, ale Vířivka se mi líbila trochu víc.
Zapomeň na minulost
Katarína Gillerová
Sáhla jsem po této knize hned po Jestli mi uvěříš, která se mi líbila. Zápletka a zvraty dobrý, četlo se to dobře. Přišlo mi ale, že hlavní hrdinka řešila všechny okolo, ale o ní samotné to skoro nebylo.
Den, kdy se to stalo
Nuala Ellwood
Kniha se četla rychle, ale ničím nevybočovala z celé řady psychothrillerů, které nám jsou servírovány. Prostě průměr.
Co když žádné zítra nebude?
Dagmar Digma Čechová
Kniha se četla dobře, odsejpala, zvládnout se dá za večer. Fajn bylo střídání časových linek, kdy se postupně příběh rozplétá. Konec ale byl až moc nereálný a přeslazený.
Americké prázdniny
Jiří Fišar
Cestopisy miluju a vždy o daných místech při čtení sním. Tentokrát jsem ale vzpomínala na své vlastní cesty, které jsem absolvovala prakticky po těch stejných místech. Měla jsem úplně stejné pocity jako autor, ta rozhlehlost krajiny člověka ohromí a posadí na zadek.
Kniha se čte moc dobře, je oživená přímou řečí s rodinou, doplněna krásnými velkými fotografiemi a na konci každé kapitoly najdete informace k jednotlivým národním parkům a tipy, co navštívit a jak se tam dostat. Kdo rádi poznáváte daleké kraje, ať už na papíře nebo v reálu, neváhejte :-)
Průpovídka číňanky s medvědem mě pobavila, mám podobné zkušenosti :-D