Roselunda 1928 komentáře u knih

Sarah opět potvrdila, že psát umí. Fascinuje mě jazyk, kterým to je napsané, velká poklona paní překladatelce. V dějových liniích a postavách jsem se dobře orientovala, každý charakter je jiný (fakt mám ráda Jeřába :)). Děj mě po chvíli neskutečně vtáhl do sebe, tato série je opravdu propracovaná. I tak mi to přišlo slabší než předešlé díly. Lehce mě šokovalo, že se od prvního příkladného young adult dílu série dostala až sem. Vadilo mi občas až násilné párování postav, i když sledovat vývin jejich vztahů bylo a ještě bude opravdu zajímavé, vadily mi občasné "deus ex machina" efekty. Myslím ale, že se mi zdál slabší proto, že nerozumím hlavním hrdinům. Nevím, co si mám myslet o jejich chování, morálce. Spousta věcí, co dělali, jak se rozhodovali, pro mě byla nepochopitelná, nesouhlasila jsem s nimi. Na druhou stranu, je zvláštní, že bych je všechny chvílemi nejradši vylískala, ale jakmile si představím, že by někdo z nich zemřel, je mi smutno... Jsem ale moc vděčná, že jsem si knihu přečetla, donutila mě přemýšlet o spoustě věcí. A ten konec??? Jak mám vydržet čekání na další díly?

2 14.03.2018

Moc se mi líbil ten svět, ve kterém se to odehrávalo. Jen ta myšlenka ročních období mi byla sympatická. Bohužel příběh sám o sobě byl jako každé jiné young adult, předvídatelný model "hlavní hrdinka o sobě zjistí pravdu, jedině ona může zachránit svět a do toho po ní šílí dva svalnatí úžasňákové". Postavy nejsou nějak zvlášť vykreslené. Škoda, protože ten koncept se mi moc líbí. Ale tak je to prvotina, co chceme, že...

14.03.2018

Kniha pro mě byla jistě přínosem, od té doby, co jsem se jí při úklidu inspirovala, mám opravdu ve věcech pořádek a jsem spokojenější - metodu skládání oblečení můžu jen doporučit :) . Přesto mám několik výhrad - autorka jaksi neřeší, že její "klienti" mohou žít v jednom bytě s rodinou, přineslo mi to nemálo komplikací. Dodržet "neukazujte to svým rodičům" bylo prakticky nemožné. Měla jsem problém vyrovnat se s jejím přístupem k dárkům, přáníčkám a podobným věcem. Nejvíc mě ale šokovaly knihy, vytrhávání stránek jsem málem nerozdýchala. Já bych nikdy knihu nevyhodila, i při tomto úklidu jsem maximálně přesunula mé neoblíbné z mojí osobní knihovničky do rodinné :D
Nicméně, celkově jsem ráda, že jsem tu knihu přečetla a myslím, že by si z ní spousta lidí mnoho odnesla.

2 01.03.2018

(obsahuje spoilery)
Tuhle sérii jsem nechtěla nechat nedočtenou, ale čím dál víc mám pocit, to byla chyba.
Ani by tolik nevadilo, že po přednáškách mojí kamarádky, která Selekci nemá ráda a řekla mi všechny možné důvody, proč to je absolutní pitomost, mnohem víc vnímám, jak to je prostince napsané, jak jsou charaktery postav jednoduché a že dějová linka opravdu nepotřebuje moc bystrého čtenáře. Tohle by mi ale až tak nevadilo, je to oddechová série, kluci z Elity jsou sladcí a blablabla. Vadilo mi něco jiného
Nemám ráda LGBT tématiku. To není hlavní problém, nejspíš bych to skousla, nebýt reakce Eadlyn na přiznání jednoho z členů Elity. V Illei vztahy osob stejného vůbec nebyly běžné, tak jaktože to Eadlyn přijala stylem "Super, tak vás oba pustím domů, ale zvlášť, ať to není podezřelé, ne, vůbec mi to nevadí, chci, abys byl šťastný..." prostě, jako by to byla úplně normální věc, ne něco, s čím se naživo setkala poprvé v životě... tohle je pouze vykonstruovaná propaganda. Pardon, ale znechutilo mi to celou knihu. Podobně jsem zde cítila feminismus, ke kterému se taky nepřikláním. Nakonec jsem čekala už jen na černošského francouzského velvyslance, aby to bylo všechno hezky korektní.
Co mi teda nejvíc vadilo? Kašlu na jednoduchost příběhu po všech stránkách, kašlu na to, že se mi nelíbilo jednání hlavních hrdinů, zvlášť Eadlyn (věděla vůbec Kiera, co píše? Při rozhodování mezi Henrim a Kilem jsem na to koukala s velmi smíšenými pocity), nejhorší byla agitace, která na mě řvala snad z všech koutů knihy. Kdyby to aspoň bylo udělané chytře, teď jsem akorát rozhodnutá, že si od paní Cass už nic dalšího nepřečtu. A přitom se přídavky, které se dostanou na svět, jen aby vymáčkly víc peněz, dají dělat slušně, viz Šťastně až navěky.

2 12.01.2018

Knihu jsem kupovala mladšímu bratrovi k Vánocům, jako mladší jsme Kovyho sledovali hodně často, a tak jsem samozřejmě po bratrovi knihu přečetla i já.
Musím vypíchnout, že jako prvotina byla neskutečně čtivá a téměř na každé straně jsem se něčemu zasmála. Moje pocity byly tedy vesměs pozitivní. Není to žádný umělecký skvost, ale pro fanoušky příjemný náhled do Kájova života. Když to shrnu, čtení jsem si užila, jen na rovinu říkám, že kdyby nebyly Vánoce, knihu bych určitě nekupovala.

2 02.01.2018

(Obsahuje možné spoilery)
Ne, nevyhnu se srovnávání s prvním dílem...
Po dějové stránce mi to přijde slabší než Illuminae. Rozhodně to není vycpávkový díl, příběh ubíhá a vše, co se děj, je důležité, ale upřímně, ty čtyřhubé potvory mi tím, co dělaly, trochu připomínaly Fobos, a autoři se podle mě u toho rozuzlení nechali až moc unést (paralelní vesmíry... jako vážně...), což můj dojem z knihy trochu shodilo. Nik a Hanna mi chvílmi až moc připomínali Kady a Ezru. Nicméně, mým oblíbencem se stala Ella.
Co ale musím pochválit, je zpracování, které je podle mě ještě dokonalejší než v Illuminae. Ne úplně exkluzivní děj je podán tak neskutečně, že mě to i přes mé výhrady vtáhlo a nepustilo. A proto uděluji všech pět hvězdiček (i když ne úplně čistých) a Gemina bude mít čestné místo v mé knihovně.

P.S.: A i když tam jsou některé věci hrozně předvídatelné, tak mi jich spousta nedošla... ach jo :D

1 02.01.2018

Ke knize jsem se vrátila tak trochu z nostalgie, a i když jsem z podobných příběhů asi už vyrostla, čtení jsem si docela užila. Trochu mě mrzí, jak to dopadlo s Jemem, ale nakonec jsem byla spokojená. Jen doufám, že už nebude moc dalších dílů, sice jsem se k příběhu vrátila ráda, ale už se mi zdá, že to je uměle natahované a pro mě to ztrácí na kvalitě.

13.11.2017

Přišlo mi trochu zbytečné rozdělení do povídek - kniha jako celek byla plnohodnotný příběh.
Myslím, že Skleněný trůn je jedna z nejlépe napsaných novodobých sérií tohoto žánru. Čte se to velmi dobře, má to spád, postavy mají docela promyšelné charaktery a příběhy, knihu jsem si užila a jsem ráda, že jsem se dozvěděla více o Celaenině minulosti, jediné, co mi na celém příběhu už od začátku hodně vadí, a tady to bylo taky, že nevidím u hlavních postav svědomí, nějaké morální hranice...

1 30.10.2017

V tomhle díle jsem se neskutečně viděla. Austenová si nádherně dělá legraci z nás dospívajících dívek - neskutečně mě bavilo, jak Catherine rozebírala se svými přítelkyněmi šaty, muže, ale hlavně romány - do háje, vždyť přesně takhle se bavím já se svými kamarádkami! :D Nadčasové, miloučké, překypující ironií, inteligentní a čtivé, napsané bohatým jazykem a výborně přeložené... a nikdy nepřestanu pět ódy na autorčinu schopnost vytvářet dokonalé mužské hrdiny, i když je každý úplně jiný. Ano, pan Tilney je jedinečný, inteligentní, charismatický a jakými všemi krásnými výrazy ho popsala kuceju, můj nejoblíbenější fiktivní hrdina to sice nejspíš nebude, nicméně díky němu je čtrnáctá kapitola má úplně nejoblíbenější z celé knížky.
Jediné, co mi na knihách od Jane vadí, jsou konce, které bych zatím vždycky uvítala rozvinutější, ale myslím, že nemá cenu strhávat, protože jsem poslední dvě kapitoly odkládala, abych je nepřečetla moc rychle a mohla si knížku užít o něco dýl :)
Pýchu a předsudek kniha na místě mé nejoblíbenější od paní Austenové nenahradí - charaktery mi tu přišly o něco prvoplánovější - nicméně k příběhu se určitě ještě milionkrát vrátím.

6 22.09.2017

Moc zajímavý nápad - librokalypsa, ypsilonzet, vůbec celá bibliomantika je dobrá myšlenka a kniha má spoustu originálních nápadů, bohužel provedení pokulhává, nečte se to moc dobře, postavy jsem si nijak zvlášť neoblíbila a hodně věcí nedává smysl. Škoda...

4 17.09.2017

Hvězdičku ubírám za zdlouhavý začátek a až moc přehnaný konec - zatímco jsem první polovinu louskala asi čtrnáct dní, druhou jsem měla přečtenou za tři, a u konce jsem chvílemi prostě jen vrtěla hlavou. Postavy jsem si postupem času oblíbila, Charlotta, když ji trochu líp poznáte, je docela zajímavá hrdinka a Sidneyho Parkera prostě chci domů :D
Myslím si, že se paní Dobbsová díla zhostila velmi dobře a nedokážu si představit, že by to mělo dopadnout jinak, nicméně mám dojem, že kdyby měla Austenová možnost dílo dopracovat, bylo by dnes stejně slavné jako Pýcha a předsudek nebo Rozum a cit. Miluju její lehkou ironii a v téhle knize byla krásná, takže spokojenost, i přes výtky :)

2 29.08.2017

Malé ženy jsou bezpochyby pěkné dílko, jenže já jsem udělala obrovskou chybu a čekala od toho další Austenovou...
V příběhu se vyskytly tři věci, které mi docela dost vadily:
- Mám vydání z roku 2014, kde je na začátku předmluva o autorce. Když jsem se dočetla, že Malé ženy psala hlavně z finančních důvodů, hodně mi to zkazilo chuť se vůbec do čtení pustit a hlavně ze začátku jsem měla pocit, že má autorka k postavám odstup. Ten se ale v průběhu čtení vytratil, takže to nejspíš byl jen můj dojem...
- Nechápala jsem, proč autorka autorka do příběhu občas přidala větu typu: "Jaké jsou povahy těchto čtyř sester, to ať si zjistí čtenář sám." nebo "V tomto uspořádání tedy nad Meg, Jo, Beth a Amy padá opona. Jestli se někdy zvedne, záleží na tom, jakého přijetí se dostane prvnímu jednání tohoto domácího dramatu Malé ženy." Hrozně mi to rušilo celkový dojem z knihy, vždycky jsem vypadla z příběhu a stáhla se do role nezúčastněného pozorovatele, což mě mrzelo.
- Nějak jsem si nemohla zvyknout na Marchovic maminku. Přišla mi nepřirozeně dokonalá, jak nikdy nezakřičela, vždycky dcery kárala s neskutečnou láskou a porozuměním, vlastně nikdy neudělala žádnou chybu. To bych asi ještě docedla přehlédnout, ale pak tam byly (když to trochu zveličím) reakce dcer typu: "Maminko, ty jsi nejmoudřejší a nejlaskavější maminka na světě, a my už navždycky budeme hodné a blablabla..." Já jsem ve věku hlavních hrdinek a nad tímhle jsem se vždycky maximálně pousmála, moji mamku mám moc ráda a mám k ní respekt, ale všechno v našem vztahu není růžové a obě děláme obrovské chyby. Proto mi tyto věci kazily celkový dojem.

V příběhu byly také věci, které se mi moc líbily, moc hezký vývoj postav, vztahů mezi nimi (i když bych to na konci spárovala jinak :D), četlo se to docela lehce a možná se k němu ještě vrátím, nicméně mouchy byly, ale co už :)

2 28.08.2017

Nevyhnula jsem se srovnávání s mojí milovanou Pýchou a předsudkem. Oproti výše zmíněnému dílu příběh nebyl tak chytlavý a četl se mi hůř - docela mě zklamal konec, byla bych radši, kdyby to autorka rozvedla do další jedné dvou kapitol -, nicméně charaktery byly moc pěkně vykreslené a čtení jsem si užila :)

1 04.08.2017

Já jsem s komentářem k týhle knize čekala tak dlouho, že už si ani nevybavím, o čem kniha byla... což taky o příběhu leccos vypovídá.

1 02.08.2017

Sice to bylo bezduché a pitomoučké a hlavní hrdiny jsem občas nechápala, ale líbily se mi ty přeskoky mezi prvákem a čtvrťákem a celé to bylo takové docela roztomilé, takže i když to opravdu nepatří mezi literární skvosty, tak díky tomu, že jsem si krásně vymyla mozek, tomu dám ty čtyři hvědzičky :)

23.06.2017

Takhle jsem se do knihy už dlouho nezamilovala. I přesto, že nejsem zvyklá číst klasiku, neskutečně miluju postavy, které jsou úžasně a uvěřitelně napsané, miluju styl psaní (a velmi vydařený překlad) a úplně nejvíc miluju ten příběh. Něco tak dokonalého jsem už hodně dlouho nepotkala.

A jelikož už asi nic pořádného nevyprodukuju, tak komentář ukončím a jdu jen zamilovaně sedět na posteli jako rozteklá hromádka štěstí.

15 21.06.2017

Může obsahovat spoilery...
Ach jo. Jacqueline jsem jako mladší milovala, a tak jsem si myslela, že bude fajn si od ní zase něco přečíst, jenže tohle snad jako by nepsala ona.
Ano, čtrnáctiletí jsou pitomí, naivní a nemají žádné zkušenosti, co je ale špatně, když mi je čtrnáct, mám kolem sebe spoustu lidí, kterým je čtrnáct, a nikdo, fakt NIKDO není tak blbý a naivní jako Prue? Ano, chápu, vyrůstala v těžkém prostředí a blablabla, ale ukažte mi dítě na základce, co by se s čistým svědomím snažilo svést svého ženatého učitele... no, to bych ještě jakžtakž překousla, jenže reakce pana učitele už byla fakt moc. A k tomu pořád dokola: "Ale já tě miluju, Raxi!" Přijde mi, že v příběhu tohle téma není správně řešené,a jsem z toho opravdu smutná. Jediné, co můžu pochválit,byl typický styl psaní, který - díkybohu - byl velmi čtivý, jinak jsem tak zklamaná z knihy dlouho nebyla.

14.06.2017

Jediná věta: miluju Thorneho a Cress.

4 10.06.2017

SPOILERY!
Asi by to byl nejvydařenější díl, jenže mi přišlo (opravdu), že to mají hlavní hrdinové chvílemi až moc jednoduché. Winter levou zadní přesvědčí vlčí bojovníky, aby se k nim přidali, Cinder bez potíží poštve lid proti královně...
Přiznám se, nejvíc mě zajímaly vztahy mezi postavami. Byla jsem uchvácena postupně se vyvíjejícím vztahem mezi Jacinem a Winter, neskutečně jsem si užívala Thorneho s Cress, a z opačné strany jsem obdivovala Kaie, že se k té babici dokázal chovat docela s klidem.
Celou knihu jsem zhltla za pár dní a určitě si s radostí přečtu příběh o Levaně :)

2 10.06.2017

Myslím, že Scarlet bylo úctyhodné pokračování Cinder, jediné, s čím jsem měla problém, byl až příliš rychle se rozvíjející vztah Scarlet a Vlka...

10.06.2017