Ronny komentáře u knih
Ani na druhý pokus se mi nepodařilo knihu dočíst, třebaže mi knihovnice radila vydržet zhruba do 150. strany. Přemohla jsem se,ale nebavilo mne to. V této knize se to nebožtíky jen hemžilo a otřesně působil překlad příjmení postav. Celé to působilo divně a nepřirozeně. Za mně zklamání,obzvlášť po přečtení jiné autorčiny knihy Tři, která se mi líbila.
Jsem trochu v rozpacích,dočetla jsem a váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Je to dost pesimistická kniha,hlavní postava příliš lhostejná a netečná, prostě název hovoří za vše..Jaksi jsem se s ní nedokázala ztotožnit ani ji pochopit. Promarněný život..
"Připadalo mi najednou všechno tak zvrácené, degradující. Nevzhlední, hloupí lidí, nesmyslné dny, prázdné večery. Chození tam a zpátky, neustálé žraní, pití a nekonečné řeči pořád o těch samých věcech. Všechno je prázdné a vyčerpávající, většinu času člověku v životě seberou bezpředmětné tlachy a konverzace o ničem. Hloupé, bezcílné snahy, které přecházejí jedna v druhou, aniž by člověk zaznamenal, že stejně k ničemu nedošel. A na dně pod tím vším se krčí život, který se ale nedá změnit ani se před ním nelze schovat."
„Začal jsem se utužovat v přesvědčení, že neexistuje nic jako štěstí nebo neštěstí a že ačkoli jsme zvyklí přisuzovat pozicím některých lidí představu radostného, spokojeného života a naopak ty na hranici strádání zase vidíme jako nebožáky hodné politování, jsme na tom ve výsledku vlastně všichni stejně. A že každý si za život toho štěstí i mizérie okusí zhruba stejným dílem, nehledě na prostředí, které ho obklopuje. Přece jen to všechno existuje pouze v našich hlavách.“
Zajímavá kniha,ale jak už bylo napsáno,obsahuje příliš mnoho podrobných údajů,které jsem přeskakovala.
Podle mně je Pačinko zavádějící název,který mě málem od této skvělé knihy odradil. Myslela jsem,že bude o prostředí kde se hrají hazardní hry. Zatím je to životní příběh korejské rodiny žijící v Japonsku. Moc doporučuji!!
Na knihu jsem se těšila,nemám sice ještě tak vysoký věk jako hlavní postava,ale život seniorů mě zajímá. Bohužel způsob vyprávění mne nezaujal,nedočetla jsem...
Velmi pozoruhodně napsaná kniha, která mě vtáhla a nepustila až do poslední stránky. Doporučuji!!!
Váhám jak knihu zhodnotit. Některé příběhy mě zaujaly,jiné ne. Některé úvahy byly zajímavé a oduševnělé,ale ke konci už jsem ztrácela trpělivost. Celkově kniha nenaplnila mé očekávání. Na Olive Kitteridge od Elisabeth Stroutové (2 díly) to nemá ani náhodou!!
Tato kniha se stala mým věrným společníkem,čtu si ji znovu a znovu před usnutím,abych si zařadila do života pravidla stoicismu. Po knize Jak žít dobrý život od W.Irvine je to už druhá kniha,která podává výklad filosofie stoiků moderním stylem. Ano, chtěla bych se zlepšit v dosažení klidu a snažit se být dobrým člověkem, a proto beru tyto knihy jako velký dar a v knihovně doplňují svazky klasických stoiků.
Veronika Žilková mi byla vždy sympatická a nechápala jsem jak může zvládnout péči o tolik dětí a její bohaté pracovní aktivity. Je to prostě živel,krásná,nadaná žena s velkým srdcem,má můj velký obdiv za svou upřímnost a obětavost!! V průběhu vzniku knihy ještě netušila,že jí život chystá další životní ránu, a to zradu posledního manžela,kterého do poslední stránky své autobiografie obdivuje a věří, že s ním zústane do smrti.
Velmi čtivé,hodnotím stejně vysoko jako autorčiny Kyselé třešně!
Vysoce hodnotím,je to poklad. Ale nelze číst v kuse jako román,spíše po jednotlivých kapitolách, v klidu,když je nálada, když člověk potřebuje povzbuzení v horších časech.
Osobnost a názory Báry Basikové jsou mně sympatické, a tak jsem knihu letmo pročetla. Hlavně mě zaujaly drobné střípky z jejího života. Místy jsem se zasmála,Bára umí nejen zpívat,ale i psát! Ale celkově to mělo zústat u blogů.
Kniha mě zklamala,čekala jsem víc. Přestože jsem ve stejné věkové kategorii a téma vztah s matkou,její ztráta,stárnutí,dcery a některé pasáže se mi opravdu líbily,ale zbytek byl pro mne nudný.
Tak dlouho jsem na knihu v naší knihovně čekala a těšila se na ni,ale nedá se to číst!!!
Fakt zklamání.
Opět se jedná většinou o detailní popisy autorčiných výletů,pro mne naprosto nezajímavé. Asi aby bylo pořád o čem psát a penízky z knihy na další výlety. Pokud píše vyjímečně o životě svém a své rodiny,je to vtipné a zajímavé. Tak z těch jejích všech knih udělat jednu,stálo by to za to..
Velmi čtivé, nemohla jsem se odtrhnout. Smutný příběh dospívajícího chlapce z rozvedené,sociálně slabé rodiny. Bohužel někde se toho neštěstí nakupí opravdu hodně. Nežijí mezi námi jen rozežrané děti,které mají všeho nadbytek a už neví co si k narozeninám přát,rodiče jim pořádají narozeninové párty a jezdí s nimi lyžovat do Alp a v létě k moři. Povzbudivé na příběhu bylo,jak se Štěpán s celou situací vyrovnává,nevzdává se,dospívá v dobrého člověka. Přece jen přes všechno zlé měl matku,otce i hodného dědu...někteří jsou na tom ještě hůř. Jenom důvod, pro který se matka se svým otcem nesmířila, se mi zdál těžko uvěřitelný. Lidé si přece odpouštějí daleko horší věci, čas obrousí hrany neuváženě vypuštěných slov.
Skvělé,skvělé,skvělé,velmi mne to oslovilo!!!
Knihu jsem měla z knihovny,ale následně jsem si ji zakoupila,protože to nestačí si ji jednou přečíst,pokud se chce člověk těmi jednoduchými moudry řídit. Inspirovala mne také k přečtení a zakoupení třech nejvyzrálejších knih Senecy: Útěchy, Výbor z listů Luciliovi a Další listy Luciliovi. Hluboké a jednoduché pravdy..protože je opravdu v životě nejdůležitější klid v mysli.A tak bychom se celý život měli snažit žít čestně.
Tak čtivé to opravdu bylo. Jenom jsem měla celou dobu zmatek v postavách,pořád jsem si musela připomínat kdo je čí manžel,manželka,dítě....Taky zápletka mi přišla trochu přitažená za vlasy a fakt, že všechna manželství se rozpadala, všechny děti měly závažné zdravotní/psychické problémy,myslím že tady byla autorka pod vlivem svého rozpadlého vztahu. Přesto řadím k lepším knihám p.Třeštíkové.
Vynikající román. Nejdříve jsem viděla film, který byl podle něj natočený, také velmi kvalitní.