Richard Skolek
komentáře u knih
Dallas 63
Stephen King
Od Kinga čekám napětí, specifický druh nadpřirozena, americké maloměsto, obsesivní práci s detaily a uvěřitelné postavy, ale rozhodně bych od něj nečekal velmi silný romantický příběh. Přesně tím ovšem 11/22/63 je.
Na začátku se zdá, že jde o příběh o cestování časem náš hrdina se vrací do minulosti, kde má zabránit atentátu na prezidenta Kennedyho. Může se ovšem přesunout jen do roku 1958, blíž ne, a tak má několik let čas. Jak má King ve zvyku, všechno je popsáno detailně a všechno dost trvá, takže si čtenář po pár desítkách stran začne klást otázku, proč lelkujeme v jakémsi zapadákově a nepřeskočíme k tomu zajímavému u tohoto typu příběhů přece bývá hlavní to, zda se změna podaří, a případně také to, jaké to má následky. Co si hrdina rád dává k snídani nebo na které střední škole v mezičase učí, to nás opravdu netrápí.
Právě tady ale King přichází s překvapením, neboť z jednotlivých banálních příhod a momentek postupně skládá mozaiku velké lásky a téměř idylického života na maloměstě, která je tak přesvědčivá a silná, až se čtenář začne bát chvíle, kdy bude hrdina tohle všechno muset opustit, a říká si, ať Kennedyho klidně zastřelí a celý svět jde k čertu, jen když tady zůstane tenhle kousek ráje.
P. S.: velmi zdařilé je i seriálové zpracování.
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
Martin Řezníček
Velmi dobrá kniha, většina je čtivá a opravdu zajímavá. V první části jsou především příběhy lidí, kteří žijí v Americe, ale mají české kořeny či předky, ve třetí pak různá zásadní "americká" témata, která českému čtenáři tamní společnost pomáhají pochopit o něco lépe. Škoda druhé části, která se soustředí na prezidentství Donalda Trumpa a celkem zbytečně opakuje to, co bylo stokrát řečeno jinde, a to často lépe a podrobněji. A škoda také slabší redakční práce.
Šógun
James Clavell
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Dlouhá jako tři průměrné romány, ale neuvěřitelně čtivá, takže to člověku ani nepřijde. Nespočet zajímavých a věrohodných postav, silný příběh, napětí a intriky, neuvěřitelná práce s prostředím a bouřlivý střet naprosto odlišných kultur. Mistrovské dílo, jakých moc není. Shikata ga nai. Karma, neh?
Hlemýždím tempem
Cung-wej Čou (p)
Krásná poetická jednohubka někde mezi lehce postapokalyptickou pohádkou a učebnicí zenu. A ačkoliv je obálka tím posledním, co bych u knihy komentoval, ta lesklá "oslizlá" hlemýždí cestička je skutečně geniální.
Tesla noir
Lukáš Vavrečka
Kniha s obrovským potenciálem, který je ovšem nakonec dost promarněný. Začátek je bombastický a může směle konkurovat těm nejlepším světovým bestsellerům, alternativní New York 30. let je popsán až nepochopitelně podrobně a uvěřitelně. Okouzlení se ale postupně vytrácí a přichází určité vystřízlivění – zatímco po stránce prostředí je kniha naprostým zjevením, ve všem ostatním je pouze průměrná či lehce nadprůměrná. Postavy, zápletka, dialogy, to vše je v kontextu celku mírným zklamáním. Rozhodně se nejedná o špatnou knihu, to v žádném případě, přesto se člověk po dočtení neubrání dojmu, že tady místo "pouhého" nadprůměru za jiné konstelace hvězd mohlo vzniknout něco výjimečného.
Dračí zuby
Michael Crichton
(SPOILER) Western, v němž nejde o zlato, ale o fosilie. Je tu všechno – ospalá městečka, desperáti, indiáni, přestřelky i zrady. Hlavní postavou je student William Johnson, který se nechtěně zapojí do tzv. "války o kosti" – soupeření dvou paleontologů Copea a Marshe. Johnson je sice stejně jako většina děje fiktivní, Cope s Marshem ovšem opravdu existovali a dělali si těžko uvěřitelné naschvály. Kniha se někde může zdát přehnaná, autor se však podle všeho držel zpátky. Cope s Marshem se neštítili pomluv, podplácení ani krádeží kostí; v některých případech dokonce fosilie raději zničili, než aby je přenechali svému rivalovi. Někdy mezi jejich pomocníky došlo i ke střelbě.
Soupeření nakonec oba finančně i lidsky zruinovalo, dohromady ovšem objevili a popsali téměř sto čtyřicet nových druhů dinosaurů a významně přispěli k popularizaci paleontologie.
Ztracený svět
Michael Crichton
Jde o jediné pokračování, které kdy Crichton napsal (údajně ho k tomu přemluvil Steven Spielberg). Kniha je výrazně méně akční než první díl, což některé čtenáře zklamalo, z mého pohledu jí to ale velmi pomáhá – autor má totiž víc prostoru, aby uplatnil své silné stránky. Crichtonova "superschopnost" spočívá v tom, že dokáže vzít složité vědecké teorie a podat je tak, aby je rámcově pochopil i laik, a díky pomalejšímu tempu je v druhém dílu na tyto skvělé filozofické či odborné pasáže víc času.
Les
Marek Baroš
Je potřeba ocenit zasazení a styl vyprávění, někdy sice autor trochu tlačí na pilu, ale celkově je jazyk poetický a text pozvedává. Přesto jsem po dočtení dost zklamán. Příběh se celou dobu rozjíždí a startuje, "zážeh" ovšem nepřijde, všechno prostě jenom tak zhasne. Nikdy to není meditativní vyprávění se skutečnou filozofickou hloubkou, fungující alegorie, brutální boj o přežití ve stylu Živých mrtvých ani mystické sci-fi, ačkoliv kniha různě přeskakuje mezi všemi těmito žánry.
Není ani jasné, co přesně je s tímto světem v nepořádku – něco působí nadpřirozeně, něco jako náhlá změna fyzikálních zákonů, pak jsou tu ale také pasti, které naznačují nějakého fyzického, existujícího nepřítele. Zůstávají jen otázky a logické rozpory.
Rychlé občerstvení
Eva Suková
Kvalitní poezie se záblesky geniality.
Štěstí jsou lentilky v jogurtu
vločka, co uvízla v šále
štěstí je nehnat se do spurtu
a vlastně nespěchat stále
Štěstí je hodina pro sebe
štěstí je minuta smíchu
Štěstí je zavolat do nebe
a najít odpověď v tichu
Kapesní panoptikum s.r.o.
Josef Kroutvor
Netuším, komu je tato knížka určena nebo proč vůbec vznikla. Je složená z krátkých útržků textů, které jsou jazykově i obsahově extrémně nesourodé. Myslel jsem, že se třeba později začnou skládat do nějaké mozaiky, to se ale nestalo. Odcházím pouze se zjištěním, že má autor poněkud nemístnou slabost pro krokodýly.
Piranesi
Susanna Clarke
Neobvyklé, pomalé, lyrické, někdy až meditativní čtení. Je tu i příběh a pointa, ty ale hrají druhé housle. Piranesi se bude líbit jen těm, kdo nespěchají k cíli a umí si užít i cestu.
Jurský park
Michael Crichton
Jakkoliv si asi nelze přát lepší filmové zpracování než to, o které se postaral Steven Spielberg, kniha film výrazně převyšuje. Velkou část textu prostě na plátno převést nejde. Crichton jde každopádně skutečně do hloubky a jeho Jurský park je úžasnou a neuvěřitelně propracovanou jízdou okořeněnou mnoha čtivě podanými úvahami o podstatě vědy.
Svět podle Garpa
John Irving
Zhruba od poloviny jsem usilovně přemýšlel, jestli je to dobrá kniha a jestli mě baví, a vrtá mi to hlavou i teď, týden po tom, co jsem ji dočetl. Na jedné straně mi to někdy přišlo zbytečně pornografické a docela monotónní, zároveň to ale bylo velmi vtipné a dvě hlavní témata, tedy pohlavní identitu a smrt, to zkoumalo chytře, a vzhledem k datu vydání i velmi odvážně. A některé postřehy o spisovatelské duši byly neuvěřitelně výstižné:
"Začínají mi docházet lidé, které si dovedu představit, myslel si. Budu se bohužel muset s nějakými novými seznámit."
Za přečtení kniha každopádně bezpochyby stojí.
Putin a putinismus
Walter Laqueur
Kniha je rozhodně zajímavá a autor velice erudovaný, nemohl jsem se ale zbavit dojmu, že se ani nesnaží předstírat nezaujatost. Textu by také velmi pomohla lepší práce redaktora, mnohde se topí v záplavě nepodstatných detailů.
Příběhy a menší básně
Josef Kainar
Krásná sbírka, ostatně jako každá od Kainara.
Malá kašna, čarodějná skřínka
s andělským zvoněním.
Voda se odehrává,
menuet v kapkách klinká.
Sotva den otrne,
a sním.
Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Skvost. Milostný trojúhelník, maloměsto, úžasně poetický jazyk a slezské nářečí. Co si přát víc?
"A já si chodím po krásném světě a na každém kroku potkávám krásu a radost. A to nemluvím ani o hudbě, ani o umění, ani o básních. O všem, co sráží člověka na kolena a co ho vynáší vzhůru, čistého, pokorného a okouzleného."
Dům o tisíci patrech
Jan Weiss
Na jedné straně je to dost nepříjemné a plytké čtení, kde čtenář nestihne lépe poznat ani postavy, ani místa, zběsilá záležitost, kde není nic poctivě rozepsáno, nikde se nejde do hloubky. Poměrně značnou část textu navíc tvoří různé seznamy věcí, k nimž už se autor nikdy nevrátí; tam, kde by se mohlo budovat prostředí, je vždy jen bouřlivá přehlídka kreativity.
Zároveň je třeba říct, že jako alegorie kapitalismu to funguje dobře, a klidně by to mohla být i alegorie doby digitální, v níž bojujeme s přemírou podnětů a snažíme se zkrotit svou roztržitost. A je neuvěřitelné, že kniha z roku 1929 předpovídá počítače, kamerové systémy, viagru a mnoho dalšího.
Běžnému čtenáři bych to nedoporučil, je to ale rozhodně pozoruhodné české sci-fi.
Rok perel
Zuzana Brabcová
Někdy vtipné, jindy hořké, po celou dobu každopádně velmi autentické a silné. Přesto mi tam něco chybělo. O knize jsem několikrát slyšel, že jde o první český lesbický román, a právě tahle vrstva působila v rámci celku poněkud odtrženě. Úplně to samé by se totiž hrdince mohlo stát s mužem, sexuální orientace vlastně v příběhu jako takovém nehrála roli. Což samozřejmě neznamená, že by zároveň nemohlo jít o první český lesbický román, ani to není chyba autorky, jen to ve mně vytvořilo trochu jiná očekávání.
Ty vzdálené paravesmíry
Otakar Adámek
Krátká povídka, která působí spíš jako nedotažený první draft než jako hotový text. Je tu spousta náznaků zajímavých nápadů, autor ale chaoticky přeskakuje od jednoho ke druhému a žádný nerozvíjí. Nezvládnutá je i stylistika, postavy chvíli mluví nespisovně, chvíli knižně. Na konci jsou dva zvraty, jeden je ale zcela nepodstatný, druhý vyvolává řadu otázek a bez dalšího vysvětlení nedává smysl. A jakkoliv oceňuji snahu dostávat do sci-fi víc tuzemských reálií a postav, s fyzikální jednotkou "bujnoch" jsem se úplně sžít nedokázal.
Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele
Jiří Gruša
Komentáře čtenářů knize dělají medvědí službu – "generační výpověď originálně zpodobněná jako životní glosování inspirované dotazníkovými kolonkami", "experimentální román ironizující úlohu a otázky kádrového dotazníku" apod., to člověka k četbě příliš nemotivuje. Nedá se říct, že by to nebyla pravda, Dotazník jako celek je ovšem nepopsatelný, musí se prostě zažít.
Za sebe můžu říct, že jde o velice vtipný, milý, poutavý a nápaditý text, v němž jsou snad ty nejúchvatnější milostné scény, s nimiž jsem se kdy setkal. Rozhodně se ho není třeba bát. Když si odmyslíte slůvko "experimentální" a necháte se unášet vyprávěním, myslím, že si četbu užijete.
Na knize je pozoruhodné i to, že ve světě je zřejmě známější než u nás – na anglofonních databázích má mnohem víc hodnocení než na těch českých, a to převážně od anglicky mluvících čtenářů.