Raphael komentáře u knih

Knihu jsem si vybral kvůli "neuvěřitelné" zápletce. Zajímalo mě, jak ji autor uchopí, jestli bude cítit nadsázka a nereálnost nebo to naopak vyzní reálně. Chvíli mi trvalo se začíst, ale jakmile mě kniha chytla, už nepustila. Je vidět, že je V. Holanec scenáristou, protože do sebe všechno zapadalo a i televizní ovladače nakonec sehrály v příběhu důležitou roli. Oceňuji zejména takový jemný humor, který mi občas došel až po chvíli a musel jsem se smát. Některé postavy mě taky bavily, zejména "ajťák" Tomáš, František, Marie a některé z Rachejtlí. Nejspíš si knihu někdy přečtu znovu.

3 25.11.2021

Skvělá myšlenka, zajímavý příběh, ale samotné zpracování mi přišlo často takové neosobní. Jen se to smýkalo po povrchu. Chybělo mi tam trochu víc zabřednutí do myšlenek a pocitů postav, možná trocha lyriky, víc atmosféry. Takhle mi to přišlo jako trošku promarněný potenciál, mohla to být výborná kniha, ale z mého pohledu byla nakonec "pouze" dobrá. Taková dystopie s důvěrně známými kulisami. Rozhodně stojí za přečtení.

10 18.08.2021

Psáno velmi svižným a netradičním jazykem, který vás buďto odradí anebo vtáhne do děje. Mě naštěstí vtáhnul a byla to jízda, to vám povim. Víc mě asi bavila první část v sirotčinci, ale ve druhý části se do děje dostanou správný bizardnosti, který tomu všemu dodávaj až groteskní nádech. Nějak jsem tam ale nenašel onu myšlenku, která by tomu přidala pátou hvězdu, ani konec mě nijak nezasáhnul, jak to mám u knížek rád.

1 09.05.2018

Nápad mi přišel originální. A začátek mě naprosto pohltil, jeden z nejsilnějších úvodů do knih, co jsem kdy četl, i když pro někoho možná kýč. Pak mě to sice bavilo, ale nebyl to přesně ten typ knihy, který zkrátka nemůžete odložit.

2 11.09.2017

Název téhle knížky jsem několikrát zahlédl někde na internetu, a tak jsem po ní šáhl. Je to best-seller, tak se podívám proč. Začátek mě nedostal, ale snažil jsem se propracovat dál. Do postav jsem se nedokázal nijak vcítit. Ano, stala se vražda, nejspíš. Někdo někoho zabil a já nevím, kdo to byl. Měl bych chtít číst až do konce, ale nechci. Nevím, čím to je, ale nedokázalo mě to chytit, a tak v půlce odkládám. Pozn. Přečetl jsem si na wikipedii děj a vypadá to zajímavě a smysluplně, ale i přesto už po té knize asi nesáhnu.

Na Nádraží Perdido jsem miloval originální popisy, které, byť jich občas bylo přespříliš, skvěle vykreslovali atmosféru Nového Krobuzonu. A někdo Miévillovi nejspíš prozradil, že to s popisy přehání. A tak se na ně vykašlal, seškrtal je až moc a Jizvě tak něco chybělo. Příběh byl dobrý a zajímavý, ale byl napsaný zdlouhavě a bez hloubky. Z postav mě skutečně zaujal jen přetvor Tanner Vak a to jen v jedné scéně. U Bellis bych očekával větší náhled do jejího nitra, na její trápení. Avank je jako pokémon zasazený do jiného příběhu...Příběh, politické machinace, za to dávám plus, ale zpracování pokulhávalo a občas jsem měl pocit, že čtu brak. Přesto některé scény stály za to. Rozhodně ale hned neskočím po posledním dílu trilogie.

1 04.05.2016

China Miéville je mistr popisů. Měl jsem štěstí, že jsem byl na knihu od začátku naladěn a svět Nového Krobuzonu mě pohltil. Byť jsem si však pochutnával na hutných popisech, neubránil jsem se myšlence, že spousta z nich je zbytečných a kniha by mohla být o polovinu kratší. Miéville se zkrátka jeví jako grafoman, který si libuje v hutném textu. Přesto je to síla a jedna z nejoriginálnějších a nejzajímavějších knih, co jsem četl.
V každé kapitole otevírá absolutně nové téma a to i třeba v poslední čtvrtině, kdy si už říkáte, že ho ani nestihne dořešit. Některé z těch témat ve vás zase mohou vyvolávat úvahy a rádi byste se jím zabývali víc, tady však daný příběh zůstává jen dílkem masivního celku. Autor vás ale v průběhu textu ujišťuje, že všechno má svůj důvod a že nehodlá nechávat nedořečené záhady.
Proto jsem se neubránil srovnání s Murakamim, kdyby napsal stejnou knihu. Bylo by tam víc duševna, mnohem víc byste prožili Izákova dilemata. Na druhou stranu, po několika set stranách čekání by vás nechal s kýblem otázek. Tohle u Miévilla rozhodně nehrozí a závěr je přesto naprostá síla, že jsem ještě chvíli seděl a s podivně melancholickým rozpoložením ho vstřebával.

1 12.11.2015

Má to zajímavou, skoro až hororovou atmosféru. Nevím, jestli to bylo překladem, ale literárně mě to příliš neuchvátilo. Nejvíc mě štvalo asi to, že se postavy neustále usmívaly, když něco řekly. Jednou to pochopím, dvakrát taky, ale tady se z toho stalo maximální klišé. A celkově ve mě po dočtení skoro nic nezůstalo, dobře se to četlo ale vlastně to bylo o ničem.

2 10.09.2013

"Také dlhé rozprávanie si v životě eště nepočul."
"Nemožeš ho skrátiť?"
"Keď ho skrátím, stratí zmysel."

Já si to nemyslím Haruki. Valnou část knihy prostě tlacháš o ničem. Tvá slova se sypou jako sníh přes zimu v horách na Hokkaidu. Vůbec mě to nevadilo, jenomže nemám ve zvyku knihy nedočítat, a tak jsem to překonal. Vůbec jsem se do příběhu nemohl vcítit a to přestože se na Hokkaido sám chystám. Popsané však nebylo nijak zvláštně. Myslím, že kdybys tu knížku podstatně zkrátil a udělal z ní třeba trochu delší povídku, nic by se nestalo. Zaujali mě jen pasáže s beranem a to především ta těsně před epilogem, který byl už zase tak nějak k ničemu.

2 20.08.2013

Murakami je konečně zpátky! Od té doby, co jsem si od něho přečetl první knížku - Kafku na pobřeží, přicházelo s každou další menší či větší zklamání. Na 1Q84 jsem se těšil, ale snažil jsem se nemít velká očekávání.
Haruki v sobě nezapře grafomanii, občas píše až moc, příliš zbytečností. Jenže sám cituje v knize Čechova: "Pokud se ve vyprávění objeví pistole, musí padnout výstřel" a zdá se, že se touto poučkou řídí. Na první pohled nepodstatné detaily později zapadnou do skládačky příběhu. Spisovatelova imaginace mě fascinuje, když už si myslím, že jsem jeho příběhu přišel na kloub, změní se a já jsem zase na začátku. Neustále mi utíká, zkrátka dokonalá hra se čtenářem.
Samozřejmě se tu setkáte s Murakamiho oblíbenými tématy - klasickou hudbou, trochu "nestandardní" sexualitou, atd. Zkrátka další variace též látky. U mě se ale zatím první dvě knihy z trilogie zařadily na vrchol mého "čtenářského deníku" a nemůžu se dočkat, jak si se mnou Murakami pohraje ve třetím pokračování.
Poznámka: Sám se snažím psát, ale u téhle knížky mě přepadla frustrace, že bych s tím možná měl hned seknout, protože něco takového nikdy nevymyslím.

1 01.08.2013

Milá knížka, která možná může zafungovat i jako očistná terapie, pokud zrovna prožíváte těžké životní období anebo se nedejbože rozhodnete zemřít stejně jako Veronika. Mě se do ní povedlo naplno ponořit až ke konci, ze začátku se sice nečetla špatně, ale asi jsem byl ve špatném (= šťastném) rozpoložení.

01.08.2013

Zajímavá zápletka, dobře se to čte, ale pak vám možná dojde, stejně jako mě, že je to kýč jak bič a z toho tématu šlo vytěžit mnohem víc. Ale příjemná knížka na pár letních odpolední, kdy nemáte nic lepšího na práci.

1 05.06.2013

Rozhovory skvělé, ale první část s "analýzami" filmů mi přišla jako zbytečné převypravování režisérových filmů. Přiznávám ale, že kdybych měl ony filmy v živé paměti, možná by pro mě pak první část knihy byla přínosnější.

1 17.05.2013

Bible běhu. Kniha, která není vyloženě jen pro běžce, protože otevírá nový způsob nazírání na spoustu věcí. Třeba reklamu. O tom, jak nás balamutily značky v čele s Nike, že běžecké boty jsou nutností, jsem sice věděl, ale teď jsem nad tím přemýšlel mnohem víc do hloubky.
Kromě toho je to ale kniha motivační. Chci vyběhnout, nejlépe na boso a čím dále tím lépe :) Kdysi jsem běh nesnášel a nechápal, jak někdo může uběhnout maraton. Pak jsem běhat začal, zalíbilo se mi to. Přemýšlel jsem o půlmaratonu. Přečetl jsem Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání a kroutil hlavou nad ultramaratonci. Po přečtení Born to run jsem změnil názor a přidal na seznam životních cílů další položku - uběhnout 100 km :)

3 11.04.2013

Začátek skvělý, konec dobrý, všechno dobré. Dost často mi ale autor přišel jako grafoman, který kdyby pořádně proškrtal zbytečnosti, mohla být kniha o polovinu (možná i víc kratší). Jinak zajímavé nahlédnutí pod pokličku moderní Číny, které nutí k zamyšlení.

11.04.2013

Pokud chcete opravdu pochopit, proč byla 60.léta v československé kinematografii tak přelomová, je tato kniha skvělým průvodcem. Předtím se ale vyplatí mít nakoukané filmy z daného období nebo alespoň mít trochu přehled, který kniha může následně prohloubit

09.11.2012

Nesouhlasím s tan, kniha nabízí zajímavý vhled a úvod do americké (nejen) nezávislé kinematografie. Krom toho ale také podněcuje zájem o danou sféru.

09.10.2012

Nesouhlasím s Verrrunkou, tahle knížka mi přišla spíš o laiky, kteří si chtějí udělat ve filmu trochu přehled. Pro lidi znalejší to možná jen představí nějaké nové filmy, které si potom pustí

Když jsem to před dvěma lety dočetl, říkal jsem si, že to nebylo nic moc. Do čtení jsem se totiž musel často nutit a nijak extra mě to nevzalo. Jenže po těch dvou letech mám tu knížku pořád v hlavě, přemýšlím o ní a říkám si, že si ji budu muset přečíst znovu, protože jsem tenkrát třeba jen byl ve špatném rozpoložení.

1 14.06.2012

To není odborná literatura, ale odborná beletrie. Žalman používá takové obraty a metafory, že jsem byl občas unešen. Na úkor formy ale možná trochu vázne obsah.

08.06.2012