Raphael
přečtené 70
Díkůvzdání
2021,
Václav Holanec
Knihu jsem si vybral kvůli "neuvěřitelné" zápletce. Zajímalo mě, jak ji autor uchopí, jestli bude cítit nadsázka a nereálnost nebo to naopak vyzní reálně. Chvíli mi trvalo se začíst, ale jakmile mě kniha chytla, už nepustila. Je vidět, že je V. Holanec scenáristou, protože do sebe všechno zapadalo a i televizní ovladače nakonec sehrály v příběhu důležitou roli. Oceňuji zejména takový jemný humor, který mi občas došel až po chvíli a musel jsem se smát. Některé postavy mě taky bavily, zejména "ajťák" Tomáš, František, Marie a některé z Rachejtlí. Nejspíš si knihu někdy přečtu znovu.... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Skvělá myšlenka, zajímavý příběh, ale samotné zpracování mi přišlo často takové neosobní. Jen se to smýkalo po povrchu. Chybělo mi tam trochu víc zabřednutí do myšlenek a pocitů postav, možná trocha lyriky, víc atmosféry. Takhle mi to přišlo jako trošku promarněný potenciál, mohla to být výborná kniha, ale z mého pohledu byla nakonec "pouze" dobrá. Taková dystopie s důvěrně známými kulisami. Rozhodně stojí za přečtení.... celý text
Kloktat dehet
2005,
Jáchym Topol
Psáno velmi svižným a netradičním jazykem, který vás buďto odradí anebo vtáhne do děje. Mě naštěstí vtáhnul a byla to jízda, to vám povim. Víc mě asi bavila první část v sirotčinci, ale ve druhý části se do děje dostanou správný bizardnosti, který tomu všemu dodávaj až groteskní nádech. Nějak jsem tam ale nenašel onu myšlenku, která by tomu přidala pátou hvězdu, ani konec mě nijak nezasáhnul, jak to mám u knížek rád.... celý text
Američtí bohové
2001,
Neil Gaiman
Nápad mi přišel originální. A začátek mě naprosto pohltil, jeden z nejsilnějších úvodů do knih, co jsem kdy četl, i když pro někoho možná kýč. Pak mě to sice bavilo, ale nebyl to přesně ten typ knihy, který zkrátka nemůžete odložit.... celý text
Jizva
2004,
China Miéville
Na Nádraží Perdido jsem miloval originální popisy, které, byť jich občas bylo přespříliš, skvěle vykreslovali atmosféru Nového Krobuzonu. A někdo Miévillovi nejspíš prozradil, že to s popisy přehání. A tak se na ně vykašlal, seškrtal je až moc a Jizvě tak něco chybělo. Příběh byl dobrý a zajímavý, ale byl napsaný zdlouhavě a bez hloubky. Z postav mě skutečně zaujal jen přetvor Tanner Vak a to jen v jedné scéně. U Bellis bych očekával větší náhled do jejího nitra, na její trápení. Avank je jako pokémon zasazený do jiného příběhu...Příběh, politické machinace, za to dávám plus, ale zpracování pokulhávalo a občas jsem měl pocit, že čtu brak. Přesto některé scény stály za to. Rozhodně ale hned neskočím po posledním dílu trilogie.... celý text
Nádraží Perdido
2003,
China Miéville
China Miéville je mistr popisů. Měl jsem štěstí, že jsem byl na knihu od začátku naladěn a svět Nového Krobuzonu mě pohltil. Byť jsem si však pochutnával na hutných popisech, neubránil jsem se myšlence, že spousta z nich je zbytečných a kniha by mohla být o polovinu kratší. Miéville se zkrátka jeví jako grafoman, který si libuje v hutném textu. Přesto je to síla a jedna z nejoriginálnějších a nejzajímavějších knih, co jsem četl. V každé kapitole otevírá absolutně nové téma a to i třeba v poslední čtvrtině, kdy si už říkáte, že ho ani nestihne dořešit. Některé z těch témat ve vás zase mohou vyvolávat úvahy a rádi byste se jím zabývali víc, tady však daný příběh zůstává jen dílkem masivního celku. Autor vás ale v průběhu textu ujišťuje, že všechno má svůj důvod a že nehodlá nechávat nedořečené záhady. Proto jsem se neubránil srovnání s Murakamim, kdyby napsal stejnou knihu. Bylo by tam víc duševna, mnohem víc byste prožili Izákova dilemata. Na druhou stranu, po několika set stranách čekání by vás nechal s kýblem otázek. Tohle u Miévilla rozhodně nehrozí a závěr je přesto naprostá síla, že jsem ještě chvíli seděl a s podivně melancholickým rozpoložením ho vstřebával.... celý text
Dovidenia, Cugumi
2005,
Banana Jošimoto
Má to zajímavou, skoro až hororovou atmosféru. Nevím, jestli to bylo překladem, ale literárně mě to příliš neuchvátilo. Nejvíc mě štvalo asi to, že se postavy neustále usmívaly, když něco řekly. Jednou to pochopím, dvakrát taky, ale tady se z toho stalo maximální klišé. A celkově ve mě po dočtení skoro nic nezůstalo, dobře se to četlo ale vlastně to bylo o ničem.... celý text
Hon na ovcu
2004,
Haruki Murakami
"Také dlhé rozprávanie si v životě eště nepočul." "Nemožeš ho skrátiť?" "Keď ho skrátím, stratí zmysel." Já si to nemyslím Haruki. Valnou část knihy prostě tlacháš o ničem. Tvá slova se sypou jako sníh přes zimu v horách na Hokkaidu. Vůbec mě to nevadilo, jenomže nemám ve zvyku knihy nedočítat, a tak jsem to překonal. Vůbec jsem se do příběhu nemohl vcítit a to přestože se na Hokkaido sám chystám. Popsané však nebylo nijak zvláštně. Myslím, že kdybys tu knížku podstatně zkrátil a udělal z ní třeba trochu delší povídku, nic by se nestalo. Zaujali mě jen pasáže s beranem a to především ta těsně před epilogem, který byl už zase tak nějak k ničemu.... celý text