Prateri komentáře u knih
Nelehké dětství, hladové dětství - je jedna strana dospívání Elin. To je jedna část knihy. Druhá část je o úspěšné Elin, které náhody pomohly k lepšímu životu. Přesto ji straší minulost a to dost. Ta nová Elin mě trochu štvala, někdy hodně.
Je to neštěstí, když vám život utíká v nedorozumění. Bylo to čtivé. Zvědavá jsem byla, zda tajemství z minula, přestane být tajemstvím.
Nemožné ihned a zázraky dříve než do třech dnů - tak pracuje mozek detektiva Huntera, a mozek Chrise Cartera tomu šéfuje. Tak dobře - brutality bylo ubráno, to se zdá čtenářům - ale řekněte to oběti, žádná by nesouhlasila. Zase dobré, napínavé, překvapivé.
Nějak jsem zapomněla, jak dokáže být Chris Carter ve svých knihách drsný. Měla jsem větší pauza mezi pátráním detektiva Huntera, tak mne síla brutality v knize srazila na kolena. Líto je vám dítěte Červa, který poznává nelidskost člověčího netvora. . . Ale ten konec mi podráží nohy znova.
Kdo vezme do ruky knihu paní Willettové dočká se příběhů rodinných přátel v jednom anglickém sídle, které životní osudy svedly dohromady. Osudy to byly i tragické, lidé byli chybující, ale náruč úžasného sídla s jeho majitelem mírnila bolest a došlo i na štěstí. Bylo tam krásně.
Začátek knihy mne ničil. Děj mne nudil. Jenomže s Charlotte Linkovou mám dobré zkušenosti, tak dostala šanci a kniha také. Nakonec dobré čtení, napínavé, ledové - mráz venku, mráz ve vztazích. Vraždy starých žen a bez motivu? Kdo vytrvá - vrah to vysvětlí. Čtyři hvězdy - za druhou polovinu - kniha u mne přece uhrála.
Předpokládá se, o čem kniha bude. Takové šikovné hospodyně - všechno umí udělat, zorganizovat - to je výhra pro majetnou rodinu. Co myslíte, snažila by se milá hospodyně i kdybychom neoplývali finančními a materiálními statky? Vše už tu bylo napsáno, tak já jen dodám, že paní Fieldingová nezklamala.
Zajděte si do Slepé uličky. Většina obyvatel o setkání nestojí. Za dveřmi pěti domů se skrývají starosti a skrývají se tam také zbraně. No ano, jedna zbraň vystřelí. Přečtěte si proč. Bylo to zoufalství, nebo nenávist, nebo potřeba peněz? Náhoda?
***** .
Pěkně pošahaná společnost, která mrzačila ducha i tělo. Sebrala mladým dívkám důstojnost a srážela je na kolena. Dobře napsaná fantasy kniha.
Dlouho předlouho jsem tuto knihu četla, proto jsem se ztrácela v ději i mezi postavami. Dá se říci, že jsem bloudila v té bílé tmě. Přesto se mi kniha líbila.
Zase všechno bylo jinak. Čtenář se musí nechat vést policií, i když indicie se mu nezdají na 100 % - takové trošku čtenářky prokouknuté. Zkuste a uvidíte.
Nestíhám číst, v komentářích také pokulhávám. Ale tady musím napsat, že detektivní příběh paní Anny Beatrix Bártové se mi moc líbil. Jihočeská detektivka - ne, že bych chtěla, aby nám tu rostla zločinnost, ale přesto jsem si pěkně početla.
Těším se na další knihy paní Bártové.
Všechno vypadá, jak má. Ale co ty nepatrné odchylky od zaběhnutého života? Nedávají pokoj policejnímu seržantovi a vydává se na vyšetřování téměř uzavřeného případu. Co odhalí, je překvapující pro něho i pro čtenáře. Za mne dobrý průměr.
Špatná dcera - těch dcerušek v knize je více a máte na výběr, která z nich je ta špatná. Jestli vyberete správně, to prozradí poslední stránky knihy. Trochu jsem se obávala podle hodnocení knihu číst. Nechtěla jsem být zklamaná oblíbenou spisovatelkou, ale nebylo to zas tak špatné. Další nepřečtené knihy paní Fieldingové už se na mne usmívají z knihovny a já se usmívám na ně. Máme se rády :-)
Všelijaká pakáž chodí po světě, a ještě k tomu mnohdy hoduje na nejvyšších místech. Těžko se Alexovi mezi takovou společností usvědčuje pachatel. Přečtěte si o zločincích i o pátrání detektiva Alexe. Nezklame.
(SPOILER) Tato kniha je poslední díl trilogie o irské krásce Gracelin. Přetěžký život v Irsku mnohé donutil na cestu přes oceán do Ameriky, která se jim zdála "zemí zaslíbenou." Ale ani tam nelétají pečení holubi do huby. Gracelin je románová postava, které přes všechny nesnáze - a že jich je - se zadaří. Trilogie je čtivá, první díl Irská kráska se mi líbil hodně. Ostatní také dobré, ale to politikaření mne dokáže rozladit.
Boje s přírodou o přežití - takové knihy vyhledávám. Mobilizace sil, o kterých člověk netuší, že je má, zkouška fyzičky i charakteru. A ti co zůstali doma - do poslední chvíle čekají na zázrak. Výčitky i křivdy letí hlavou. Číst o tom je zážitek, žít to je tragédie. Tleskám vám, paní spisovatelko.
Podvod, tajemství, závist, pomsta, psychické týrání - je od všeho trochu v knize Pozvala mě dál. Začátek knihy jel maličko do kopce a pak je děj na rovince. Pro mne se žádný velký fičák z vršku nekonal, ale bavilo mne to.
(SPOILER) Kamila - učitelka, spisovatelka - a jedná jak bez rozumu. Ale zase máme co číst, příběh je napínavý. Byla jsem zvědavá, kdy si Kamilka uvědomí, že je jaksi celou dobu mimo. Ten Francouz mi byl tak protivný a odporný - to na mne vyskakovalo z každé stránky knihy, žádný francouzský šarm nebodoval. Kniha ale zabodovala.
Naše kamarádka Evaho73 to vystihla přesně - Mlčení je kniha, při které jsem zapomněla na čas, zapomněla bych i na povinnosti, ale už toho tolik nemusím.
Pohleďte na štítky této knihy: sebevražda, psychiatrická léčebna, rodinné tajemství, ztráta milovaných a minulost, která zasáhne současnost, i ta romantika trochu vykukuje. Opravdu, ženy čtenářky, je to pro nás. Diane nezklame!
Vtáhnutá jsem byla do života Tessy hned od první stránky, (to mám ráda, když nemusím přečíst čtvrt knihy, aby mne děj přikoval ke knize). Je to strhující boj nešťastné ženy, s poznamenanou psychikou, která začne hledat pravdu. Někdo pomůže, ale jsou i jiní, které cesta za pravdou vyděsí. A pak tu máme novináře, to je kapitola sama pro sebe. Slušným se omlouvám, ale ráda je nemám. V knize to byly hyeny s kamerou a mikrofonem v ruce.
(SPOILER) Knihy Elizabeth Haran čtu ráda, i když mé hodnocení nesedí na pěti hvězdičkách. Romantika v Austrálii - Údolí naděje je odpočinkové čtení. Vše je jasné od začátku a i přes trable a nedorozumění se dočtete k uspokojivému cíli - jak pro čtenářky romantických příběhů, tak i pro samotné hrdinky knihy. Příroda Austrálie bývá bonus od spisovatelky. Musím ale konstatovat, že v této knize jsem pocit australského prostředí neměla. Tak snad zase příště.