potok komentáře u knih
Jakoby se mi při čtení zarývalo lepkavé bláto pod nehty.
Syrové, melancholické, ponuré a já nevím co ještě... V prvé řadě ovšem čtivé severské drama.
Respekt rodině Martelů. Kniha chytne za srdce železným úchopem.
Nabízí se otázka: "Jak dlouho by vydržela současná společnost žít v takovém marastu?"
Andy Weir má svůj osobitý sarkastický styl, kterým se zejména na Rockym setsakramentsky vyřádil.
Takový ten pocit, když dočtete knihu -- v tomto případě trilogii -- zavřete ji a ještě pár minut nad jejím koncem přemýšlíte.
Jak je život pomíjivý až nicotný.
Není to jednoduché čtení (bez ohledu na čínská jména). Není to uvěřitelné čtení. Je ale budoucnost lidstva jednoduchá a uvěřitelná?
Písek skřípající mezi zuby, v uších, nose, botách... Jednoduše je písek všude.
Těžko se zbavit dojmu, že je to čistě účelově napsaná kniha.
Literatura faktu. Takže takhle to bylo.