PosPol komentáře u knih

„Nejhorší byly děti. Například mi škrtaly zapalovačem u ocasu a měly z toho náramnou legraci. Nebo si se mnou házely jako s míčem a ječely. Ze strachu jsem jednomu dítě přejel drápy po obličeji. No, krve z něj bylo dost. A už jsem zase seděl v kleci v útulku!“

Tenhle opelichanej kocour to v životě neměl jednoduchý. Protlouká se životem, jak se dá, mění se míta, i jména. Jednou přijde k baráku, kde si sedne na parapet a uvidí chlapa dělat divnou věc. Dávat si tlustý provaz, se kterým by se jistě skvěle hrálo, kolem krku. Jejich pohledy se střetnou a Tito dva životem sešlehaní tvorové se najednou ocitnou pod jednou střechou. Je těžké se zabít, když na vás čučí hladový kocour a dožaduje se drbání. Ba co víc, když vám začne do toho drbání kecat a navigovat, na kterém místečku by bylo nejlepšejší! A jak ho pojmenujete Frankie, už jste jeho!

Příběh popisovaný slovy kocoura Frankieho jsem si zamilovala od prvních stránek. Jeho jakoby roztěkané myšlenky, názory podané jednoduchým kočičím pohledem či připitomělé hlody, které vždy tnou do živého. Kocour, co nechápe sebevraždu a muž, co se chtěl jen v klidu zabít a najednou má doma otravného, ne příliš krásného kocoura, co mu zabere postel a navíc! Navíc neuvěřitelně prdí a ještě se mu směje, když s nadávkami na čtyrech loví bobky z kočičího hajzlu!

Frankie sice mluví lidštinou, kočičtinou, kozovštinou, myšovštinou a dalšími jazyky, ale absolutně neví, jak oslovit Mouřenku Kočičandovou. A přitom by tak chtěl! Co myslíte, povede se mu to? Ačkoliv je kniha prvoplánová a vy víte, jak skončí, komu by to vadilo, když zde můžete nalézt tolik mouder, poselství a filozofických myšlenek podaných skrze kocoura, jenž se prohlašuje za agnostika a hédonistu?

Pokud bych zkřížila knihu Gump a Muž jménem Ove, vznikl by mi Frankie. Milá knížečka, co rozesměje i dojme, ale především vám celou dobu pokladá otázku – a nebereme my se jako lidi příliš vážně? Jedinou skvrnkou na sluníčku pro mě bylo právě to slunce – vše je jím jaksi zalité, tak moc, až to nepůsobí uvěřitelně, jaké štěstí mají a jak vše vychází podle plánu. Proto hodnotím 4/5 a mohu jen a jen doporučit k přečtení.

3 07.01.2024

Po přečtení Němých duší jsem sama oněměla! Protože tohle je taková dokonalost, že byste jí rozhodně neměli nechat bez povšimnutí. Sledujeme příběh Omdena - syna majitele bordelu, Namii, jeho sestru, kterou čeká osud prodejné kurvy a dalších dvou postav. Přesto, že se část příběhu odehrává v onom nočním podniku, scény nejsou oplzlé a rozhodně nepůsobí lacině.

Děj začne nabírat závratnou rychlost poté, co jsou v džungli nacházena k nepoznání zohavená a rozthaná lidská těla. Mohlo by tohle způsobit zvíře? Kapitoly jsou krátké, svižné a úderné. Autorka Jitka Ládrová oplývá bohatou slovní zásobou a posouvá tak knihu o pár levelů výše! Zároveň si čtenáře vodí jako husu na provázku, žádná postava není černobílá a žádná se nechová dle očekávání! Dokonce si někteté bytosti často dělají co chtějí a o dechberoucí zvraty není nouze.

Syrová, dospělácká fantasy, která funguje i bez spousty magie. A to říkám jako někdo, kdo miluje kouzla! Ale tady je každý řádek tak nabitý akcí, že by ještě větší nálož mohla nejednomu způsobit srdeční arytmii...

Vítejte v džungli, ve světě, kde nemůžete věřit nikomu, natož snad sobě. Ve světě lží, přetvářky, podrazů, intrik, brutálních činů spáchaných často s neskrývanou rozkoší. Němé duše mi určitě zůstanou ještě dlouho v paměti, kniha funguje jako standalone, ale já doufám, že se dočkám dalšího dílu! Knihu doporučuje 6/5(tygrů). Takže šup s ní na vánoční wishlist...

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

3 19.11.2023

Znáte prvotinu autorky Eva Brykner? Musím říct, že jsem mile překvapena!

Nora má úžasný život. Dokud se z ní jednoho dne vlivem tragické události nestane vdova. Ještě se ani nestihne vzpamatovat ze smrti milovaného manžela a přijde další rána osudu - je připravena o to nejcennější, co ve svém životě má....

Krátký (188 str.), svižný thriller, kdy jsem do poslední chvíle netušila, kdo je vlastně pachatel a autorka po mně házela zvraty jeden za druhým jako šílený vrhač nožů! Celý příběh je protkaný paranoiou do té míry, že jsem podezírala snad každou osobu, která se tam jen mihla .

Co mě bavilo, tak příběh je vyprávěný z pohledu několika osob, přičemž je použita forma ER. U syna Nory Maxe je ale použito ICH a navíc jeho pohled je velmi osobitě a uvěřitelně napsaný, jak bych očekávala od puberťáka.

Je strašná škoda, že kniha neprošla redakcí, ale pouhou korekcí (vyšla samonákladem) a proto se zde často mění slovesné časy a autorka skáče z minulého do přítomného, aniž by si to uvědomila. Druhá výtka směřuje k psychickému onemocnění, které v knize je, nebylo však konzultováno s odborníkem a pro některé, kteří nemoc znají, nemusí být postava dostatečně realistická.

Každopádně celkově knihu rozhodně doporučuji k přečtení a už teď vím, že další knihu od Evy si chci přečíst! Hodnotím 3,5 a jsem přesvědčena, že pokud si autorku vezme nějaké nakladatelství pod svá křídla, ještě o ní uslyšíme!

3 09.11.2023

(SPOILER) ,,Tma, neoblomná dáma v černém šatu, předváděla své umění a stromy, které rostly stále blíž k sobě, se mě pokoušely zmást. Pařáty větví se sápaly po mém vetchém těle a na obličeji jsem pocítil nejednu pavučinu, působící jako dotyk mrtvého.,,

Poté, co jsem měla vysoké očekávání díky předchozím knihám od Jiřího Sivoka Líp už bylo a Smrt bývá nehezká, mě Jirka nezklamal. Kniha obsahuje povídky různých žánrů horor, fantasy, sci-fi a já jsem zkrátka nadšená. Autor to umí skvěle nejen se slovy, ale především s atmosférou příběhu. I povídka na dvě stránky dokáže čtenáře vtáhnout, obklopit jej všeobjímající temnotou, zatnout drápky strachu a navodit husí kůži i na místech, kam slunce obvykle nesvítí....

Další bodík má Jirka za jihočeské prostředí, protože číst si doslovný popis vesničky Nítovce u Kardašovy Řečice, kde jsem trávila dětství bylo tak úchvatně sentimentální! Stejně tak jsem si zamilovala odkazy na ikony jako jsou King, Kotleta, či si připomenula moji noční můru z dětství úmrtí koně Artexe z Nekonečného příběhu...

Co mi učarovalo, bylo množství trefných metafor, stejně jako občasné nenápadné prolnutí postav či světů ve více povídkách. Nejvíce se mi líbila povídka Záchvěvy a temné vody, Co myslíte, doktore?, Nehody se dějí a Hněv Mothereye. Ale skvělé jsou všechny, až na Před poslední třetinou nerozhodně, ta mi přišla slabá a vůbec se mi nehodila ke zbytku díla. Z povídky Babice z lesa se mi poměrně navalilo, což předpokládám byl účel. Hodnotím 4/5 a každopádně Jirka už prokázal že umí a chci číst i další příběhy o smrti, druhém břehu, temných andělech, příběhy bez špetky naděje a spravedlnosti. Za poskytnutí děkuji nakladatelství Goldendog.

,,Červenému náklaďáku skřípaly brzdy, ale bylo pozdě. Mladík se odazil od nárazníku. Petr slyšel křupající kosti, když se vrahoun dostal pod kola. Lebka praskla a rozprskla svůj obsah po asfaltu. Nakonec z těla zbyl jen hadrový panáček plnící pozoruhodné taneční kreace popírající ohebnost těla. Klouby byly drceny a kosti praskaly. Maso se měnilo v mletý separát, jako stvořený pro hamburger.,,

3 29.07.2023

,,Zrovna ses líbala s klukem, když tvojí mámě vybouchnul mozek. Tvoje máma je mrtvá. Vystoupíš z auta a slunce bolí a země bolí, dokonce i ten pitomý vzduch bolí. Připadáš si jako stažená z kůže. Jako by z tebe sloupli všechno, co tě drželo pohromadě. Tak trochu čekáš, že když se podíváš dolů, uvidíš svoje srdce viset z těla, jak tluče pomalu, už skoro mrtvé...,,

Tiger žije se svojí matkou, mají jen jedna druhou a proto je Tigeřina matka velmi ochranitelská a nic jí nedovoluje. Když jí koupí šaty na ples dle svého vkusu, Tiger na ni po telefonu začně křičet, že ji nesnáší a proč ji nenechá žít. Jsou to poslední slova, protože její matka je toho dne nalezena mrtvá v bytě. Rozjíždí se šílený kolotoč událostí, na které není šestnáctiletá dívka připravena.

,,Nahoře na úzké palandě v šatech, které ti koupila máma, protože věřila, že ti budou slušet, si zacpeš ústa polštářem a vzlykáš a přeješ si, abys taky zemřela, protože ta prázdnota je k nesnesení těžká.,,

Autorka neskutečně skvěle obsáhla téma umírání, žalu a zoufalství. Příběh dívky, která se musí vyrovnat nejen se smrtí maminky, ale i se ztrátou domova, přesunu od pěstouna k pěstounovi. Byrokracie a sociální pracovníci, kteří si ji přehazují jako pytel brambor. Bolest, které ostatní nemohou rozumět, ale i naděje, láska, přátelství a pomoc ze strany, z které ji Tiger nečeká.

,,Přitiskneš urnu se svojí mámou těsněji k tělu. Je ti teprve šestnáct a tohle by se ti nemělo dít, z tvojí mámy by neměly zbýt jenom prach a úlomky ohořelých kostí.,,

Opravdu jsem překvapena zařazením do YA, protože jde o náročnou knihu. Zároveň jsem za to ale vděčná, protože mladí by měli vědět, že smrt je nedílnou součástí života, mělo by se o ní mluvit, stejně jako o duševních poruchách. Ostatně to byl i záměr autorky, která se inspirovala vlastním osudem a její snahou je rozšířit veřejné povědomí o necitlivém přístupu k sitorkům a často až šikaně okolního světa. Celou knihu se mi chtělo plakat, v polovině knihy jsem mamce koupila Merci a řekla jí, že ji mám ráda. Protože z toho přiběhu mrazí. Jednu chvíli tu maminka je a v druhé chvíli už není.... Jediné, co mi vadilo, byla občasná vleklost a du forma vyprávění některých kapitol, tu totiž přímo nesnáším. Ale i tak je to 4/5 a rozhodně doporučuji k přečtení.

,,Rodiče by neměli umírat dřív, než jejich děti zestárnou, jenže umírají. Rodiče by neměli bít svoje děti a lámat jim páteř, ani je zavírat do klecí pro psy nebo nechávat žít v lepenkových krabicích na ulici, jenže to dělají.,,

3 26.06.2023

,,Smete jídlo ze stolu, čistě pro dramatický efekt, z županu vytáhne trubku, dlouze na ni zatroubí a odkašle si. -Tímto prohlašuji šukání za zahájené-.,,

Kathleen je pěkná čubka, protože se ožrala den před rozhovorem s mladým milionářem Earlem Grayem. Její kamarádka Anna Stylová tak vezme rozhovor za ni. Jen co HO spatří, začne se jí prokrvovat lůno a takto pulzuje ukryto v hustém drnu neoholených chlupů v průběhu celého příběhu. Bradavky má tak ztvrdlé, že by mohly brousit diamanty!

Anna je taky neohrabaná lemra, co neustále naráží do dveří, zakopává o bezdomovce a nebo se dloube v nose. Kdo by ale nebyl totálně mimo z nadsamce jako je Earl, alias Lůnodráždič, alias Pán sklepení.

Earl má menší úchylku BDSM (Bardi, Draci, Spiritualita a Magie), takže občas je v jeho Sklepení zhouby (či Zhoubné cimře?) pěkný horko. Je tak trochu akrobat, ostatně anál z rozletu, to už chce trochu fyzičky a šikovnosti, aby si nezlomil své Kopí lásky. Anna u toho vyje jak vlčice a celý je to takový surový a živelný. Je jí tak posedlý, že kvůli ní nechá vypustit Tichý oceán, skoupí školu aby nemusela dělat zkoušky či síť obchodů kde pracuje, aby mohla mít volný večer. Zkrátka úplně obyčejný romantický chlapík. Budete umírat při dobývání její Píčville jeho Třpytivou berlou.

,,V jedné z nohavic se mu celkem zřetelně rýsuje zajímavá vyboulenina. Pak si ale všímám podobné, která je vidět i v druhé nohavici. Buď má v kapse banán, nebo je dvojnásob rád, že mě vidí,,

Autorka si dělá prdel nejen z knihy 50 odstínů šedi či Stmívání, ale bere si na paškál veškeré slaďárny a nesmyslné situace v nich, všechny ty neuvěřitelné shody, náhody a těžko uvěřitelné okamžiky. Ano, jsou zde i hluchá místa a občas trapné vtipy, ale v součtu považuji za umění napsat vtipnou parodii a zde se to opravdu povedlo. A to říkám jako někdo, kdo nemá rád parodie (protože málokdo umí psát FAKT vtipně a nenásilně). Dle hodnocení na DK mám pocit, že někteří nepochopili pojem parodie. Tahle kniha vás rozjiskří více, než autobaterie připíchlá k bradavkám, to vám garantuji. Takže za mě 4/5, protože já se fakt skvěle bavila.

3 15.06.2023

(SPOILER) Předem moc děkuji Kateřina Valterová a KNIHY DOBROVSKÝ za možnost stát se ambasadorem knihy.
"Ostatní baletky se se mnou nebavily, měly mě za rozmazlenou bohatou holku, která jim nestojí za řeč. Nemohla jsem jim to mít za zlé, zatímco ony se celý život dřely, aby to dotáhly tam, kde byly, mně mnohé dveře otevřela peněženka a vliv mého otce."

Donna je klasické ptáče ve zlaté klícce - má vše, na co si prstem ukáže, drahé šaty a šperky, služebnictvo připravené splnit i ten nejdebilnější úkol. Ale přesto je nešťastná a osamocená.

Má si vzít Malcolma, který ji spíše než jako svoji lásku prezentuje jako takový klenot. Ostatně jako s věcí s ní i jedná. Do toho vstupuje poloviční Mexikán Sebastian, hrubián bez špetky vychování, s odrbanými hadry, který si v Donnině honosném sídle má odpracovat trest místo veřejně prospěšných prací.

Začíná sbližování Donny a Sebastiena, ale mohlo by to vůbec fungovat? Chudák a boháčova dcera?

"Nechápu, co vás tak trápí. Nemusíte se strachovat že vás vykopnou z práce a zabaví vám střechu nad hlavou. Tady jsou vidět rozdíly mezi chudejma a bohatejma. Máte moc času na rejpání se ve svým nitru. Kdybyste chodili makat každej den od rána do večera, určitě by vám bylo líp."

Příběh je plný popisků rozdílů mezi tou nejvyšší a nejnižší vrstvou, kdy si dámy koupí kafe ze Starbucks, vyfotí na IG a vyhodí. Rvou si břicha k prasknutí na charitativní večeři, zatímco za nimi běží obrázky hladovějících černoušků. Poznámky jako že chudí kluci jsou v posteli mnohem lepší než bohatí, protože mají potřebu dokázat svou hodnotu....

Bohužel mi celý příběh kazila Donna. Tak chytrá a nadaná dívka a v osobním životě taková naivní kravka. Že neumí rozklepnout vejce bych jí odpustila, ale tu rozpolcenost v chování a rozhodování ne. Příběh je předvídatelný, uhádla jsem, co se stane na konci a to nemám ráda. A ačkoliv u romanťáren jsem schopna to odpustit, tady toho bylo příliš, co mi nesedělo, jediná postava, co se mi líbila, byl Sebastian. Proto dávám 3/5.

3 24.05.2023

"Mám dceru, kterou jsem nikdy neobjímala. Její sladkou vůni jsem nikdy nevdechovala. Její kásné jméno jsem nikdy nezavolala. Má dcera má matku, která ve všem selhala."

Kenna je po pěti letech propuštěna z vězení. Je bez peněz, bez přátel, bez rodiny. Jediné, co na světě má je dcera Diem. Potíž je v tom, že ji nikdy neviděla. Diem vychovávají rodiče Scotta. Scotta, který je mrtvý kvůli ní....

"Představ si, jak se dotýkáš toho chladného, tak chladného obličeje, slzy ti padají na igelitový pytel, v němž leží, a v hrdle se ti rodí vřískot, stejně tichý jako křik v nočních můrách, které míváš."

Kennu nešlo si ihned nezamilovat, je nesobecká, silná, laskavá, milující a tak moc rozervaná, až mi to svíralo hrdlo úzkostí. V době tragické chyby jí bylo 21, mladá, zamilovaná a nějšťastnější na světě. A nikdo přeci neumírá, když je nejšťastnější, no ne?

Ke knize jsem přistupovala velmi rezervovaně, protože u CoHo se lidé dělí na ty, co jí buď milují, nebo nenávidí. A tak jsem čekala spíše nějakou obyčejnou slaďárnu. Jenže já dostala všechno, jen ne romantiku! Příběh plný bolesti, nenávisti, ale i odpuštění. Naděje, pochyby, utrpení,fakt, že vašemu dítěti je pět let a vy jste ho v životě neviděli a máte zákaz přiblížení. Připomnělo mi to vynikající film se Sandrou Bullock V nemilosti, po emocionální stránce mi to úplně stejně nakopalo prdel. A jo, část knihy jsem si pobrečela, tak skvěle vypsané postavy a cesta k odpuštění by dostaly i cynika.

Mám jediné dvě výhrady - občas jsem nevěřila pohledu Ledgera a cítila jsem, že je to psané rukou ženy a trochu mě to vykoplo z příběhu. A za druhý ten konec mi přišel trochu utnutý, čekala jsem větší napětí. Ale i tak dávám 4,5/5 a rozhodně to není poslední kniha od CoHo.

"Život je krutý, tak krutý v tom, jak si vybírá, koho bude šikanovat. Hodí nás do sraček a předstírá, že i tak můžeme žít americký sen. Jenže už zapomeneme dodat, že sny se skoro nikdy nesplní."

3 19.05.2023

"Nevyznal jsem se sám v sobě, ale připadalo mi, jako by se celá moje mysl i tělo bouřily. Jako by se chtěly vyrvat z dosavadního stavu, utéct a začít znovu. To jsem ale nemohl udělat. Musel jsem v sobě najít sílu to vyřešit, ne před tím zavírat oči".

Osmnáctiletý Denis je zapálený knihomol, přesný opak své živelné polovičky - Vendy. Ta jim zařídí dvouměsíční pobyt na pozici animátorů ve slunném Španělsku. Denis se i dokonce začne těšit, než potká namachrovaného týpka Vincenta, co mu krade hranolky z talíře a s hrůzou zjistí, že budou spolu v animátorském týmu.

"'Tebe já rozhodím moc rád', opáčil a udělal tři kroky ke mně. Pak se pokusil nacpat vedle mě. 'Tak uhni, udělej místo géniovi.' A protože byl o neco těžší než já (a bohužel i silnější, ale to nevadí, protože já jsem zase silnější na duchu), netrvalo dlouho a úplně mě z mého místa vystrčil. Znovu jsem skončil na zadku na zemi, když mě alkoholem otupělé reflexy opět zklamaly, a vyštěkl jsem: 'Tak seš debil?!'"

Denis, do té doby spokojený se svým životem najednou začíná zažívat rozpor sám se sebou, nechápe své chování, pocity ani myšlenky. Postupem času se začne s Vincentem sbližovat, jenže čím více si s ním rozumí, tím více se vzdaluje Vendy. Vyhraje tedy nakonec srdce, nebo rozum?

"Když mě políbil, jako bych poprvé v životě pocítil spalující touhu. Nedokázal jsem v sobě ten pocit potlačit. Nechtěl jsem přerušit to spojení, přijít o teplo jeho těla. Nechtěl jsem, aby mě pustil ze své náruče. O to vyděšenější jsem byl. O to větší bylo nutkání uniknout z jeho blízkosti co nejrychleji".

Bože, vážení! Tuhle queer knihu prostě musíte mít v létě k vodě. Vychutnávat si sangrii na rozpáleném písku, jemný větřík ve vlasech, pohoda na duši a v rukách příběh dvou kluků, co od nenávisti přes škádlení dojdou až..... Kam až dojdou, to už si musíte přečíst sami. Každopádně dávám 4,5/5, protože ačkoliv je příběh jednoduchý, bez nějaké ultra-bomba zápletky, je neskutečně milý a otevírá téma homofobie a zbytečného zla, které jsou někteří schopni páchat. Prostě jen tak, protože můžou....

3 16.05.2023

"Druh její zbraně neměli možnost vyhodnotit - zabořila se jim do těla dřív, než si mohli povšimnout, že je to obyčejná ocel. Možná je ten poznatek pohoršil v okamžiku, kdy padali do trávy, lapali po posledním dechu a třeštili oči na zkrvavenou čepel opouštějící jejich tělo. Jejich hbitost byla příslovečná, přesto se jim Isarelliny pohyby rozpily před očima v jednu šmouhu zakončenou bolestí a temnotou vstupující jim do očí."

Seznamte se s Isarellou. Nebo také grai - démon s lidskou krví. Nebo také dítě, které přežilo dva roky ve Stínu. Jak? To nikdo neví a nechápe, vždyť i ti nejzdatnější rytíři a bojovníci zde podlehnou buď krev sajícím sarrei, divokým kmenům s druidy v popředí, či něčemu mnohem zlověstnějšímu.

V průběhu příběhu sledujeme tvrdý drill Isarell v područí Yasemiry - královny divoženek. Ta, jako choť krále a nevyzpytatelná intrikánka má na zádech terč, což se často Isarell stává osudným... Proměna špinavé a zpola divoké dívenky v neskutečně dravou, energickou, nepřemožitelnou a překrásnou bojovnici je úchvatná.

"V tmavých očích mu zajiskřilo, když se jí tenká světlá košilka přilepila k mokré kůži a odhalila mu její tělo, jako by na sobě neměla vůbec nic. Když tančila, probouzela se kolem ní taková energie, že to až děsilo. Byla v tu chvíli jako vtělený démon, silný, ničivý, nezastavitelný."

Na knihu jsem narazila díky štafetě a jsem za to tak ráda! Mám ve zvyku podceňovat české autory a českému fantasy se vyhýbám. Nuže, Kristina Waagnerová mě příslovečně pleskla do čela, že se mi snad konečně rozsvítí a přestanu mít takové ostudné předsudky..... Svět ve Zlaté Grai je tak neskutečně detailně popsaný, tolik rodů, postav, magie, území a všeho! Navíc ta široká slovní zásoba a květnatá mluva z knihy dělají skvost. Každá postava je do detailu popsaná, plochost či fádnost nečekejte. Líbí se mi využití prvků živlů, jakož i vymyšlení zcela nových. Vlákénka jednotlivých postav jsou předena tak umně, že se v poslední třetině propletou v dokonalou pavučinu, co vás lapí a až do poslední strany nepustí. Už se moc těším na druhý díl.

No a teď, když jste dočetli na konec a vedete se sebou mentální souboj, zda opravdu k těm 50 nepřečteným knihám doma můžete přidat tuto krasavici, mám menší varování - začátek se může zdát vleklý, je náročnější na čtení, spousta postav na zapamatování, různé dějové linky. ALE! Vydržte a slibuji, že vás Zlatá Grai pohltí a zcela propadnete jejímu kouzlu. Proto dávám 4,5/5.

3 09.05.2023

Audioknihy si vybírám náhodně a tak to tentokrát padlo na Dům v blankytně modrém moři, které mi do ucha šeptal Saša Rašilov. No co vám budu, na konci jsem si připadala jak stará plačka.

Linus Baker je tichý, trudovitý, obtloustlý úředníček. Pracuje jako sociální pracovník a má na starosti kontrolu sirotčinců s magickými dětmi. Obklopují ho jen řád, pravidla a nápisy jako: "Kdo potřebuje magii, když existuje představivost?", nebo "Promarněná minuta je ztracená minuta!", či "Vidíš něco, řekni něco!". Jeho jedinou radostí jsou slunečnice a micka Calliope.

Život se mu obrátí naruby v den, kdy je vyslán na tajnou misi na ostrov, kde vede sirotčinec Arthur Parnassus. A tak se samotářský ouředníček setkává s bandou těch nejroztodivnějších dětí, které svět má za netvory - odporné a nebezpečné. Během týdnů na ostrově se začne měnit a zjišťuje, že ne vše, co je v příručkách a co mu vtloukali, je pravda....

Fascinovala mě ta bezbřehá fantazie dětí, touha si jen hrát a užívat dětsví prolnutá bolestnou realitou. Linus si postupně nachází cestu ke každému z dětí, i k samotnému Arthurovi. Zjišťuje, že je úplně jedno, jak vypadáte, ale jací jste uvnitř. Že láska čeká na každého. A že každé dítě si zaslouží domov, kde se nemusí bát šikany, bezdůvodných trestů či dokonce násilí.

Kniha je plná silných momentů a říkám vám, že ty děti si zamilujete. A to říkám já, která bych synovce vyměnila bez mrknutí oka i za to nejprašivější koťátko. Jen nečekeje příliš fantazie, či kouzel. Magie knihy spočívá ve zcela něčem jiném.... Dávám 4/5. A jestli Linus na ostrově zůstal, či se vrátil dále ouředničit, to už si musíte přečíst sami.

3 06.05.2023

"S potěšením sledovala, jak voda přichází k varu. Ulovili už každé zvíře, ale lidskému masu se podle ní nic nevyrovná. Bylo nasládlé a jemnější než zvěřina. Lidské maso bylo prostoupené životem - v hrnci poskakovalo a kroužilo..."

Vážení, zvu vás na sobotní grilovačku! Servírovat se budou šťavnaté klobásky, po jejichž skousnutí se vám rozprskne v ústech sprška ještě teplého tuku, či grilované stehýnko neobvyklé velikosti s mírně nasládlou chutí...

Když se Carla rozhodne s přáteli strávit víkend, nenapadne je nic lepšího, než bohem zapomenuté místo - Dead River. Jenže nejsou sami. Kolem se plíží něco primitivního, zkaženého a takřka shnilého. Začíná tak boj o život, kdy jakékoliv zaváhání přijde sakra draho.

"Podíval se na hocha v kleci, ležícího ve vlastních zvratcích, a usmál se. Brz se klec naplní, až v ní nebude k hnutí. Hoch bude muset stát. Nebo umře".

Ano, dnes tento příběh ve změti tolika zvrácených a brutálních děl čtenáře neochromí. Ale nutno podotknout, že kniha je stará více ne 40 let! Když s ní autor přišel v roce 1980, musel sakra hodně škrtat, aby byla kniha vůbec vydána. Jsem ráda za přečtení necenzurované verze. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala - souboj civilizace s primitismem. Drsný střet partičky mladých lidí, co uprostřed hlubokého lesa bojují o holý život, s někým, kdo má trochu jiné choutky (či chutě?) než většina lidí. O chvíle napětí není nouze, stejně jako o peprné a odporné scény, které by leckomu mohly se žaludkem hrát ping-pong.

Hodnotím 3,5/5 a jsem ráda, že jsem si tuto klasiku mohla přečíst.

3 06.05.2023

Knihu jsem měla rozečtenou půl roku a ač bylo téma skvělé, pořád mi tam něco chybělo a nevěděla jsem co. Dnes jsem si přečetla komentář níže od Aghatte a to je ono! Vadilo mi, jak jsou ti umírající na druhé koleji, jak autorka mluví hlavně o sobě. A asi nejvíce to, jaký je somrák. Tolik let v bance, ale stále finančně negramotná? Neměla peníze na bydlení, tak hlídala domy. A rozmluvy s umírajícími nejsou fyzicky náročné a hlavně jsou dobře placené, tak to nějak vydrží…. Námět super, ale od této autorky se mi nelíbí. Takže život je moc krátký na to číst knihy s přemáháním a proto odkládám do nedočtených.

3 30.12.2022

U některých knih by mělo být varování - pozor, způsobuje srdeční arytmii. Druhý díl Ranhojičky právě vyšel a je úžasný.
Kiva si po 10 letech plných strastí užívá nově nabyté svobody v paláci, obklopena přáteli. Až příliš často se ale musí rozhodovat, na které straně stojí. Až příliš často je zrazena a musí zradit. Kolem ní probíhá boj o vládu nad zemí, její vlastní rodina jí tají až příliš mnoho.
Spletitý příběh, propracované postavy, magie nejen všech živlů, láska i zrada, přátelství i nenávist. Zkrátka ten příběh obsahuje vše, co očekáváte a snad i víc. Bohužel teprve teď vyšel druhý díl, takže třetí jdu koupit na Amazon v aj a snad se tím prokoušu

3 06.11.2022

Upřímně? Nechápu, jak mohl vydavatel svolit s touto ilustrací a podnadpisem Fantastická romance v nezapomenutelném světě? Díky tomu jsem měla vysoké očekávání. Někdy do strany 170 jsem se nutila do čtení a pak knihu chtěla odložit. Nakonec jsem v hlavě přepla ze žánru fantasy do romance a díky tomu knihu dočetla.
A teď postřehy - klobouk dolů před slovní zásobou autorky, velmi mile mě překvapila. Absolutně to není fantasy. Jde o svět paralelní k našemu lidskému, ale není zde nic popsáno, nic vysvětleno. Jsou zde upíři, vlkodlaci, víly a další, ale jen vyjmenováni, žádný bližší popis. Iritovalo mě číst o nákupu ve večerce, ananasová pizza, nebo opilý řidič v nadpřirozeném světě.
Úsměvná jsou i jména hrdinů, samá exotika a najednou Blanka? A mají tam Hamleta?
Ale ať nejsem jen kritická - kniha je psaná pohledem jak Lis, tak Romaina, to se mi velmi líbilo (i když některé reakce Romaina byly očividně z ženské hlavy a trochu to rušilo). Příběh se točí celou dobu kolem sázky. A řeknu vám jednu věc. Kdyby kniha byla zařazena do young romance, tak by se mi vlastně moc líbila a neměla bych problém dát 5/5. Bohužel autorka podle mě chtěla strašně moc napsat fantasy, ale neměla dostatečnou fantazii a za mě je to vskutku škoda. Takže 3/5*

3 13.10.2022

“Nebojte se ničeho, smrtelníčci. Píseň ještě není u konce. Tohle není nic jiného, než ticho před crescendem. Tohle je pouze druhý příběh ze tří. Zrození. Život. A smrt…”
Druhý díl a opět nářez. A to doslova. Jestli v prvním díle tekla krev a lítala střeva, pak v této knize je brutalita posunuta na novou úroveň. Vraždění pro zábavu bohatých, vyrýsované svaly mužů i žen zbrocené potem, rozšklebené od ran bičem. A v centru naše malá vražedkyně Vrána. Vydá se na nekonečnou cestu ke krvavé odplatě, padni komu padni. Její dva cestovatelé mají nekonečnou hostinu jejího strachu. Není to ale špatně, když se člověk nebojí?….
Úžasný počin, stejně skvělý jako jednička. Jsem uchvácena propracovaností každičkého detailu, kdy autor vysvětlí jednu větu až po 200 stranách a najednou to dává smysl. Někteří píšou, že to není vhodné pro mládež. Ano, jsou zde sexuální scény. Ale mládežník schopný prečíst 1500 stran už nejspíš nějakou tu erotickou scénu viděl a násilí? Však kdo z nich nezná Hru na oliheň, Hra o trůny a další . A propo - minule mi tu na první díl paní psala, že nesnesla čtení kvůli erotickým scénám mezi dvěma dívkami. Ty začínají někde na straně 320. Fakt někdo odloží tak úžasné dílo protože se dvě holky líbají a souloží?

3 26.09.2022

Knihu odkládám jako nedočtenou. Nevím, kde se stala chyba, ale když Bára mluví, dává mi to mnohem větší smysl, než když píše…. Pro mě kniha byla nezajimává, nesystematická, chaotická a do čtení jsem se nutila. Asi ve 2/3 jsem odložila, protože nutit se do čtení nechci :)

3 23.08.2022

Dávám plný počet hvězd i přes to, že mám výhrady. Je hrozné o něčem takovém číst, ale mnohem horší je vědomí, kolik (převážně) mladých lidí takto trpí a okolí to nevidí, nebo vidět nechce. Proto by si takovou knihu měli přečíst rodiče, kteří nemají na své děti čas a nedojde jim, jak mohou trpět, ačkoliv to nedávají znát.
Kniha je čtivá, ani ne na jedno odpoledne. K čemu mám výhrady je časová posloupnost, často nesmyslná a především bez dat. Takže něco se děje teď, něco se dělo ale nevíme kdy….

3 20.08.2022

Knihu jsem si v podobě audioknihy nechala předčítat od skvělého pana Libora Hrušky. Přes 10 hodin poslechu a nemohla jsem se odtrhnout. Příběh je skvělý, popisování nacistických monumentů, jejich snahu být velikášskými a nezapomenutelnými. Příběh je pro mě netypicky rozdělen na dvě části, přičemž závěr se dozvíte v půlce. Druhá půlka se odehrává před první dějovou linií a vy víte, jak to skončí a o to je horší ta beznaděj, která tam někde ke konci číhá a čeká, aby zatnula své drápky. Kniha mě bavila a která ukazuje, že každá akce má svoji reakci.....

3 01.04.2022

Úžasné!!! Kupte to svým dětem, přátelům, či komukoliv jinému. Mnoho lidí z mého okolí nezná 1984, což je děsivé o to víc, že právě podobnou situací prochází Tibet, Hongkong, Ujgurové v Sin-ťiangu a spousty dalších národů. V grafické podobě je kniha mnohem mrazivější než v klasickém zpracování, musím pochválit Matyáše, protože zpracování je dokonalé. Přelouskala jsem během dne a užívala si každou jednu ilustraci se všemi detaily.

3 09.02.2022