PosPol komentáře u knih

Knihu jsem si poslechla jako audio a nečekala jsem nic jiného, než opět kvalitu. Nina mě zaujala už knihou Svědectví o životě v KLDR a kniha je stejně dobrá. Severní Korea mě fascinuje, ale nikdy bych tam nejela a klobouk dolů před Ninou, že se rozhodla občas porušit pravidla, aby nám mohla o tamějším životě něco říct. Spousta věcí pro mě byla novinkou a knihu tedy vřele doporučuji ke čtení.

7 31.10.2022

Jeden z bestsellerů, který mě utvrzuje v tom, že když je něco pro ostatní pecka, nemusí to tak být… Co na tomhle díle kdo vidí, to mi hlava nebere. Za mě je to prvoplánový, nudný titul, na kterém jsem neshledala nic tak mimořádného.

Nadále možná trochu spoiler:

Kanibalismus není nic nového, ostatně nedávno jsem dokoukala Dahmera a co je víc? Z tohoto díla ale cítím zoufalou a urputnou potřebu autorky za každou cenu upoutat divákovu pozornost a rozvířit emoce. Jako by nestačilo násilí v knize, eskalované až do konce. Tak ještě přidáme upalování zvířat zaživa, ubíjení tyčemi a upalování. Hlavní hrdina je nejspíš schizofrenik, protože jeho chování na začátku je zcela odlišné tomu na konci. Mimochodem tak od půlky knihy jsem si myslela, co se samicí udělá a nemýlila jsem se (jak říkám, prvoplánové).

Příběh je popisován jako normální svět, kde se jen místo zvířat jí lidé. Ale o absurdní situace jak z nějakého postapokalyptického světa není nouze. Jako houf masožravců za plotem čekajíc na zkažené lidské maso? Jiné jídlo asi neexistuje. Převoz mrtvol obyčejným autem místo pohřebního pro případ přepadení a ukradení mrtvoly už byl takovou absurdní třešničkou na muffinku.

Co si z příběhu vzít? Že jako lidstvo stejně dopadneme blbě, protože se nikdy nepoučíme z chyb. Lehounce mi to připomnělo situaci nejen s covidem a zájmem vlád (ne milé děti, fakt to není naše blaho nebo zdraví). Takže jsem znechucena faktem, že u knihy nemusí jít notně o obsah, ale stačí spousta krve, násilí a hnusu a bude se dobře prodávat.

Zvrácené, nechutné, perverzní, brutální a odporné. Takové je dílo Sbírka motýlů. Přečteno za odpoledne a nemohla jsem od toho odejít. Říkám si, zda v takovém případě není svým způsobem zvrácený i autor…..
Knihu jsem koupila kdysi jen podle názvu a krásného obalu. Ano, tak přízemní jsou někdy mé volby knih….
Příběh má dvě linie. V jedné přeživší Maya hovoří s FBI. V druhé popisuje svůj pobyt v Zahradě. Zahradník miluje motýly a má svoji sbírku. To by bylo v pořádku, kdyby se nesestávala výhradně z mladých dívek, jejichž krásu se rozhodne uschovat.
Já snad ani nemám slov, abych popsala hrůznost celého příběhu. A rovněž nechci prozrazovat. Ani vlastně nevím, zda knihu doporučit. Minimálně matkám dcer nejspíše ne, protože já osobně už bych je pak nepustila ani do školy.
Každopádně o knize jsem nikde neslyšela ani nečetla a přijde mi to jako ohromná škoda, protože kniha je fenomenální.

7 18.09.2022

“…. její čas vypršel. Neporodila žádné syny. A všechny dcery skončily v dělnických domech. Její děloha se proměnila ve vychladlou a neúrodnou pustinu. Je k ničemu.”
“…. Ženy v okrese nemají povoleno vlastnit domácí zvířata. Mazlíčci jsme totiž MY.”
“…. Nemáme povoleno snít. Muzu věří, že bychom tím mohly skrýt svou magii. Jen to, že se mi něco zdá, by samo o sobě vyžadovalo trest….”

Tirney žije ve společnosti, které vládnou muži. Ženy musí mlčet a rodit. Ty, které nerodí, tak pracují. Její pocit, že jsou jako chovné klisny, je zcela oprávněný. Ale namítat nesmí nic. A do toho je tu Prokletý rok. Rok, kdy jsou dívky ve věku 16ti let vyslány pryč a po roce se vrátí. Zlomené, zničené, nebo po kouscích. Některé se nevrátí vůbec. Ale o Prokletém roce se nesmí mluvit a Tirney netuší, co ji čeká.

Příběh mi přijde jako užasná kombinace Příběh služebnice a Hungar Games. Knihu jsem přečetla za odpoledne a byla nadšena poselstvím, které skrývá. A ačkoliv jsem ve věku, kdy být Božím synem, už si mnu ruce a nohy před očekávanou bolestí, young adult můžu. Kniha je plná zmaru, zášti, nenávisti, bolesti a zrady. Ale zároveň i odpuštění, nalezení míru, lásky, přátelství a především příslibu změny.

Skutečnou výhodou je, že nemá pokračování a konec zkrátka znamená konec. Osobně by se mi líbil jiný, ale kdo jsem, abych zpochybňovala fantazii autora.

7 31.07.2022

(SPOILER) Jakože cooo? Proč je tu tak málo komentářů a proč knihu četlo tak málo lidí? Koupil jsem ji náhodou, občas si koupím knihu jen podle obalu. A tak jsem jen věděla, že byla nějaká nehoda. Hned na začátku spadne letadlo a já jsem si říkala - ou, celá kniha bude o dalším životě Edwarda? Ale omyl vážení. Celou knihu se prolíná příběh přeživšího kluka a zároveň vývoj děje před pádem letadla. Ta kniha mě přiváděla tak od půlky k šílenství a musela jsem číst a číst! Proměna tichého kluka v dospělého muže, se kterým se tato tragédie potáhne celý život a on se musí naučit s ní koexistovat, je dokonalá! Opravdu knihu doporučuji a doufám, že si najde co nejvíce čtenářů

7 22.02.2022

Canc je na trhu chvíli, ale už ukazuje, jak skvělé věci dokáže vytáhnout na světlo boží! Kniha Na neVěčné časy je sbírka 8 povídek plných magie, romantiky, koketování s bohem a démony, či smrtí, zkrátka takový mišmaš magického realismu. Objevují se jak známá jména Tereza Kadet Kadečková, Marie Domská, Rosana Zvelebilová, Alexandra Soldánová nebo Rina Vevesi, tak i pro mě zcela neznámá.

Kniha je graficky hotový poklad! Je oboustranná, začít číst můžete z obou stran vazby, kterou zdobí rovnou dvě nádherné obálky. Jak už to v antologii bývá, tak některé povídky jsou boží, některé slabší. Ale to miluji na antologii! Nevíte, o čem povídka bude, jaký bude průběh a jak skončí? Podaří se autorovi na pár stránkách vykreslit svět? Budou postavy dostatečně propracované? Nebude působit zápletka kýčovitě? To už musíte zjistit sami.

Vyzdvihla bych dvě povídky, které mě naprosto uchvátily a nutně bych potřebovala celou knihu! Tou první je Kdo neumí milovat od Marie Domské, kde se nám po zemi pohybují démoni převtěleni za sexy bytosti a svádí hříšné duše. Ale co když se takový démon potká s čistou, nehříšnou duší? Marie už v Sivé krvi ukázala, že umí psát poutavě a mě tak moc mrzel blížící se konec povídky...

Druhou povídkou, která mě nadchla, je Pět otázek od Terky Kadečkové. Autorka má podobně nevkusný humor jako já a věřím, že se taky často svým vtipům směje sama. Takže kombinace mafie, mordování lidí a zároveň sarkasmu a ironie? Jop, tohle je něco, co jsem vdechla jak babiččinu kremroli!

Hodnotím 4/5 a jsem ráda, že jsem se opět obohatila "novým" typem literatury, protože povídky pro mě dříve byly něco, co mi přišlo nudné.

6 12.03.2024

Když se Černá hvězda přiblížila k Zemi, zdvihla se vlna a smetla většinu světa z povrchu zemského. A tak tu máme rázem skoroAtlantidu, která se ale rozpíná na většině zemské plochy. A světe div se, ačkoliv šlo o ničivou apokalypsu, tak víte co? Správně! Zase jde o mocenské boje, zbohatlické rozmary. Zase zde lidé doslova upisují duše pro trochu plesnivé skývy chleba....

Terka vytvořila dokonalé post-apo, plné dokonalých popisků prostředí, od těch největších vodních zrůd, po ten nejmenší kril. Pestrá škála barev, rozplývající se ve všeobjímací neprobádané temnotě, která může skrývat cokoliv. Lidstvo, zvrácené i na pokraji svého vyhynutí. Robotstvo, bažící být těmi lepšími. A v neposlední řadě kult, či spíše sekta Černé hvězdy. Tyto tři skupiny bojují všemi možnými způsoby o členy ve svých řadách. Málokdy jde o boj humánní a přívětivý. A tak si lidé mohou vybrat, zda chtějí implantovat symbionta a stát se trochu rybou, hodně rybou, nebo chodícím robotem. Nebo můžou zcela svobodně umřít hlady v rozpadajících se zdech zchátralých domů...

Skvělé vyhlídky, nemyslíte? Tak přesně v těch se ocitají dvojčata Aphelion a Perihelion. Ačkoliv spolu strávily v jedné děloze tolik měsíců, v životě spolu nevydrží ani minutu. Nejsou si oporou, ale konkurencí. Obě trpí stihomamem, že má rodina radši tu druhou. A na pozadí bitvy tří šílených společenství jsou obě postaveny před morální dilemata, zda vyhraje sesterská láska, nebo touha po uznání.

Jak to dopadne, to si musíte přečíst sami. Kniha mě bavila od první až do poslední stránky, kde zůstala jen pusa dokořán a já tleskám, miluji, když mě autor nasere koncem, který jsem si fakt nepředstavovala! Každý v příbězích hledáme něco, co je nám blízké. A mně se ohromně líbil přesah s odmítanými dětmi, jejich vzájemnou nevraživostí, oceán plný odpadků a varování, co nás brzy může také potkat. No a kromě jiného jsem celou dobu pokusů na lidech viděla příměr s testováním na zvířatech a jaké absurdní odpornosti jsou na nich páchány v zájmu lidstva....

Děkuji autorce za knihu a za mě rozhodně 5/5*.

6 12.02.2024

Dávám do nedočteno, strana 60 a mám mozek na kaši. Nepřísluší mi dávat hodnocení, když jsem nedočetla, ale tohle fakt nee. A čtu tam - prodáno již 80.000 výtisků. Chcete mi říct, že desítky tisíc chudáků má toto doma? Je mi opravdu smutno, když vidím, co může vyjít a dostat nálepku BESTSELLER. Tohle je jen obyčejný mišmaš euoblábolů hrající si na filozofické dílo. Ale do toho má daleko asi jako já do Měkký

"Dnešek asi budu muset strávit úklidem a pak je samozřejmě třeba postavit kostěný plot. A taky vařit a nachystat všechno potřebné na příchod zemřelých... To přece nemůže být všechno - celý můj život, už navždycky. Já chci víc. Chci objevovat města a městečka. Zajít si do divadla na koncert, jezdit na festivaly a chodit tancovat. Chci poznávat nové lidi. A najít si přátele..."

Márince je dvanáct a touží po normálním životě. Jenže místo toho žije v živé chaloupce, co běhá po lese, šplhá po stromech a plave přes moře. Spolu s babou jagou, jejímž úkolem je vyprovázet duše zemřelých za bránu na onen svět. Jenže osud si nevybíráme a tak čeká Márinku převzít po babě rodinné řemeslo a jít v jejích šlépějích. Nebo ne?

Tahle kniha pro mě byla objevením podobně jako Malý princ, Julie a žralok nebo Pod šeptajícími dveřmi. Příběh, co se tváří jako dětský, naivní a prostoduchý, ale je v něm schovaná všechna moudrost i bolest světa. Po dočtení máte pocity, jaké lze jen těžko navodit a myšlenky, které vás jen tak nepustí. Naprosto úchvatná obálka a kresby uvnitř, každou jsem zkoumala do nejmenšího detailu.

Málokdy mám od začátku knihy pocit, že bych dala rovnou 5/5, ale tady se snad nedá nic vytknout. Hlavní hrdinka, která je nešťastná z předem daného osudu, její sobecká rozhodnutí, kterým se sotva lze divit. Tolik nepřátelských lidí s předsudky stejně jako těch hodných a milých, ochotných přehlížet odlišnosti dívenky. Mrazí mě jen při psaní recenze, protože proměna Márinky během příběhu je působivá a celek chytí za srdíčko.

Neobyčejný příběh malé bojovnice, která se rozhodla vzepřít předivu osudu a jít si vlastní cestou. Příběh o smrti, její nezbytnosti a nevyhnutelnosti. Přátelství, láska, smrt a všechny ty věci, které by jinde vypadaly tak kýčovitě, ale tady jim jdete v ústrety....

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

6 21.09.2023

Jedna stará továrna. Jeden zvláštní kluk. A jedna parta malých dětí. Co by se tak mohlo stát? Inu, v područí nakladatelství Goldendog naprosto cokoliv!

Od Pechy jsem četla už Rytíře a ten mě fakt bavil, umí brilantně zakomponovat dětské postavy s jejich naivním myšlení do světa plného prastaré moci. Nejinak je tomu i v knize Dítě tmy. Celý příběh je zahalený v oparu strachu, cítila jsem z něj lehký kingovský nádech, ale nebylo to vůbec na škodu, právě naopak!

Tak malá knížečka a obsahuje tolik krve, urvaných končetin a vyhřezlých střev. Brutální násilí ve své nejryzejší podobě. Což v kombinaci s dětskými postavami a především jejich tělíčky budí emoce. Líbí se mi to primitivní zlo, které nemá opodstatnění či zvláštní důvod ničit. Prostě jen existuje.

Jako dítě devadesátek jsem si navíc užívala odkazy na Bravíčko, Stopy hrůzy, Kelly Family, Lunetic. Zavzpomínala si na hru Prehistoric, modurit a dobu bez mobilů a obav rodičů, kde se celý den touláme. Nostalgie v kombinaci s ponurou atmosférou omšelé fabriky mi navodila zvláštní stav a čtení mě bavilo.

Postavy se zde střídají, žádná nehraje hlavní housle a každá je postradatelná, to byla příjemná změna. Co mě ale zamrzelo, je upozadění popisu onoho zla, i když nejspíše to byl záměr zachovat mu špetku tajemnosti, aby byl čtenář nucen si některé věci domýšlet. Rovněž bych ocenila trochu obšírnější závěr, přišel mi krapet useknutý a uspěchaný. Konečný happy end ale všechny tyto chybky vymazal a mně zbyla jen husí kůže.

Hodnotím 4/5 a bez obav mohu doporučit všem fanouškům stálým, ale i budoucím, Nakladatelství Golden Dog, kterému také děkuji za poskytnutí knihy.

6 13.09.2023

(SPOILER) ,,'Pozdrav se s matkou představenou', řekla Marciana a vyhrnula si hábit do pasu. Než stačil promluvit, přehodila nohu přes jeho trup, jako se nasedá na jízdní kolo, donutila ho znovu si lehnout, zadkem mu zatížila prsa a stehny sevřela krk. Byl to její způsb. Posunula se dopředu a zarostlým rozkrokem mu ucpala pusu. Zasmál se do dutiny, do její známé vůně a vlhkosti a začal ji obodávat jazykem.,,

Absolutně nemám ponětí, co jsem to včera četla. Zločinec S., který za sebou zanechává jen zkázu, se dostane do kláštera, kde ho přivítají velice zajímavé jeptišky. Začíná se těžko uvěřitelný bizár, kdy absurdno střídá nesmyslné chování postav.

Ve výsledku mě ale kniha chytla, fascinovala a vlastně ani netuším, co si myslet a zda tento formát byl autorův záměr, či nějaký omyl? Tipuji to na záměr, protože děj je svižný, jazyk květnatý, až knižní a pak bum! Do toho primitivní, hnus nahánějící erotické scény, které by však vzrušily leda prvotřídního úchyla.

Těžko se mi hodnotí hvězdičkami, protože na jednu stranu mě dílko zaujalo a rozhodně mi (asi bohužel) zůstane v hlavě ještě nějaký čas, ale na druhou stranu je chování postav tak pitomé a nelogické...

Bůh je mrtev, ať žije bůh... Knížečku lze pojmout jako erotický horor, či výsměch víře, nebo prostě jako obyčejný brak. Je na čtenáři, jak se rozhodne. Za mě 2/5 a jsem ráda, že jsem na knihu narazila díky recenzi.

6 10.08.2023

(SPOILER) Antologie odvážný projekt, na jehož začátku stojí hrstka spisovatelů snažících se ukojit náročného čtenáře a na konci nepředvídatelný výsledek. Baví čtenáře povídky? Inu, za sebe mohu říct, že neskutečně moc! A Jiný kraj se od ostatních odlišuje svojí svérázností, originalitou, spojením závažných témat s fikcí a naprostou odlišností každé jedné povídky.

První polovina knihy je jedna pecka za druhou, v té druhé bych měla výhrady. Povídka Trable s kuřaty se mi jako jediná vůbec nelíbila. Povídka Kra měla skvělý potenciál, byla lehce feministického rázu a představit si chlapy jako podřadnou rasu mě bavilo. Jenže pak to sklouzlo k chaotičnosti a příběh mi přišel nedotažený. Toť mé výhrady a nadále jsem byla už jen nadšena!

Dcery neptuna, Synové Amfitríty boží, představa jak si mořskej paňák (jak nazvat samce od mořské panny?) odloží trojzubec a jde trhat chaluhy v podlaze? Zakomponování problematiky s odpadem bylo nejen originální, ale vlastně i dost poučné a aktuální. Konec jsem jednoduše nečekala, skoro mi zaskočilo plastové brčko v krku. Sloňa? Geniální povídka, především z pohledu odrazu dnešního světa influencerů. Povrchnosti, pýchy a falše.

Čas květů tak to byl bizár! Tuto povídku jsem chtěla odložit, lámalo mi to jazyk stejně jako bodalo oči. Ještě, že jsem tak neučinila! Další geniální dílko, skrývající hlubokou myšlenku. Povídka Sen o poupatech a trní je osvěžující adaptací na Šípkovou Růženku. Akorát že vůbec . Dar boha vyhnanců jako kočičí máma tuto povídku nemohu nezmínit, to závěrečné dilema bylo kulervoucí. Ještě, že žádný nemám.

A to nejlepší naposled. Rohy. Tahle povídka mě neskutečně bavila, a ačkoliv i ostatní jsou skvělé, u téhle jediné jsem si přála pokračování. Úchvatný příběh o fanatismu, předpojatosti, ale především zradě a zoufalství. Nuže, popsala jsem asi polovinu povídek, takže rozhodně je toho spousta a kniha má čím zaujmout, především svojí pestrostí, kombinací žánrů, zajímavou interpretací aktuálních problémů společnosti, ale hlavně jinakostí a originalitou. Hodnotím 4/5 a určitě doporučuji ke čtení.

Děkuji Tereze Kadečkové za poskytnutí knihy.

6 01.08.2023

Její poslední výdech - musím říct, že po dlouhé době thriller, co mě opravdu bavil!

Když je nalezena první mrtvá žena, nahá a svázaná do kozelce, je vytvořen speciální tým. Jak vražd přibývá, stupňuje se nátlak na policii a hlavní vyšetřovatelku Tracy. Ta navíc sama potřebuje ochranu, evidentně jí kdosi sleduje...

Líbil se mi stupňující příběh, frustrace policie ze stále se zkracujících intervalů mezi vraždami. Objevila se zde i policejní brutalita, podsouvání důkazů či dotěrný novinářský hmyz mařící probíhající vyšetřování. Od začátku sledujeme pohled vraha, což jsem ocenila, že se s ním seznamujeme hned od začátku a přesto jsem až do konce neměla páru, kdo to byl.

Jde o druhý díl s vyšetřovatelkou Tracy Crosswhite, první jsem nečetla a dá se bez toho obejít, ale bohužel se objevují dost často zmínky či odkazy na první díl, takže mě to rušilo, protože mi občas unikla nějaká souvislost.

Každopádně tohle jsem potřebovala - oddychový thriller, s jasnou linkou, bez hektolitrů krve a se sympatickou hlavní hrdinkou, co není alkoholik, či totální labil. Proto dávám 4/5.

6 15.05.2023

"Uvědom si, že žádné druhé šance nejsou, chlape! Je jen to, co můžeš udělat ty, a nebo to, co můžou jiní lidi udělat tobě. Jsi Mozek, začni ho kurva používat! Žádný nový, lepší svět nepřijde, tohle je konec. Čas na zábavu..."
Tak se to přeci jen stalo. Lidi proti sobě šli atomovkou. Příběh se odehrává pár let po atomové spršce. Cappy unikne ruským nájezdníkům na Temelín a chce se jen dostat do Českých Budějovic. Cestou potká Sněžína a jeho dvě děti. A od té doby jde všechno do prdele...
Jde o brutální, surové postapo vypravování, vystihující samotnou podstatu lidství. A tou je, že nic takového jako lidství neexistuje. Je akorát zvěrstvo, páchané často prostě jen tak, protože MŮŽOU. Lidé se stávají nelidskými stvořeními, kterým je vše ukradené. Takzvaní tvorové doby poatomové...
Poslechla jsem si jako audioknihu, předčítá Jiří Wittek a dokázal se tak moc skvěle na příběh naladit, že se mi útroby svíraly hnusem a úzkostí při jeho prožívání všech těch zrůdných událostí. Dlouho mnou žádná (audio)kniha takhle emocionálně neotřásla. Celá událost vyjadřuje přesně tu obavu, co by se stalo, kdyby lidi přestal svazovat řád a pravidla? Inu, pak by opravdu platilo, že živí by záviděli mrtvým...
Jako rodačku z jižních Čech mě obzvláště bolelo číst o mých oblíbených místech jako o novodobé mučírně, či koncentračním táboře. Kniha ve mě zanechala kráter plný bolesti, pocit zmaru a bezcenosti. Protože kdo by chtěl žít ve světě, kde kolem vládne smrt, veškeré hodnoty se vypařily a z lidí se stávají kanibalové jen tak? Autor nenechá člověka vydechnout a nenabídne ani špetičku naděje, ono posvětné světýlko na konci tunelu. Vytkla bych jedinou věc a to je událost posledních stránek, za mě zbytečně překombinované a bez této události by se kniha směle obešla. Hodnotím 4,5/5 a knihu si určitě koupím i v papírové podobě..
Na popud knihy vznikla skladba Dým a prach od kapely Hand Grenade, která mi na konci knihy totálně sebrala vítr z plachet...

6 16.04.2023

"Ležela tam spoutaná a roztažená. Připravená pro mě. Vzhlédla ke mně s očima plnýma slz, vzteku a strachu, a já měl co dělat, abych dokázal odejít.

V tu chvíli mě totiž lákalo rozbrečet ji víc.

Ublížit jí víc.

Zlomit jí víc.

Namlouvám si, že ve skutečnosti jí ublížit nechci. Že Elsa je hluboko uvnitř výjimečná. Ale čím více se mi zarývá pod kůži, tím víc ji toužím zničit".



Znáte žánr Dark Bully Romance? Neměla jsem ponětí, že něco takového existuje a.... že se mi to bude líbit? V prvním díle jsem bojovala s neskutečnou šikanou a ponižováním Elsy. V tomhle díle jde autorka ještě dál - někdo by to nazval znásilňováním a týráním, ale prý se tomu říká právě dark bully romance.



Druhý díl je ještě krutější, ještě vášnivější a ještě zvrácenější. Elsa začíná zjišťovavat, že noční můry jsou vzpomínky na již vymazanou minulost. Že NE pro Aidena neznamená ne. "Aiden žádné srdce nemá. Můžu být naivní blázen a snažit se ho najít, ale jeho nitro je plné ostnatých drátů". Postavy zde rozhodně nejsou ploché, ale naopak výrazné, překypující emocemi a rozervaností nitra. Zapomeňte na pohádky o princi na bílém koni. Zapomeňte na dogmata o lásce. A především zapomeňte na šťastné konce....



Aiden je totální sociopat se zcela pokřiveným charakterem a bez jakýchkoliv zábran. Musela jsem se oprostit od myšlenek že takhle by to být nemělo, protože jinak bych knihu musela odložit. Autorka sama upozorňuje hned na začátku, že to není romantický příběh a není vhodný pro každého. Elsa mi přirostla k srdci, rozhodně knihu nemohu označit jako klasický erotický brak, protože příběh o mocnářských elitách na pozadí a jejich temných hrách, co ubližují a zabíjí, mě pohltil. Dávám 4/5.

6 13.04.2023

Lhářka, nebo mluví pravdu? Vraždila z utrpení, nebo pro vraždu samotnou? Geniální či obyčejná? Submisivní nebo jen ustrašená? Herečka nebo nebohá žena?

Alexandra se doznala ke 168 vraždám. Je vůbec v lidských silách zabít tolik lidí? Kolik nenávisti a zloby v sobě musí mít tato žena, jejíž rty jsou neustále zkroucené do posměšného úsměvu?

Kniha začíná popravou vražedkyně Alexandry. Pocítíte lehké zadostiučinění, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Další kapitoly jsou pohledem zpět, kdy Alexandra mluví s doktorem Robertem a vzpomíná na jednotlivé vraždy. Popisky vražd jsou detailní. Možná až příliš detailní. Ale právě tyto popisky vylučují, že by si vše vymyslela. Jenže během čtení si s vámi autor hraje a přemýšlíte, zda byl při psaní pouze nepozorný, nebo jsou jednotlivé odchylky ve vyprávění odhalením něčeho mnohem většího.

Během vyprávění Alexandřina života se dostáváte do chvíle, kdy s ní začnete soucítit. Do chvíle, kdy si říkáte, že tohle přeci nemohla udělat. Do chvíle, kdy začnete přemýšlet, kolik zla a bolesti může jeden unést. A kolik zla a bolesti může další dát

Příběh jsem si poslechla jako audioknihu a něco vám svěřím paní Jitka Kahounová, která předčítá Alexandru, popisuje jednotlivé vraždy a myšlenky Alexandry tak věrně a lhostejně, že jsem měla chuť rozšlapat telefon! Kniha samotná má 150 stran a mě nepřestává fascinovat, jak se dá tak spletitý, komplexní a neuvěřitelný příběh nacpat do těch pár stránek. Konec? Nečekáte. Ne, ani vy, kdo víte kdo je vrah na prvních 10 stránkách detektivky! Ani vy ne. Knize nelze dát méně než 5/5 a doporučit všem přečíst, či ještě lépe poslechnout.

6 18.03.2023

"Jsem troska. Bojím se lidí. Bojím se všeho. Šumění sprchy ve mně vyvolává pocit na zvracení. Když někomu upadne příbor, instinktivně se sehnu, protože očekávám ránu. Jsem alkoholik. Umím se sotva podepsat a zvládnu přečíst pouze své jméno. Mám noční můry, ze kterých se občas počůrám....."

Marcus měl krásné a spokojené dětství. Avšak pouze prvních šest let života. Poté, co odvezou jeho maminku do nemocnice ji už neuvidí. A poté, když si pro něj přijdou přísně a slizce vyhlížející lidé, už ani tatínka a sestry neuvidí.... Otec ho v dobré víře nechá umístit do sirotčince. Zlé věci se začnou dít již cestou do místa umístění. Je to ale nic v porovnáním s "péčí" jeptišek, které zdejší ústav vedou.....

"Vypnul jsem záda, jak jen to šlo, a tlačil ramena dolů, protože jsem se bál, že mi zase budou ubližovat. Začaly mi téct slzy, nemohl jsem tomu vůbec zabránit. Jeptišky by přece měly být hodné, modlit se a starat o nemocné a nemohoucí...." Oceňuji především věrohodné vyprávění ze strany malého kluka, který věci chápe a popisuje zcela odlišně od dospělého člověka.

Po dočtení knihy vám jeptiška z hororu Sestra bude připadat jako milá sousedka, oproti bestiím, které vedou ústav. Je to již několikátá kniha z edice Zrnka temnoty, ale zatím nejhorší po emoční stránce. Není tak brutální jako jiné, ale přesto se vám chce brečet. Žádné dítě by nemělo trpět. A už vůbec ne bezdůvodně. Autorka dokázala na pár desítkách stránek rozvířit neskutečnou paletu emocí, od lítosti až po čistou nenávist. Zároveň to není zcela temné dílo, moc děkuji za střípečky naděje a občasného probliknutí světýlka na konci tunelu....

Co na této knížečce o 114 bylo zcela nejhorší? Fakt, že byla sepsána podle skutečných událostí! Zjistíte, že nejvíce hororové a děsivé nejsou příběhy s nadpřirozenem, ale jsou to právě ty s lidskými monstry.... Představa, že to, co si prožil hlavní hrdina si prožily desítky a stovky dětí během let 1936-1959 v kanadských sirotčincích přinutí člověka zamyslet se nad zvráceností světa a utrpením, které pro některé tento svět představuje.... Opravdu doporučuji k přečtení, protože jsem nadšena z konceptu krátkého čtení a přitom takové propracovanosti a rozmanitosti příběhu. Dávám tedy 4,5.

6 17.03.2023

Kaštánek mě pěkně potrápil. Četla jsem ho 12 dní a mezitím stihla dvě jiné knihy. První stránky mě nadchly, říkala jsem si - to je pecka. Jenže pak jsem se nedočkavě podívala na seriál. A pak už mě kniha vůbec nebavila a protože jsem znala vraha, vrhla jsem se na hledání faktických chyb, nesrovnalostí, nereálností apod.
Moje první severská detektivka byla od Nesba Sněhulák a zařekla jsem se, že dalšího uspávače hadů nechci. Ale Kaštánek se ke mně dostal díky štafetě a nakonec jsem ráda, zase nová zkušenost a zjištění, že severské detektivky asi nejsou pro mě. Prostě nemám nervy čekat půl století, než se něco stane. Nebavila mě ani ta politická omáčka okolo.
Přijde mi, že detektivové v těchto knihách jsou přijati POUZE, když jsou alkoholici, magoři, nebo mají totálně tragický osud... A všimli jste si, že v knize snad pořád prší? Ani neustálé skákání v přítomném a minulém čase v jednom odstavci nepomohlo naladit se na příběh.
No a nakonec tu máme vraha - téměř poloboha, který je neskutečně geniální, až to nepůsobí reálně. Vyšetřovatelé nevolají posily, protože to přeci zvládnou sami, některé situace jak vystřižené ze science fiction

6 25.02.2023

Nerada podléhám davovému nadšení, často jsem u bestsellerů zklamaná. Ale u knihy Drahá Avo je tomu přesně naopak. "Jizvy jsou jako vyznamenání a ty nejstatečnější srdce jich mají nejvíc". A jizev, nejen duševních, mají hlavní hrdinové Ava a Knox více, než by bylo na tak mladé životy zdrávo...
️Ava byla znásilněna některým ze svých spolužáků. Byl to právě Knox? Nebo jeho bratr na drogách? Nebo snad její ex? Po skoro roce od incidentu se vrací na školu, odhodlaná se domoci spravedlnosti a zjistit, kdo jí tak ublížil. Její postupné sbližování s Knoxem vám vyvolá motýlky v břiše, budete se usmívat jako blbeček a vzpomínat na vlastní jiskření na střední, či vysoké .
️Ta chemie mezi nimi funguje prostě dokonale, zraňující události obou dvou postupně vyplouvají na povrch a je mi totálně jedno, že je mi 30 a jsem už třetinu života vdaná, i tak jsem knihu zhltla během včerejšího odpoledne a večera! Kniha rozhodně není pouze romantický brak, protože některé z událostí by se dospívajícím ani dětem dít němely a co oceňuji, je skvělé zpracování tématu viktimizace oběti znásilnění.
️Sarkasmus, ironie a škádlení jeden druhého okoření celý příběh. "Knox: Budu tě šoustat tak dlouho, až uvidíš hvězdy, Tulipánku. Ava: Vždycky jsem chtěla vidět vesmír zblízka".
️Zkrátka TOP STROP a já doporučuji ke čtení. Jen mě mrzelo, že konec byl uchvátaný a smrknutý na pár stránek, že Dane nedostal více prostoru a nakonec obálka - ta je totálně příšerná, jak nějaký laciný erotický román.

6 06.02.2023

Už jen obálka a začátek knihy vás nutně musí uchvátit. Kobaltově modrá (jak ji popisuje autorka) je úžasně chladivá, ale zároveň pohladí na duši.
Hlavní hrdinka Henika se nesnaží zachránit svět, ve kterém vládnou líté boje. Snaží se jen pomoci tak, jak to slíbila stařence, jež jí propůjčila svou moc. Mnohdy je pro ni těžké rozklíčovat složité duše lidí, když pozbyla většinu své kouzelné moci. Moc chválím návaznost děje. Na začátku mi to lehce vadilo, když na půl stránce byl popis kohosi a čehosi. Jenže pak vše do sebe zapadne jak puzzle a vy jste spokojeni jak miminko přisáté k matčině prsu :)

6 25.10.2022