PomněnkaPrvní komentáře u knih

Hodnotím jako nejslabší z knih, co jsem od těchto autorek četla. Rozjezd knihy zajímavý, má spád, vtip i napětí. Jakmile se dostanou do Francie, je to obrovská nuda, plytké popisy jejích toulek po Paříži (aniž by se ale čtenář něco zajímavého z daného místa dověděl). Příběh je nemastný, neslaný, místy až smutný (že by proto, že místo romanci spíše připomíná realitu všedních dní se zaměstnaným mužem?). Jen by mě zajímalo, když on je od nevidím do nevidím v práci a ona celé dny trajdá po Paříži, jak to, že mají v bytě stále naleštěná okna, nikde neleží vrstvy prachu, Anselmovo oblečení je stále nažehlené a jejich ložní povlečení voňavé.

Při čtení povídky Výchova lady Lucindy jsem měla vážné obavy, jak moc utrpí moje inteligence. Opravdu utrpení.
Druhá povídka se celkem dala, styl psaní čitelnější, příběh jednoduchý, ale zajímavý, ale ten konec tak zrychleně useknutý, že se mi to nelíbilo.
Třetí povídka od They Devine je pro mě zcela nečitelná. Už jsem dál nesnesla víc hrdinčiného přemítání a rozjímání a přemýšlení a plánování a uvědomování si.... nuda a bláboly, nedočetla jsem.
Výborná je povídka Muž a žena od Robin Schone. Je nutné tuto povídku číst až po knize (úžasné knize!) Učitel lásky, na kterou povídka Muž a žena navazuje. Bez toho, aniž byste předtím znaly Muhameda, asi tuto povídku správně nepochopíte ani nevychutnáte. Jsem ráda, že tato povídka vznikla a že jsem se mohla dozvědět, jak to bylo s Muhamedem dál. Paní Schone opravdu umí psát. A divím se, že se tři předchozí autorky nebály dát svá dílka do jedné knihy s Robin Schone, protože vedle její povídky jsou ty jejich podle mého mínění ostuda a ukázka, když to někdo s perem neumí.

Druhý díl série Vallerandovi, osobně se mi líbil o něco víc. Našla jsem zde víc humoru a oproti prvnímu dílu zde byly i vyloženě romantické scény, místy i dojetí. Knížka se četla sama, ale tak nějak jsem pořád věděla, jak to bude zhruba pokračovat a jak to (pochopitelně) dopadne. Ale popis napětí se autorce také podařil, to jsem se nemohla od knížky odtrhnout a hltala řádky. Pěkné čtení, jako oddechovku doporučuji, ale musím říct, že paní Kleypas umí líp.

Děj knihy je docela zajímavý, autorka ho oživila ochočenou kunou, kterou nosí Severin stále u sebe. Postava Hastings je sympatická, líbil se mi její inteligentní smysl pro humor. Ale příběh je nedotažený, není vysvětlena Severinova nenávist k ženám, není vysvětleno šílenství jeho matky, není vysvětleno, co se stalo s bláznivou chůvou... Autorka mě nezklamala a také v této knize (jakožto ve všech jejích knihách) postavy rády hledí mezi uši svého koně ;) Co bylo ale katastrofální, to byl překlad. Jedná se o pátou knihu v sérii, u překladů se vystřídalo vícero lidí, ale překlad paní Pacnerové byl téměř nečitelný. Dobrou polovinu knihy jsem se musela pozastavovat skoro u každé věty. Na její "arci" a "nikoliv" jsem si nakonec zvykla, takže mě to už ke konci knihy ani moc nerozčilovalo. Ale způsob komunikace postav, užívání převážně vět jednoduchých... to opravdu kazilo zážitek ze čtení.

Knížka se mi líbila, děj byl záživný, místy i vtipný. Hlavní hrdinka Frances je neohrožená a vzpurná, ale také krásná a inteligentní. A toto všechno se snaží (úspěšně) zamaskovat před Hawkem, který je nucen vybrat si za manželku jednu ze tří sester. Hawk se z počátku chová jako hluvát, ale i tak si ho časem při čtení knížky docela oblíbíte. Už jsem to psala u jiných knih od této autorky, i v této knížce mi chybělo, že se autorka málo věnovala charakterům hlavních postav. A co mi ještě vrtá hlavou, nepochopila jsem název knihy - Kouzlo noci svatojánské - po přečtení knihy mi stále uniká, proč se to tak jmenuje.

Dvěma slovy: stupidní slátanina.
A teď více slovy. Doufám, že první zde uvedený komentář není pravdivý, protože toto byla opravdu ubohost, jakou jsem na poli červené knihovny ještě nezažila. Zápletky trapné a uměle vymyšlené, aby autorce seděly do krámu. Když je tam něco náhodou zajímavého, autorka to nedostatečně popíše. Trapné a bezduché jsou i dialogy hlavních hrdinů. A co se těchto hrdinů týče, ani s jedním se nemůžete ztotožnit. Douglas je sebestředný primitiv, který Vám rozhodně nebude imponovat. Chová se hnusně a neurvale a ačkoliv se na samém závěru knihy má změnit v milujícího a charakterního muže, nedá se to autorce uvěřit. Kdyby mně muž v každém druhém rozhovoru říkal: "Chápeš to? Řekni, že to chápeš!" A nebo "Rozumíš mi? Řekni, že mi rozumíš!" A já bych vždy musela poslušně odpovědět "Ano Douglasi, chápu to, ano, rozumím Ti, ano, je mi to jasné...". Ani s jedním z nich se nedá sypmatizovat. Jediný, kdo mě tam bavil, byl jejich majordomus, ten se autorce celkem povedl. Sečteno a podtrženo, mám dalších 7 knih této série a teď se bojím sáhnout po další (hlavním hrdinou má být Douglasův mladší bratr Ryder), jaké utrpení to zase bude. Doufala jsem třeba, že tuto nebetyčnou blbost autorka napsala kdysi hodně dávno třeba jako nějaký pokus o spisovatelství. Bohužel tomu tak není, nějaká dílka napsala už před Tajemnou nevěstou, takže ani toto ji nemůže omlouvat. Já většinou hvězdičky nedávám, přijde mi to dost těžké hodnotit podle hvězdiček, raději napíšu svůj názor. Ale nerozumím tomu, jak může vedle autorek, jako jsou Lisa Kleypas, Sabrina Jeffries, Shannon Drake, Johanna Lindsey a pod. dostat pět hvězdiček i Catherine Coulter, když číst jí napsané řádky bylo opravdu místy utrpením.

Pozor dámy, nečekejte romanci v pravém slova smyslu. V příběhu je tolik bolesti a smutných scén, že to rozhodně není oddechovka z červené knihovny. Nutno ale říct, že autorka píše tak citlivě, že i šíleně smutné scény zvládnete, ačkoliv pro slzy nebudete chvílemi vidět na písmenka. Ale trpí zde zejména děti, takže slabší povahy ať zváží, zda to chtějí číst (myslím, že ještě dlouho budu mít před očima scénu, jak šestiletý chlapeček drží za ruku dvouletou sestru a zcela opuštěni se v londýnském přístavu dívají za odplouvající lodí, která odváží jejich matku, jediného člověka, kterého na světě měli...)

To byla první knížka od této autorky a moc se mi líbila. Oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí a stateční, čtenář se občas zasměje. Nechybí romantika a najde se i pár milostných scén. A hlavně je knížka napínavá. Ta prchající scéna byla celkem dlouhá, ale tak napínavá a zábavná, že jsem nemohla jít spát. Rodina mě přesvědčovala, že budou prchat i ráno, ale já tu kapitolu prostě musela dočíst :)

Knížka má vše, co má červená knihovna mít. Napětí, romantiku i erotiku. Občas se i zasmějete. Daniel je velký sympaťák a po prvním díle se čtenář lehce ztotožní i s Helenou. V překladu mi ale vadilo, že byl Daniel často označován za "mladíka", když je to třicetiletý chlap jako hora, který převyšuje většinu mužů.

Člověk přečte hodně knížek, ale toto dílko Vám zůstane v paměti a navodí pocit klidu, když si ho vybavíte. Autor vypravuje tak, že to úplně vidíte před očima, ty hromádky žaludů, ty mladé stromky...

Pro mě nejlepší z třídílné série. Jedná se o klasický a v červené knihovně oblíbený scénář o napravení nenapravitelného zpustlíka :o) Oba hrdinové jsou sympatičtí, Christabel coby dcera vojáka je jiná, než na co jsme zvyklí u šlechtických dcerek. Místy se člověk i zasměje. Erotiky je tam hodně, skoro víc než romantiky ;) Ale když jsem četla o Tydlitákovi a Tydlitekovi, to jsem se nasmála. Co se názvu týče, vzpomínala jsem to už u druhého dílu - spíš pro tento třetí díl by se hodil název Princova milenka...

Je to milý a nenáročný příběh, opravdu odpočinková četba pro ženy. Líbí se mi občasné bezprostřední myšlenky hlavní hrdinky, např. když se dívá na svého vyvoleného a přemýšlí, jestli by jí někdy namasíroval nohy a jaká nádhera by to asi byla. Pak ji samozřejmě jako správnou dámu polije ruměnec ona se za svoje myšlenky zastydí. To mě pobavilo :o)

I já se musím přidat k negativním komentářům. Celý příběh je postavený na dost divné zápletce, takový arogantní floutek si chce vzít hlavní hrdinku, ačkoliv se právě potkali a vůbec se neznají. Když ho odmítne, unese ji a několik měsíců si ji drží jako sexuální zajatkyni. A autorka se marně snaží přesvědčit čtenáře, že v tomto prostředí a za těchto okolností k sobě dotyční zahoří láskou. To se opravdu nepovedlo.

Asi nejslabší příběh z Čekanek, ale jinak je celá série (a vlastně celá paní Kleypas) úžasná, je to moje srdcovka a na jednotlivé hrdinky a hrdiny rozhodně nezapomenu.

Sečteno a podtrženo, z komentářů zde vyplývá, že ženám byla hlavní hrdinka spíše nesympatická, mužům naopak. Ani já nevystoupím z řady, měla jsem k Emmi výhrady a moc sympatií si u mě nezískala. Kniha místy vtipná, oddechová, ale bez druhého dílu by byla nedokončená.

Tak toto bylo opravdu milé a duši hladící. Líbilo se mi, jak Mary Rose uvažuje. Harrison byl sympaťák. V knížce nechyběl humor a romantika. Anglická část byla popsána opravdu dobře, úplně jsem se vžívala do jejích pocitů. Takže jak jinak, těším se na další bratry :)

To bylo krásné. A milé čtení. Místy vtipné a romantické. A psáno je to záživně, jste prostě při čtení zvědaví, jak se to bude vyvíjet dál.

Víc se mi líbil první díl, byl také vtipný, ale ne až tak moc ztřeštěný jako toto. Ale opravdu se nasmějete nahlas.
Např. "Jade, proč je pod mojí postelí stříbro?"
"Zeptej se Sternse, to on ho tam dal."
:) Pirátský strýček je taky dobrá postava. No a samozřejmě majordomus, ten nemá chybu, pokud se jeho pán zpozdí k jídlu byť o minutu, sní mu jeho porci jídla :D

Jako oddechovka to bylo příjemné a nenáročné čtení. Vadilo mi ale a celou knížku jsem si všímala, že hlavní hrdinka ničím nevyniká, není ničím zajímavá, nic nedělá, pouze se strojí na plesy, prochází se v zahradách a snaží se ulovit manžela.

Buhužel musím říct velké NE. Za mě nudné, trapné. Na sílu se snažila natáhnout první díl, ale nepovedlo se.