petaSk komentáře u knih

Kdyby kniha nebyla vydána na Velký knižní čtvrtek, nevšimla bych si jí; obálka působí jak z červené knihovny. A Pařížský polibek do červené knihovny trochu patří. Je vidět, že knížku psala žena; kniha je nabitá emocemi, ve kterých se možná autorka možná až moc máchá na úkor děje, ale já si občas něco takového přečíst potřebuji. Spousta knih je v tomto ohledu až moc strohá a emoce ustupují před akcí. Je pravda, že z knihy dýchá Paříž plná umělců, kabaretů, nočních výletů a romantických přátelství, ale tato Paříž se mi zdá idealizovaná. Hrdinka se občas chová naivněji, než bych čekala oproti tomu, jak se dosud prezentovala, ale tato logika ustoupila potřebě jakéhosi červeno - knihovního zakončení, tak aby si některé čtenářky přišly na své. Schválně píšu čtenářky, protože ačkoliv kniha není z ranku prvoplánových romantických knih ani z druhu odstínů šedi, přesto právě důraz na emoce je to, co by mohlo mužských čtenářům činit problém. Ačkoliv toto není můj neoblíbenější žánr, kniha se mi líbila. Navíc mě donutila si vyhledat něco o umělcích jejichž jména byla v knize zmíněna a taky o Paříži konce 19. století.

1 24.10.2016

Nápad s převyprávěním pohádky o Marje Morevně se mi líbil. Pro modernizaci pohádek a dospělejší tón mám slabost. Nicméně Nesmrtelný příběh mě v druhé polovině ubíjel nepřehledností a takovou symbolikou, o které nevím, jestli ji vůbec chápe sama autorka. Děj je ubit přílišným melodramatem, díky kterému bohužel kniha spadá do teatrálnosti. V první polovině jsem měla dojem, že děj a hrdinka někam směřují, ve druhé polovině se autorka začala plácat stejně jako sama Marie Morevna. Každá kapitola knihy začíná na nových základech a my s hrdinkou se zmítáme v nostalgických vzpomínkách na staré časy odehrávající se většinou ještě v minulé kapitole. Půlka knihy na mě působila jako epilog.

1 19.10.2016

Musím říct, že jsem z knihy dost rozpačitá. Trvalo mi dlouho, než jsem se do ní začetla, ale od druhé poloviny to začalo odsýpat. Kniha má zajímavou zápletku a autor (nebo autoři) se snaží vykreslit charaktery postav do hloubky, a u některých postav se to i daří. Problém je, že postavy se často zachovají jinak, než by jejich dosavadní chování napovídalo. Přišlo mi to jako kdyby si autor řekl: "jo, tohle se mi líbí a navíc mi to vyřeší můj problém", autor se ale vůbec nezamýšlel, že to k postavě nepatří.
Další věcí jsou různé vycpávky, ala úvahy hrdiny nad historií morseovky ve vypjaté situaci. A těchto úvah nad nesmrtelností brouka je tam spousta. Děj to nikam neposouvá. Pokud chtěl autor zpomalit, prázdné filosofování mu v tom nepomohlo.
Dialogy a překvapení se povedlo.
Mínus taky za překlepy.

1 06.10.2016

Thrillery jsou jeden z mála žánrů, kde se mi více líbí filmy než knihy. A je to z toho důvodu, že hrdinové i děj jsou u těchto knih jako přes kopírák. U filmů je zde aspoň osobitost herců a atmosféra. Vdova mě ale mile překvapila. Možná je to tím, že je převážně vyprávěna z jiné pozice než detektiva nebo maniaka. Dlouhou dobu jsem nevěděla, co se z vdovy vyklube a kniha mě udržovala v napětí. Hvězdička dolů ale za mdlou katarzi a spád na konci.

2 04.10.2016

Nemůžu hodnotit upřímnost a duchovní zkušenost autora. Po literární stránce není Hadí žena vůbec dobře napsaná. A to je možná problém. Jelikož autor mi neuměl slovem předat duchovní aspekt knihy, působila nedůvěryhodně a naivně. Transformace Lary není uvěřitelná a já se pořád dozvídám, že nějaká postava má před sebou "silnou", a později i velmi "charismatickou" ženu a osobnost, ale nechápu proč (pokud pominu, že na čtyř stech stránkách prošla duchovním výcvikem), z popisu jejího chování a dialogů není o nic zvláštnější než každá druhá evropanka. Výcvik v Peru, ani zkoušky jsem nepochopila. Čím mají být tak přínosné? A jak to, že hrdinka například přešla přes vysoký most jí má pomoct v nalezení sebe sama a životě ve společnosti, která klade zkoušky jiného druhu?
Kniha je myšlena asi dobře, ale mně toho nedokázala předat skoro nic. Asi mi chybí vedení Kurandera :-)
Ale četla se dobře. Nenáročná četba, ale nijak oslňující.
BTW: Kariéra Kurandera je asi pro nepoctivce dobrý způsob jak někoho zneužít a možná i obrat o peníze.

1 08.09.2016

Byla jsem příjemně překvapená, že kniha shrnuje nejnovější prokázané poznatky ohledně zdravého životního stylu. Škoda, že nejde jen více do hloubky a pro mě to bylo spíše takové opakování základního. Nicméně pro lidi, kteří se výživou až tak nezaobírají, ale chtějí vědět, jak to funguje a proč, tak kniha je tím pravým. Přečteno za tři dny. Nyní předám své sestře, která knihu potřebuje jako sůl :-)
Jedinou slabinou jsou recepty: používání agávového sirupu a doslazování stévií a dalšími. Myslím, že lidé se dnes hlavně potřebují odnaučit závislosti na sladkém. Za sebe preferuji slazení základními potraviny, jako je ovoce. Avšak, i kdyby jediným zdrojem cukru byly pro lidi podobné recepty, byl by to pro jejich zdraví skvělý kro.

24.07.2016

Dávám tři hvězdičky, ale jen kvůli tomu, že podstatná část knihy shrnuje poruchy osobnosti, které autor probírá v samostatných knihách. Zde jsou však dávány do souvislosti se závislostí. Je tedy logické, že to autor rozebírá i zde. Bohužel na samotnou závislost už pak nezbývá tolik prostoru. Často se pracuje jen se závislostí na návykových látkách a ostatní se přeběhnou letem světem.

21.07.2016

Podle Zuzky už nějakou tu dobu cvičím, a tak jsem váhala, jestli mi bude kniha co k čemu. Nicméně jsem ráda, že jsem si ji koupila. Cviky v poslední části knihy jsou různě obtížné, pro mě mnohdy nové a o žádném nemůžu říct, že je v mém tréninku nepoužitelný. Nejsou okoukané a tělo dostává pěkně zabrat, k pár se ještě ale musím dopracovat.
Zuzka fičí na nějaké obdobě paleo stravy, jejímž zastáncem nejsem, ale i tak její recepty jsou i pro našince až na pár surovin (které se dají nahradit)v pohodě připravitelné. Protože ale obsahují minimum sacharidů, pro toho, kdo na paleo nejede, doporučuju kombinovat s jinými denními jídly nebo přidat přílohu.
Zuzka sice používá agáve sirup, který se už kvůli vysokému podílu fruktózy dnes nedoporučuje, ale lze nahradit jiným sladidlem, nebo ho vynechat.
K povídací části jsem se ještě nedostala, ale po zběžném prohlédnutí to bude hodně o tom jet s ní na stejné výživové i fitness vlně. Což u mně platí jen zčásti. Ohledně stravy, většina výživových směrů se stejně shoduje na používání celých potravin, spousty zeleniny a minimu jednoduchých sacharidů, takže pro nikoho, kdo se snaží zdravě jíst to nebude úplně mimo. Ráda si taky přečtu nějaký ten Zuzčin pohled na věc.

07.07.2016

Hezky zpracovaná kniha. I když vím, co dělat se stravou a jím zdravě, tak, cukr mi dělá problém. Tato kniha mě zase nakopla. Recepty obsahují suroviny, které už jsem stejně většinou měla doma a běžně z nich vařím. Drtivá většina z nich je sehnatelná v každé zdravé výživě nebo supermarketu. Nejsou nijak dražší než běžné suroviny, ale chápu, že pokud někdo fičí na nezdravé, typické české stravě nebo na zdravou stravu teprve najíždí, tak změnit obsah ledničky a spíže se mu může zdát ze začátku náročnější. Většinou ale autorka používá zeleninu, kterou by měl jíst každý, obilniny, oříšky, mouky, šunku, sýr, oleje, semínka, luštěniny, ale i maso, jogurty, vejce. Prostě jídlo, žádné polotovary. Dá se to srovnat s českými kuchařkami o zdravé výživě, Kuchařku ze Svatojánu nevyjímaje. Takové vaření podle Jamieho Olivera, Pohlreicha nebo Vaňka mi přijde finančně a časově mnohem náročnější.
Fotky k receptům jsou krásné a recepty dobré a mnohé z nich se dají i krabičkovat do práce.
První část knihy je takové to povídání a vysvětlování proč tato strava a tyto suroviny.
Jediné, co mě trochu zklamalo je, že v pár receptech autorka používá bílou mouku nebo i ovoce. Ovoce totiž radí v prvních osmi týdnech vynechat úplně a mouku napořád. Což trochu odporuje tomu, k čemu v knize nabádá.

3 07.07.2016

Přednášky Brené Brown na TED jsou lepší než tato kniha. Nepopírám přínosnost jejích výzkumů, i faktů v knize, ale způsob, jakým je podává je zase typicky americký. Spousta rodiny, lásky k nim, zážitků s přáteli a slov jako "milující manžel", "úžasná přítelkyně", "skvělé děti" a opakování. Pokud by kniha byla poloviční měla by stále co říct. Nicméně pomáhá s opět stejným problémem, se kterým se potýkáme všichni dokola: "sebepřijetí", prožívání vlastních emocí, zahození studu a přijetí vlastní zranitelnosti jako síly. Jsme lidé. Zranitelnost nás dělá lidmi.
Stojí za přečtení i přes moje výtky nahoře.
BTW: Od Brené Brown si stačí přečíst tuto knihu, Dary nedokonalosti jsou v podstatě o tomtéž.

3 07.07.2016

Autor knihy svým způsobem připomíná to, co většina psychologických knih i knih osobního rozvoje, a to upřímnost a otevřenost k sobě, ostatním a světu. To je v pořádku, protože mám za to, že kdyby tak každý žil, žádných knih by nebylo třeba, proto je nutné to vtloukat do hlavy mnoha způsoby. A kniha v tomto ohledu jen neopisuje a je na hony vzdálena způsobu psaní superlativních a "úžasných" věcí plných knih americkým autorů. Místy mi ale přišlo, že autor se snaží odlišit za každou cenu a to tím, že vás šokuje. Nevím, jestli je to vina překladu, ale když na každé stránce čtu slovo "sračka", už mi to nezní jako známka otevřenosti, ale jako snaha za každou cenu šokovat.
Autor sám přiznává, proč tuto knihu píše, ale nejen díky tomu mi přišel nadmíru protivný a arogantní. Často nám předhazuje svůj jediný správný názor. A i když pak dodává, že je to jen jeho názor, tak mi to přijde jen jako zahlazení představy o vlastní neomylnosti.
A pak tady jsou extrémní a pro mě zbytečné nebo destruktivní případy naprosté upřímnosti. Například se přiznávat rodičům, že jsem si v pubertě bez dovolení půjčila auto (proč?), nebo partnerovi, kolikrát a s kým jsem mu byla nevěrná, co jsme spolu dělali, co jsme si říkali a jak se mi to líbilo. A pokud si to partner neumí do detailu představit, tak jsem mu toho neřekla dost a nebyla jsem dostatečně upřímná. To je podle autora nutné, abychom se zbavili vlastní úzkosti a deprese. Já to spíše pokládám za výsměch podváděnému partnerovi. Ale pokud to neuděláte, vyhodí vás z terapie.
To jsou extrémní příklady z knihy, ale pokud pominu toto, autor má pravdu v tom, že mnohdy se schováváme za vlastní přetvářku a lži a jsme příliš zbabělí na to, abychom si otevřeně promluvili o nepříjemných věcech s člověkem, kterého se to týká, a jen to řešíme se všemi okolo.

4 07.07.2016

Chmátnutí na dno lidské morálky jsem v knize nezaznamenala, jak slibuje anotace, ač se o to autorka zřejmě snažila. K tomu jí měl možná pomoct nekompromisní styl psaní, ale právě díky němu mi příběh přišel letem světem, aniž bych se nad postavami více zamýšlela. Mám nastíněnou situaci, vím, co postavy chtějí, tak mi přijde jejich chování pochopitelné. Autorčin styl mi nedává možnost uvažovat jinak. Do žádné z postav jsem se neponořila, byly vykresleny jednorozměrně, jak autorka potřebovala, kam nás chtěla vést. Pro mě byla kniha osvěžující, ale nedává moc mi nedala.

28.05.2016

Kniha není klasickým románem. Chybí zde zápletka i přímé dialogy. Je to spíše autobiografie propojená s úvahou nad literaturou, postavením žen, náboženstvím a politikou. Feminismus mi nevadí, podle mě, je ho pořád třeba, a pokud je autorka feministka, lze čekat, že i kniha k němu bude mít blízko.
Vadí mi spíše autorčina netolerance k ostatním. Sice sama tvrdí, že každého je třeba brát takového, jaký je, ale v knize několikrát odsoudila někoho jen za odlišný názor. Například, když jí samotné ženská nahota ve Hře o trůny připadá jako znak ženské svobody, ale jiný v ní vidí redukování žen na tělo, označí ho autorka za hlupáka.
Stejně tak generalizování je autorčinou slabostí, například v části, kdy všechny obyvatelé dvou okrsků, mezi nimiž jsou i její kamarádi, označí za snoby. Chybí mi zde kritické myšlení a zvažování různých možností. Autorka je hnána "spravedlivým hněvem", který smete jakoukoliv alternativu jiného pohledu na věc. Ona je Francouzka a patriotka, zatímco ostatní Francouzi jsou hlupáci, co si své země neváží. Z knihy mi vyplývá, že její pravda je ta jediná možná, jinak se jí kliďte z cesty, protože dostanete pěstí.
Líbí se mi ale, jak popisuje život v Iranu, což je země nám vzdálená. Moje nejoblíbenější části však byly ty o literatuře, která v knize hraje druhou hlavní roli. Odkazy na různé autory a pohled autorky, který mě nikdy nenapadl. Obdivuje kurtizány za jejich sílu a svobodu, ale její obdiv nikdo nechápe. Všude hledá osvobození žen, aniž by při tom shazovala muže.
Její patriotismus k adoptivní zemi Francii nutí se zamyslet, stejně jako přijímání zodpovědnosti za své chování. Líbila se mi věta, kdy autorka říká, že to jak se chováme nevrhá špatné světlo jen na nás, ale i na celou skupinu (muslimové, Romové, Iranci...), což je sice postoj východních kultur, ale já v něm vidím hodně pravdy.
Knihu doporučuji, jelikož přibližuje život v jiné zemi, mezi muslimy imigranty na západě, a otevírá mysl směrem, kam jsem se ještě nedívala.
Postřeh na závěr: V minulém století bylo nošení kalhot známkou ženské emancipace. Autorka dnes za ženskou emancipaci bojuje nošením sukní. Nošením džínů se pro ni stalo uniformitou, která se snaží potlačit ženskost. Ženy často nechtějí nosit sukně, aby nevypadaly moc žensky, což je škoda.

2 15.05.2016

Začalo to jako slibný politický thriller, skončilo jako nevydařená červená knihovna. Pan K. je borec. Je to stárnoucí zaměstnanec zpravodajské služby a cynik s nadhledem obklopen blbci, konzumenty a lidmi, co si na něco hrají. Je mu šedesát, ale balí ho ženy každého věku, ačkoliv on má pro ně jen pohrdání. Zatímco se Evropa ocitá v chaosu, on je v klidu se svým psem a rybařením, jen zima je trochu nepříjemná, ale to ho nerozhází. A ačkoliv si to evropané nezaslouží a protože nemá co lepšího na práci, tak se nás rozhodne zachránit a odjede do USA. USA je stejně prázdná a hloupá jako Evropa. A ačkoliv je pan K. uzavřený muž s nadhledem a lidé ho označují za nebezpečného a odmítají ho, ti samí lidé se mu v dlouhých monolozích svěřují se svými životními příběhy a svěřují mu svůj osud. Pan K. je celou knihu bez větších emocí, pokud nepočítáme nudu a marnost, se kterou všechno kolem sebe komentuje. Nakonec svůj životní příběh vyklopí v pajzlu prvnímu štamgastovi pomocí dlouhého monologu. Pan K. je mi pořád ukradený. Hrdina se ocitá v Izraeli, který není lepší než Evropa a USA. Nakonec se dozvídáme, že pan K. touží po lásce.
Krize v Evropě je vyřešena bez jeho většího přičinění, i když si máme myslet něco jiného.
Špióni, vraždy, politikaření jsou v této knize jen kulisy. Příběh je spíše pohrdlivým komentářem hlavního hrdiny na vše kolem. A protože je tak moudrý, za odměnu dostane krásnou a inteligentní dívku o dvě generace mladší, která se do něj bezhlavě zamiluje během první hodiny.
Motivace hlavního hrdiny je mizivá. Román je nekonzistentní a neví, o čem vlastně má být a na co se zaměřit. Panu K. jeho snahu zachránit Evropu nevěřím. Během celého čtení mi nebylo dovoleno hrdinu poznat, protože na vše reagoval stejným způsobem. Chyběla mi i další výrazná postava, díky které by bylo možné pana K. lépe pochopit. Všechno to byly jen nevýrazné vedlejší figurky, které ho nijak neovlivnily. Objevily se a byly odhozeny jako nepotřebná veteš.
Reakce lidí na pana K., i jeho románek nejsou problémem. Problémem je, že vzhledem k tomu, jak autor líčí chování a popis hlavního hrdiny, jsou tyto reakce nevěrohodné.
Vyplněná předpověď blízké budoucnosti nevypovídá nic o dobré knize, ale spíše o přehledu o situaci v EU.

4 10.05.2016

Kniha o populárním a inspirativní vynálezci, který je z ranku arogantních géniů, je psaná typicky americkým způsobem podporujícím americký sen. Ačkoliv se autor snaží svůj obdiv k Muskovi vyvažovat názory jeho zaměstnanců a občas kontroverzními Muskovými rozhodnutími, ve skutečnosti tyto skutečnosti udává tak uhlazujícím způsobem, že se zdá, že toto chování spíše omlouvá a dokazuje, že je nutné. Zřejmě je ale nutné pro Muska, což Vance nepopírá. Muskovu biografii podává opatrně a trochu podlézavě bez většího odstupu a kritiky. A je to škoda, protože Musk, ačkoliv na jednu stranu kretén, je oním vizionářem, který věří ve svůj sen a uskutečňuje ho. A třebaže kniha mohla být napsána objektivněji, podává dobrý obraz o Tesle, SpaceX a v menší míře o SolarCity. Bohužel o Muskově soukromém životě se toho až na pár odstavců mnoho nedovíme. Kniha tudíž nabízí obraz nekompromisního zakladatele společnosti a téměř vůbec jako manžela, otce a syna. V konečném důsledku ale kniha způsobuje to, že ačkoliv je Musk nesympatický, budete ho obdivovat za popisovanou houževnatost, sílu vize a touhu změnit svět, které podporuje činy a budete jeho aktivity bedlivěji sledovat.

3 01.05.2016

Kniha mě začala bavit až od poslední třetiny. Do té doby mi příběh přišel jen jako slepá oslava hlavní hrdinky. Nejde o to, že mi byla nesympatická, ale skrz oči a chování lidí a hlavně mužů kolem ní byla pořád popisována jako femme fatalle a válečná hrdinka k tomu, ale autor mi nedávala žádný důvod tomu věřit, jen jsem to musela vzít jako fakt, protože to říká. Sice se zde autor pořád vrací k válečným traumatům Marian, ale je to spíše povrchní tlachání než zprostředkování jejího nitra, jako kdyby se sám nedokázal do své hlavní postavy dostat a pochopit ji. Mám pocit, že autor byl oním zamilovaným dospívajícím chlapcem, který ženu vidí idealizovaně a nepotřebuje vědět nic hlubšího. Toto může být dostačující pro chlapce, ale ne pro čtenáře. Navíc jsem značnou část knihy měla dojem, že se přešlapuje na místě a nerozvíjí se žádná zápletka, až ke konci začalo o něco jít. Také se zde hrdinka neustále zmiňuje o zradě svoji i cizí, což buď nebylo v celé knize vysvětleno nebo to nehrálo žádnou větší roli.

8 24.04.2016

Ze začátku mě kniha chytla a 200 stran jsem přečetla rychle, ale pak se příběh začal vléct a postavy mi začaly připadat čím dál protivnější. Detektiv je nesympatický chlap, který asi musel přicestovat ze středověku. Nedokážu si totiž vysvětlit, proč se čtyřicetiletý chlap diví, že někdo pracuje s notebookem, nosí piercing nebo jezdí na motorce. Jeho postava neustále pronáší soudy a okamžitě pozná, že je někdo idiot a hlupák, aniž pořádně víme proč. Prostě musíme detektivu Servazovi věřit. Navíc pronáší latinské citáty a občas si zakleje "kurva", což je u jeho postavy jako pěst na oko. Navíc se pak diví, jak jeho dcera mluví, když řekne "do prdele". Ostatní postavy jsou ploché a černobílé a ty kladné jsou většinou "morálně na výši". Kniha mi přijde hodně prvoplánová. Jde vidět, že se autor snaží do příběhu nacpat informace, které nastudoval o ústavu apod., ale mnoho prvků je v příběhu zbytečných - ústav, linka s Margot. Navíc, když už asi posté jsem narazila na větu "stoupal v něm hněv", tak to začalo působit trochu směšně. Pokud autor přestane sázet na jistotu, snad napíše lepší knihu.

6 10.04.2016

Kniha je dobře napsaná a velice čtivá. Pokud by se ale příběh měl týkat heterosexuální dvojice, působil by zbytečně a fádně. Jelikož právě popis rozvíjejícího se vztahu a posedlosti ženy jinou ženou je něco, s čím se jen tak nesetkáme.
http://blutext.blogspot.cz/2016/02/carol-patricia-highsmith.html

2 07.02.2016

Dobře vysoustružený thriller, který ale brzy zapadne do mé paměti jako ostatní jemu podobné.

3 31.01.2016

Další variace na okno do dvora. Rozuzlení se dalo odhadnout už od poloviny knihy, ale to nevadí. Co mně ale vadilo, byla hlavní hrdinka. Ačkoliv je znásilnění traumatizující událost, autorka z ní dělá zbytečnou hysterku, která každou chvíli vykřikuje a nadskakuje. Což sice tak může být, ale autorka na to pořád nemusí upozorňovat, stejně jako na levné vsuvky typu "muž střední výšky a váhy" a "řekni, že mě miluješ". A ačkoliv je hrdinka popisovaná jako inteligentní žena a je stále zdůrazňováno, jak samostatná byla před událostí,působí spíše jako naivní puberťačka.
Děj se navíc táhne a konec zase uspěchaný, jako kdyby se autorka probrala ze snění a uvědomila si, že ještě něco musí dořešit.

2 26.01.2016