Peršanka komentáře u knih
Dobře odvyprávěné. Jen ti psi komisařky Katie jsou chudáci...
Zasněné, trochu nesouvislé a bez pevných kontur. Některé postřehy a myšlenky jsem uvítala. Až na ten milostný příběh... spíš přání než možnost. Že by se našel charakterní, prostý a zajímavý venkovan, kterému padne do oka žena o šestnáct let starší? K tomu jsem skeptická.
Velké rozpaky a zklamání. Můžu si odškrtnout dalšího Kinga, ale to je tak všechno.
Bezva reportáž z pobytu za zdí. To děvče mi mluví z duše.
Ke skvělé zábavě trocha poučení. O špuntech a kam se dají zasunout... :))). Asi to přečtu ještě jednou, protože samou zvědavostí nestíhám procítit osudy želatinových medvídků a dalších cukrátek. Výborný překlad!
Prosimvás, nečtěte to a nekazte si vkus. Joël vyrobil jedovatý koktejl. Přísady: Dickens, King, kecy, klišé, Jirásek, kýč, tuny zbytečných vět, Robotham, Flynn... Jediné se mu podařilo, dokonale ztrapnit všechny, kdo ho nějak chválí.
Po zkušenostech s detektivem Hodgesem jsem se bála dalšího zklamání. Naopak! Jen člověk zralý, zkušený, s nadhledem, sebereflexí a... (doplňte si další plusy) může podat čtenáři tolik námětů k zamyšlení a prozkoumání. Poslední povídka na mě působila jako trochu předčasné Kingovo rozloučení se životem.
A u nás je to stejné. Kdo vydrží do konce, možná bude na lékaře hledět s větším pochopením. Drsné a velmi vtipné.
Docela zbytečná kniha. Zkusila jsem pár stran od začátku, tam byly postavy. Nudné, tak si říkám, třeba jen kostrbatý úvod. A ne, někde uprostřed hlavní postava bojuje s čímsi nezemským, ale tak chaoticky a nesrozumitelně, až mám dojem, že sci-fi je mrtvá. Už není co vymýšlet. Naštěstí máme dystopii.
Jo, tvrdé jako život sám. Žádná přetvářka, žádný kalkul. Pouze upřímnost nezávislé pozorovatelky.
Právě jsem neposlala do odpadu asi devět knih, jsou i horší. Tím spíš jsem ráda, že mám koho pochválit. Donald Westlake, ročník 1933 mě potěšil, jeho kolegové a kolegyně nechť se odeberou na lekce tvůrčího psaní.
To je děs! Myslím překlad Kristýny Dobiášové. Předchozího Chlapce s kamínky od S. Loubiere v překladu Dany Melanové jsem přečetla s nadšením a těšila se na další skvělý zážitek. No, nekonal se. Takže s lítostí a pohoršením odkládám.
Já to teda dočtu, ale je to dřina. Když se konečně spojí všechny ach tak kladné postavy k závěrečnému boji se zlem, z dobře rozjeté detektivky šmrncnuté hororem se stanou americkočetnické humoresky.
Tohle se nějak nepovedlo :(. Vydržela jsem do strany 35 a dál to nešlo...
Přiznávám, nezvládla jsem to jako celek. Takže různými přískoky a s žaludkem na vodě jsem to probrala a ani mi nevadí, že nevím, kdo vlastně mladou ženu věznil. Tolik krutosti a hnusu v jednom příběhu.