Penicuik333 komentáře u knih
Po Kolombine dalsi kniha o zenach a jejich zivotnich cestach. Veslo se sem toho mnoho a zaroven mi to pripada jako spicka ledovce a spousta informaci byla "zamlcena", ukryta, nevyrcena.
Jak moc mame osud ve vlastnich rukou a jak moc ho ovlivnuji lide, rezimy, doba,...?
Neměla jsem předem žádná očekávání a kniha mě příjemně překvapila. Přidala dalších pár střípků do obrázku roku 1968 a přechodu od komunismu ke kapitalismu. Na malé ploše toho autorka zvládla dosti, aniž by byl děj příliš redukován.
Uz davno se mi zadna knizka necetla takhle tezce. Docetla jsem ji jen silou vule a oddechla si, ze mam tu "neprijemnost" vyrizenou.
Proste mi styl autorky nesedl. Kniha pro me byla neprehledna, rozvlacna, nebyla jsem schopna se orientovat v postavach a jejich provazanostech, v casovych liniich. Ve chvili, kdy me nejaka stranka kapitola zacala bavit, presla do jineho prostredi a ja byla ztracena a frustrovana.
Ve druhe polovine mi pak kniha pripadala jeste vic roztristena a cetla jsem kapitoly spise jako oddelene povidky.
Dobre to bylo. Zase jsem pridala par stripku ke svym znalostem historie nabozenstvi, Evropy. Dejiny se bohuzel stale opakuji s naprosto paradoxni podobnosti. Trochu mi to evokovalo Urisuv Exodus. Jedine, co bych vytkla, je ta pocatecni milostna zapletka jak od Danielle Steelove.
Za sebe nemohu doporučit. Chyběl mi nějaký rámec, kniha nebyla soudržná. Nebyly mi vůbec jasné pohnutky postav, nechápala jsem, proč dělají to, co dělají. Téma incestu, otevřená sexualita, pocit zkázy a rozkladu do sebe nějak nezapadaly a byly jen pohozené bez ladu a skladu.
Neskutecne komplexni kniha. Uzasne vykresleni cele rady prostredi, zajimave obdobi sovetske historie, soucit vzbuzujici "roadmovie". Je hodne citit, ze autorce je blizky film, mnohe vyjevy z knihy byly primo filmovymi zabery. Zulejka a Ignatov si prosli opacne vedoucimi zivotnimi cestami a setkali se ve spolecnem bodu vyvoje. Naprosto jiny pohled na vysidlovani narodu na Sibir. Je to silne, je to hluboke, je to krasne.
Tak nevím. Má to být o samotě. Ale mně novela připadala jen odosobněná, nedějová, nepochopitelná.
Myslela jsem, že už jsem si na autorčin styl zvykla, že nějak chápu, co píše, ale ... Kde jsem si zvykla na cynismus, neustálé zámlky, nenaplněnost, nejistotu, najednou přijde nečekaný, naprosto nečekaný zvrat jako na konci tohoto dílu. Tak jsem zvědavá, jestli poslední díl bude stejně překvapivý nebo jsou můj odhad a představa alespoň částečně blizke skutecnosti.
Z tehle knihy mam opravdu velmi smisene pocity. Dlouho me zadny literarni pocin tolik nerozciloval, ale zaroven jsem knihu musela docist. Moc se mi libila postava Smilly a odkazy na Gronsko. Zapletka a cele patrani mi ale pripadaly nadmiru mlhave, nejasne, zamotane do chaosu, prekombinovane. Smilla by musela byt superzena, aby zvladla a prezila to, co zvladla a prezila na lodi.
Od zacatku jsem mela pocit, ze se jedna o jeden z tech soucasnych modnich historicky-rodinnych romanu o vyraznych hrdinkach a jejich strastech. V prvni polovine mi vadilo nastineni nastupujici WWII pomoci stripku osobnich pribehu, ktere maji vzit za srdce, ale pritom jsou jen hrozne frustrujici, pac je to jen mzik a clovek je nemuze procitit a autorka se k nim uz nevraci a jen je nechava pohozene. Kazdopadne tema 2.svetove valky z pohledu Nemcu, Sudetu, zeny, samotaru, malych lidi ze zapadle vesnice me velice zaujalo a je hlavni devizou knihy.
Je to takove velice naivni, ale zaroven moc mile a prijemne. Urcite bych si z knihy znovu pocetla za dlouheho depresivniho listopadoveho vecera.
"Remains of the day" - zbytky vzpominek, zbytky starych lepsich casu, kdy byl majordomus pojem, zbytky velkych anglickych usedlosti. Leta osameni, korektnosti, loajality, verne sluzby. Stala za to? Neprisel nas Stevens o "pravy" zivot, city, spolecnost, cokoliv osobniho a vlastniho?
Cekala jsem italskou vicemene romantickou rodinnou (snad i milostnou) sagu a ... v druhem dile uz jsem si na pribeh a zpusob vypraveni zvykla, takze me "sprosta" Neapol tolik neprekvapovala. O to vic, me vsak prekvapovaly nenapadne ale uderne dejove zvraty potvrzujici, ze nic nikdy neni jiste a vterina dokonaleho stesti se dokaze prevratit v cernou propast. Budte pozorni a bdeli, nic, co byste ocekavali, se tady nestane. Zadna schemata, na ktera jsem zvykli odjinud, nejsou naplnena.
Cekala jsem italskou vicemene romantickou rodinnou (snad i milostnou) sagu a ... dostala jsem spinavou, nasilnou, sedou, zivocisnou Neapol. Nepredvidatelnou, krutou, krasnou, hrdou, ostrou Lilu a "upozadenou" pozorovatelku, vypravecku Lenu. Lze vubec nekdy vyhrat a dosahnout neceho trvaleho, krasneho a neznicitelneho? Existuje laska, pravy cit, pevna povaha, skutecna zasadovost?
Syrova, telesna, spinava kniha. Proc je Nami vlastne hlavnim hrdinou? Proc vysychajici, toxicke, kalne jezero nebudi jen cirou beznadej? Je tenhle svet plny utrpeni, pachu, bidy vizi budoucnosti a environmentalnim varovanim?
Rozhodne je to velice ctive. Ale nejak mi to prijde prekombinovane. Pokud ale hledate napinavou jednohubku, muzu doporucit.
Hodne silna kniha. A tema, o kterem se stale prilis nemluvi, ani nepise. Vrele vsem doporucuji.
Zvlastni. Hodne zvlastni knizka. Nemuzu rict, ze se mi nelibila, ale ani to pro me nebyla pecka. Neda se zaradit do zadne skatulky. Rozhodne to neni "klasicky" magicky realismu. A vlastne jsem ani chvili nevedela, kam kniha smeruje a neprestavala me prekvapovat. Hodne bodu u me ztratila pouzitim vyrazu "vyronu" a "vyroneni".