Peleus Peleus komentáře u knih

☰ menu

Vyhrát nebo zemřít Vyhrát nebo zemřít Petr Vaniš

Navzdory militantnímu postoji ohledně dopingu a proklamované otevřenosti zpovědi, Petr Vaniš poněkud zbaběle přeskakuje ty podstatné detaily.

Kupříkladu svůj vstup na kolbiště se zakázanými látkami popisuje jako když jde hloupý Honza do světa. Jen tak. S uzlíčkem buchet od maminky. Prý nevyhrál jakousi soutěž, a tak se jednoho z finalistů zeptal, co stojí za jeho úspěchem? Ten mu, asi že kvůli Vanišovým upřímným očím, prozradil, že kdo "nesype", nevyhrává. V následující kapitole již autor poctivě sype. Vážně?! Kluk z vesnice, který sundavá plíseň z tvarohu, aby ho následně snědl, protože nemá peníze. Kluk, který svépomocí vyrábí cvičební nářadí, protože nemá peníze. Jezdí křápem, protože nemá peníze. Najednou ví 1. co má chtít, 2. kde to má koupit, 3. jak to používat - peníze náhle nejsou problém.

Největší gól pro mě byl, když PeVan v jedné chvíli, i po všech komplikacích, které kvůli těmto látkám prožil, zcela vážně uvažuje, že opět zariskuje a navzdory zdravotnímu stavu bude pokračovat v profesionálním soutěžení. V tu chvíli jsem začal výrazně pochybovat, zda to autor skutečně má v hlavě tak dobře srovnané, jak se pokouší přesvědčit své čtenáře.

I tak je kniha zajímavým, byť lehce pokryteckým, pohledem na profesionální kulturistiku. Nedokážu se ubránit dojmu, že nemít Petr Vaniš zdravotní stopku, pokračoval by v tom, co dělal a co dnes tak vehementně odsuzuje.

07.07.2019 3 z 5


Cybercomics Cybercomics Egon Bondy (p)

Zas jednou jsem šel do něčeho, co mi není vlastní!

Na druhou stranu potřebuji mít podněty z různých žánrů a jejich zástupců, přinejmenším kvůli srovnávání a lepšímu přehledu o scéně. Považuji za podivíny ty čtenáře, jež se upnou pouze na období středověku, jenom na druhou světovou válku, výhradně na knihy o kutilství či snad jedině světovou klasickou literaturu (ať už se pod tímto pojmem představuje cokoli). Ku vlastní škodě se připravují o množství dalších zajímavých myšlenek a informací ze světa psaného slova!

U kyberpunku nesouhlasím s jeho defétismem. Hlavní hrdina je mnohdy smýkán společenskou nespravedlností řízenou vyšší silou v podobě nepřemožitelné globalizace v čele s mocnými korporáty. Následně se onen pocit vlastní frustrace z uvědomění si osobní bezvýznamnosti změní (častokrát pouhým řízením osudu) v jakýsi partyzánský odpor Davida proti Goliáši. Detaily se liší, avšak dané schéma vcelku úspěšně funguje již nějaké to desetiletí.

Co k tomu říct? Je to prostě kyberpunk. Málokdy se řeší příčiny, zabývá se pouze následky. Stejně tak Egon Bondy představuje již fungující svět rozparcelovaný mezi velké a malé hráče. Zbytek tvoří bezprávná, všemi utlačovaná, většina, která se pokouší žít jednoduché životy a doufat, že nedojde k žádnému většímu průšvihu. Děj bere počátek v matičce Praze, následně s hlavní hrdinkou navštívíme několik exotických, i méně, koutů naší planety, abychom zjistili, jak jsou ty globální firmy ošklivé, jak drze oklešťují svobodu a práva jednotlivce, i celých společností.

Pokud vás podobné příběhy umí zabavit, prosím. Já si od žánru dám opět na chvíli oraz.

03.07.2019 3 z 5


Adresát neznámý Adresát neznámý Kathrine Kressmann Taylor

V podstatě geniální kniha. A hned vysvětlím, proč!

1. Je velmi krátká.
2. Do tak krátkého textu dokázala autorka vměstnat pozoruhodné množství obsahu (historie, psychologie, emoce).
3. Čtenářům nevysvětluje každý detail či myšlenkovou pohnutku jednotlivých postav, ale nechává Nás, abychom si vše domysleli, uvědomili a prožili společně s lidmi z Adresátu neznámého. Přičemž neukazuje prstem na viníky, či oběti. Ty si zvolíme my sami!

01.07.2019 5 z 5


Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii Ladislav Zibura

Zatím poslední kniha jihočeského rodáka Ladislava Zibury má pro mě lehkou pachuť zklamání.

40 dní pěšky do Jeruzaléma byla prvotinou, něčím nevídaným a novým. Přiznám se, že se mi líbila s jednou velkou výhradou, a to přílišným rozpitváváním tureckého úseku putování. Chvílemi jsem se začínal nudit, což nemusí být chybou knihy, ale pouze a jenom mé vlastní netrpělivosti.

S velkou dávkou zvědavosti jsem tudíž přistupoval k Pěšky mezi buddhisty a komunisty. A s dobrým pocitem mohu konstatovat, že se jedná o záležitost, kterou rád doporučím k přečtení! Autor konečně objevil vhodný poměr mezi podrobnými popisy, vlastními úvahami a k tomu navíc vyladil čtivost, tudíž události se poměrně svižně střídaly a stránka plynule střídala stránku.

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii bohužel není úspěšným pokračováním v řemeslné kvalitě zpracování. Jako by se autor vrátil na začátek, ještě před turecko-izraelské dobrodružství, a náhle se rozhodl pro psaní deníčku ve stylu středoškoláka, jehož na výletě do exotické země uchvacuje snad kromě přírodních scenérií jenom množství a kvalita místního alkoholu, kterému dobrovolně a rád čelí. Z knihy mě zaujal úsek věnovaný poměrně neznámé problematice Náhorního Karabachu, jinak jak gruzínská, tak arménská část mi dosti splývají.

I přesto se jedná o zajímavý pohled na docela, i když ne příliš, vzdálené země. Je dost možné, že se jedná pouze o můj dojem bez obecné platnosti, avšak po přečtení knihy jsem se přistihl, že do těchto zemí bych se nikdy podívat nechtěl. Což je zajímavé, neboť u států zmiňovaných v předchozích knihách (včetně chudého Nepálu) jsem takový pocit neměl. "Obávám" se tedy, že coby kulturního ambassadora ani Gruzie, ani Arménie Ladislava Ziburu chtít nebudou.

01.07.2019 3 z 5


Planeta Země: Kruté místo k žití Planeta Země: Kruté místo k žití Andor Šándor

Nejdříve ze všeho chci zdůraznit, že kniha je to skutečně pěkná. Přiměřeně dlouhá, psaná srozumitelným jazykem, čte se velmi plynule bez složitých myšlenkových či jazykových konstrukcí a kudrlinek.

Zklamala mě pouze v jednom, a to navzdory proklamovanému cíli autora nebýt hyperkorektním a vybočit názorově z tzv. mainstreamu, Planeta Země: Kruté místo k žití je velmi diplomatickým výtvorem. Z osobních názorů pana generála se ve výsledku nic nedozvíme. Což je škoda, neboť témata jsou zvolena poměrně atraktivní.

Spojené státy americké - hlavním faktorem je pragmatismus a výhodná obchodní bilance. Není to hodný strýček, který do nás bude investovat a chránit z dobroty vlastního srdce, tudíž musíme být pro naše západní partnery zajímavými, mít co nabídnout na oplátku.

Nic, co by nebylo známo.

Ruská Federace - je nutné chápat mentalitu, která byla určována bouřlivými dějinami. Ve výsledku, i přes tvrdá vyjádření, nemá v úmyslu válčit. Touží po výhodných obchodních vztazích ze západem a klidem na vlastních hranicích. Otázkou však zůstává, co považuje za vlastní hranice?

Nic, co by nebylo známo.

Čínská lidová republika - viz. Ruská Federace akorát s tím rozdílem, že Číňanů je mnohem více a ekonomicky jsou na tom mnohem lépe.

Německo, Velká Británie, Francie - uvědomují si svůj ekonomický a vojenský potenciál, tudíž se podle toho chovají a i nadále se budou chovat.

Nic, co by nebylo známo.

Migranti - přicházeli, přicházejí, budou přicházet. Dlouhodobá strategie však v dané oblasti chybí.

Nic, co by nebylo známo.

EU - pro ČR je to v současné době lepší s ní, než bez ní. Přílišná politická korektnost může být kontraproduktivní, byrokratizace je výrazná, výkonná moc těžkopádná. Různé země mají různé zájmy a starosti, chce to navzájem se respektovat a hledat průniky.

Nic, co by nebylo známo.

Tak co nám vlastně Andor Šándor sděluje? Ano, správně. Nic, co by nebylo známo.

27.06.2019 3 z 5


Ještě že nejsem kat Ještě že nejsem kat Vlastimil Vondruška

Shodou okolností jsem četl danou knihu těsně po jiném díle Vlastimila Vondrušky - Znamení Jidáš. A nestačil jsem se divit autorovým recyklačním schopnostem!

Opět záletnický švihák, který nenechá žádnou sukni na pokoji, přičemž se nositelky sukní samy rády otočí a toužebně povzdechnou.
Opět mírně od reality odtržený zástupce církve svaté, jenž nezná jiného slova než "inkvizice".
Znova vyšetřování ve stylu Rychlých šípů, kdy se všichni scházejí u číše vína, medoviny či buchet, aby se rozebraly dosavadní poznatky z vyšetřování.
Několik historických zajímavostí, aby autor dokázal, že o tehdejších poměrech něco ví. Bohužel celý pokus o navození atmosféry troskotá na nedodržování hierarchických vztahů. (Je hezké vědět, že osoba snížená na cti stojí před konšely na vlčí kožešině, avšak je stěží uvěřitelné, že si titíž konšelé nechávají od takovéto osoby ve výsledku poučovat a vodit za ručičku jako v knihách o Herculu Poirotovi.)

Nechápejte mě špatně! Kdybych na Ještě že nejsem kat narazil, aniž bych před pár dny dočetl Znamení Jidáš, zasmál bych se naivitě, přimhouřil oči nad zápletkou a konstatoval, že na dovolenou dobrá volba. Jenže zcela subjektivně nemám rád, když autor vykrádá sebe sama (včetně stejných jmen typu Křivák a Světlana).

Jestliže patříte k věrným čtenářům p. Vondrušky, klidně si knihu pořiďte. Zřejmě vás bude bavit, neboť se zdá, že nabízí přesně to, co se od autora očekává a co čtenářům dlouhodobě skutečně dopřává.

25.06.2019 2 z 5


Znamení Jidáš Znamení Jidáš Vlastimil Vondruška

Mám silně vtíravý dojem, že autor kdysi sledoval seriál Tudorovci. Díky němu dostal jednoduchý, leč právě v oné jednoduchosti geniální, nápad! Co takhle dopřát plebsu kromě chleba a her, o něž se postará stát, duchovní potravu v podobě vyprávění z atraktivního období českého středověku!

Aby se však nejednalo jen o nezajímavé věci jako zvůle šlechty, mor a války, dostane tvrdě pracující za vydělanou korunu pohádku o šikovném vyšetřovateli a jeho dvou pomocnících, kteří středověkým zločinem projíždějí jako nůž zteplalým máslem, přičemž nesmí chybět za každého počasí, denní doby a příležitosti hrátek chtivé mladé sklepnice nebo škádlivé nevěstky, stejně tak jako boky pohupující juvenilní šlechtičny.

Jak se řeklo, tak se udělalo. Tudíž na stránkách knihy sledujeme kombinaci patriotismu (co řekne český král, to také platí), mírného ateismu (církev je prezentována jako sbor pletichářských byrokratů) a naprostého amatérismu (na straně zločinců).

Jsem poněkud na rozpacích, jak se na Znamení Jidáš dívat. Coby detektivka je na úrovni dobrodružné literatury pro mládež ve stylu Kterak Čingačgúk ztratil svůj tomahavk nebo Zrada lovce mamutů. Jako historická próza rovněž pokulhává, Alexander Dumas to tedy není. Každopádně jako zabiják času, když toho máte po krk v práci či ve škole a chcete jen tak sedět a plivat pecky z višní na sousedovu zahradu, jde o dobrého společníka.

P.S. Autor by měl zapracovat na vlastním sexuálním životě.

23.06.2019 3 z 5


Podivuhodný příběh Petra Schlemihla Podivuhodný příběh Petra Schlemihla Adelbert von Chamisso

Zmatený příběh na pomezí romantismu, pohádky a ufňukanismu.

Hlavní hrdina se neustále psychickým vyčerpáním hroutí a skrápí polštář slzami. Není-li po ruce polštář, užívá k vyplakání ramene svého komorníka. Míra hrdinovy naivity obstojně soutěží s naprostou lhostejností okolí k jevům popírajícím fyzikální zákony. Kupříkladu nikoho nepřekvapuje, že kdosi z kapsy vytáhne pár jezdeckých koní, nebo že kdosi může nemít vlastní stín. Pobouření! Avšak ne překvapení cloumá ctihodnými pruskými občany!

Pokud však hrdina zrovna nepláče, nebo se nenechává okrádat služebnictvem, provozuje šovinistické úvahy na téma ženská láska. Přičemž ve svých závěrech dochází k tomu, že žena miluje láskou obětavou, zcela oddanou a jen čeká na mužův úsměv, pochvalu. Takové jednoduché zvířátko to vlastně je. Už jen chybí shovívavě podrbat za oušky!

Zcela jsem nepochopil autorův záměr, co se týče sdělení čtenáři. Stejně tak ač hledám sebemenší důvod mít alespoň jakés takés pochopení pro Petra Schlemihla, žádný nenacházím. Takto leklorybí postavu jsem už dlouho nezažil.

06.06.2019 2 z 5


Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška Pavlína Brzáková

Jaroslava Duška mám docela rád.
Svým způsobem.

Líbí se mi jeho plynulý projev, hrátky s jazykem, všeobecný přehled, a dokonce i pozitivní přístup z Čtyř dohod, jenž dlouhodobě prosazuje jako vhodné rozšíření mezilidských vztahů. Souhlasím s postřehy toho typu, že každé dítě dokáže zcela přirozeně mnoho věcí (novorozenec plavat kupříkladu), a to do doby, než mu dospělí "logicky" vysvětlí, že vlastně nic z toho umět nemá, dokud se vše (znova) nenaučí podle jejich pravidel. Souzním rovněž, že řekneme-li někomu: "Ježíš, ty ale vypadáš blbě! Nejsi nemocný?", i kdyby nebyl, na zdraví a lepším pocitu dotyčnému nepřidáme.

Jenomže občas je autor natolik všeobjímající a všechno milující, touhu po návratu k přírodě prosazující, že bych ho nejraději posadil na první letadlo do Peru s tím, že tam navždy zůstane! S indiány v nepřístupných horách. Co by nejraději nepoužívali kolo (alespoň podle J. Duška), protože s ním přicházejí cesty, s cestami obchod, s obchodem znečištění, korupce atd., apod. Aby žil v hliněno-slaměných chatrčích. Meditoval ve tmě. A jedl maniok!

28.05.2019 3 z 5


Jménem krále Jménem krále Vlastimil Vondruška

Musím s potěšením konstatovat, že kniha mě štvala mnohem méně, než promarněný potenciál filmového zpracování, který se pohyboval mezi parodií a televizní inscenací v divadelních kulisách s omezeným rozpočtem na rekvizity.

Děj velmi rychle odsýpá, hluchá místa jsem nezaznamenal. Jednoduché dialogy prosté intrik či úskoků ve stylu kardinála Richelieu z Dumasových Třech mušketýrů zpřístupňují čtenářský zážitek široké vrstvě veřejnosti takřka libovolného věku a pohlaví.

Ideální sandálové čtení.

P.S. Prosím nesrovnávat s kvalitativně na hony vzdáleným Soudcem Ti Roberta Van Gulika, a to ani v rámci pokusu o vtip! Nizozemský autor odvádí poctivou práci v rámci popisování prostředí a dobových reálií, včetně složitých formálních, i osobních, vztahů mezi postavami, zatímco jeho český protějšek si něčím podobným život nekomplikuje a zcela se soustředí na děj jako takový.

27.05.2019 3 z 5


Cesta vlka: Přímka úspěchu Cesta vlka: Přímka úspěchu Jordan Belfort

Podlehl jsem zvědavosti. Moje chyba. Občas tím hřeším. Uvěřil jsem, že někdo se životopisem Jordana Belforta skutečně může dodat zajímavé podněty ohledně podnikání a náhled do života vrcholových manažerů.

Bohužel.

Na začátku je přehršel omáčky v duchu "ó, ani netušíte, jak skvělou věc jste pro sebe koupí knihy udělali!" a "dokázal jsem ze zaměstnanců, jejíchž jedinou dovedností bylo chodit a žvýkat zároveň, udělat veleúspěšné prodejce, co se teď topí v penězích!". Tohle se opakuje stále dokola a dokola a dokola a... .

Konečně se autor dostává k 10 bodům svého geniálního a unikátního systému, který funguje lépe než Total Gym, i s Chuckem Norrisem, v limitované edici. A světe, div se! Ono je to trochu asertivního chování (hraničícího s až drzou bezohledností vůči potenciálnímu zákazníkovi ve smyslu "kupující neví, co chce a má chtít, co mu řekneme"), trochu osobního přístupu (zajímejte se o své klienty!), něco pouček ohledně řeči těla (pro milovníky seriálu Mentalista) a doporučení ohledně mluveného projevu ("Podle peří poznáš ptáka, podle řeči... .").

Je tohle dost na 5*? Ne. Na 4*? Ne. 3*? Také ne.

Avšak jste-li začínající manažeři prodeje (prostonárodně dealeři) a upřímně se divíte, jak je možné, že se jen vzácně dostanete přes práh firmy, kterou jste se zrovna chystali přesvědčit, že bez vašeho produktu se nedožije další účetní uzávěrky, přičemž je s podivem, že dokázala fungovat až do dnešního dne, možná v knize naleznete určitou inspiraci. Na druhou stranu osobně pochybuji, že vám změní život. Pokud jste na tato jednoduchá pravidla doposud nepřišli sami, bude řešení problému vyžadovat víc než Cestu vlka.

17.05.2019 2 z 5


Toman a lesní panna Toman a lesní panna František Ladislav Čelakovský

Informační brožura varující před nebezpečím nabírání stopařek pochybného vzezření na opuštěných místech stran běžného silničního provozu!

Srozumitelnost: 4/5
Uvěřitelnost modelové situace: 3/5
Grafická část: 3/5

07.05.2019 3 z 5


P.S. P.S. Aňa Geislerová (p)

Nízké hodnocení a dojem z knihy "Ó, Bože!" jsou způsobeny naprostou neshodou cílové skupiny (tedy mě) a knižního tématu jdoucího ruku v ruce s osobitým stylem vyprávění.

Skutečně jde o vyprávění někde na procházce s kočárkem mezi dvěma dobrými kamarádkami, a to o životě se skoky do minulosti, příběhy z přítomnosti, zamyšleními o budoucnosti. Jestliže se vám líbí styl, kdy se povídá o drobných nejistotách typu - mám slovanské boky, radostech - miluji manžela s dětmi, dětských vzpomínkách a naivních otázkách - tak ten náš táta má pindíka, jo?, zřejmě vás kniha bude bavit. Je to přesně ten případ, kdy úspěšná žena chce ukázat, že v jádru je stejně obyčejná praštěná holka jako Vy, vy, i vy tam vzadu!, čímž podle mě cílí právě na svoje fanoušky.

Nezáviďte mi úspěch, mějte mě rádi/y!

A já Aňu Gaislerovou mám rád. Nebo jinak. Nemám důvod si o ní myslet cokoli špatného. Pouze nemám rád P.S. Toť vše.

07.05.2019 2 z 5


Jak na Internet Jak na Internet Jiří Vaněk

Kdybych zavřel oči a řekl první, co mi přijde na mysl jako asociace k této knize, řekl bych - devadesátá léta.

Nevím, proč. Možná je to tím stylem pro "úplné začátečnické začátečníky". Připomíná mi to dobu, kdy velká tiskárna byla symbolem úspěchu nově založené firmy. Manažeři si tiskli vizitky na domácích Canon(kách) či v práci na Minoltách. Internet dělal chrrrrrrrrrr...vrrrrrrrrrrrr...pokus o připojení: 1 z 10...čekejte, prosím ... píp...chrrrrrrrr. Na opasku visel pager a mobil měl proklatě dlouhou anténu.

Právě v těchto archaických dobách frčely publikace typu Jak na Váš první počítač nebo cosi ve smyslu Napište babičce dopis ve Word(u) snadno a rychle (samozřejmě za předpokladu, že se k němu dokáže připojit přes všechna ta odstrašující satanská chrrrrrr a vrrrrr).

Nechci autorům křivdit. Je to krátké. Jde to k věci. Místy se i zasmějete. Jen se prostě nezbavím pocitu určité archaičnosti.

30.04.2019 3 z 5


Král Lear Král Lear William Shakespeare

Nepovažuji dílo za jedno z autorových lepších. Ač obdivovatel Shakespearového umu (jedno, zda osoba tohoto jména existovala, či nikoli), svědomí mi nedovolí hodnotit vysoce pouze na základě oné sympatie.

Není tajemstvím, že hry, které by byly v rozporu s oficiálním postojem vládnoucích kruhů tehdejší doby, neměly šanci na úspěch. Příkladem, jak se básník pokoušel zalíbit, budiž hra Richard III., v níž autor záměrně zkresluje a prohlubuje negativní obraz krále, jenž neodpovídá historické skutečnosti. Pročež se nemohu zbavit dojmu, že i karty, s nimiž hrají vévoda z Albany, vévoda z Cornwallu či kladné postavy hrabat z Kentu a Gloucesteru jsou jakýmsi odkazem na politické poměry alžbětinské epochy.

Aniž bych zde podrobněji rozebíral zjednodušené vztahové vazby mezi postavami, chci dodat, že děj působí zcela neuvěřitelně, ba až primitivně (nechť laskaví čtenáři, obzvláště autorovi sympatizanti, prominou).

08.04.2019 2 z 5


Umění přesvědčivé komunikace Umění přesvědčivé komunikace James Borg

Mě osobně kniha o svých kvalitách nepřesvědčila.

Několik dobrých tipů se zde najde, nicméně jako celek je vhodná spíše pro šimpanze, co nedávno slezl na zem a potřebuje se zorientovat ve světě holých opic. Bohužel to nebude mít lehké, jelikož některé příklady jsou natolik překudrlinkované a podané zbytečně komplikovaně, že možná knihu zahodí a vrátí se zpátky na strom.

05.04.2019 2 z 5


Padrino Krejčíř - Gangster Padrino Krejčíř - Gangster Jaroslav Kmenta

Víte, co je vlastně nejsmutnější? Nejhorší? A nejnebezpečnější?

Ne, že jakýsi Krejčíř, Mrázek, Josef, Václav, Bohuslav či Arnošt páchají trestnou činnost a obírají tím stát, přičemž radikálním způsobem zasahují do života mnoha, často i nevinných, lidí! Z našeho, řekněme uživatelského, hlediska je nejhorší, že při zběžném pohledu jsou to stejní lidé jako všichni.

Chodí do stejných restaurací jako ostatní (Krejčíř např. rád sushi nebo měl v oblibě jedno čínské bistro).
Mají rádi hezká auta jako všichni.
Vlastní nemovitosti častokrát ve stejných lokalitách jako tzv. obyčejní lidé (ne vždy se jedná o satelitní městečka a "milionářské kopečky").
Mají děti, kteří kamarádí s těmi vašimi a na základní škole hrají spolu v jednom týmu vybiku.
Stojí ve stejné frontě v hypermarketu.

Nerostou jim rohy, nezanechávají otisk kopyta a nesmrdí sírou.

Svým způsobem je děsivé, kolik podobných typů během dne potkáme!
Zároveň je naprosto skvělé, že o tom nevíme!

Knihu doporučuji k přečtení, neboť za přečtení stojí. Nejde o přílišnou beletrizaci událostí. Podle mého názoru autor dokázal najít vhodný poměr mezi fakty a novinářskou fikcí. Navíc pojednává o událostech z doby ne tak dávno minulé, pročež si čtenář dokáže ukotvit děj do celkového "historického" rámce.

18.03.2019 4 z 5


Trénink vězně - Deník silového tréninku Trénink vězně - Deník silového tréninku Paul Wade

Plusy:
+ líbivé grafické zpracování
+ užitečné tipy
+ pro někoho snad i jazykový styl
(potěšil odkaz a doporučení na knihu Pavla Tsatsoulina Nahý bojovník)

Mínusy:
- nejde o knihu, ale skutečně o deník, který si většina dokáže sestavit v tabulkovém procesoru typu Excel od Microsoftu, nebo vést ve sportovní elektronické aplikaci k tomu určené
- nepřináší nic navíc oproti knize Trénink vězně
- otázkou je, zda cena odpovídá obsahu
(doufám, že se tenhle mor nebude šířit dále a nedočkáme se - knižních záložek Trénink vězně, kalendářů Trénink vězně, samolepek Trénink vězně, plastových hodinek Trénink vězně, čepic Trénink vězně, tílek Trénink vězně, omítky z cely Trénink vězně... )

18.03.2019 3 z 5


Vídeň Vídeň kolektiv autorů

Jo, Vídeň!

Nemohu si v této souvislosti nevzpomenout na postřeh průvodčího v českém vlaku, že: "Vídeň je taková větší Praha." Měl pravdu.

Každopádně si teď listuji jakousi "kronikou" z cest, kterou si píšu, a dívám se na nalepenou účtenku z "Café Gloriette Schlosspark Schönbrunn" (kde jsem si po "náročném" výstupu do kopce dal 0,5 l Keiser Bier), lístek a brožurku z "Wiener Reisenrad", vstupenku z "Leopold Museum" (výstava Klimt/Schiele), knižní záložku z návštěvy představení "Spanische Hofreitschule" a několik jízdenek z MHD.

Bylo toho mnohem víc, co jsem během krátkého několikadenního pobytu prošel a viděl, a to vše mj. díky tomuto průvodci. Chystáte-li se tedy na návštěvu rakouské metropole, doporučuji přibalit!

11.03.2019 4 z 5


Nemocnice na kraji města Nemocnice na kraji města Jaroslav Dietl

Skvělá kniha. Výborný seriál.

Oboje prosté přestřelených emočních výlevů a exaltovaných scén, které jsou nyní v módě. Osobní vztahy sice prostupují celým profesním životem hlavních aktérů, avšak nikdo se v nich voyersky nehnípe. Čtenář dostává prostor pro fantazii a nečeká, až mu autor detailně vysvětlí, jak má co chápat.

Nejde než doporučit!

04.03.2019 5 z 5