Cybercomics přehled

(SPOILER) Velké očekávání, podpořené slušným osmdesátkovým hodnocením na databázi knih, se ani v nejmenším nepotkalo s mým zážitkem. Skoro jsem měl pocit, že poslouchám jinou knihu.
Nejprve pozitiva. Neotřelá myšlenka – nadnárodní monopoly si v blízké budoucnosti spočítají, že se jim již nevyplatí cokoliv vyrábět a začnou uskutečňovat evoluční skok. Hrstka vyvolených přesídlí na měsíc, kde se budou věnovat vědě, výzkumu umění, filosofii a budou se pokoušet posunout lidstvo k dalším planetám. Několik milionů lidí zůstane na Zemi, kde většina s těchto „šťastlivců“ (otroků) bude pracovat při těžbě nerostů a zajišťovat to, co automatizovaná výroba na Měsíci nebude schopna vyprodukovat a druhá malá část v roli novodobích drábů zajistí, aby první skupina dělala pouze to, co jí bude nařízeno. Zbylých 11 miliard lidí bude vyhubeno.
Bondy k mému překvapení a obdivu v době psaní tohoto románu (rok 1996) předpověděl využití umělé inteligence, ale stejně jako Jules Verne, který sice předpovídal ponorné i do vesmíru létající stroje, ve kterých však vždy musel být přítomen kormidelník, tak i Bondy použití umělé inteligence poněkud shodil filozofickou litanií nad „neřešitelnými problémy duše umělé inteligence“.
Myšlenka zajímavá, provedení už méně – připadá mi, že se Bondy pokusil kopírovat George Orwella, ale očividně na to neměl.
Vše je utopeno pod komunistickou ideologií, třídním bojem, rádoby intelektuálním filosofickými a náboženskými bláboly a zdlouhavými popisy toho, o čem autor očividně nemá ani páru.
Obzvláště mě iritovaly zdlouhavé pasáže, ve kterých autor líčí hackování velmi sofistikovaně zašifrovaných zpráv. Bondy se sice snaží zamaskovat svou nevědomost, když hlavní hrdinka (údajně virtuózní hackerka) prohlásí, že se příliš nevyzná v hardware a většinu nástrojů, které při své práci používá, nazývá pouze jako „aparáty“. Ale autorova představa o kryptografii použité v počítačích blízké budoucnosti se o světelné roky míjí s realitou. Bondy nepochopil, že výpočetní technika je založena na dvojkové soustavě a patrně tomu tak bude i v blízké budoucnosti. Jeho konstrukce dešifrování, kdy protagonistka zdrojový kód vizualizuje ve virtuální realitě a podrobným sledováním virtuálních artefaktů přijde tak na to, že pro rozluštění šifry je potřeba Pythagorova věta je přinejmenším úsměvná, ale to ještě nic není proti tomu, když si naše hackerka oddychne, protože kdyby se to s tou Pythagorovou větou nepovedlo, musela by ve virtuální realitě ochrannou bariéru zprávy propálit plazmovým řezákem, aby se dostala k zakódované zprávě :-)).
Také mi vadilo časté používání nespisovného jazyka, nezvykl jsem si na termíny jako „kapiš“, nebo „kapíruješ co ti teď povidám - holka?“

A na závěr je tu závěr a omlouvám se, bude i SPOILER. Po 14 hodinovém trápení se protagonistka rozhodne, že už nebude pasivní, že vyrazí do Jižní Ameriky, kde se s pomocí šamanů pokusí zvrátit běh událostí. Koná přípravy, absolvuje rychlokurz samby a připravuje se na komplikovanou cestu. Jelikož do konce knihy v té době zbývalo nějakých 30 minut poslechu, tušil jsem od Bondyho nějaký podraz a on také přišel. Kniha končí tím, že se Vera (hlavní hrdinka) chystá na cestu, když vtom kde se vzali, tu se vzali, objevili se dva Mafiání a hrdinku zastřelili. A to je celé, tádydádydádydá!

Hodnotím 40%. Iritovalo mě to, nebavilo mě to a marně jsem čekal na tu část, od které to začne být dobrá kniha, která by odpovídala hodnocení 83% na databazeknih.cz (hodnocení ke dni 22.01.2025)