Peleus komentáře u knih

Nechci autora kritizovat, jelikož většina kritiků skoro nikdy nic kloudného nestvořila, pročež s chutí cupuje tvorbu cizí. Objektivně vzato poměr mezi množstvím knih a úspěšností kariéry p. Macka a stejnými parametry na mé straně je rozhodně ve prospěch prvně jmenovaného.

Stejně tak objektivně se mi ale dosti zajídalo:
- nekritické obdivování slečny Barbory coby osoby téměř éterické, aby byla následně úspěšně pokládána na záda
- šablonovitá tupost Milouše, kdy i nepřejícný čtenář chtě nechtě začne brát tuto osobu na milost, jelikož ve výsledku Milouš nic nedělá, jen platí daň za svoje jméno a pověst z původní knihy
- Saturnin, jenž nezná jiných příběhů, než těch, jež vycházejí z velmi, Velmi, VELMI starých vtipů, které znali snad ještě naše prarodiče.
No a nebyl by to autor slavného článku z Týden.cz o restauraci Zdeňka Pohlreicha, aby v knize nepředvedl, kolik toho ví o gastronomii! Bravo! Avšak ani to nemá ni zbla společného se stylem původního Saturnina.

Tato kniha není vzdáváním holdu Z. Jirotkovi, ale ukojením spisovatelských ambic M. Macka.

21 09.02.2020

Je to trapné a diskuze nevhodné, avšak můj vlastní pocit z knihy vystihuje komentář haki34.

Bavilo mě, že tentokrát se vše obešlo bez úskoků v úskocích a zdlouhavých dialogů.
Palec dolů si skutečně zaslouží rozuzlení třetího příběhu, kdy těch překombinovaností bylo víc. Stejně tak mám etický problém s tím, jak soudce Ti využil mladé kurtizány coby účastníce soudního řízení...

Nicméně jako celek stojí kniha "za hřích".

11 22.01.2020

Ne zrovna nejpřehlednější a nejrozžvýkaněší podání informací, avšak víte-li, co hledáte, tak to v knize najdete!

8 21.12.2019

Bohužel se kniha těžko popisuje a ještě složitěji se vysvětluje, proč je vlastně tak dobrá!

Celý děj je jako vystřižený z ústavu pro duševně choré a zasazen do kulis společnosti lidí, jež jsou považováni za inteligenci a vyšší střední třídu. Bohužel každý jeden z nich je hluboko uvnitř zvíře, které chce všem kolem ubližovat - trhat, výt, plivat krev. Zároveň jako zvíře trpí - chce se stočit do klubíčka, plakat, lízat rány uštědřené životem.

Nikdo není oběť.

P.S. Přečtěte si to!

15 18.12.2019

O kvalitě daného díla snad nejvíc vypovídá, že nejsvětlejším momentem je KONEČNĚ! úmrtí hlavního hrdiny.

P.S. Omlouvám se za vyzrazení, avšak věřit, že mladý Werther bude žít šťastně až do smrti, je stejně naivní jako důvěra v předpověď počasí nebo průzkumy veřejného mínění.

16 18.12.2019

To se na mě nezlobte! - 5* jednoduše za ty vzpomínky na gympl!

9 06.12.2019

Tato kniha není pro mě. Nejsem generace, která se při zmínce o 60. letech zahledí kamsi do neznáma a na mysli jí vytanou vzpomínky na hodiny ruštiny, desky Beatles a nahořklou chuť piva z hospod, kde po čtyřech kouscích začínal být odborníkem na politiku Československa každý druhý přítomný, neb je známou pravdou, že dobře vychlazená dvanáctka s utopencem zaručeně otevírají třetí, vševidoucí, oko.

Těžko se tedy vyjadřovat o pocitech lidí, kteří tuto dobu zažili a rozumět jejich myšlenkám. O to složitější, že uvažování těchto lidí se muselo výrazným způsobem měnit po roce 1989. A do třetice všech "složitostí" Ondřej Hejma není zrovna typickým zástupcem "lidu", tudíž jeho specifické názory a postoje jsou, inu, specifické.

Knihu tedy beru jako sondu do autorova světa. Nic víc, nic méně.

11 28.11.2019

Poměrně zajímavý příběh jednoho důstojníka a jedné vojenské akce během druhé světové. Zajímavý ve své obyčejnosti. Nejde o glorifikaci armády jako celku, ani se nesetkáme s nabubřelými politickými hesly "Za stranu! Za vlast!".

Autor se zaměřuje na charakteristiku jednotlivých postav. Představuje nám uvěřitelné lidské příběhy a osudy jejich nositelů. O to víc na čtenáře působí smutné konce lidí, jež na stránkách Jeho prapor(u) poznal.

Tři hvězdičky v daném případě označují dobrou knihu. Nejde o zážitek, který vás bude v hlavě provázet další týdny po dočtení, ani se nejedná o věc, která překvapí a přiměje upravovat dosavadní názory. Prostě dobrá. Tři hvězdy. Asi tak.

9 28.11.2019

Řemeslně dobře odvedená práce. Formát, papír, fotografie, fonty. Navíc akceptující trend, že v autorské kuchařce by mělo být také něco z autorovy osobnosti.

Střízlivým pohledem hodnoceno, nejde o nikterak výjimečnou kuchařku ve smyslu "manuál k výrobě pokrmů". Na tomto poli existuje mnoho jiných, o dost zajímavějších, publikací.

Avšak tentokrát si dovolím nehodnotit pouze obsah, ale nekriticky vyzdvihnout nápad jako celek.

Tudíž znova:
Je to dobrá kuchařka? Asi ne.
Je to dobrá kniha? Řekl bych, ano.

10 03.10.2019

Musím autora pochválit (jako by stál o pochvalu laika, jako jsem já), neboť dokázal úspěšně skloubit množství informací do ucelených příběhů. Každá jednotlivá kauza je podána velmi srozumitelně, a to dokonce i pro lidi, kteří ji kdysi zcela minuli, tudíž o ní ni zbla nevědí. Líbí se mi i to, že je Luboš Veselý poměrně zdrženlivý, co se týče vynášení osobních soudů a pokouší se o neutrální přístup k aktérům popsaných událostí.

9 29.09.2019

Je smutnou skutečností, že nejhůře se píšou komentáře na ty nejlepší knihy.
Znáte to? Že ne? Šťastlivci!

U té špatné vypíchnete tady to, otřete se o tamto, zasmějete se tady tomu. Poklona, mrknutí, zamávání, tečka. Ale co, sakra, s dobrým, ba výborným dílem?

To, bohužel, vypadá: jako, no..., prostě..., paráda, skvělé, dokonalé, tradadada...přečtěte si to! Žádný koherentní člověk neuvěří jednoznačné a nekritické pochvale. Vzbuzuje údiv. Zavání neobjektivností. Nutí k relativizaci (dokonalé? - co je dokonalé?, skvělé? - pro koho skvělé?, apod.).

Těžké je to, přátelé, těžké. Občas jeden má chuť přímo diktátorsky přijít a říct: "Tak a dokud nesníš tu mrkev (pardon - nedočteš!), nevstaneš od stolu! Pak mi poděkuješ!" Jenže může snad?

I přesto: Návštěvník je parádní, skvělé, dokonalé dílo! A kdo nevěří, nechť si ho přečte, nebo poslechne!
Éric-Emmanuel Schmitt - Návštěvník (Mluvené slovo CZ): https://www.youtube.com/watch?v=tpdpOgndNQQ

14 22.09.2019

Nádherný příklad zabitého potenciálu! Nádherný! Až se mi chce plakat.

Je vidět, že autorka má množství informací ze zákulisí díky vlastní praxi v oboru, a tudíž může poskytnout hodnotné údaje a zasvěcený pohled. Naneštěstí si k tomu zvolila výrazně nevhodnou formu. Doufám, že paní Vitáskovou již někdo, jehož názoru si váží, upozornil, že není, prostě N E N Í vtipná. Styl, kterým píše bulvár, na důvěryhodnosti knihy nepřidává!

Já samozřejmě chápu, že po pokusu o fyzickou likvidaci se v člověku leccos změní. Chápu, že se autorka tudíž příliš nezabývá, jak co vyzní, neboť si může dovolit skoro cokoli, je to její umělecká licence. Nechápu však jedno - chce nám knihou otevírat oči a rozvinout společenskou diskusi, nebo se jen mstí?

Alena Vitásková si zaslouží uznání za svoji práci pro ČR. Faktem však zůstává, že zde nehodnotíme její pracovní život, ale literární tvorbu. A tu nemohu hodnotit vysoko.

10 06.09.2019

Tak buď už jsem hotový bojovník, ani o tom nevím, což je milým překvapením, anebo po světě chodí úděsné množství nešťastných lidí, které autor dokáže oslovit, což je smutné zjištění.

Navíc osobně oceňuji, když autor/hrdina jde vzorem, ten pocit jsem u Cesty pokojného bojovníka neměl. Neuznávám, když se někdo sám co chvíli vysekává, pokud jde o vlastní život, ale zároveň přednáší jiným, co s těmi jejich (překvapila mě kapitola o tom, s jakou lehkostí šel hrdina do vztahu, který následně sám kvůli egoistickému upřednostnění vlastních zájmů torpédoval, až...). Připomíná mi to rozhovory s přáteli či kamarády, kdy rovněž máte řešení na každé jejich trápení. Pokud však dojde na stejné otazníky kolem vás, tápete, kroutíte se a srabácky mumláte něco o tom, že: "Je to zkrátka taková složitá situace".

Za mě nepřesvědčivé.

12 30.08.2019

Zažil jsem překvapení a zklamání.

Po Umění války, které jsem rámcově chápal, u Knihy pěti kruhů najednou koukám jak obléhatel na hrad v Ósace! Možná jakýmsi hlubokým a ne pro všechny uchopitelným způsobem text dává smysl a po právu se těší oblíbenosti mnohých! Možná je autor génius, jakých se rodí za sto let pár set! Nic z toho jsem však nedokázal docenit a hlavně, bohužel, pochopit.

Za mě nestravitelné a na zcela jiné vlně, než jsem já. Nemusí to znamenat, že kniha je špatná. Prostě si nesedíme.

9 17.08.2019

U autorových knih mám pokaždé tu jistotu, že osoba, na níž ukazuje nejvíc indicií, bude zaručeně bez viny.

Co mě ale tentokrát překvapilo, byla jistá, za mě, psychopatická osoba, která po nalezení mrtvého těla, do něj nasázela dalších tucet ran kudlou. Přičemž se následně v klidu sbalila a opustila místo činu nikým nepovšimnutá. Rovněž nejde "obdivně" nesmeknout před výborným zrakem našich předků, kteří na jakoukoli vzdálenost téměř za jakýchkoli světelných podmínek dokázali rozeznávat i ty nejmenší nuance ve výbavě svých spoluobčanů.

Pomyslným vrcholem díla je závěrečná scéna, kde je zapracován samotný král, jenž (jinak nesmírně mocný a v Evropě obávaný panovník) se chová jako prokurátorův asistent výrazně dobrodružné/nezodpovědné povahy a zcela nepochopitelně riskuje vlastní život!
________________________________________________________________________________________________
Na tomto místě slibuji všem autorovým sympatizantům, že si od jeho tvorby dám dlouhou pauzu, a tak nebudu snižovat jinak poměrně vysoká hodnocení knih Vlastimila Vondrušky.

14 08.08.2019

Za některé knižní obálky by měli jejich autoři dostávat trest a nakladatelé dočasný zákaz činnosti. Možná by ubylo polonahých prsatic se zbraněmi na přebalech sci-fi literatury a absurdnch koláží na záhadologických publikacích.

Co je tak těžkého na tom nejprve si knihu přečíst, a až pak vymýšlet ilustraci?

7 02.08.2019

Jó, jsme hrozně drsní, hustší než těsto! Holky nás berou do úst, policajti skřípou zuby bezmocí! Dáváme vše na pána, cpeme se tygřími krevetami! Svět patří nám a zbytek jsou jen pitomci, kteří se měsíc co měsíc plahočí kvůli dýšku, co necháme za návštěvu na toaletě v bordelu!

Ale stačí nás strčit do chládku a náhle jsme tákhle maličcí, ukrutně ublížení! Brojící proti nespravedlnosti, co světu vládne! Hledající nápravu justičního systému, naříkající nad zvůlí (námi samotnými) uplácené policie! Toužící po harmonickém životě v rodinném kruhu!

P.S. Ale jděte!
P.S. 2. Stále nechápu, co na těchto lidech kdo vidí a hlavně, proč jsou obklopení aureolou slávy a veřejného zájmu?

10 30.07.2019

Nevím. Nějak mi to prostě nesedí.
Ošuntělé, podivné postavičky. Dlouhé úvahy. Narážky výrazně orientované na britské reálie.

Dokonce jsem se o knize bavil s osobou, kterou naopak nadchla, stejně jako stejnojmenný seriál. Chtěl jsem si ujasnit, co je na Dobrých znameních dobrého. Bohužel jsme se zásadně neshodli. Snad jen kromě kacířské myšlenky, že dané dílko se bude těšit oblibě u vyhraněného spektra lidí, jež kromě alkoholového či jiného oparu, a s tím spojenou láskou k dlouhým překombinovaným úvahám, sdílejí společný pocit jakéhosi odcizení v rámci společnosti. Svět dělí na My (spravňáci) a Oni (kravaťáci jedni)!

Těžko říct, zda je tomu tak. Na druhou stranu nikterak nepociťuji touhu po objevování univerzální pravdy, tudíž jen znova zopakuji, že kniha je místy "dlouhé umírání za horkého dne". Tedy ano, rozumíte správně - nezaujala mě. Na tohle jsem, zdá se, "příliš komerčně založený". Chci hezké lidi a hezká auta a aby věci dávaly smysl. Bohužel nemám trpělivost hnípat se v osudech prapodivných existencích a přemýšlet o smyslu života.

10 16.07.2019

Je fascinující, že s frekvencí svých milostných dobrodružství Ota ze Zástřizlí stále nepřišel k příjici!

P.S. Což můžeme z vědeckého hlediska považovat za další, ehm, pádný argument ve sporu, zda syfilida má původ tzv. předkolumbovský, nebo byla do Evropy skutečně zavlečena až námořníky tohoto janovského mořeplavce ve španělských službách.

13 15.07.2019

Mám dojem, že jsem četl jinou knihu, než o které se píše v příspěvcích pode mnou.

Autor nepredikuje budoucí vývoj na základě moderních ukazatelů a tendencí (rozumějte v kontextu doby, tj. zhruba rok 2008), ale na základě tendencí historických, což je za mě značně rozporuplné.

Tak na jednu stranu předpovídá uzavírání se Číny, která podle něho bude řešit už jen domácí problémy a vrátí do období "Říše středu". Zatímco na druhou stranu takové Japonsko, které vždy usilovalo o expanzi, tudíž na rozdíl od Číny (jež je Friedmanem vyškrtnuta se seznamu soutěžících) bude úspěšně šířit svůj globální vliv, a to včetně velkých územních zisků na úkor první jmenované.

Stejně tak autor předpovídá velké územní zisky a obrovský vliv Turecka, které se s přihlédnutím k dějinám, bude úspěšně pokoušet o Osmanskou říši číslo dvě.

Slovanská duše se mírně zaraduje díky úspěchům našich polských sousedů, pro něž má George Friedman velkou dávku sympatie a prorokuje návrat ke slavným časům Velkopolska.

Největší evropské ekonomiky a vojenské potenciály, tedy Francie a Německo, jsou odsunuty na periferii autorova zájmu (snad kromě německo-polského konfliktu) stejně jako celý koncept Evropské unie.

A tak jednomu přijde až trestuhodné, že se přehlíží Přemyslovská říše sahající v době největšího rozkvětu od Baltu k Jadranu! Proč jsou nám upírány historické zásluhy, na jejíchž základech bychom mohli zcela oprávněně začít být znova určující silou v Evropě?

"Tohle je sci-fi", odpovíte na moje zvolání. Jenže tenhle argument já neberu!
Neboť jedno velké sci-fi je celá tato kniha.

11 11.07.2019