Pavčule komentáře u knih
Hodně slabé a nudné. Ty návody jak přistupovat k seniorům mi doslova pilo krev. Jako kdybych četla nějakou příručku, která tam ještě navíc vůbec nepatří a netuším co tím autorka chtěla říci.
Moje první setkání s autorkou . Přiznám se ,že jsem ze začátku měla silné nutkání knížku odložit , což jsem neudělala a za "odměnu" se to pak slušně rozjelo. Nicméně mnohem více mě bavil příběh Anny a nevadilo by mi, kdyby byl příběh pouze o ní. Vyústění příběhu na mě dojem neudělalo . Protože se jednalo vlastně o dva příběhy , nevím , jak hodnotit . Za Annu bych dala více hvězdiček ,ale za Morgan méně , takže taková zlatá střední cesta .
I když na začátku to vypadalo na hodně depresivní příběh, tak nakonec to skončilo jak mělo. Uvítala bych více stránek, všechno bylo takové moc rychlé. Příběh o smutku, ale hlavně o naději a potřebě někoho mít.
Půjčeno v knihovně a nebyl to moc dobrý výběr . Vzhledem k tomu ,že já sama jsem už od narození na invalidním vozíku , nemám moc ráda téma " až se mi něco stane , tak všechno přehodnotím a začnu si vážit svého zdraví " . Takže četlo se mi to fakt hrozně a moc nepomohlo ani to, že hlavní hrdinka byla od první chvíle na facku . Možná , kdybych byla zdravá , hodnotila bych jinak. Takhle nemůžu jinak než "odpad "
Autorka se potřebovavala vypsat . 44 letá hlavní hrdinka se vyrovnává se ztrátou tatínka. Věk píšu záměrně . Od prvních stránek jen sebelitování a neskutečná sobeckost - já, já, já . Přitom rodiče bohužel umírají i daleko mladším lidem , než je hlavní hrdinka . Tahle knížka mě doslova vytáčela .
Moje první setkání s autorem , takže nemám jak porovnávat s ostatními jeho knihami . Za mě oddechová kniha a možná i pro mladší čtenáře . Milý , laskavý příběh .
Není to moje první kniha o životě v KLDR , takže už jsem mnohé znala a nebyl to zase takový šok, ale patří k těm nejzdařilejším . Forma rozhovorů mi sedla - zpovídaní mi díky tomu byli bližší . Co dodat ? Buďme rádi, že žijeme tak, jak žijeme .
V Plzni bydlím přes 10 let , takže místa popsaná jak slovem , tak fotkami dobře znám . O to víc je tenhle příběh pro mě realističtější .
Četlo se jedním dechem , doporučuji každému, kdo chce více poznat myšlenky pana prezidenta než se jím stal .
Bylo příjemné číst zase klasickou Vasilkovou. Její nové knihy už jsou uspěchané a nic moc .Tady jsem se díky knihovně vrátila do starých dobrých časů.
Moc zajímavý příběh. přečetla jsem jedním dechem . Nejvíce oceňuji , že se dotýká prakticky všech období - od druhé světové války až po současnost . Zajímavý pohled na "sirotky " z Anglie odvezené do Austrálie - o těchto praktikách jsem nikdy předtím neslyšela .
Asi bych měla dát plný počet hvězdiček , ale přece jen si nechám rezervu . Nejvíc čtivá a zajímavá byla pro mě část, kdy se schovávali ... pak už mě to občas i nudilo a přelétla jsem to jen tak letem světem, abych se dostala na konec příběhu .
Tohle mi vůbec nesedlo . Už u hřbitovního setkání jsem tušila,že tohle se mi bude kousat velmi těžko . Naivní až pubertální myšlení ženské hrdinky , vadily mi vzpomínky na bratra snad v každé větě , rádoby vtipné zážitky , což vzhledem k vážnému tématu působilo divně a bohužel z toho vzniknul tenhle paskvil . Divná knížka . Hvězdička pouze za Judy, která mi byla nejsympatičtější.
A to se stalo jen před pár lety ... Nejvíc mě dostala ta kontrola výkalů , neskutečný.
Čekala jsem příběh na pohodu, ale opak byl pravdou . I tohle je život .
Zajímavý životní příběh - během jednoho dne jsem měla přečteno . Ale jak už je tu zmíněno - čekala jsem něco víc o kraji , který je pro mě jakožto obyvatelce Jihozápadu sice hned vedle, ale moc o něm nevím .
Docela fajn , takové téma, které už snad nemůže překvapit . Tady bohužel bez větších zvratů a "kdo to udělal " zjistíte prakticky hned na začátku .
Začátek mě hodně bavil, ale pak se to v podstatě najednou nějak "šprajclo " a měla jsem problém knížku dočíst . Uvítala bych více prostoru proč to pachatel vlastně udělal ... Konec mi přišel jako spíše otevřený .