paulhunter komentáře u knih

Povídky, které napsal Dick na začátku své kariéry (a hlavně ve velice krátké době), ukazují obrovský potenciál a originalitu tohoto nadaného spisovatele. Z praktických důvodů je sbírka povídek "Planeta, která nikdy neexistovala" rozdělena na dvě části.

V první bych vyzdvihl povídky:
- Typ číslo dva (!)
- Vesmírní pytláci
- Nové pokolení
- Mračna Marťanů
- Výprava na povrch
- Trampoty se světy

4 30.11.-0001

Pistolník otevírá sedmidílnou ságu Temné věže, vrcholného díla Stephena Kinga. Právě tato první kniha bývá často označována za slabší, s čímž nesouhlasím. Je pravda, že je trochu náročnější a chce víc pozornosti (četl jsem ho během dvou dnů hned dvakrát), protože nabízí víc otázek než odpovědí, ale má své nezaměnitelné kouzlo, které bude čtenáře provázet až do konce této poutavé ságy.

10 30.11.-0001

Aldous Huxley představuje ve své antiutopii "Konec civilizace" svět, ve kterém se děti nerodí, ale jsou "dekantovány": pochází ze zkumavek a již od ranného dětství jsou jim za účasti neustálé hypnopedie, adaptací a neopavlovských technik vštěpovány zásady řádu a společenského postavení v jedné z pěti kast. Díký této "výchově" a droze somě (antidepresiva) jsou všichni spokojeni, všichni si nevzájem náleží (i co se sexuálního života týče) a jsou systémově napojeni na společenský život, díky čemuž nemá jedinec ani chuť se od tohoto sociálního řádu distancovat či bouřit se, neboť každý je na světě kvůli tomu, k čemu byl uměle, laboratorně, předurčen.

Mrazivé jsou právě následky takové civilizace: Již děti se učí sexuálním hrátkám, jsou naučeny brát smrt jako naprostou banalitu, slova "matka, otec, rodina" vyvolávají v lidech pocity zahambení, a celkově je život i přes hodnotu štěstí (která se každému dostává) velice laciný a bezpředmětný.

Nejvyšší počet hodnocení jsem neudělil z několika důvodů:
- Dílo mi nepřišlo natolik komplexní a promyšlené, jako je třeba Orwellovův román "1984" nebo Zamjatinovo dílo "My". Dílu by slušela dle mého názoru trochu jiná forma a uspořádání.
- Nesedla mi psychologie postav.. hlavně inteligence a způsob vyjadřování Divocha, který sice měl matku z již zmíněné civilizace, ale vyrůstal u Indiánů, a proto vystupoval někdy až moc civilizovaně.

Na druhou stranu, Huxleyho vize přináší zase trochu jiný pohled než ostatní autoři antiutopických románů, a proto i toto dílo doporučuji.

12 30.11.-0001

Jakože mám sci-fi hodně rád, tak román Solaris mě moc neoslovil. První půlka byla dobrá, ale ve druhé mě začly dost nudit sáhodlouhé popisy všech těch vědeckých a filozofických škol, které se shodují v tom, že "oceánu" nelze porozumnět a čtenáři nepřináší nic nového. Docela mě zklamala i psychologická stránka postav a několik nevyřešených otázek příběhu. I přesto na Lema nezanevřu, neboť román Nepřemožitelný mě zaujal hodně. A určitě si od něj ještě něco přečtu.

3 30.11.-0001

Škoda, že Silverberg nevyužil celý potenciál námětu knihy.

1 30.11.-0001

Docela slušná parodie na Matrix, místy jsem se zasmál, místy mi ale přišly určité situace slabší a rozhovory trapnější. Nicméně jedná se o oddechovku, která je přečtená za chvilku a pokud jste příznivci všemožných parodií, neváhejte.

:::
V místnosti bylo ticho.
"Přišel jsi pro odpovědi," zahřměl Morčeus, "a já ti je mohu poskytnout. Vím," řekl přísným hlasem, "na co se mě právě chystáš zeptat."
"Nebude vám vadit, když si sednu?" zeptal se Gordon.
"Jistě, klidně se posaď, jestli chceš, myslel jsem až tu další otázku."
...

Když Gordon mlčel, pokračoval. "Chceš se mě zeptat, co je to McAtrix."
"No jasně," řekl Gordon. "Jasně, proč ne?" Nervózně se zasmál.
"Ale já Ti to říct nemůžu," řekl Morčeus temně.
"Aha," řekl Gordon zklamaným hlasem. "Nemůžete? To je škoda."
V místnosti nastalo hrobové ticho.
...

Jidáš ukázal na jedno z holičských křesel. "Teď si támhle sedni a uvolni se. Musíme ti zavýst do, ehm, zdířky, zastrčku."
"Aha, křeslo. Z něj pak vstupujeme do McAtrixu, že jo," řekl Nemo.
"Jo," řekl Jidáš lakonicky. "Někdy tomu říkáme Rektrix."
"Rektrix?" řekl Nemo. "Tomu nerozumím."
"To pochopíš," řekl Jidáš temně, "až uvidíš, kam ti tu zástrčku vrazím."

1 30.11.-0001

451 stupňů Fahrenheita - teplota, při níž se papír vznítí a hoří...

Představte si svět, ve kterém je nezákonné vlastnit nebo číst knihy, svět, kde lidé ztratili kontakt s pravou "kulturou", s lidmi a reálným světem, neboť se uzavírají ve svých dokonalých domech s telestěnami, které nahrazují přátelství, rodinné hodnoty a manipupují s lidským myšlením. Představte si svět, ve kterém požárníci nehasí oheň, ale zakládají požáry.

"Pozoroval s obzvláštní rozkoší, jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění. Krev mu bušila ve spáncích, když svíral v dlaních mosaznou trysku - toho obrovského hada, který plival na svět jedovatý petrolej - a jeho ruce byly rukama podivuhodného dirigenta řídícího nesmírnou symfonii žáru a ohně, v níž mizí cáry a zuhelnatělé zbytky dějin."

21 30.11.-0001

Geraldova hra je výborný psychologický román a Stephen King dokázal, že se dá napsat celá kniha i o jediné postavě v absurdní situaci: v tomto případě o ženě připoutané k posteli v osamoceném domě, jakožto následek sexuálních hrátek, které nedopadly dobře...

A Geraldova hra má u mě taky jedno prvenství: u žádného jiného příběhu se mi neudělalo tak špatně, abych nemohl pokračovat ve čtení a musel jít na vzduch...

5/5

11 30.11.-0001

Sbírkový soubor "Za soumraku" s sebou přinesl třináct nových povídek z pera mistra hororu, Stephena Kinga a ukázal, že i povídky jsou stále jeho silnou parketou.

Nejvíce se mi líbily: Harveyho sen, Maturitiní odpoledne, Věci, které po nich zůstaly, Němý a V úzkých

2 30.11.-0001

Bohužel, tohle není můj šálek čaje..
Neustálé psychologické pochody prostitutky mě časem začly štvát a v duchu jsem si říkal, že je ta ženská občas na facku. Neříkám, že je kniha špatně napsaná, to vůbec.. jsou zde hezké poznatky, oceňuji také, že ji napsal muž.. ale dostala se do špatných rukou. Proto věřím, že dílo Jedenáct minut lépe ocení jiní čtenáři a nedají na komentář "čtenáře, který tomu nerozumí"..

13 30.11.-0001

Pro mě nejlepší povídková sbírka od Stephena Kinga. Povídky jako Bojiště, Nekuřáci, a. s., Římsa, Jahodové jaro, Šedá hmota a Poslední příčka žebířku prostě nemají chybu.

8 30.11.-0001

Příběh a kresby plné násilí, žádný oddech. Po grafické stránce docela dobré (až na pár výjimek); nejvíce se mi líbily pasáže rozhovorů Micra s Punisherem v temné místnosti.

Od obsahu toho moc nečekejte.... to si jen pár chlapů potřebuje rozkopat držky a vyrovnat účty v rámci msty, cti, zábavy nebo peněz na nejrůznější způsoby. Punisher je nepřemožitelný, jizvami posetý, veterán, po kterém zůstává spoušť, kamkoliv přijde. A ať už jsou jeho důvody jakékoliv, věřte, že se nespokojí jen s mrtvolami: ty potom stejně vykope z hrobu, aby je mohl zabít ještě jednou...

1 30.11.-0001

H.G. WELLS byl opravdu jedinečný spisovatel s bohatou fantazií, což jasně dokazují díla jako Válka světů, Nevidelný nebo Stroj času. Samotný Stroj času vyšel už v roce 1895 a i přesto má co říct současným čtenářům. Útlý příběh popisuje vývoj planety Země a především lidstva a naznačuje, že naše představy o budoucím vyspělém světě (co se technologií, názorů či inteligence národů týče) mohou být mylné.

7 30.11.-0001

Výborné zpracování, Charles Burns dal do Černé díry deset let poctivé práce, takže po grafické stránce nemám co vytknout.(5/5).
Co mi však úplně nesedlo, byl samotný příběh, a proto celkově hodnotím za čtyři hvězdičky.

30.11.-0001

Smutný příběh vypráví o obchodním cestujícím Gregorovi, který se jednoho rána probudí jako brouk a postupem času zjišťuje, že se i přes lásku a dobrotu, kterou vždy zastával vůči svému okolí a blízkým, oddaluje rodině, společnosti, a stává se v domě něčím odporným a trpěným..

Tuhle krátkou povídku by si měl přečíst každý..

3 30.11.-0001

Růži pro Algernon četlo jistě hodně čtenářů v povídkové verzi, která se stala slavnou po celém světě, a proto jsem si přečetl i román, který vznikl později, jistě kvůli velkému potenciálu samotné povídky.

Příběh vůbec neztratil na kouzlu; z knihy se dozvídáme mnoho dalších informací z Charlieho dětství a více z troufalého experimentu na zvýšení lidské inteligence, který neskončil jinak, než jak mu bylo předurčeno.

Poutavý příběh o Charliem, který "chťel bít chitrí", se vám rozhodně dostane pod kůži a nepustí vás, dokud jej nedočtete.

23 30.11.-0001

Mrazivé antiutopické dílo, které se může hrdě postavit vedle Orwellova díla "1984" nebo Zamjatinova "My". Doporučuji!

7 30.11.-0001

Drsný příběh s rychlým spádem. Závěr je šokující.

"První krok k věčnému životu je to, že musíš zemřít."
'"Vím to, protože to ví Tyler."

Palahniuk mě velice překvapil, knihu rozhodně doporučuju, ale nebudu z obsahu prozrazovat vůbec nic.
- Proč? Protože:
...první pravidlo Klubu rváčů je nemluvit o Klubu rváčů.

19 30.11.-0001

Kniha je opravdu za hranicí dobrého vkusu (sem tam) a moc smyslu nepobrala, ale v době, kdy jsem jí četl (už nějaký ten pátek zpět) mě docela pobavila a jakousi atmosféru má. Ale spíše než parodie na Harryho Pottera se jedná o zcela jiný příběh. Pokud jí mám ohodnotit, tak nemůžu dát více než 3 hvězdičky, abych ji nedal na stejnou úroveň s daleko lepšími knihami.

2 30.11.-0001

Jedna z nejlepších sci-fi knih, jaké jsem kdy četl. A. C. Clarke je velikán žánru a "Setkání s Rámou" je toho důkazem. Kniha obrdržela řadu významných ocenění (včetně ceny Hugo a Nebula), a to zcela oprávněně. Nad Clarkovým světem, letícím vesmírem v rotujícím válcovém tělese, totiž zůstává rozum stát a fantazie čtenářů pracují na plné obrátky.

Nevím jak ostatní, ale já jsem navštívil tajemný svět Rámy společně s posádkou Endeavour.

12 30.11.-0001