Pablo70 komentáře u knih

...a pomoz mi/ posbírat střepy věčně trvá čas/ a vše co stvořeno je za nás nebo z nás (Čas)
Právě čas hrál roli ve Skácelově životě, za normalizace nesměl publikovat, Dávné proso vyšlo až v roce 1981.
„Nemám ani psa,ani bych ho neuživil,“ píše Skácel v té době do deníku. Proto je v jeho básních tolik syrovosti, zemitosti, která nás vede k věcem v životě podstatným. A samozřejmě smrt. Té se nám dostane vždy, ať jsme bohatí nebo chudí. Uměl překrásně psát i o smrti, stejně jako Holan:
A zítra odejdeme do protější země/ všechny nás tetovala hlína na patách/ u cesty panáčkuje bílý hranostaj/ smrt je jen jednou jedenkrát a navždy/ Za týden před třešněmi nebo ještě dřív (Protější země)
Ale i o lásce:
Ať život sklání se či nesklání/ dny lásky jsou jak sklepy ve stráni/ lisovny s dubovými lisy (Sonet o lásce a Modrém Portugalu)
Jako dítě jsem pobýval u strýce ve Valticích, a proto volám: jak moravské!

5 24.10.2023

Připojuji se ke třem hvězdám. Proč musí být současné detektivky tak překombinované? Ničeho není dost, aby toho nakonec nebylo příliš. Stýská se mi po klasickým detektivkách, které mají dobře uvěřitelné zločiny. Četlo se to dobře, což o to, ale kroutil jsem nevěřícně hlavou. Mohl bych děj rozebírat, ale proč – nakonec můžete si to přečíst sami. Kam vymizela uvěřitelnost a normalita? Ale některé severské perly detektivek se nedají vůbec číst – dohání se tu čtivost brutalitou, a na to čtenáři slyší.

6 21.10.2023

Jako vždy, hezké vzpomínky na dětství. Pamatuji, jak jsme čuměli na jejich aparaturu Dynacord, na Sodomu v kalhotách s vypreparovaným váčkem, ostrou kytaru Radima Hladíka a pak na Les Saturelles ze Švýcarska. Jó, legenda. Potom to už tak slavný nebylo. Ale, každej máme svý osudy...

20.10.2023

Vzpomínám, jak starej Kovářík recitoval Barbaru, ta R narážela do vzduchu a bylo to kouzelné:
Rozpomeň se Barbaro/ Pršelo bez ustání na Brest toho dne/ A ty jsi kráčela usměvavá...
Leč nikdy jsem v Brestu nebyl, zato Préverta jsem se načetl. Možná, že jsou obsáhlejší výbory z jeho díla, leč tento má prévertovské kalendárium, hezkou předmluvu a obsáhlou dokumentaci (i obrázkovou), a to není k zahození. Na desce recituje mj. Hrušínský. Básně si přečtěte. Nejlíp v páru, Prévert přeje zamilovaným. A tak alespoň dvě věty Léona-Gabriela Grose:
Je pro naši lyrickou poezii tím, čím byl Chaplin pro film.
Nesporně existuje zázrak nazývaný Jacques Prévert.

3 18.10.2023

Do absolutna dovedený humanismus – to je v pár slovech shrnutý Prévert. Jeho kniha Pohádky pro nehodné děti (1947) básníkovy postoje prezentuje v možná nejpůvabnější podobě. Zvláštní prostor dětí a zvířat jako mikrokosmos nevinnosti je zde v protikladu s pragmatickým světem dospělých, kteří chtějí ovládnout celou Zemi i vesmír a zničit vše svobodné. 
Paleček se baví se pštrosem a ten mu vyčítá: Víš, co řekl (Palečkův táta), když poprvé uviděl pštrosí vejce? Tak abys věděl, řekl: To by byla báječná omeleta!
Na to Paleček: Já za to nemůžu, ale nemám rád žertování dospělých
Ve Výjevu ze života antilop se praví: Když Bílí přicházejí, Černí před nimi často prchají. Bílí je chytají do lasa a Černí jsou donuceni stavět železnice nebo silnice a Bílí je nazývají „dobrovolnými pracovníky“.
A co zastřelená žirafa? Špinavý (čisťounký) dromedár? Mladý lev, co požírá krotitele? Všude kolem nás jsou fauly, které už sotva vnímáme.
Některé komentáře této knihy hovoří o hrubém nepochopení díla. Achjo – však si je přečtěte!

2 17.10.2023

Verše z desetiletí 1937-47. Tištěno na papíře s vyšší gramáží. Na obalu obraz z Kolářova jména. Tuhle knihu jsem zachránil před stoupou, když ho zakázali. Ale co to vidím, nikdo ji nečte_ Asi je nedostupná, když ji za normalizace vykázali z veřejných knihoven.
Kolář praví:
Jsi těžká jak hrom
Poezie
Dál si přeje:
Skřivane zmýli si jednou žitný lán s lánem komínů
Možná že někdo přijde požnout tu černou harfu
Věřím
Sklidil by velkou báseň
Jak se praví v doslovu: I Kolářova periferie je hranicí...prudce konfliktní. Člověk se uprostřed rušně organizovaného kolektivu propadá do barbarství, tvoří civilizaci, ale je jí zároveň požírán a pohlcován, těsné kuchyně předměstských bytů jsou jen tenkými skořápkami, které zevnitř pukají pod tlakem nahromaděných vášní, a zvenčí jsou neustále vystaveny bubnové palbě vesmíru. (J. Grossman)
Přiznává:
Próza s poezií jsou sestry
nejvychovaněji bojující o jednoho muže
Oponentem této poezie není už jenom básnická šablona, ale spíš šablonovitost, strnulost a frázovitost obecného jazyka, který ztrácí své sémantické hodnoty, a tím i schopnost zprostředkovat v tomto složitém světě základní dorozumění. (J. Grossman)
Je příznačné, že Jan Grossman byl také za normalizace zakázán.
Kniha končí mrazivými verši:
Vezmi stát po státu, národ po národu,
světadíl po světadílu
a vezmi člověka po člověku:
nikdy v dějinách lidstva
nebyla svoboda ohrožena tak jako dnes
(A to prosím byl rok 1947 nikoli 2023.)

2 15.10.2023

Neodvažuji se souhlasit s Oshovými úvahami o oddělování jednotlivých těl, když umíráme. Ale hezky píše i o lidských typech:
„Je velmi svůdné nechat se vést levou hemisférou mozku, nechat se vést do světa mozku a rozumu. Ten je zaměřen na věci. Auta, peníze, domy, moc a slávu. Pravá hemisféra je orientací sannjásinů, těch, kteří se zajímají o své vnitřní bytí, vnitřní klid, blaženost. Menší pozornost věnují věcem. Pokud je získají, proč ne – a pokud je nezískají – nic se neděje. Tito lidé jsou soustředěni na současný okamžik a nedívají se do budoucnosti, věnují se více poezii života nežli jeho aritmetice. Sannjásin je ten, kdo žije prostřednictvím své imaginace, kdo využívá schopnosti snít, kdo žije poezií, je to ten, pro něhož je život básní a nádhernou vizí.“
Jak to psal Aitken? Vjem je jen ni-ni-ni, a je pryč.
Bishopová hledala ptačí písmo v písku pláže.
Saroyan sbíral náplavy z vln.
Nanao zpíval borovici osinaté.
Snyder psal o mouše lezoucí po okně, když byl pozorovatelem požárů v horské chatě.
Borges sedával sám vedle sebe na lavičce atd.

1 15.10.2023

Tato kniha se zabývá uvědoměním, jasným chápáním a prostou pozorností. Základem je jasná pozornost. Tj. jasné a jednoduché uvědomění toho, co se v nás během procesu vnímání doopravdy odehrává od okamžiku k okamžiku. Prostá proto, že se zabývá pouze holými fakty vnímání, jak nám je zprostředkovává buď našich 5 smyslů, anebo mysl. Fakta prožívání pouze zaznamenáme, ale nehodnotíme je (líbí, nelíbí), nereagujeme na ně žádným činem, slovem, myšlenkovým komentářem. Jestliže vzniknou komentáře, učiníme je předměty prosté pozornosti, aniž bychom je zapuzovali či rozvíjeli. Vezmeme je na vědomí a pak pustíme ze zřetele.
Připomínám, že tato metoda je stará přes dva tisíce let a velmi vám v životě pomůže. Nestanete se hříčkou své mysli. Samozřejmě tyto základy najdete i v jiných knihách, zde vám je přiblíží Evropan, který poznal evropské i buddhistické učení. Ostatně:
autor to píše jasně - „ účel Buddhovy nauky není týž jako účel světské vědy, která se omezuje na objevování a vysvětlování faktů. Buddhova nauka o mysli naproti tomu není omezena na teoretické vědění o mysli, nýbrž má za cíl ZFORMOVAT MYSL A SKRZE NI ŽIVOT.“
Už jste to zkusili?

14.10.2023

Ivan Wernish je velký mystifikátor. Libuje si v tom. Nebo se vám zdá rozsypaná nůše pečiva romantická? Tak si to dejte:

Potká Wernish sám sebe. Sednou si vedle sebe na lavičku.
Wernish 1 - Špatnou báseň nelze vytvořit. - Hergot, jestli je báseň dobrá nebo ne, záleží především na tobě, všechno se dá číst tak nebo onak. Velmi často, a to si uvědom, báseň, kterou zavrhuješ, je dobrá, protože na to prostě nemáš.
Wernish 2 - Tak třeba:

Ruce spojené
Od minulosti k budoucnosti
Zprůhlední
Jako smějící se děti (G. Neveu)

Wernish 1 – To nedám!

Co k tomu všemu neříci?
Kdo věří, ten je věřící,
kdo utíká, běží,
když padá sníh, sněží. (Vítězslav Hrách)

3 13.10.2023

Když jsem dospíval, probíhala tzv. kulturní revoluce. Číňani mávali rudými knížkami a volali: Mao! Velký kormidelník.
Dělali jsme si z nich legraci, moc nám toho o té kulturní revoluci zrovna neřekli, ale bylo jasné, že i na zdejší komunisty to byla silná káva. V této knize nám vypráví rodilá Číňanka osudy své rodiny. Od boje proti Japoncům až po onu kulturní revoluci, která trvala do Maovy smrti. Hrůzným maoismem prošla i Kambodža, pod vedením krvavého Pol-pota. Tam to už brali šmahem a vraždili lidi motykami. Chápeme z knihy rozvrat celé země kvůli libovůli jednoho diktátora. Fízlování a hroznou porobu mas. Takový režim vládne dodnes v severní Korei, není pochyb.
Už nikdy komunismus! Žádné iluze.

16 13.10.2023

Šest let zápolil slovenský bigbíťák o svůj život s rakovinou. Jeho zápisky to dosvědčují. Je to místy hluboké čtení. Místy docela obyčejné. Tak to je.
Vzpomněl jsem si na jednoho onkologa na ČT2: "Pacienti se snaží ze všech sil intenzívně žít dál." Pousmál se: "Je to vlastně jediné, co se dá dělat žít dál."
Deža jsme měli rádi, hrál dobrou hudbu. Knihu namluvil v olomouckém studiu rozhlasu Lad. Chudík, mají to v archivu. Dopisoval si dlouho s onou ženou, vydával svědectví o svém životě a smrti R.I.P.

2 12.10.2023

Mám nejstarší vydání a patří k mým oblíbeným. Saroyan to psal, když bylo jeho synkovi 10 (1953), jemu bylo 10 v roce 1918 a i já mám osobní prožitek, jak jsem si uvědomil, že mi je už 10 let (už dávno, ale dobře si to pamatuji bylo to v naší ulici, najednou jsem se zastavil a uvědomil si, páni, vždyť už mi je deset! Ten okamžik poznání vidím jako dnes.). Předešlý komentář je o tom, že onen čtenář již zřejmě není ve věku deseti let, a proto čeká, že vztah otce a syna má být úměrný vlastnímu věku, ve kterém se nalézá, nebo to má sám jinak. Rozpravy jsou naprosto kouzelné, probůh, jaké jiné řeči byste chtěli vést s desetiletým klukem? Mému otci bylo 10 v roce 1923 a žádné praštěnosti jsem se od něj nedočkal, ani když mi bylo 10 anebo později Sám jsem praštěnej dost, a tak se mi zdá tato kniha půvabná------

5 10.10.2023

Z buddhistických storek jsou nejcennější ty, které můžeme aplikovat ve vlastním životě. Tady třeba ta o umírající jeptišce, která nechtěla nikoho vidět, s výjimkou vypravěče příběhu. A to proto, že ač byla čtyři dny před smrtí, s ní dokázal uvolněně a normálně mluvit a vyprávět jí třeba anekdoty. Prostě ji pobavil a byl pokud možno normální, i když mu bylo jasné, že za pár dní tu již jeptiška nebude. Takoví lidé jsou vzácní. Ale zen nás učí, že máme přijímat z života to dobré i zlé bez nějaké selekce - vyhledávat jen to dobré, vede nakonec k problémům v naší psychice, protože se nám vždycky přihodí něco zlého a nic s tím nenaděláme. Pokud najdete v této knize něco, co vás nejen pobaví, ale i poučí, bude dobře.

2 09.10.2023

Četl jsem Morgensterna a narazil pak na Paula Klee. Když zemřel, jeho žena objevila sešit, kam si psal verše. Nekonečná hravost. V jedné básni píše:

Přístroj na cvrlikání, Velbloud v rytmické krajině, Diana v podzimním větru, Lohengrin v kině, Revoluce viaduktů, Milostná píseň za novoluní, Falešná hlava na falešném místě, Zpěvačka komické opery...ad.

Je to jak zpívá J. Suchý v písničce Kamarádi. Když se objeví jeden, objeví se i druhý a další. V tomto gardu bych se chtěl ještě zmínit o některých kouscích Bohumila Hrabala (Toto město je ve společné péči obyvatel, Morytáty a legendy ad). Na něj se hodí Kleeho poznámky:

Nietzsche v ovzduší. Oslava vlastní bytosti a instinktů. Bezuzdný pohlavní pud. Nová etika. Necudnosti jakožto výraz hojnosti a plodnosti. (Z Deníků 1898)

A přidám báseň Voda:

Voda, na ní vlny,
na nich loďka,
na ní žena,
na ní muž.
Vymyšleno už v létě 1904.

No jo, už tenkrát...
Hravé jsou i jeho obrazy. Mám je rád. Kleeho verše přebásnil pan Ivan Wernish. Jak píše:

Zrýmoval
šprýmoval
velké utrpení
když člověk k ničemu není.

Jo jo: Pábitelé všech zemí spojte se! Spěchám si přečíst tu Pekařovu nůši!

3 07.10.2023

Nosofém, Sedmisviňka a Noctaškář, samozřejmě Želželva, Zeměplaz, Koza a pýš, Estetická lasička, Hříšný blech, Škrtnutý kozel uměli jsme řadu Morgensternových básní nazpaměť. Pan Hiršal je geniálně přeložil a pan Seydl pěkně ilustroval. Určitě to byla fuška. Kdepak jste v přírodě mohli spatřit Kudyzíka krkonošského nebo Mžikev? Morgenstern v překladu Hiršala vybičoval naši představivost k tvorbě dalších novotvarů, které by se líbily jazykobrusičům z doby národního obrození. No představte si, jak by vypadal takový Žrahlt asi hůř než vlk. Jak praví básník:

Nesmrtelný v širém světě
zůstane věčně žít,
pokud budou na planetě
lidská ústa hovořit!

(Tak se snažte!)

3 07.10.2023

Kniha vyšla v edici HuxSA, tj. Humor a satira. Jinak asi byla nepublikovatelná. Již úvod je značně kousavý, Hrabal píše: Cizinec, který přijíždí do tohoto města, jež je ve společné péči svých obyvatel ... na hlavní třídě pochopí, proč Rimbauda vzrušovala básnická veteš a haraburdí. Zřetelná narážka na zanedbanost města, což ve velkém dokládají fotografie v knize obsažené. Ovšem v absurditě socialistického nepořádku Hrabal nachází nechtěnou inspiraci. Krása rozpadu je mu přímou inspirací. Surreálné spojování textů z různých období je charakteristické pro jeho ranou tvorbu. V době vydání mu bylo přes 50, text musel tvořit v plné síle, a tak je pln odkazů (často dvojsmyslných!) na sexualitu a živočišnost (A tak plemeník v obci, tj. plemenný kanec, nebyl pojmenován, a proto se musí každý, kdo má prasnici, o ni postarat sám), stejně jako Ostře sledované vlaky nebo Morytáty a legendy. Proto jsme ho s chutí četli, takové motivy byly v socialismu potlačeny a my chtěli žít. A k tomu i porce poetiky: Chtěla abych jí byl osobní váhou. Kramflíčkem by mi stála na srdci. Aby v mých očích pak viděla, kolik váží...
Dík za oteplení koncem šedesátek!

3 06.10.2023

Dnes téměř nikdo nečte Holana? Škoda. Vždycky mě ohromí svojí imaginaci. Uvedu pár skvělých (až barokně rozmáchlých tedy, jestli jste přičichli k barokní poezii) ukázek z jeho geniálního opusu:

Noc kouřila dějiny, jedla smažená křidýlka,
uřezaná z kotníků Merkura,
a zapíjela to
potem varhaníka u svaté tragédie

...Hamlet, který jako Mozart piják
převrhl Alpy, aby nejistě postavil láhev
na vrzavý schod strachu ze smrti,
on, tak těsně u sebe, že se mezi něho
vešla celá nesmrtelnost

...on, ne že by znal všechno, neboť dobře cítil,
že když se sobectví přežere, nevrhne, vytráví a začne znova -

...jsou tak hluší, že by rádi slyšeli
hlas Pána Krista na gramofonové desce

Není mi lhostejný ani jeden krůček a pád
dítěte v kopřivách I když mu matka říká:
Jdi pro rum do čaje,
ono jde a stále si opakuje: rum do čaje, rum do čaje, až nakonec zašeptá: Čum do ráje

Holan mohl po 14 letech nucené odmlky publikovat, psal se rok 1964 a oteplovalo se ovzduší ve společnosti. Holan s tím měl zkušenosti, psal: Není poznání, žijeme jen a jen v přeludech.
Báseň obsahuje mnoho krásných momentů a patří bezesporu k vrcholům české poezie.

3 30.09.2023

"Ó travnaté lučiny! Ó věčně zelené, nekonečné krajiny v duši! Ve vás - třeba jste už dlouho vyprahlé smrtícím suchem života pozemského - ve vás se mohou ještě lidé povalovat jako mladí koně v jeteli jitřně svěžím a na několik málo prchavých okamžiků cítit na sobě chladnou rosu nesmrtelného života! "

Psát o mnohovrstevnosti knihy a těžkostech při čtení, je asi nošením dříví do lesa. Ale bylo to krásné, Kentovy ilustrace mě vábily od dětství, knihu jsem si rád prohlížel, mnohem později přečetl. Byla matčina. Mám ji stále ve své knihovně. Je to velký opus světové literatury. Přidám zajímavost (viz zajímavosti).

7 28.09.2023

Všimli jste si, že Issa měl těžký život? A není to ani 200 let, co zemřel. Zajímavé je, že jeho umělecké jméno Issa znamená „šálek čaje“, nebo vlastně „jedna bublina v máčeném čaji“ - to je víc buddhistické. Podle jiného zdroje je správný překlad jeho pseudonymu „čajový keřík“. Zelený čaj tedy čajovník, je Japoncům stejně drahý jako Issova zlidověná haiku. V Límanových knihách se poučíte, jak se píše opravdové haiku.

Lodníku
ne abys čúral
na měsíc ve vlnách.

Ostatní Issova haiku najdete v knize Pár much a já. Zkuste poezii přímého prožitku. Nebo lépe zachyťte své vlastní okamžiky na papír.

2 24.09.2023

Temné Jeseníky, Kolštejn se dnes jmenuje už jen hrad v Branné. Stavoval jsem se tam na vynikající kremrole. Tak tedy Goldenstein, tu temnou historii jsme odsunuli. Klášter Grulich dnes leží v Králíkách. Autor byl po vydání knihy nařčen z toho, že fandí werwolfům. V knize je konfrontován český živel s německým, ten český také není bez vady a Němci jsou zobrazeni jako lidé, to komunistický tisk neskousl. A ještě se tam míchali mezi sebou
Můj otec, který zažil mobilizaci v 38., měl přísloví: Každej máme něco z války. Trvalo mi dost dlouhou dobu, než jsem pochopil. Dnes si to můžou říkat na Ukrajině. Jo, časy, ty se mění.
Celou dobu jsem tipoval, kdo přežije. Kniha je skvěle napsána. Ač byl autor v té době prakticky neznámý (1973), psát už opravdu uměl. Vynikající.

6 23.09.2023