Pablo70 diskuze u knih

Dronte mauricijský (Raphus cucullatus), také známý jako blboun nejapný anebo dodo, je vyhynulý druh nelétavého ptáka, žijícího jako endemit na ostrově Mauricius v Indickém oceánu. Jeho nejbližší příbuzný byl dronte samotářský (Pezophaps solitaria), se kterým tvořili podčeleď drontovití (Raphinae) čeledi holubovití (Columbidae). Vzhledem k tomu, že i dronte samotářský vyhynul, je nejbližším žijícím příbuzným doda holub nikobarský (Caloenas nicobarica). Z ostrova Réunion pocházejí záznamy o bílých drontech, ty jsou však považovány za chybné.[2]

Dronte mauricijský měřil asi 1 metr a vážil přes 10 kg. Vzhled drontů mauricijských se dochoval pouze na kresbách, malbách a v popisech ze sedmnáctého století. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé údaje značně liší a pouze některé ilustrace byly založeny na živých exemplářích, není známa přesná podoba ptáka ani jeho chování. Dříve byl dronte mauricijský považován za tlustého a pomalého ptáka; nyní ho odborníci považují za ptáka dobře přizpůsobeného ekosystému. Dodo se obyčejně zobrazuje s hnědošedým peřím, žlutými končetinami, chomáčem peří na ocase a šedou neopeřenou hlavou s černým, žlutým nebo zeleným zobákem. K trávení potravy, kterou pravděpodobně tvořilo ovoce, mu pomáhaly gastrolity. Za jeho hlavní biotop se považují lesy v sušších pobřežních oblastech ostrova. Snůška prý činila pouze jediné vejce. Předpokládá se, že dodo se stal nelétavým ptákem kvůli dostupnosti potravních zdrojů a nepřítomnosti predátorů na Mauriciu.

První zmínka o drontem pochází z roku 1598 od nizozemských námořníků. V následujících letech začal být loven jak námořníky, tak decimován novými, nepůvodními druhy, zatímco jeho přirozené prostředí bylo ničeno. Poslední pozorování doda pochází zřejmě z roku 1662. Jeho vyhynutí nebylo zaznamenáno okamžitě a někteří lidé jej považovali za mytické stvoření. V 19. století byly prozkoumány pozůstatky čtyř exemplářů, které se dostaly do Evropy na počátku 17. století. Jedním ze vzorků byla i konzervovaná hlava doda, jediná měkká tkáň, která se dochovala dodnes. Od té doby se na Mauriciu našlo množství subfosilních pozůstatků drontů, vyzvednutých většinou z bažiny Mare aux Songes. Zánik dronta během méně než sta let od jeho objevu poukázal na dříve neznámý problém vymizení celého druhu následkem lidské činnosti. Rozsáhlé pozornosti se mu dostalo od jeho vystoupení v knize Alenka v říši divů a od té doby se stal součástí populární kultury, často jako symbol vyhynutí a zastarávání.

O hře Bouře hovoří překladatel a znalec S. /Martin Hilský
Za Shakespearem s Martinem Hilským: O Prosperovi v archivu České televize :

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1106677154-za-shakespearem-s-martinem-hilskym/20354215228/

ZEN UPŘÍMNOSTI

Zen, to není moudrost, je to skutečnost taková, jaká je.
Zen je cesta samoty:
Myslet sám za sebe.
Jednat sám za sebe.
Praktikovat sám za sebe.
Trpět sám za sebe.
Zen nemá nic společného s klidem ani s nehybnou myslí.
Zen neznamená žít s očima zavřenýma před realitou tohoto světa.
Kráčíme sami s očima doširoka otevřenýma, nejsme na nikom závislí a zůstáváme celiství.
Zen, to je především umět žít a umět zemřít.
Zen, to není odlévací forma na výrobu buddhistů.
Jsme sami zodpovědní za své myšlenky, za svá slova, za své činy.
Nikdo nemůže dýchat za nás.
Neexistuje nikdo nad námi ani pod námi.
Neexistuje nikdo a nic k uctívání, žádná ideologie.
Realita zenu není nic jiného než realita jako taková, jaká je.
Pouze odvážný člověk může praktikovat zen.
Je to cesta bojovníka s očima stále otevřenýma a se stále prohlubující se pozorností.
Právě proto zen nehledá ani lásku, ani moudrost, ani klid.
Tyto tři poklady vlastní každý ve svém nitru.
Stačí být přirozený, autentický a upřímný.
Jak toho dosáhnout?
Praktikováním zazenu.
Praktikovat zazen znamená pozorovat dýchání takové, jaké je, s velkou upřímností a pozorností.
Nehledejte ani si nepředstavujte žádného Buddhu, žádný nebeský stav, žádné zásluhy, žádné osvícení ani žádnou odměnu jakéhokoliv druhu.
Pokud jste upřímní ve svém dýchání a pozici svého těla, pak jste upřímní ve všech věcech.
Pokud jste pravdiví při dýchání, jste pravdiví při myšlení, vyjadřování i jednání.
Nehledejte zen jinde, ani ve lživé reklamě, ani v medových buddhistických řečech.
Proč tu nejde o filozofii, ani o psychologii, ani o morálku, ani o duchovno, ani o náboženství, a už vůbec ne o vlastní moudrost, či osobní poznání?
Proč je pozice tak důležitá?
Protože skutečný duch, skutečné vědomí, sídlí v srdci hmoty.
Odpověď na náš život najdeme ve hmotě.
Ne v zamlžených vrcholech takzvaného duchovního uskutečnění.
Proč mohou zazen dělat všichni?
Protože všichni mají hmotné tělo.
Když se probouzíme do vědomí hmoty, můžeme se osvobodit od všech zábran a rozšířit vědomí za naše zvyky, za naše poznání, za naše maličké bytí.
Kuřátko se může vylíhnout jen tak, že prorazí skořápku.
Skořápku, která není duchovní.
Je to hmotný pancíř složený z bílkovin a všech minerálů světa.
Probuzení není možné mimo hmotu.
A tak i každé duchovno je bez meditace jen snem, iluzí, projekcí mysli.
Tato pozice není ani zenová, ani buddhistická, ani křesťanská.
Je vysvobozením všeho, co jste tak pečlivě uzavřeli do zvyků vašeho těla.
Tváří v tvář smrti vás nikdo nepřijde zachránit.
Je čas, abyste se probudili do reality takové, jaká je.
Takové je učení Zen, autentické, podobné kázání řeky, která neustále plyne.
Kaisen

03.04.2023

Autor románu o uprchlících dává interview o současné uprchlické vlně z Ukrajiny:

https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/uprchlici-jsou-pro-nas-velka-sance-jean-michel-guenassia/r~77bf6b26ab5c11ecb13cac1f6b220ee8/

31.03.2022

Karel Šiktanc o této úžasné knize:

Prózu čtu moc. Některé texty čtu jako Bibli. Mám moc rád Faulknera, Babela, Patricka Whitea, jeho Oko uragánu, to je pro mě něco. Ještě za bolševika jsem mu chtěl napsat, ale vždycky jsem si říkal, že to asi nejde. Teď už je po smrti a mě to mrzí.

https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/karel-siktanc-rozhovor-ve-slavii/r~i:article:2250/

07.02.2022

Klusákův Československý příběh Karla Gotta o strachu, slávě a (sebe)klamu má paralely : "Dekonstrukce Gottova obrazu do určité míry připomíná tu, kterou provedl Jan Novák v případě Milana Kundery, mimo jiné proto, že oba hrdinové dělali vše, aby interpretaci svých životů udrželi pevně v rukou a odstranili z ní cokoliv, co by mohlo narušit barvotiskové obrázky výjimečných osobností – přičemž oba si na bedrech nesou dřívější stigmata přitakání komunistické moci. Kundera zpětně revidoval svá díla poplatná době, popřípadě se k nim nehlásil (v této souvislosti je pikantní, že mimo jiné odstranil i pasáž týkající se označení Karla Gotta jako „idiota hudby“) a v ostatním zvolil taktiku mlčení nebo naopak až nátlaku proti těm, kdo by se o jeho minulost chtěli víc zajímat. Gott zase vydal ještě před dosažením třiceti let o sobě samém knihu Říkám to písní, v níž kanonizuje svůj příběh, což v dnešní době youtuberů a influencerů už tolik nepřekvapí, ale tenkrát šlo o zcela mimořádnou záležitost. A rámování svého života ve svých rukou udržel až do konce, když se producentkou filmu Karel stala jeho manželka.
Klusák je však proti Novákovi méně emocionální, formulačně střídmější, byť precizní, a místo vášně a osobního zaujetí nabízí větší odstup a věcnost."

https://denikn.cz/781149/ceskoslovensky-pribeh-karla-gotta-o-strachu-slave-a-sebeklamu/?

1 12.01.2022

Včera na čt2 dokument o Agátě (100 let s Poirotem a slečnou Marplovou), tato detektivka zde byla uvedena pod původním názvem "A nezbyl žádný" a dětský popěvek o deseti malých černoušcích byl změněn na "Deset malých vojáčků". Netuším, jestli tahle říkanka měla tolik variant, nicméně černoušci jsou v nenávratnu.

O tom, jak pejsek s kočičkou hospodařili a o připravované knize o Josefu Čapkovi čtěte zde:

https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/u-capku-na-vanoce-josef-karel-pavla-pecinkova-rozhovor/r~5d96dea6632611ec9322ac1f6b220ee8/

V těchto dnech vzpomínáme na Václava Havla. Našel jsem v jednom bilančním článku i zmínku o vyústění sporu Kundera/Havel v roce 1984: "Havel si nicméně pro svůj stát představoval jiný návrat k parlamentní demokracii, než jeho kolegové-bývalí reformní komunisté.
I proto se v roce 1984 celou vahou své osobnosti zasadil, aby Nobelova cena nebyla udělena vyznavači socialismu s lidskou tváří Pražského jara 1968, exulantovi Milanu Kunderovi, ale namísto toho navrhl, aby ji dostal v minulosti již několikrát nominovaný, v té době už zcela apolitický básník Jaroslav Seifert... Povedlo se: český romanopisec v exilu ostrouhal a cenu dostal český básník v disentu." (Tato epizoda je zdokumentována v knize dokumentů Český spor o Milana Kunderu, vydané letos v nakladatelství Galén).

Tohohle se Novák zřejmě nedopátral.

3 19.12.2021

Otevřený dopis Orwellovi:

https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/fejeton-otevreny-dopis-orwellovi.A210929_123504_p_spolecnost_wag

Hezké pro nás? V Kanadě tuhle knihu pálí na hranici:

Nepřijatelný je i světoznámý francouzský komiks Asterix, vykreslující hrdinný boj Galů proti římským okupantům. Kiesová tvrdí, že tu dochází k sexualizaci domorodé ženy, která se zamiluje do tlustého, silného a dobráckého hrdiny Obelixe. Mladá žena je tu vyobrazena s hlubokým výstřihem a v minisukní. „Šli byste si zaběhat do lesa v minisukni?“ táže se Kiesová, „Ale lidé si to myslí,“ domnívá se. Existuje tu podle ní vytvořená představa domorodých žen jako snadno získaných žen, dychtivých divokého sexu.

2 09.09.2021

Jak píše Atlantis, naprosto neškodné. Ovšem ne v Kanadě:

09.09.2021

Jako mladík jsem si knížku koupil, hned jak vyšla. Tehdy to byla sranda, o Novotného éře psali i jiní a krátce "se mohlo". Pak začalo jít do tuhého: novináře Vladimíra Škutinu zlomilo opakované věznění po soudu s komunistickým poslancem Novým v letech 1969-70 natolik, že se stal velmi výkonným agentem Státní bezpečnosti. Udal mimo jiné Jana Patočku, filozofa a prvního mluvčího Charty 77, který se v březnu 1977 vracel ze schůzky s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem. Estébákům také Škutina podával hlášení o svých přátelích, spisovatelích Ivanu Klímovi, Ludvíku Vaculíkovi, písničkáři Jaroslavu Hutkovi či chartistovi Petru Uhlovi. Režim zlomil mnoho charakterů...
Připomínám tuto historii kvůli tomu, že dnes zemřela Kamila Moučková, která ohlašovala 21.8.1968 invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. To jejím otcem byl Vilém Nový, který se stal slouhou Husákova režimu. Ovšem i on byl dříve zlomen v komunistických žalářích...

25.11.2020

Osudy lidí za komunismu byly často tragické. Jo, zasmějete se, ale... novináře Vladimíra Škutinu zlomilo opakované věznění po soudu s komunistickým poslancem Novým v letech 1969-70 natolik, že se stal velmi výkonným agentem Státní bezpečnosti. Udal mimo jiné Jana Patočku, filozofa a prvního mluvčího Charty 77, který se v březnu 1977 vracel ze schůzky s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem. Estébákům také Škutina podával hlášení o svých přátelích, spisovatelích Ivanu Klímovi, Ludvíku Vaculíkovi, písničkáři Jaroslavu Hutkovi či chartistovi Petru Uhlovi. O tom už asi nic nenapsal...
Připomínám tuto historii kvůli tomu, že dnes zemřela Kamila Moučková, která ohlašovala 21.8.1968 invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. To jejím otcem byl Vilém Nový, který se stal slouhou Husákova režimu. Ovšem i on byl dříve zlomen v komunistických žalářích...

25.11.2020