Pablo70 diskuze

Wayne Shorter 1933-2023

Pokud by se měl člověk přihlásit k filozofii Wayna Shortera a je to rozsáhlá filozofie, složená z inspirace z buddhismu, sci-fi, literatury, komiksů a dalších, po celý život bezmezné zvědavosti pak by smrt saxofonisty-skladatele 2. března neměla být považována za konec.

Balada

Podivný host na dlani mi přistál:
zda to holubice nebo krystal?

Zda to sněžný křemen nebo skřivan
na ruce mi leží, jasem skrýván?

Hebká sova rozžhavených zraků,
omámení lijící květ máku?

Ne, však plod to s Hadova je Dřeva.
Dala jej v dlaň matka smutná Eva.

Křížem žehnaný plod smrti mojí:
tvrdý jest a Satan se ho bojí.

(B. Reynek. in.: Rty a zuby, 1969)

Rozhovor s R. Pytlíkem zde:

https://www.krajskelisty.cz/praha/26778-loupez-se-stala-obecnym-zpusobem-zivota-zemrel-radko-pytlik-krasny-clovek.htm?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=690110&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=lsLxceVrred-202202021130&dop_id=15284951

Visel jsem nad pošmourným západem slunce a prýštící nocí, skřípal jsem zuby a svolával všechny démony své touhy u zábradlí pulzujícího balkónu: každým okamžikem se chystala vzlétnout do meruňkové a černé vlahé noci a náhle skutečně vzlétla a vzápětí se osvětlený obraz pohnul a Eva se opět proměnila v žebro a v okně byl jen polonahý obézní muž, který si četl noviny.
(Vladimír Nabokov - Lolita)

Zemřel zakladatel skupiny Olympic Pavel Chrastina. Autor legendárních písní Pták Rosomák, Želva, Snad jsem to zavinil já, Dej mi víc své lásky. Olympic opustil roku 1969 a republiku roku 1980, vrátil se v 94. Byl to skvělý člověk, průkopník RNR, psal i poezii a články do novin. Jako teenager jsem ho viděl v původní sestavě Olympicu. Legendy odcházejí...

Zemřel básník Karel Šiktanc, 93 let. Jeho báseň Adam a Eva jsme milovali. Více zde:

https://magazin.aktualne.cz/kultura/zemrel-basnik-karel-siktanc-bylo-mu-93-let/r~18ce3cd8666911eca7d3ac1f6b220ee8/

Ach, kojení! Láskyplně pozorovala rybí pohyby bezzubých úst a představovala si, že do synáčka vtékají s mlékem i její myšlenky, představy a sny.
Byl to rajský stav: tělo smělo být plně tělem a nemusilo se zakrývat fíkovým listem; byli ponořeni do nedohledna klidného času; žili spolu jako žili Eva s Adamem, dokud neokusili jablka ze stromu poznání; žili ve svých tělech mimo dobro a zlo; a nejen to: ani krása a ošklivost se v ráji neodlišují, takže všechno z čeho se tělo skládá, nebylo pro ně ani krásné ani ošklivé nýbrž slastné; slastné byly dásně, i když byly bezzubé, slastné bylo prso, slastný pupek, slastná byla maličká zadnička, slastná byla střeva, jejichž činnost byla bedlivě sledována, slastné byly chloupky rašící na směšné lebce. Starala se pečlivě o synovo blinkání, čurání a kakání a nebyla to jen ošetřovatelská starostlivost dbající děckova zdraví; ne, starala se o všechny pochody jeho tělíčka s vášní.
(Milan Kundera - Život je jinde)

Co fóry o spisovatelích?

Chlapec z intelektuálské moskevské rodiny hrál s chlapci na dvoře fotbal a nešťastnou náhodou rozbil míčem okno. Rozzlobený domovník vyběhl ze suterénního bytu s koštětem v ruce a rozběhl se za chlapcem. Chlapec běžel a přemýšlel:
„Proč jsem šel na dvůr, na co je mi tenhle pitomý fotbalový míč? Pocházím z intelektuálské rodiny, rád hraji na housle a čtu chytré knihy. A já tu utíkám před nějakým hnusným správcem se smetákem. Kéž bych žil na Kubě, neutíkal bych před domovníkem, ale povídal bych si s velkým americkým spisovatelem Ernestem Hemingwayem.“
Právě v té době seděl velký americký spisovatel Ernest Hemingway ve špinavé kubánské krčmě za sklenicí rumu a říkal si:
„Co tady dělám? Tohle místo je nechutné! Zpocené ženy a zpocení černoši, horko, teplý rum, špína. Život mi proklouzává mezi prsty. Kéž bych teď bych seděl v Paříži se svým přítelem, velkým francouzským spisovatelem André Mauroisem, popíjel absint v kavárně na Montmartru, obdivoval Eiffelovu věž a mluvil o literatuře…“
Ve stejné době seděl velký francouzský spisovatel André Maurois v kavárně na Montmartru, popíjel levné víno a přemýšlel:
„Zatracená Paříž… Děvky, ulepené stoly, nekonečný a otravný šanson… Ta ošklivá Eiffelovka, ta špína na ulicích a smrad… Kéž bych teď mohl sedět v Moskvě s velkým ruským spisovatelem Andrejem Platonovem, pít vodku a mluvit o literatuře…“
A právě v té době běžel v Moskvě velký ruský spisovatel Andrej Platonov s koštětem přes dvůr za chlapcem z moskevské intelektuálské rodiny, který omylem rozbil míčem okno, a ječel:
„Já tě doženu – ty smrade, já tě zabiju!“

Co píše Faulkner o mladých dívkách:
... samy o sobě se nevznášejí a nehledají, ale jenom příživnicky mocně a klidně vyčkávají, přitahují k sobě bez námahy to POSTGENITIVNÍ, z čeho a kolem čeho se mohou formovat, nalévat v zadničkách, prsech, ňadrech, bocích, stehnech.
(In.: Absolone, Absolone, s. 54)
Přídavné jméno POSTGENITIVNÍ - nějak jsem si ho vysvětlil, jak ho chápete vy?

Již se objevily návrhy na pojmenování prezidentovy covid krychle, z které úřaduje pro veřejnost:
PREZBOX, PREZIDÁRIUM, PREZDÁRKO, PLEXUS PRESIDENTIS.

Lepší Tomáš nežli Adam.

(České přísloví. F.L.Čelakovský - Mudrosloví národu slovanského ve příslovích)

Fénix je dvojice - Adam
a Eva - která je i není první.

(Motto k básni Fénix. In.: Paul Éluard - Nepřerušená poezie)

"My dva jsme jako dva první lidé, Adam a Eva, kteří se neměli čím zakrýt na počátku světa, a teď jsme stejně vysvlečení a bezpřístřešní na jeho konci. A my dva jsme poslední vzpomínkou na všechno to nesmírně veliké, co bylo vytvořeno za mnohá tisíciletí, která uplynula mezi nimi a námi, a na památku těchto ztracených zázraků my dýcháme a milujeme se a pláčeme a držíme se jeden druhého a jeden k druhému lneme."
(Živago Laře. In.: B. Pasternak - Doktor Živago)

Hřích! Slyšeli jsme to hrozné slovo a krčili jsme se. To nebylo slovo. Byl to had. Týž had, který svedl Evu. A teď lezl z katedry učitele a otvíral tlamu, aby nás polkl. Krčili jsme se v lavicích a nebylo slyšet ani slovo.
(N. Kazantzakis - Hlášení El Grecovi)

V úterý 26/10 zemřel zpěvák Jiří Cerha ze Spirituál kvintetu a C&K Vocalu.

...Jakmile začal jsem líbat mou krásnou Arsiti
přiletěli nádherní ptáci
snovači rajky okolo její hlavy jako svatozář
i datlové s rudou čepičkou
také v ráji

a všichni ptáci začali klovat z jablka Evy
z toho jablka věčnosti
které nikdy neubývá

z toho jabka marnosti
které nikdy neubývá

z jablka věčného prokletí
které se kroutí okolo celého rovníku
a propadá skrz všechna staletí

z jablka na němž jsou znát
otisky zubů Šalamouna...

(K. Biebel: Nový Ikaros)

https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/vydavaji-plagiaty-prekladu-anticenu-skripec-dobrovsky/r~2f6548321d5911ecbc3f0cc47ab5f122/

Osvobozující smích. Prarodičům Adamovi a Evě sotva bylo čemu zasmáti se v ráji. Smích přišel asi po tom, po vyvržení, když už nebyli v ráji: při potu tváře na tvrdé zemi.
(Josef Čapek - Psáno do mraků)

Zemřela herečka Blanka Bohdanová (91). Dala hlas Marilyn Monroe. Byla moc fajn. Tx.

Už zase obchází jako vzduch
promoklý na kůži paliče,
nebo jako okolí pivovaru, když sladují...
Vidím ji dobře čárou, tím říznutím
černého diamantu Adamova
do skla panenství...

(Vladimír Holan - Smrt. In.: Bolest)

PS: báseň jsem objevil v den, kdy jsem se dozvěděl, že V.H. zemřel...