Pablo70 Pablo70 komentáře u knih

☰ menu

Šel malíř chudě do světa Šel malíř chudě do světa Jaroslav Seifert

Jeho verše k obrázkům Mikoláše Alše. Vlastenectví byla po válce nesporná hodnota, i když po roce 1948 spíše dělnický internacionalismus. Seifert únorové změny vysloveně neodmítl, i když se hlásil k Lidovectví, a jednotu dělnictva vyloženě přivítal. V roce 1949 vydal tento výbor z tvorby pod názvem Šel malíř chudě do světa. Přesto dostal roku 1950 dvouletý zákaz publikování. Až po smrti Gottwalda vyšla sbírka znovu a roku 1954 byla dokonce zařazena jako povinná četba k získání Fučíkova odznaku jednoho z nástrojů komunistické indoktrinace mládeže, která Fučíkův odznak nadšeně plnila (v pozdějších letech spíš z musu). V roce 1951 bylo Seifertovi 50 let a od konce roku 1949 byl invalidním důchodcem. Byl nemocen s postižením.
Sama sbírka promlouvá spíše ke starší generaci. M. Aleš zemřel roku 1913 s již pro mou generaci byl symbolem generace našich babiček. Ale jeho obrázky jsme měli rádi a komunisté ho nemohli vynechat při prezentaci našeho kulturního dědictví. Naopak, jeho obraz Jana Žižky znal snad každý Čech.
Tak tedy Seifert píše nejen o Alešovi, ale i o dřevěném koníku, hračce našich dědů, potkává při střídání hradní stráže krásnou Slovenku a píše v poslední básni: My chceme nový, lepší svět, ten starý ať se zřítí.
Nakonec se zřítil i ten očekávaný nový svět. Raději mám pozdější Seifertovy sbírky. Seifert se stal symbolem odporu. Ten jsme prožívali velice intenzivně. Jak asi čte jeho sbírku dnešní mládež neznající historický kontext?

06.03.2023 4 z 5


Milostná rondeaux Milostná rondeaux Jaroslav Seifert

Hned po válce, v roce 1946 navštívil JS kostel sv. Jiljí v Třeboni a spatřil tam opukovou sochu madony, která ho kouzlila. Madona v krásném gotickém slohu vznikla kolem roku 1400 a přečkala i 2. světovou válku. Právě pro ni složil básník verše Prsten třeboňské madoně. Představoval si, že z ní vyloudí slovo, jimž píseň počít měla. Byl rád, že je válka už pryč. Konstatuje, že píseň vroucí, nezbabělá, mi vlaje jako sukně lem, zatímco on se potácí zas tmou i dnem. Ach, ten těžký život! Věnoval jí alespoň vyznání...
Jarní rondeaux doplňují knihu.
Tehdy bylo možné koupit takovýhle krásný kolibřík s kresbami paní Jiřincové v edici Prstýnek. Vlastním ho od roku 1969.
Děkuji.

05.03.2023 5 z 5


Nasreddinovy taškařice Nasreddinovy taškařice neznámý - neuveden

Číst tyto krátké příběhy je nesmírně osvěžující.
Zatímco se zvíře plahočí dál, kolemjdoucí se zeptá postaršího cestovatele: „Proč jedeš na svém oslu špatným směrem?“ Na což žoviální klerik odpoví: „Já jedu správným směrem, je to můj osel, kdo se dívá špatným směrem.“
Taky většina soch tohoto šprýmaře je zobrazena při jízdě na oslu: dívá se však obráceně, dozadu. Nasreddin je typem podvodníka a taškáře v celém muslimském světě. Podobně jako Anansi – nositel taškářství v africkém folklóru. Příběhy mají didaktické nebo didaktické poselství, aby ukázaly na sociální nespravedlnost nebo bláznovu moudrost. Na konci bajek jsou většinou ti, co se škrábou na hlavě a jsou většinou hloupější než samotný Nasreddin. Úkolem Nasreddina je změnit myšlení lidí. Takovou úlohu má například kojot v indiánském folkóru, Loki v severské mytologii nebo Hermes v řeckém pantheonu. Naši králové měli také své dvorní šašky (u nás je proslulý zejména Jan Paleček krále Jiřího z Poděbrad), v pozdější době se ujmuly hry o šibalech (např. Moliérova Scapinova šibalství).
V lidovém podání kolují stovky storek o Nasreddinovi.
Očtenou knihu jsem koupil při vyřazovačce z knihovny v Lounech.
Můžete si ty příběhy číst kdykoli.

02.03.2023 5 z 5


Dobří vojáci padli... Dobří vojáci padli... Stanislav Rejthar

Tohle mu řekl ouřada, když žádal po válce o byt… Jemu, válečnému hrdinovi. I potom byly jeho osudy neradostné. Byl perzekuován režimem…
Kniha popisuje mj. neradostné dění za SNP, dotýká se i smrti Jana Švermy.
Knihu jsem v 1. vydání dostal od jeho dcery. Vážím si toho.

28.02.2023 5 z 5


Zenová hůl Zenová hůl Thomas Cleary

Proč čtete tuto knihu? Já jako čtení na přeskáčku před spaním.
Říká vám něco šest paramit? Jak se dostat až „za věci“. Cleary objasňuje: „Vhled v buddhismu obvykle odpovídá zvláštnímu druhu poznání, prekognitivnímu či intuitivnímu vcítění do podstaty věcí, jež funguje spontánně a bezprostředně, bez doprovodu lineárního zdůvodňování.“ Tedy opačně, než nás učí věda, na kterou jsme uvyklí. „To umožňuje mysli jako celku operovat na vyšším stupni objektivity a integrity.“ Řečeno stručně: zatímco pro Evropana je motýl šestinohý okřídlený hmyz, pro Japonce to je létající květina.
Samozřejmě můžete knihu pojmout jako kratochvilné čtení. Bez základní znalosti zenbuddhismu však bude poněkud nudná a málo říkající.
Zahoďte své znalosti! Zen vám otevře mysl.

27.02.2023 4 z 5


Předčítač Předčítač Bernhard Schlink

Což o to, příběh je to pěkný, věcně sepsaný… co tam však úplně chybí, je postoj hlavního hrdiny k nacismu. Prožil tu svou story za vlády Hitlera a je nepravděpodobné, aby vyvázl nedoktrinován. Já už od 3. třídy byl v Pionýru a za války byl v Německu od toho Hitlerjugend. A ti zfanatizovaní hoši šli bránit vlast. Píše o tom třeba Grass. Že na to nijak nereflektuje náš hrdina, považuji za čistě německý postoj, který v Němcích přetrvává dodnes: dát zbraně Ukrajině nebo ne? A stále nás považují za národ, který se s nimi nemůže měřit…
Nacismus? Bylo to přeci normální, tak proč se tím zabývat? Zrovna takový postoj mají moje spolužačky k socialismu – žily v něm a bylo to přeci krásný…
Mladý advokát nabral vítr změny úplně „přirozeně“!
Škoda, že se svou vlastní minulostí nezúčtoval stejně poctivě jako Grass. Takhle z toho vychází nejsilněji ta love story. A bere vás za srdce.

25.02.2023 4 z 5


Neopouštěj mě Neopouštěj mě Kazuo Ishiguro

Prázdnota těchto klonů je téměř dokonalá. Myšlenkové schéma ulpívá na zdánlivě nepodstatných maličkostech, tvořících jejich život. Nedávno jsem pořádal matčiny vzpomínky a četl po letech její rodinné historky, kterých znala fůru. Ano, to je ono. Jsme zařazeni do svých rodin, oni (klony) ne. Zabývají se nepodstatnými věcmi, jako je pohled z okna ke strašidelnému lesu. Nepadne žádné slovo o tom, jaké operace se na nich dějí. Klon prostě „dokoná“ a je... exploatován do mrtě. Je jeho konec.
Kde začíná člověk?
Ale i lidský pokus ulehčit klonům jejich život nikam nevede.
Žádná vzpoura se nekoná, jen pasivní přijetí svého osudu. A netečnost společnosti. Prázdno. Brrr, ještě že nejsem pouhý dárce orgánů! Maso.
Jsem člověk.

24.02.2023 4 z 5


Tam, kde jsou tygři domovem Tam, kde jsou tygři domovem Jean-Marie Blas de Roblès

„I když si stěžuji, že nejsem schopen zahlédnout nic víc než stín minulosti, mohu být necitlivý k realitě, která se právě v tuto chvíli formuje, protože jsem nedosáhl vývojového stupně, ve kterém bych byl schopen vnímat to.“ (Lévi Strauss – Smutné tropy)
Když už Francouzi srovnávali tento román se Smutnými tropy, je třeba zmínit tuto myšlenku, protože to je, oč tu běží. A také druhý citát: „Jako barbar se projevuje ten, kdo ví, co to barbarství je.“ Ten sice není z této knihy (Smutné tropy), ale je pro náš příběh výstižný. S jinými kulturami se tu setkáváme a není to vždy radostné setkání. Máme pocit viny (možná – máme ho mít?), vždyť křesťanství mělo vliv na vyhubení mnoha kmenů indiánů. (Proto je název Smutné tropy stále platný.) A kniha je vlastně úvahou o schopnosti zahlédnout víc než stín minulosti.
Nedaří se. A současnost je silnější než věda. Kircherův příběh zpomaluje děj knihy a vy jste zvědavi, jak napínavé děje dopadnou … ne vždy se to dozvíme.
Jakého kdo dosáhl vývojového stupně? Lidi věřili ve svého Boha!
"Vědec není člověk, který dává správné odpovědi, je ten, kdo klade správné otázky." (Lévi Strauss)
Kircher dával takové otázky, jaké uměl...
(Jestli vás Kircher zaujal, najděte si o něm více – jeho postava je opravdu skutečná.)
I když je příběh s dávným misionářem trochu spekulativní: přečtěte si tuto šarádu a přemýšlejte!

14.02.2023 4 z 5


Rakovina Rakovina Alexandr Isajevič Solženicyn

Ve škole jsme zpívali Píseň o rodné zemi:

Široká strana maja radnája
Mnogo v něj lesov, polěj i riek.
Já drugój strany něznáju,
Gde tak volno dýšit čelavjěk…

Myslím, že Solženicyn nám názorně ukazuje, jak „široká“ ta rodná zem je.
Život v zemi, kde jsi vyhnanec, život na propustky, jen před rakovinou jste si rovni… To ti, kteří nezažili sovětskou nadvládu nemohou pochopit. Vztahy lidí ovládá schizofrenie, „když se desítky let nesmí říkat, jak to doopravdy je, lidem se to v hlavě všechno nenapravitelně zašmodrchá a nakonec je snazší dorozumět se s Marťanem než s vlastním spoluobčanem.“
Jak „volně“ asi dýchá člověk, který je ve vyhnanství?
Taková země řídila naše osudy po roce 1948.
Nu, vot…
Chcete to zažít znova? Krásně to vyjádřil ve svém aforismu náš někdejší bubeník:

Máme rádi bratry Rusy,
každej z nás je mít rád musí.


(Však si to taky odseděl.)
Oni spoustu věcí taky „museli“.
Važte si toho, že dnes už nemusíme a čtěte tuto zakázanou knihu pozorně!

27.01.2023 4 z 5


Henri de Toulouse-Lautrec Henri de Toulouse-Lautrec Julia Frey

Freyová se opřela o rodinnou korespondenci T-L a získala tak cenný zdroj informací o tom „jak to bylo“, i když v tomto případě těžko soudit, do jaké míry se před matkou mladý T-L stylizoval. Vycházejme z toho, že T-L prožil svůj život (než se upil k smrti) jako mladík. Svou tělesnou indispozici skrýval za cynismus, s kterým přistupoval k ženám a k sexu. Freyová mnohem lépe než Perruchot podává obraz T-L. Odhaluje jeho cochonnerie (prasečinky) a „vzájemné odcizení“ jeho postav, které kreslil. Lautrec měl k sobě dost nesmlouvavý poměr a rozhodně se s tím nepáral – často se převlékal za ženu a můžeme si představovat jeho reje s prostitutkami. Jeho díla „byla syntézou ...bohémského pohrdání tradičními hodnotami… směsice intenzivního zájmu o sex a soucitu s vyděděnci společnosti, záchvaty anarchie a rebelantství pod slupkou vzrůstajícího zájmu o obchod, který poznamenal … jeho umění“. „Pracoval na tom, aby vešel v obecné povědomí a proto si vybíral témata, která by nejspíš mohla upoutat a potěšit mocné.“ A to se mu k nelibosti rodiny povedlo. Vždyť byl šlechtic! Noviny psaly: „Neřest čiší dokonce i z barev, které používá“. Začal být proslulý...
Matce však psával (alespoň zpočátku) jen docela normální synovské dopisy o věcech, co matka může zkousnout. Nemusí vědět všechno – dělali bychom to také tak.
Noviny psaly: „Toulouse-Lautrec byl vykázán do vyhnanství a shledán nechutným pro sprostotu a hrůznost výjevů s námětů, jež má v oblibě…“ Anarchisté ho chválili: „Nikdo se nedokáže tak jako on vysmívat kapitalistickým prasákům...“
Ale jeho noční život začal převažovat. S matkou se odcizili … Pro rodinu zůstal výstředníkem, který dělá aristokracii ostudu. Když se mu matka snažila domluvit, aby nechodil do bordelů, odpověděl knězi, který mu měl domluvit: „Kopu si hrob svým ptákem.“
Říkalo se, že když se T-L nejvíce nenáviděl, maloval pokřivené zrůdy (jako byl sám). Chlastal první ligu a zemřel mlád… „Žádný umělec nikdy nedokázal zobrazit hrubou sprostotu nevěstince tak krutě a hluboce a bezohledně jako Lautrec.“
Celý život toužil po přátelství a lásce.
Komentáře Freyové jsou žensky citlivé. Dokázala napsat umělcův působivý obraz. Snaží se analyzovat jeho chování i dílo v souvislotech.
DOPORUČUJI.

09.01.2023 5 z 5


Život Toulouse-Lautreca Život Toulouse-Lautreca Henri Perruchot

Perruchot tentokrát sleduje život tohoto věčně opilého skrčka. Je zajímavé, jak se dějiny opakují: malíř Pollock byl také alkoholický skrček, zabil se při autohavárii. Plátna T-L i Pollocka dnes stojí milióny (jeden Pollock byl dokonce prodán za 3 miliardy Kč).
Leč k T-L: rekonstruovat jeho život = vystopovat jeho pouť po bordelech a flámech, o zvrhlostech autor mluví dost opatrně. Tak tu čteme o tom, kde se slavný malíř opil, s kým se vyspal… Byl k tomu částečně dohnán svým vzhledem, abnormálnost zastíral svou povahou a životem. Neměl to lehké ani doma, kde ho prakticky otec vydědil…
Ale jako malíř byl neobyčejně pilný. Doporučuji pro milovníky Montmartre, jeho jméno je spojeno s jeho počátky.
Hlubší rozbor jeho života i díla naleznete v knize Julie Freyové – tam, kde Perruchot jen fabuloval, opřela se o tehdy už zveřejněnou rodinnou korespondenci. Ale i Perruchotův Život Toulouse-Lautreca vás rozhodně nezklame.

02.01.2023 5 z 5


Odkud to přichází? Odkud to přichází? Vladimír Mikeš

Je podivuhodné, jak dokáže pan Mikeš ve svém věku psát poezii! Opravdu. Odkud to přichází? Tam, kde my nacházíme jen všednodennost, servíruje nám své klenoty. Ty staré příběhy se dobře čtou. „Ale nic pro odiv, nic pro diváky nekonečných seriálů“, jak sám říká. Ale není to jen tak, přiznává: „s vyhlídkou na smrt všecky tyto řádky se třesou jako úponky révy“. „SNic jiného v mém věku nelze očekávat,“ dodává skromně. Kdepak! Jeho verše jsou nabity otázkami sahajícími až k smyslu života. A pak musím zmínit i verše politické (Hergot, vám to ale sekne, prezidente), v kterých píše, co si myslí o naší hlavě státu. Ještě že ten Zeman je spíš na ty seriály… „Přitom nic není naše i když to obalené tělem to tvrdí, na chvíli svět nám byl propůjčen“… „Vidím už život z druhé strany, a čím dál víc mě zajímá vidět se, kde už nejsem...“
Takových básníků je málo… připomíná mi vzdáleně Seiferta i Koláře.
Děkuji, dobrý pozdní sběr!

12.12.2022 5 z 5


Na vaši radost Na vaši radost Josef Štefan Kubín

J. Š. Kubín byl roku 1964 stár 101 let a zemřel. Nevím, jestli jeho pohádky Strakatý máslo vyšly ještě za jeho života, jisté je, že nám, výrostkům připadaly báječné. Nadšeně jsme je četli. Byli jsme pro každou lumpárnu a ty rozverné pohádky nás občerstvovaly (však si je přečtěte): konečně něco autentického a bez cenzury!
V roce 1985 vydalo nakladatelství Kruh tuto kompilaci ze spisovatelovy pozůstalosti doplněnou o magnetofonové rozhovory, slovníčky a doprovodné záznamy. Je to milý materiál směřující k dávno zaniklým časům. Vidím pana Kubína tak, jak jsem ho vídal tenkrát, vždyť byl jen o 12 let starší než můj dědeček mlynář! A číst autentický etnografický materiál, to bylo tehdy velmi vzácné.
Ano, pan Kubín to udělal na naši radost.
„A babyka, kobyla, deška, válek,
ať dál povídá kmotr Málek.“
(Z pohádky O krásné Kochaně, s. 266)

10.12.2022 3 z 5


Zítra bude líp: Kronika míru, války a exilu Zítra bude líp: Kronika míru, války a exilu Zdena Kaprálová

Pokud jste prožili krvavé 20. století, je vám to jasné: jsou lidi, co si jdou za svobodou. Zdena Kaprálová byla jednou z nich. Tohle je autentický příběh! Kterému dobře rozumím.
Můj děda hledal také lepší život v Americe. Nakonec se vrátil a koupil mlýn na Stříbrném potoce. Bratrance mé matky zastřelili za heydrichiády. Byli to důstojníci čs. armády. V 50. letech se musela zúčastnit táborů lidu schvalujících provaz pro Horákovou. Když se upálil Palach, řekla: „Počkej ti teprve teď ukážou, co dovedou!“ Řada kamarádů skončila v emigraci a mně nabízeli různá místa, když vstoupím do strany…
Při čtení této knihy pochopíte, co je to diktatura, také se válkou na Ukrajině jsou tu jasná podobenství. A také to, co praví staré přísloví: když nejde o život, jde o ho…
Držte se!
Kniha se čte jedním dechem a má svůj etos.

06.12.2022 5 z 5


Vypravěč Vypravěč Anna Bolavá (p)

Tahle kniha je pro mladý a neklidný. Trochu moc neklidu, není liž pravda. Zmatky našich mladých let trochu přitažené za vlasy. Introspekce postav řízlé nějakou tou jakoby záhadou. Spekulace. Takhle reálné bytosti neuvažují, a aby se praly s vlastními přízraky? Promiňte mi ten realismus. Každý mladý člověk má svá rozcestí, mohou se mu i dít věci. Ale přeci jen…
Autorka píše dobře. Příběh mě však nechal skoro chladným: taková spekulace!
Sorry… Je to asi móda vyhledávat takové věci. Záhadologie.
Já v ně nevěřím. Mám to za sebou, už řadu let a nikdy jsem nevěřil na iracionálno, které by mělo řídit můj osud. Osud? Co to je? Takže kniha je autorčinou spekulací. Dostal jsem ji od svých dětí a zdolal jsem ji, ale nic mi to nedalo...

01.12.2022 4 z 5


Podzemní železnice Podzemní železnice Colson Whitehead

Dějiny ztrácejí svůj pel. Čím větší vzdálenost od událostí, tím větší spekulace. Nakonec zbyde černobílý obrázek, stačí nastudovat pár dokumentů té doby (jako to udělal autor – viz jeho rozhovor, jak knihu tvořil) a potom, být zaujatý pro hlavní myšlenku, zde BLACK LIVES MATTER. Ceny se tomuto průměrnému černobílému dílu jen hrnou. To Alex Haley (Kořeny) napsal mnohem lepší knihu. Očekával jsem něco jiného, sorry. Ale je možné, že Whiteheadovo pojetí pohledu na dějiny vyhovuje současným lidem, kteří už ztratili dobové vidění světa. Ale abych zbytečně nenasazoval – je to dobrodružné a krvavé, bude se to líbit. Škoda, že některé pasáže vypadají jako agitka...

21.11.2022 3 z 5


Dáma v autě s brýlemi a puškou Dáma v autě s brýlemi a puškou Sébastien Japrisot (p)

Spekulativní thriller. Když na vás někdo nalíčí dokonalou past, nestačíte se divit. Ale ani on se nestačí divit, pakliže nezapadáte do jeho představ a chováte se naprosto neočekávaně. A navíc zasáhnou vnější vlivy, jako tady např. malý zlodějíček. Pak se pachatel těžko vyrovnává s realitou.
Japrisot to uměl skvěle napsat. Jeho sonda míří do hlubin psychologie osobnosti. Navíc je připojena vysvětlující kapitola z úst toho, kdo to celé vymyslel a realizoval. Oběť se stává detektivem proti své vůli a musí se o sebe postarat. Dany to umí díky tomu, že vyrůstala v sirotčinci a musela se odjakživa starat sama o sebe. To je její deviza i slabost. V dobré detektivce nemusí téct krev proudem. V téhle knize se nestačíte divit. Nakonec vše pochopíte.

11.11.2022 4 z 5


Doktor Garin Doktor Garin Vladimir Georgijevič Sorokin

Sorokinova kniha je samá jebačka. Asi si nemůže pomoct, souložení tam musí být. Takže: rozmnožování je hlavní pud vedoucí lidstvo dál a dál. Docela mě pobavily recenze na knihu dělající z ní velkou literaturu. Myslím, že podobní epigoni (jako Sorokin), mají dnes dveře nakladatelství otevřené – kniha pobaví, a to je hlavní. Dobře se bude prodávat. Šikovně napsaná, mnohdy na pokraji pornografie.

26.10.2022 3 z 5


Goya Goya Lion Feuchtwanger

Kniha o španělském dvorním malíři začíná bezstarostně, skoro jako povídání o lásce, které si náš hrdina dopřává plnými doušky. Avšak je hned jasné (pokud znáte Goyovo dílo), kam se příběh stočí. Čekal jsem na střet s inkvizicí. Je to plnokrevný příběh umělce, který vystihl svoji dobu, a také svůj duševní život plný tragiky. Škoda, že se autor nedostal k druhému dílu. Hrůzy války atd., mohlo to pokračovat – dějiny mluví… F. to napsal pěkně, je to nesmírně živá kniha. Četl jsem od něj už několik děl, tohle patří k těm lepším. Jestli máte rádi Goyovy Caprichos, jděte do toho, myslím, že by se takový umělec neztratil ani dnes. Naštěstí Keith Haring taky není k zahození (i když už nežije), nebo někteří ze sprejerů… Byla to oblíbená kniha mé matky, na stáro jsem k ní přišel také...

16.10.2022 5 z 5


Původ a podstata romantismu Původ a podstata romantismu Ernst Fischer

Ernst Fischer byl Rakušák a marxista, kterého za jeho názory komouši vyloučili ze svých řad, a tak není s podivem, že se ve své knize několikrát odvolává na Marxe (to musíte strpět). Jeho knihy byly u nás zakázané za normalizace. Ale je pěkné, že svoji knihu napsal, aby mládeži přiblížil dobu romantismu a jeho umění. Je to lepší, než když u nás psal Závada o Karlu Hynkovi, takovou apoteózu si může strčit do špic (už nemůže, má to za sebou). Je tu podán historický obraz doby, přeměna klasicismu na romantismus s ohledem na vznikající kapitalismus. A také překonání romantismu.
Rousseau, Goethe, hnutí Sturm und Drang, kult géniů, zločinců a role zřícenin: vše co mělo vliv i na českou scénu.
Vzepětí tvůrčích sil i úpadek, tak to bývá.
Podnětné.

11.09.2022 4 z 5