Henri de Toulouse-Lautrec

09.01.2023

Freyová se opřela o rodinnou korespondenci T-L a získala tak cenný zdroj informací o tom „jak to bylo“, i když v tomto případě těžko soudit, do jaké míry se před matkou mladý T-L stylizoval. Vycházejme z toho, že T-L prožil svůj život (než se upil k smrti) jako mladík. Svou tělesnou indispozici skrýval za cynismus, s kterým přistupoval k ženám a k sexu. Freyová mnohem lépe než Perruchot podává obraz T-L. Odhaluje jeho cochonnerie (prasečinky) a „vzájemné odcizení“ jeho postav, které kreslil. Lautrec měl k sobě dost nesmlouvavý poměr a rozhodně se s tím nepáral – často se převlékal za ženu a můžeme si představovat jeho reje s prostitutkami. Jeho díla „byla syntézou ...bohémského pohrdání tradičními hodnotami… směsice intenzivního zájmu o sex a soucitu s vyděděnci společnosti, záchvaty anarchie a rebelantství pod slupkou vzrůstajícího zájmu o obchod, který poznamenal … jeho umění“. „Pracoval na tom, aby vešel v obecné povědomí a proto si vybíral témata, která by nejspíš mohla upoutat a potěšit mocné.“ A to se mu k nelibosti rodiny povedlo. Vždyť byl šlechtic! Noviny psaly: „Neřest čiší dokonce i z barev, které používá“. Začal být proslulý...
Matce však psával (alespoň zpočátku) jen docela normální synovské dopisy o věcech, co matka může zkousnout. Nemusí vědět všechno – dělali bychom to také tak.
Noviny psaly: „Toulouse-Lautrec byl vykázán do vyhnanství a shledán nechutným pro sprostotu a hrůznost výjevů s námětů, jež má v oblibě…“ Anarchisté ho chválili: „Nikdo se nedokáže tak jako on vysmívat kapitalistickým prasákům...“
Ale jeho noční život začal převažovat. S matkou se odcizili … Pro rodinu zůstal výstředníkem, který dělá aristokracii ostudu. Když se mu matka snažila domluvit, aby nechodil do bordelů, odpověděl knězi, který mu měl domluvit: „Kopu si hrob svým ptákem.“
Říkalo se, že když se T-L nejvíce nenáviděl, maloval pokřivené zrůdy (jako byl sám). Chlastal první ligu a zemřel mlád… „Žádný umělec nikdy nedokázal zobrazit hrubou sprostotu nevěstince tak krutě a hluboce a bezohledně jako Lautrec.“
Celý život toužil po přátelství a lásce.
Komentáře Freyové jsou žensky citlivé. Dokázala napsat umělcův působivý obraz. Snaží se analyzovat jeho chování i dílo v souvislotech.
DOPORUČUJI.

26.11.2015

Úžasná kniha, díky které je Lautrec mým nej malířem. . .kniha Vás vtáhne do jeho dětství, do života v Paříži a jeho "obyčejného života" malířů, prostitutek, baletek, pradlen, do života plného absintu. Kniha je i úžasným průvodcem obrazů, maleb a litografií, díky získaným informacím vám dokreslí samotný obraz, do té doby jako kdybych viděla je polovinu díla.. .. . To ani nemluvím o dokonalém popsání a možné rozebrání Henriho chování, postojům ke společnosti, vztahem k blízkým, napadne vás plno "kdyby". .. . ať se to týká samotného Henriho, jeho "životního stylu, jeho rodiny. . a když je to přibližně 17 let, co jsem knihu četla od začátku do konce, tak jsem jí "oprášila" před rokem, kdy byla jeho výstava ve Vídni. Musím konstatovat že plno faktů se mi uchovalo v paměti a i když tady knihy na bazaru mám, tak tuhle prostě neprodám! :-). .

28.04.2015

Velmi slušná kniha. Autorka výborně pracuje s dobovými prameny a cílevědomě zkoumá a případně i vyvrací jeden lautrekovský mýtus za druhým. K naprosté dokonalosti tady chybí už asi jedině profesionálnější znalost psychologie. Celkový dojem: 90%