Pablo70 komentáře u knih

Není pochyb o tom, že Vincent pobýval v Haagu. Jaký však byl ve skutečnosti? Když čteme o umělcích té doby, najdeme zde zmínky o jeho prudké letoře. Jeho spasitelství zobrazené v této knize dosvědčuje o nesmlouvavosti jeho povahy. Vincent kroužil ve svých kruzích myšlenek a chudoby a nedokázal se z nich vymanit. Tak to bývá: každá krize má svůj nájezd, expozici a dojezd. Bylo už od počátku jasné, jak celý příběh dopadne. Jeho zarytost byla příslovečná. Lezl skoro po kolenou, ale stále kupředu. Prozřít mu pomohl jeho bratr. Vždyť ho podporoval celý život. Vincent s kreslením začal až pozdě: ze svého okolí znám takové lidi, co začali s uměním až v dospělém věku a jejich umění bylo nakonec hodně originální, i když nekonvenovalo zvyklostem.
Kniha nese nános bolestného hledání sebe sama. Je to těžký proces pro každého a většinou se za výsledek tvrdě platí. Tak tomu bylo i u Vincenta. (Omlouvám se za svou familiérnost, ale je jedním z nás zaplatil nakonec cenu nejvyšší...)

2 24.04.2023

Starý pán na mostě hledí do řeky, ta řeka plyne jako život... Nezastavíš ji. Už je to tady - stáří. Leccos je v knize už za mnou, dobré rady se vždy hodí. Hormonální revoluce se nekoná, ale ještě žiju. Tý revoluce se u nás asi nedožiju. Ale aspoň si o ní můžu počíst. I moji kámoši zestárli, to je realita. Jo, bývali jsme taky mladí, na to pamatujte! Tahle kniha se může hodit.

2 22.04.2023

Erben je nasbíral, setřídil a zařadil. Budiž mu za to sláva. Zkoumal jsem, co ještě znám a opravdu jsem pár kousků našel. Koledy, pomlázku, hry s dětmi Ale co z nich znají dnešní děti? Přesto je tato kniha dobrou inspirací o tom, co bylo. Tento svět již zanikal za Erbena a on a jemu podobní přišli za pět minut 12 a zachytili lidovou slovesnost...

2 15.04.2023

Mám vydání z r. 1940. Jsou to pěkně drsné pohádky. Hned na straně 41 zabíjí otec své děťátko a dává je upéct. A vůbec pečou se tu lidi moc často! Bída zařízla a upekla krejčího, finta Sedej na lopatu je tu v několika verzích. A upečená dcera Jaga- Bura stojí za to! To je počteníčko jako z dnešních thrillerů! A ještě ji baba Jaga snědla
České pohádky nejsou až tak syrové a vůbec: pro pozdější vydání byly ty nejdrsnější pohádky upraveny. Erben požadoval autenticitu a dosáhl ji. Od doby, kdy žil, se svět hodně změnil. Jak asi vypadaly původní verze pohádek tak 100/200 let před Erbenem?

3 15.04.2023

Beletristický pokus vylíčit Erbenovo mládí, jeho děsy. Přihlédneme-li k jeho torbě, přicházel opravdu do styku se syrovou skutečností, ať již osobně, nebo když zapisoval lidovou slovesnost. Jeho Slovanské pohádky jsou opravdu drsné a taky v Kytici se to hemží hrůznými činy. Dvořák měl z čeho čerpat o rozbor Erbenovy tvorby se v minulosti pokusili už jiní. (Dnešní pohled na Erbena z hlediska psychologie najdete v diskusi.) Myslím, že by si Erben zasloužil pozornost seriózních vědců. Jeho dílo je z větší části stále živé a dočkalo se mnoha zpracování.

7 15.04.2023

Hra, jak má být: plná kouzel, úkladů a také lásky. Dovedu si představit, jak se publikum bavilo. Prý to je poslední Shakespearova hra. Hodně odlehčená.
Kdyby se tak všichni zloduši mohli nechat ztroskotat na nějakém ostrově, to by se to napravovalo!
Jména některých postav nesou měsíce Uranu je tam Miranda, Kaliban a Prosper. Jméno Kaliban je vytvořeno přesmyčkou z kanibal.
Měl jsem k dispozici hodně letilý překlad, to mé čtení znesnadňovalo. Četl jsem jako reakci na Fowlesova Sběratele.

2 10.04.2023

Víte, že jméno Kaliban je přesmyčkou slova kanibal? Tak to chtěl ve své Bouři Shakespeare (hned jsem si zkusil Bouři přečíst).
Byl jsem zvědav, jak z děje vybruslí autor. To nejmíň namáhavé, to se dalo čekat. Ale možné pokračování bude asi děsivé, jen co je pravda. Brrr! Když odhlédnete od toho dobového levičáctví, je Miranda docela věrně vylíčená. Noví lidé jsou opravdu děsiví. Snad se s nimi nepotkám

1 10.04.2023

Škoda, že se autor tohoto spisku zabývá jen křesťanskou mystikou. Mlčení jako přístup sám k sobě, se vyskytuje i v jiných naukách. Tady zejména jako možný přístup k Bohu. Křesťanští mniši hledali Boha a to, jak mu sloužit. Ale abyste toho dosáhli musíte se vzdát světského života. To není pro každého. Zde se vám nabízí alternativa bez Boha . Zen buddhismus.
Pro zen je typické introvertní hledání, tiché meditace v ústraní (zazen) či mlčení. Zatímco tibetští mistři dokážou roky uvažovat o přesném významu jednoho slova v sútře, zen tvrdí, že osvícení nelze dosáhnout pochopením filozofie, slova pro něj nejsou důležitá. Osobní prožitek hluboké meditace, který mění myšlení člověka, je cestou k probuzení.
Autor zjevně pouze čerpal z křesťanských spisů. I když je tento materiál podnětný, není to jediná cesta jak se stát člověkem přítomnosti (teď a tady). Když se nechcete stát mnichem, zkuste to se zenem. Ten je bez Boha, jste jen vy. Ale i tak je knížka o mlčení podnětná.

1 07.04.2023

Kolega Rudiš se pokusil o punkový román. Zažil dobu, kdy punk frčel, ale přiznává, že stejně hrál Dylana a Lennona. Je to legrace, pronásledovali ho zastydlí hippísáci! To my chtěli naopak být hippísáky, ale pronásledovali nás za to zastydlí fízlové. Berlín byl tenkrát přeraženej a na Západ se nesmělo. Na pódiu řádily Plameny s Liškou (kapela ÚV SSM) a Hutka o tom zpíval:
Proč sbíráš ty kameny, no táto, řekni proč?
Ale přijedou k nám Plameny, proto, pro dobrou noc.
Proč velryba nezazpívá, no táto, řekni proč?
Asi ji to nenapadlo, proto, pro dobrou noc.
A proč ji to nenapadlo, no táto, řekni proč?
Protože má zadarmo žrádlo, proto, pro dobrou noc.
A proč zpívá Karel Gott, no táto, řekni proč?
Nekecej a natírej plot, proto, pro dobrou noc.
Ulicemi Berlína se valili efdéjot (idiot) s bubínky a flétnami stejně jako dřív Hitlerjugend. A my na to čuměli s očima navrch. Kolik že bylo Rudišovi?
A mimochodem: na vlaky si on potrpí vydal o nich tři knihy. A Nebela už najdete v téhle storce.
Ale dobrej pokus! Má to atmosféru, to jo. Nic jinýho v tom nehledejte.

4 05.04.2023

Možná Kaisen není tak rezolutní jako Seung Sahn. Ale jeho Zen upřímnosti také stojí za to. A při setkání s ním se ukázalo, že má skvělý humor. V této knize podává tresť buddhismu se sezením (úvod od meditace zazen). Řekl: "Možná se vám zdá, že za 42 let co sedím,
musím mít zadek do krychle, ale ne,dnes ráno jsem si ho prohlížel v zrcadle: je stále jak dvě půlky pomeranče!" Při svých kusenech nás rozesmával. Byl skvělý. Někdy mluvil polsky a tlumočili to do pěti jazyků. Jsem rád, že jsem se s ním setkal.
Ale Zen upřímnosti vám poví víc (najdete ho v diskuzi). S touto knížkou vám dá základní představu, proč chodit na meditace. Zazen totiž není náboženství. Může se vám stát Cestou. Kaisenovo pojetí je velmi střízlivé a opravdu upřímné. Můžete praktikovat bez nějakého náboženského pozlátka a to je v dnešní době, kde se vám nabízí kde co, opravdu mnoho. Samotné sezení vám dá mnoho, přivede vás k sobě. Ani nemusíte spasit celý svět.

1 03.04.2023

Široce koncipované básně taky skoro bez konce konce se mlží v nedohlednu! A přece jsou psány jasným a pevným jazykem. Složitěji než psával třeba Nanao. Nechci zde opakovat, co už napsali jiní. Ale našel jsem půvabnou fotku, na které Snyder knihu podepisuje Květě Krhánkové, která české vydání ilustrovala. Je celá uzardělá. Bodejť ne, setkání české učitelky výtvarky se Snyderem muselo být zážitkem!
K básním se kontinuálně vracím ta směs přírody, indošství a přírody je velmi inspirativní: vzpomínám přitom na skalky Barrandienu u Litně, kde žila moje babička. Ty rozhodně bez konce nebyly, ale jsou mi stejně milé.

1 02.04.2023

Toto krátké pojednání je z pera Kakuzó Okakury, který zachycuje japonskou společnost jaká by měla být. Je zde zachycena zen buddhistická podstata čajového obřadu. Sukija čajová chýše je zde prezentována jako útulek představ, úkryt básnických podnětů. Tedy součást umění. S tím souvisí i Okakurovo hodnocení umění: "V mládí jsem oceňoval mistry, jejichž obrazy se mi líbily, dospěl jsem a dnes oceňuji sám sebe, že se mi líbí mistři, které jsem si vybral, že je budu mít rád." V okamžiku setkání milovník umění transcenduje sebe samého. V jednom okamžiku zároveň je a není. Zachycuje okamžik Nekonečnosti. Umění je cenné pouze do té míry, do jaké k nám promlouvá.
Tolik o tradiční japonské estetice. Zamyslete se nad tím popisujete zde své zážitky nad knihami - má pravdu!
Spis dále hovoří o aranžování květin jako o uctívání přírody. O rozdílu chápání květin na Západě a v Japonsku. O čajových mistrech, kteří ovlivnili celou japonskou kulturu položili důraz na přirozenou náklonnost k jednoduchosti a ukázali Japoncům krásu skromnosti.
Přiložen návod, jak poznat kvalitní čajovou keramiku.
Doporučuji vaší pozornosti. Knihu, která vyšla jen v tisícovém nákladu najdete na Uložto.

6 01.04.2023

S hippies to bylo tak: na střední jsme všichni chtěli být hipíci, nosili jsme květované košile a dlouhé vlasy a protože byla tolerantní doba, učitelé nám to trpěli. Pak přijeli Rusáci a se sny byl konec. Ale za normalizace jsem bydlel na koleji s Chrisem z Anglie a ten mě zásoboval čtením o hippies a drogách. Musel jsem pracně hledat slangové výrazy, kterým jsem nerozuměl. Proto jsem neváhal, když jsem spatřil tuto objemnou bichli nabitou informacemi. Dnes už nechci být hippie a kniha je jen připomínkou mladých let. Takoví čeští hippíci jsme byli, ach jo.
Všechno, co chcete o hippies vědět.

1 01.04.2023

Tak jsem si říkal, alespoň jeden díl. Podařilo se! Četl jsem dlouho a pomalu, ale našel jsem na síti mnoho reálií, ukazujících na Prousta. Předně: víte, že městečko Illiers přijalo i jméno Combray z Proustova Hledání ztraceného času? Na netu najdete spoustu fotek, můžete navštívit místa, o kterých Proust píše. Ke kouzelným reáliím patří i madlenky (madelaines), které náš hrdina pojídá. Madelines jsou malé houbovité dorty známé svým tvarem připomínajícím mušle a ikonickým hrbem, který vzniká při pečení v troubě. Způsob, jakým se těsto šlehá a míchá dohromady, má za následek vzdušný a lehký koláč při pečení v troubě a je lehčím druhem těsta než tradiční piškotový dort. Dnes je jejich výroba už pouhý byznis. Ale turisté je žádají.
Swannova láska popisuje poněkud nešťastný vztah Swanna k Odettě. Jak se dozvídáme v poslední kapitole, nakonec se vzali a jejich dceru si zamiloval autor.
Musíte číst pomalu a soustředit se. Některé pasáže jsou na nic, jiné kouzelné, jak už to při vzpomínání bývá. Vydržet! Snad se podívám na další díly, stýská se mi po ostatních knihách...

5 31.03.2023

Prožil jsem v reálném socialismu většinu života. Vím, o čem Šimečka píše, dobře si to pamatuji sedmdesátky byly k nepřežití a do toho ještě pak Černobyl V osmdesátkách makat v textilce, vozit jako vysokoškolák bedny s bavlnou Také jsem byl svědkem toho obnovení pořádku, vlastně jsem byl jeho předmětem. Myslím, že dnešní mladí by si měli knihu přečíst, aby poznali, jak taková státní mašinérie funguje. Rozbor doby je přesný. Tedy skoro přesný. Vypadá to, že na Slovensku byly měkčí podmínky: mého kamaráda, co byl v podzemní církvi, dokonce StBáci zmlátili na ulici, nebylo to tak neškodné, jak Šimečka píše. A kdyby režim nepadl, moje děti by nesměly studovat (viz příslušná kapitola) a já bych byl podřadným dělníkem. Dnes nám hrozí nové nebezpečí z Ruska. Nechci už žádné nové obnovování pořádku! Pan Šimečka už není mezi námi, ale jeho kniha je stále aktuální. Díky.

5 30.03.2023

Jsou knihy, které bylo nutno zachránit. V roce 70 probíhala čistka vojenské knihovny, v které jsem byl knihovníkem. Tisíc a jeden vtip obsahuje vtipy i politické, Ale taky vousaté. Stal se mou oblíbenou četbou, díky níž jsem měl vždy po ruce nějaký dobrý fór. No uznejte, že poslat takovou knihu do stoupy, by bylo barbarství. Přes matku jsem ji propašoval domů. Ke krádeži, která je už promlčená, se přiznávám. Je to dnes relikvie vzpomínka na ZVS (základní vojenskou službu). Dnes je poměrně vzácná, i když se dočkala reedice. Snad v ní i vy najdete něco k zasmání...i když je ve slovenštině. Dala by se doplnit o oddíl Vtipy po roce 2000. Určitě by se nějaké našly, nebo i z normalizace, když se tam nachází oddíl Protentokrát (čti Protektorát, nebo fóry z let tzv. Budování socialismu). No, počtení pro pamětníky.

1 29.03.2023

Když Robertson v rádiu zaslechl, že zastřelili jednoho z Beatles, řekl si: jen aby to nebyl John! A ono jo! Dalo se to čekat. John byl největším posměváčkem a provokatérem, i když v postbealesovském období se stáhl do soukromí. Ale ten cejch na něm navždy zůstal. Jeho život v datech a obrazech najdete v této knize. Přehledně a bez hlubších souvislostí. Jakoby to stačilo. Možná, že ano. Měli jsme ho rádi. A jeho Písání jsme nosili v mysli celý život: "Tak šťastnej vánocetung, Fáfo Starouši!!" Umím to dodnes.

2 28.03.2023

Zdařilý pokus o české jazzové verše. Báseň Co je jazz věnoval Josefu Škvoreckému. Řada jeho textů písní popu zlidověla.
Jinak typický příklad člověka, ve kterém se prala láska ke straně s láskou k Masarykovi. Jeho prostřednictvím donášel na Seiferta jejich zubař - agent StB. "On mne brával z ordinace k s obě do takové kanceláře, někdy jsme si sedli do křesel a povídali si," popisuje Hořec. "Měl jsem k němu důvěru, nosil jsem mu zakázané časopisy jako Svědectví, Listy. On mne vždycky trochu podrápal na zubech a řekl, abych přišel znovu za tři dny. Asi aby měl čas ze mne tahat rozumy."
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/basnika-jaroslava-seiferta-udaval-zubar.A050603_220254_domaci_bih
Smutné.
Užijte si alepoň ty jazzové básně - ty jsou pěkné.

1 21.03.2023

STARÝ KOZEL ¸- já. Sex ve stáří. To si budu pamatovat a nebudu se tím už stresovat.

21.03.2023

Být přítomen v každém okamžiku. Žít tady a teď. To jsou premisy zenového bytí. Dokážete to?
Podle Ko Una tkví v zachycení těch chvil (květů okamžiku), které neustále prožíváme, hlubší smysl. Je to poezie okamžiku, ne nepodobná japonským haiku. Ko Un říká, že až jednou otevřeme jeho hrob, nenajdeme kosti, ale básně. Krásná představa! Přál bych mu to.
Čtěte s otevřenou myslí a buďte co nejvíc přítomni - pak porozumíte.

2 20.03.2023