Pablo Kral komentáře u knih

Z knihy přímo dýchá realistická atmosféra, plasticky a podrobně se zde líčí útrapy hlavních "aktérek", často jsem měl dojem, že jsem v tom lágru s nimi. Motivace chování esesáckých pseudolékařů - "bioexperimentátorů" - s mozky zatemněnými nacistickou ideologií, i existenciální tíže téměř bezvýchodné situace pokusných žen – to všechno je v knize exponováno naprosto srozumitelným jazykem. Při čtení knihy jsem si považoval, že jsem se narodil až 30 let po ukončení všeobecných jatek, totiž po svržení "chlapečka" na Hirošimu, a neučinil jsem traumatickou zkušenost s válkou ani s lágrem. Se "zkoumanými" ženami, které měly navzdory bezohlednému osudu každá své jméno a životní příběh, jsem hluboce soucítil. Vidím to na 95 % a dávám 5*.

7 04.06.2014

Nejsem fyzik, a tak mi některé pasáže – přestože byly neúnosně zjednodušeny – neodbytně upomínaly na názor, že samotná podstata kvantové fyziky je rozumem neuchopitelná a vymyká se i přirozené intuici. Principy Feynmanových objevů měly být prokládány biograficky formativními fakty. Tak jsem si to alespoň představoval při hloubání nad první stránkou knihy. Tato práce ale na mě nakonec zapůsobila jaksi nemastně neslaně, ani ryba ani rak - autor se v podstatě pořádně nerozepsal ani o jedné z obou klíčových aspektů, a to je u tak superiorního myslitele, jakým Feynman bezesporu byl, podstatný nedostatek. Feynman by si zasloužil rozsáhlejší studii života a díla. Ať je to ovšem s rozsahem díla jakkoli, oceňuji tuto knihu jako to lepší, co vzešlo z pera Lawrence Krausse. Na pět hvězdiček to nevidím.

2 04.06.2014

Tak tady nebudu šetřit chválou. Když jsem se jako dítě školou povinné náhodou setkal s touto sbírkou Součkových novel, ještě jsem netušil, že po přečtení se tato práce stane srdeční záležitostí. I po mnoha letech je radost číst jeho sci-fi, protože lahodí oku i duchu. Operaci Kili považuji za to nejlepší, co bylo v žánru sci-fi v češtině napsáno a Ludvíka Součka za našeho nejlepšího spisovatele tohoto žánru.

3 02.06.2014

Prvních sto stran knihy mne nadchlo, druhých sto způsobilo závrať z propasti existence vykloněné do nicoty, třetí stovka už hraničila s nudou a na závěr mne dílo zklamalo. Autor mne vyléčil z naivity, že jsme snad na stopě největší záhadě a donutil pochopit, že člověk stojí tváří v tvář tomuto základnímu problému filozofie de facto zcela osamocen. Přinejmenším v racionální rovině problém nemá žádné adekvátní řešení. Přesto se autor svého tématu zhostil způsobem, kterého si cením. Jsou zde patrné stopy napětí detektivního žánru. Pohlédneme-li na tuto knihu jako na svého druhu literární útvar bez vědeckých ambicí, jeví se jako pozoruhodný hlavolam k procvičení závitů v neokortexu. Dlouho jsem zvažoval hodnocení. Vyhrálo to originální literární vidění a dal jsem 5*.

5 16.04.2014

Autor poodhaluje řadu pikantních skutečností ze zákulisí Třetí říše. Skoro se mi chce říci, že ve vší té záplavě špinavostí, diktátu, terorismu, genocidy a milionů padlých jde v této Knoppově knize především o neotřelý až osvěžující pohled na dějiny Německa 20tého století. V každém případě mám z knihy (asi oprávněný) dojem, že v otázce zločinů Třetí říše má i dnešní doba co říci, že tato problematika není definitivně uzavřená a že (s výjimkou naprosté menšiny v podobě některých radikálně politických skupin) názory historiků ani pamětníků dosud nejsou nijak náchylné ke změnám v hodnocení oněch bezprecedentních zločinů, jichž se Němci dopouštěli. S mnoha fotografiemi, ilustracemi a jiným obrazovým materiálem to byla doslova pastva pro oči i ducha. V mém žebříčku jsem knihu pasoval na nejzajímavější Knoppovo dílo. Zaslouží si 5 hvězdiček.

2 27.03.2014

Po geniálních Slaměných psech jsem si tuto knihu pořídil už jenom z úcty k autorovi. Ztěžka jsem se prokousával prvními 50ti stránkami a pak jsem knihu odložil s tím, že bude třeba jaksi "dozrát" do té správné nálady. Po půl roce jsem se do ní znovu zahloubal a tentokrát ji fascinovaně přečetl jedním tahem. Posmrtný život a touha po nesmrtelnosti - dvě hlavní témata, která autor v knize exponuje. Osobně bych vůbec neřekl, že John Gray je filozofem pesimismu - filozofuje spíše realisticky. Sám mám obsáhlé zkušenosti s křížovou korespondencí, a tak jsem s autoren zajedno - automatické psaní (s pravděpodobností hraničící s jistotou) není schopné prokázat posmrtnou existenci - leda manifestaci podprahových stavů, že nesmrtelnost díky vědě je skutečně pošetilá, a koneckonců že "vždycky existovali lidé, kteří byli rádi, že smrt znamená konec". Přiznávám, že je pro mne těžké komentovat právě tohoto autora - vyjadřuje se sice přiléhavým, avšak poněkud komplikovaným jazykem. Jenom pro ukázku: "Pokud pochopíte, že snahou o věčný život si přejete zachovat neživý obraz sebe sama, možná nebudete chtít být vzkříšeni nebo přežít v posmrtném ráji. Co může být smrtelnější, než neschopnost zemřít? Posmrtný život je jako utopie, místo, kde nikdo nechce žít. Bez ročních období nic nezraje a nepadá k zemi ... nic neumírá, takže se nic nerodí ... pátrači po nesmrtelnosti hledají cestu ven z chaosu: ale oni jsou součástí chaosu ... nesmrtelnost je jen hasnoucí duše promítnutá na čisté plátno - víc slunce je v padajícím listu..." Neměl jsem v úmyslu vytrhávat cokoli z kontextu, jen ilustrovat, že dílo pro mne má - kromě jiného - i poetický rozměr.

5 15.01.2014

Vysoké hodnocení mne přimělo abych dílo přečetl. Musím říct, že na mne vůbec nezapůsobilo depresívně ani děsivě, spíše bych řekl, že autor se vyjadřuje výstižně, nazývá věci pravými jmény, a - řečeno terminologií střelců - trefuje do černého. Vnímám to jako syrovou studii absurdních existencí v absurdní společnosti rozvrženou do geniální práce s jazykem. Dávám 5* a jsem příjemně překvapen, že se toto dílo hojně čte.

11 14.01.2014

Tato kniha je - jak to vidím já - naprosto výjimečná především svojí obrazovou přílohou, k jejímuž výkladu autor píše: "Neberte následující řádky jako komentář, ale spíš jako drobný pokus o výklad kreseb, zobrazujících svět, jehož smysl a význam se pokouším pochopit dodnes." Jedinečná ztvárnění ayahuascových vizí, jejichž psychedelickou podstatu okamžitě a neomylně rozpozná každý psychonaut a z jejichž nádhery až oči přecházejí, jsou fantaskní tečkou za texty, které kvalitativně řadím k lepšímu průměru. Těmi malbami mně autor dostal, takže dávám 90% a v bodovacím systému Databáze 5*.

1 29.12.2013

Po záplavě optimismu strunových teoretiků, trvajícího již téměř 40 let (!) (a kterým hýřil Brian Greene ve svém Elegantním vesmíru), tu konečně zaznívají poněkud skeptičtější tóny. Atmosféra knihy je těžko popsatelná, moje čtenářská nálada hraničila s "badatelskou melancholií", texty vykazují opatrnost ve formulacích, Smolin se vyhýbá jasnému závěru ve smyslu že teorie strun je netestovatelná a nakonec snad dokonce i nevědecká, krouží jako kondor ve vzdušných proudech okolo základních otázek fyziky, ale východisko není na obzoru. Smolin končí líčením, jak to dnes ve světě vědy vlastně chodí a stěžuje si, že vědci schopní provést další potřebnou a důkladnou revoluci jsou akademickou obcí programově ignorováni. Kniha na mne dýchla tolik potřebným alternativním ovzduším, které ředí konzervativní síly v dnešní vědě a dala mi pocítit, že není všecko zlato co se třpytí.

7 29.12.2013

Naše poznání nejhlubších struktur fyzikální reality se od prvního vydání přece jen kamsi posunulo, a tak autor přikročil k nemalé revizi původních textů. Patrně nejde o vysloveně nadčasovou knihu – možná (nebo snad), že bude za dalších 15 let potřebovat další důkladnou revizi. Přesto jsem přesvědčen, že dokud tato Barrowova kniha významně nezastará – má smysl ji číst. Pro mne je to fundamentální literatura o základních otázkách vesmíru, především o opojné vidině unitární teorie pole. Nicméně nakonec musím sdílet s autorem názor vyjádřený v závěrečných větách knihy: „Neexistuje zádná formule, která by mohla vyjevit veškerou pravdu, veškerou harmonii, veškerou prostotu. Kdybychom totiž mohli prohlédnout vším, neviděli bychom vůbec nic.“

6 28.12.2013

V úvodu je zavedena stručná definice ústředního pojmu jako vjemu vznikajícího bez přitomnosti vnější skutečnosti, tj. mimo to, co je reálně přítomno. Napsat o tom knihu mi přišlo jako dobrý nápad, a tak jsem ji přečetl. Sacks mi otevřel novou dimenzi vedoucí do centra záhad vědomí. Nejsem psychiatr, takže nechci hodnotit odbornou stránku. Jako literatura je to fascinující.

1 09.12.2013

Strhující vyprávění o jednom nýmandovi, který se postupně vypracuje na brilantního řečníka a nakonec žene na smrt miliony lidí. Dlužno dodat, že dotyčný byl v jistém smyslu produktem své doby. Kniha je bravurním profilem génia zla. Všechno do sebe zapadá, a tak před námi vyvstává živé vyprávění o hlavním „tvůrci“ válečných a vyhlazovacích hrůz. Ale ruku na srdce: být Němcem ve třicátých letech dvacátého století a být jako divák přítomen jedné z jeho „velkých řečí“, nechal bych se strhnout stejně tak jako ostatní. Pozdější "vystřízlivění" by asi hodně bolelo. Neodpustím si malou poznámku na adresu autora knihy. Mám dojem, že Knopp má místy sklony hodnotit průběh 2. světové války z hlediska případného německého úspěchu, a to ve smyslu "kdyby do toho Hitler svým generálům nekecal - mohli jsme se nadít německého vítězství", nebo "Hitler učinil takové a takové chybné rozhodnutí v neprospěch německé armády "... apod. V celkovém vyznění díla však Knoppovi nemůžu upřít jednoznačné odsuzující stanovisko k vyprovokování agresívní války. Knihu jsem přečetl jedním dechem.

3 23.11.2013

Když jsem před deseti roky nastupoval – bez jakýchkoli zkušeností - jako sanitář (pomocný zdravotník) na operační sály, měl jsem přirozeně problém zorientovat se v lékařské terminologii chirurgů a anesteziologů tak, aby to prospělo mně - a především pacientům. Proto jsem si koupil právě tento slovník. Neskutečně mi pomohl. Vyznat se v diagnózách, porozumět operačním programům, zefektivnit a zjednodušit si práci a dát tak smysl funkci nejnižšího člena operačního týmu. Mám k této knize zvláštní vztah, který jen tak nevyprchá, protože mne řadu měsíců podávala pomocnou ruku v mé profesi. Ale myslím, že může být užitečná i laikům z nelékařského a neošetřovatelského prostředí: výklad termínů je srozumitelný, často zjednodušený až na samotnou hranici únosnosti. Rozhodně doporučuji všem, kteří se tak či onak zajímají o medicínu.

Autor zcela opomíjí faktor genetického sklonu k vyšší citlivosti nebo pozměněného biochemického prostředí mozku (o perinatálních vlivech nemluvě). V důsledku toho je Röhr orientován příliž úzce na ranné fáze vývoje jedince. Přesto na mne autor zapůsobil jako praktik s bohatými zkušenostmi.

5 13.10.2013

Literární ambice i přímo detektivní talent MUDr. Jaroslava Vacka se tentokrát projevily ve 480ti stránkovém opusu o ne dost dobře pochopených a ne dost dobře pochopitelných případech z psychiatrické praxe. Na šesti slavných případech Vacek dokladuje jak spletité jsou mnohdy cesty ke „správnému“ diagnostikování a pochopení duševních nemocí. Autor je do problematiky dobře zasvěcen a svým čtivým stylem si přesvědčivě získal moji pozornost. Až na případ Wolfsmannův, kterým jsem se musel ztěžka prokousat (nejsem zrovna příznivcem Freudovy psychoanalýzy) byly ostatní kapitoly ukázkou toho, jak je mnohdy psychiatrické řemeslo výjimečné ve své záhadnosti i diagnostické spornosti.

8 13.10.2013

Moje první setkání s autorem. Když mi tato kniha padla v regálu knihkupectví do ruky, netušil jsem ještě, že to byla „šťastná ruka“ , přestože jsem měl už z dřívějška o tomto spisovateli s českými předky kladné reference. Skutečnost předčila moje očekávání a zasáhla mne přímo do srdeční komory. Sedum mistrovských povídek v této knize na mne zapůsobilo jako balzám na duši a přesvědčilo mne, že Simakovy knihy má smysl číst. Poselství z vesmíru i Clifforda Simaka chovám ve zvláštní úctě. Kéž bych mohl dát šest hvězdiček.

9 13.10.2013

Jak sám autor zdůrazňuje, není to ani učebnice, ani osvěta, ale vyprávění o psychiatrických onemocněních. Autor do knihy vložil i kapitolu o psychoanalýze a o politickém zneužití psychiatrie.
Jsem přesvědčen, že pro laika je to v diskutovaném oboru to nejlepší možné seznámení s problematikou. Je napsána v rámci možností srozumitelným jazykem a „čte se sama“. Osobně jsem tento kousek přelouskal už třikrát, a pokaždé mi kniha dala nějaký nový úhel pohledu na otázky „nemocí duše“. Po pár letech jsem si ji opět osvěžil a nemám nic co bych jí vytknul. Kniha u mne vede absolutní žebříček v žánru naučné literatury a zaujímá čelní postavení v knihovně. Vskutku skvostný opus zasluhující obdiv.

7 02.10.2013

Všechny krátké (několikastránkové) příspěvky byly napsány ještě před rokem 2002. Kniha je bezpochyby ambiciózním projektem. Dávám 4 hvězdičky za zajímavý výběr témat a za to, že nároky na odbornou průpravu pro pochopení článků jsou i přes nutnou hloubku textů nastaveny rozumně. Naopak jednu hvězdičku odebírám kvůli často až nemístně optimistickému přístupu, který se táhne napříč jednotlivými články a tím i patrně hlavami účinkujících myslitelů. Škoda, myslím, že to knize poněkud ubírá na realističnosti. Nuže - stačí si ještě 37 let počkat a bude jasné nakolik se autoři trefili :-) !!!
Povinná četba pro všechny futurology!

1 02.10.2013

Guido Knopp mne opět nezklamal a napsal čtivý úvod do problematiky SS. První půle knihy nastiňuje biografický profil hlavních aktérů: můžeme zde sledovat životní osudy Röma, Himmlera, Heydricha a několika dalších katů SS. Na konci čtvrté kapitoly si autor konečně pokládá kardinální a stále aktuální otázku: co vlastně vedlo pachatele k jejich zločinnému jednání? A komentuje to v tomto smyslu: Dnes víme, že pachatelé byli většinou průměrní a normální jedinci, a že naděje, že normální lidé přece nejsou schopni zabíjet nevinné ženy a děti, se ukázala být iluzorní. Nic však zločiny esesáků neomlouvá. Závěrečné dvě kapitoly už byly méně zajímavé a tak strhávám jednu hvězdičku.
Korektuře unikly některé chyby (např. na str. 201 se dovídáme co napsal Heydrich Himmlerovi na pohlednici 5. května 1945).

01.10.2013

Kniha o „konečném řešení židovské otázky“ není ve světové literatuře žádným novým zjevem. Ani Knoppův literární příspěvek k této temné kapitole dějin není výjimečný. Řekl bych, že shrnuje všeobecně známá fakta. Jestli jsem pochopil jeden z autorových záměrů - jako červená nit se má dílem vléct onen ne vždy jasně vyslovený ortel: „viníky jsou Němci jako celek“. Ale také obecně „jak tenká hranice dělí člověka od nelidské zrůdy v něm“. Ke knize jako takové mohu říct, že udržovala moji vystupňovanou pozornost od hrozivého začátku až do drastického konce. Jinými slovy Knoppovo podání jsem hltal stránku za stránkou a jako už potolikáté jsem místy zas a znovu nevěřícně kroutil hlavou jak bylo stvoření tohoto pekla na Zemi vůbec možné.

3 30.09.2013