Pablo Kral komentáře u knih

Jak je jeho dobrým zvykem, Guido Knopp napsal superčtivou a brilantní studii - tentokrát o osudech Paulusovy 6. armády. Bylo-li to vůbec při popisovaní frontových hrůz možné, vychutnával jsem si srozumitelný výklad autora od první do poslední stránky. Když jsem knihu po dočtení zařadil do své knihovny na odpočinek, měl jsem pocit, že cosi heroického z její atmosféry vyrylo do mých mozkových závitů nesmazatelnou stopu. Jakoby zde byla historická esence z této přelomové bitvy stále ještě přítomna a působila nejen ve vzpomínkách těch několika málo pamětníků, kteří ji přežili. Neopomenutelný příspěvek do zlatého fondu literatury faktu.

9 30.09.2013

Dale Pendell napsal podivuhodný propletenec různorodých informací o a okolo psychoaktivních rostlin a látek. Souhlasím s autorem, že „pokud tuto knihu čtete, stejně už jste podivíni“. Je to ten typ knihy, která vás buď zcela okouzlí, takže se k ní budete s nadšením a respektem vracet, nebo ji s nechutí odložíte jako bizarní výplod autorovy obskurní mysly. Mně se stalo to první – dílo je to natolik podmanivé (a škodolibé), že si čtenář musí dát pozor aby mu „neprovedlo nějakou zlomyslnost“, jak napsal v poznámce překladatele Miroslav Krůta. To je narážka na schopnost knihy inspirovat čtenáře k vlastním experimentům na „cestě jedu“ a není proto divu, že poznámka vydavatele zdůrazňuje: „Toto je literární studie!“. Přes svoji kontroverznost obsadilo dílo v mé knihovně čestné místo hned vedle „Psychoaktivních rostlin“ Christiana Rätsche.

4 30.09.2013

Profesor Simon Blackburn dostal v roce 2008 domácí úkol - vybrat dvacet fundamentálních otázek filozofie a krátce vypracovat možné (většinou nicneřešící) odpovědi, ale především rozpracovat související otázky. Taková už je povaha filozofie. Myslím, že autor se úkolu zhostil v přímo akademickém stylu. Jednoduché myšlenky vyjadřuje složitým jazykem a složité myšlenky zjednodušuje. Odtud pramení relativní obtížnost textů. No v každém případě projekt „Velké otázky“ je zajímavý a ambiciózní a filozofie v podání Simona Blackburna má něco do sebe. Knihu jsem přečetl už dvakrát a samotnému mi není zcela jasné, co konkrétně mne na ní tak fascinuje. Sotva se ubráním dojmu, že je cosi aristokratického na přemítání nad tak ušlechtilými tématy. Doporučuji každému přemýšlivému jedinci a dávám 5*

2 22.09.2013

Mezi ostatními pracemi transpersonálního psychologa Stanislava Grofa nezaujímá tato kniha – řekl bych – žádné výjimečné postavení. Ve čtyřech kapitolách zde shrnuje vše, co již bylo jasně řečeno v předchozích i pozdějších studiích. Osobně si cením (a rád se vracím k) druhé kapitole – „Perinatálním matricím“. Zde je důkladně popsán čtyřfázový proces perinatální existence včetně mechanismu, kterým vznikají porodní emoční traumata. Tato kapitola mi byla útěchou vždycky, když jsem se cítil být „down“. Kdo četl, asi ví o čem mluvím. Dávám 5*

2 22.09.2013

Nemůžu říct, že bych byl přímo znalcem knih Stanislava Grofa, ale když se mi tato studie dostala na vánoce 1998 do rukou, měl jsem už poměrně slušnou představu, o čem bude. Profesor Grof si klade zajímavý cíl – prozkoumat základní filozofické a spirituální aspekty v rámci prožitkových sezení se svými klienty. „Těhotná prázdnota“, „tvůrčí impulz“, „Božská touha“, „kosmický tanec“, „Božské kořeny zla“, „dokonalá iluze“ … atd. atd. Lze říci, že se pokusil popsat nepopsatelné a tohle dobře věděl. Knihu bych doporučil všem hledačům „konečných odpovědí“, ačkoliv je jasné, že mystický prožitek není verbálně sdělitelný.
Za sebe můžu říct jediné – cítím, že autor vytěžil z tisíců holotropních sezení to nejlepší. S touto knihou by měl být seznámen každý zájemce o filozofii a psychologii. S odstupem času jsem knihu přečetl třikrát a pokaždé jsem měl pocit, že vstupuju na pole vědění, které bylo v dobách před Stanislavem Grofem polem neoraným. Anebo se mýlím? Rozhodně stojí za přečtení. Autor mne nezklamal. Dávám 5*

Podle vyjádření samotného autora jde o „úvod a praktickou příručku“. Nejde o nic menšího než „hodit světu záchranný kruh, jinak se utopí v záplavě návodů na štěstí“. Tato mistrovská miniatura čítající 70 stran ve mne zanechala hluboké stopy na celý život, a to nejen proto, že vtipnou formou seznamuje s nejvýznamnějšími myšlenkovými pochody, které nás mohou obrátit v dokonalé nešťastníky. Autor jaksi „za oponou“ i mezi řádky nastiňuje co si snad lze představit za tak nejasným pojmem, jako je „štěstí“. A protože tento problém pochopitelně ustavičně uniká jednoduchému a pozitivnímu řešení, je tato kniha rozhodným přínosem do zlatého fondu „návodů na neštěstí“. Knihu doplňují kongeniální koláže M. Hauptycha. Rád vzpomínám, jak jsme na počátku devadesátých let, kdy kniha poprvé vyšla, inspirovaně diskutovali o konstruování našich intrapsychických procesů. Povinná četba pro zájemce o psychologii a filozofii, ale hlavně pro každého „adepta neštěstí“. Dávám 5*

2 19.09.2013

„Byl jednou jeden muž, žil šťastně a spokojeně, dokud si jednoho dne nepoložil otázku, zda má život, nezávisle na lidech, svá vlastní pravidla.“ Tak nějak začíná tato esej. Autor zkoumá cesty, jimiž se náš člověk ubírá a na konci knihy naznačuje překvapivé řešení. Když se mi kniha v roce 1995 dostala do rukou, měl jsem již za sebou kultovní „Úvod do neštěstí“. Watzlawick mne nezklamal. Jeho útlé dílko o řešení zlověstné bohyně osudu Hekaté se okamžitě stalo diskutovaným hitem pro všechny, kterým jsem je půjčil. Některé úryvky se mi často honily hlavou a „pasovaly“ i v běžném životě. Knihu doprovázejí kongeniální koláže M. Hauptycha, ze kterých mi běhá mráz po zádech kdykoli v knize listuji. Brilantní studie. Dávám 5*

3 19.09.2013

Mé druhé setkání se Stanislavem Grofem. Po „Dobrodružství sebeobjevování“ jsem tuto knihu četl již v hrubých rysech obeznámen s problematikou, kterou autor exponoval prakticky ve všech svých knihách: transcendenci lidské psýché buď za pomocí psychedelických látek, nebo holotropního dýchání. Měl jsem k dispozici dotisk prvního vydání nakladatelství GEMMA89, vydání z roku 1993. Autor se na 330ti stranách textu rozepisuje (na rozdíl od výše zmíněné práce praktického charakteru) obecně o nových perspektivách v psychoterapii. Zdá se, že kniha se koncepčně pohybuje převážně v teoretické rovině a význam má především pro zájemce o obory jako je obecná psychologie, psychiatrie a psychoterapie. Osobně mně kniha dodnes fascinuje jako základní dokument o možnostech léčby za pomocí mimořádných stavů vědomí. Občas se k ní vracím a stále žasnu nad neobyčejnou, průkopnickou prací vědců, jako je prof. Grof .Kniha obsahuje obrazovou přílohu, kde úchvatné a sugestivní malby Grofových klientů podtrhují opodstatněnost a závažnost autorova výzkumu v dosud ještě málo akceptované oblasti mimořádných stavů vědomí. Kniha ani po dvaceti letech své existence nepostrádá varovné a burcující tóny na poli nových vědeckých objevů. Umím si představit, že za dalších dvacet let si ji ještě jednou s chutí přečtu.

7 19.09.2013

Když se mi tato kniha dostala v roce 1993 do rukou, zapůsobila na mne jako zjevení. Jako návod na vyjevení samotné podstaty vesmíru. Transpersonální rozměr vědomí? Duševní stavy plodu během porodu? Navíc různé stavy navozené nedrogovou metodou (holotropní dýchání)? To byla tedy opravdu síla ! Světoznámý čechoameričan prof. Grof zde podrobně popisuje celou škálu možných prožitků plynoucích z mimořádných stavů vědomí a staví ji do psychoterapeutických, vědeckých a filozofických souvislostí. Nutno přiznat, že vyvodit závěry z takového výzkumu je přinejmenším problematické. Grof byl udělením bludného balvanu nařčen z nezodpovědných experimentů s „intoxikovanými hyperventilanty“. Ani s dvacetiletým odstupem času však neztrácí tato závažná, leč kontroverzní studie na půvabu ani na významu. V devadesátých letech jsem knihu přečetl snad pětkrát a pokaždé jedním dechem. Povinná příručka pro všechny psychonauty. 5*

7 19.09.2013

Netradiční obrazové pojednání o klíčových pojmech v dějinách filozofie je skrz naskrz prošpikováno ilustracemi a fotografiemi, které jsou opatřeny podrobnými komentáři, a napomáhají tak k pochopení výkladového textu. Tvoří tak originální ikonografickou pastvu pro oči. Od ideálu klasických dějin filozofie se však Ubaldo Nicola - řekl bych – odklání poměrně svévolným výběrem témat, která na sebe příliš chronologicky nenavazují a soustředí se především na výklad jednotlivých POJMŮ. Knihu je tak možno začít číst v podstatě odkudkoli.Těžko říct, zda bych tuto knihu doporučil člověku, který je dosud filozofií zcela nedotčen. Snad by pro něj bylo vhodnější začít s něčím „polopatičtějším“, např. Sofiin svět, nebo Malé dějiny filozofie od Störiga. I tak mi nezbývá než knihu doporučit všem zvídavým čtenářům se sklonem klást si elementární otázky. Osobně nelituji času stráveného nad tímto pozoruhodným dílem. Zanechalo ve mne pocit, že i tak náročnou disciplínu, jakou je filozofie, je možno pojednat zajímavým způsobem. Rád se k ní ještě nejednou vrátím. Dávám 4 *

3 18.09.2013