Pablo Kral

Příspěvky

Nirvana: Come As You AreNirvana: Come As You AreMichael Azerrad

Když jsem v roce 1992 nic netuše poprvé uslyšel v televizi klip Lithium, padl jsem na zadek - no to nebyla hudba - to bylo zjevení. Krátce jsem pátral, kdo to hraje. Pak jsem uviděl Smells like teen spirit. Říkal jsem si, že tak geniální, syrové a výmluvné umění musím mít ve fonotéce kdyby nevím co bylo. Nirvana? Tak si říkají? A co je to za lidi? Pak jsem slyšel celé album Nevermind. Nic takového jsem nikdy neslyšel. To byl dějinný přelom v hudbě. Pak přišlo In Utero, a já byl omámený a zamilovaný. Studoval jsem Kurtovy texty. Souhlasím s ne úplně ojedinělým názorem, že Nirvana byla jedno z nejlepších hudebních těles všech dob. Dobře si vzpomínám, jak mne smrt Kurta Cobaina 5. dubna 1994 hluboce zasáhla. Tehdy jsem ještě nechápal... A pak jsem si koupil tuto knihu, kde jsem našel mnoho odpovědí (ale i otázek). Bylo to fajnový čtení.
Tato kniha je opravdovým klenotem. Prožíval jsem ji jako všechno kolem Nirvany. Četl jsem ji v devadesátých letech a byl jsem nadšen jak je autentická, emocionální a podrobná. Pak jsem ji půjčil, a už ji nedostal zpět, čehož velmi želím. Pamatuji se, že pohled do zákulisí byl zpracován profesionálně a poctivě. Kniha mi poskytla hlubší pohled na Nirvanu jako jedinečný fenomén. I po těch strašlivých letech od rozpadu kapely neztrácí kniha na atraktivitě a čisté síle. Nikdy nezapomenu na Lithium, nikdy nezapomenu na Nevermind a In Utero, nikdy nezapomenu na Kurta Cobaina. A samozřejmě nikdy nezapomenu na knihu Nirvana: Come as you are. Srdeční záležitost a zasloužených pět hvězdiček.

14. ledna


Slezské písněSlezské písněP. Bezruč (pseudonym)

Musím kápnout božskou, že jsem se Slezskými písněmi tak trochu bojoval, ba zápasil. Tato poetická forma mi poněkud neseděla. Já sám "dělám" spíše lyrickou poezii (viz web), a k údernému sociálnímu buřičství mám daleko. Ale ať už je to jak chce, svoje jsem si ze sbírky bezpochyby odnesl. Také to byla moje povinnost, neboť Vladimír Vašek byl můj praprastrýc, a toto dílo se u nás doma bralo jako rodinné stříbro, no a já jsem do něj "dozrál" až "na starý kolena". Jako praprasynovec Petra Bezruče tuto sbírku odmítám hodnotit i navzdory mé zásadě udělit hvězdy všemu, co přečtu. Toto je jediná výjimka. A spadl mi teď kámen ze srdce, že ani hodnotit nemusím. Byl bych pochopitelně zaujatý. Takže jen velmi stručně: chápu hodnocení čtenářů, úplně rozumím i kritickým komentářům, vím, že sto lidí - sto chutí... a asi je to tak správně. Trochu jsem se u tohohle komentáře zpotil, ale mám to za sebou. Přeji co nejkrásnější podzimní i zimní večery s prózou i poezií... a třeba někdo z vás vezme zavděk i Slezskými písněmi...

29.09.2021


Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnostŽivot na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnostDavid Attenborough

Knihu jsem nedočetl. Hned vysvětlím: v závěru knihy je autor polapen do sítí nepatřičného optimismu, který nereflektuje nespočitatelné množství vstupních proměnných. Lidstvo je masívně přemnožené a páchá na divoké přírodě neodpustitelné zločiny. To by jeden hořce zaplakal. Nejsem žádný mizantrop a osudy lidí i lidstva mne zajímají. Ale taky nejsem nějaký ekologický aktivista, či environmentalista (či jak se to všechno nazývá), avšak to systematické vykořisťování a drancování divoké přírody jednoduše odsunuje v mých očích lidstvo na druhořadou úroveň. Ten podivný sofistikovaný, agresívní lidoop, který to populačně dotáhl na 8 miliard, a dále expanduje (množí se jako myši), je zkázou Země a ostudou vesmíru. A ještě radikálněji: Bez divoké přírody nebudou mít naše životy smysl. Kam se jenom podíváme - všechno na světě se točí jenom kolem nás - lidí. Opakuji - nejsem mizantrop, ale redukce populační hladiny na přirozených 500 milionů lidí na celou planetu Zemi by byla optimální (shodují se poměrně jednomyslně odborníci). Takže co s panem Attenboroughem? Celý život jsem si ho vážil a hltal jeho dokumenty. A to se nikdy nezmění. Přesto je závěr této knihy založen na nepodloženém, ale hlavně na nemístném optimismu a spekulacích. A teď se konečně chci zmínit proč dám knize pět hvězdiček: skvěle se to čte, knihou se line moudrost člověka, který celý život zasvětil přírodě, kniha je krásná svými ilustracemi i fotografiemi. Ale hlavně sir David zaslouží za celý svůj život a práci absolutorium. Klaním se mu.

24.09.2021


Nebojte se tmyNebojte se tmy Osho

Nemám zrovna ve zvyku komentovat Osha, protože je to obtížné. Ale tady udělám výjimku. Čte se to skvěle. Celou řadu témat mi dokázal osvětlit, doslova naň vrhnout světlo. Musel jsem si dávat pauzy a knihu po pár stránkách na chvíli odkládat abych to strávil a hlouběji pochopil, což se k mé veliké radosti docela dobře dařilo. Formulace jsou maximálně výstižné a trefné, moje porozumění textu bylo plynulé a bez překážek typu nepochopení myšlenky, což přičítám Oshovu neslýchanému talentu vysvětlovat. Znovu a opět jsem se musel podivovat autorově neobyčejné schopnosti vnést triviální pravdu do komplikovaných problematik. Kromě elementární otázky světla a strachu ze tmy autor řeší i problematiku utrpení, hledání, snění, víry a pochopitelně taky meditace. Kořením se stalo vyprávění řady pozoruhodných příběhů dokladujících autorův pohled na svět plný moudrosti a porozumění. Škoda, že někteří rádobyčtenáři považují Osha za šarlatána. Fňuk. Knihu bych doporučil úplně každému i jako vhodný podklad ke zkvalitňování emoční inteligence. Tady je malá ochutnávka: " Nejniternější bytí je blaženost. Ale je obklopena mraky utrpení. Prožívá jen samé trápení a úplně zapomněla, kým je. Lidé se ztotožnili se svými zážitky natolik, že si říkají: Tohle jsem já a tamto jsem já! Jak se tomu mohu vyhnout? Jak před tím mohu utéct? Jak se toho zbavím? Mám se modlit? Nebo pít alkohol? Kam mám jít? Mám spáchat sebevraždu, nebo mám žít dál? Co mám dělat? Mám stát na nohou, nebo na hlavě? Můžete dělat cokoli, ale dokud věříte představě, že jste utrpením, jež je všude kolem, budete mít pořád velký problém. Člověk se musí od této představy oprostit a začít zkoumat samotné utrpení. Kde je? Kdo jsem já a kde jsem? Jakmile člověk začne zkoumat, vznikne mezi ním a utrpením určitá vzdálenost. A okamžitě dojde k transformaci. Člověk dospěje k pochopení a řekne si: Tamhle je utrpení a tady jsem já. Utrpení je tamto a já jsem tohle. Utrpení je to, co je prožívané, a já jsem ten, kdo prožívá. Utrpení je to, co je pozorováno, a já jsem ten, kdo pozoruje. Utrpení je to, co je poznávané, a já jsem ten, kdo poznává. Jsem mimo ně. Nejsem nešťastný. Netvořím s utrpením jeden celek. Jakmile to pochopí, začne se v centru jeho bytí hromadit energie. V jeho nejniternějším bytí září slunce a je tam blaženost, extáze. I když zažije třeba jen malý záblesk, rozesměje se a směje se dál po nespočet životů. A nechápe, proč se lidé chovají tak nesmyslně: Proč trpí? "

04.07.2021


Knihy mrtvých - Příručky pro žití i umíráníKnihy mrtvých - Příručky pro žití i umíráníStanislav Grof

Moc hezké. Stan Grof je stále ve svém věku literárně aktivní, což s velkým povděkem kvituji. Prování nás říšemi mrtvých tak, jak to umí jen on. Bohatá a krásná obrazová příloha dotváří celek, a tak čtenáři nezbývá než se nechat unášet vizuální pastvou pro oči. Jsem dlouholetým fanouškem Stanislava Grofa, jeho knihy a přístupy mi v mnohém obohatily život a já jsem za tuto novou knihu vděčný. Ačkoliv se zdá, že Knihou mrtvých a Cestou psychonauta jaksi symbolicky dovršil svoji neuvěřitelnou kariéru v uceleném encyklopedickém díle, tak pokud to ještě bude možné, těším se, že se ještě dočkáme nějakého toho pokračování. Kniha mrtvých mne plně upoměla na moji vlastní nevyhnutelnou smrtelnost, a to skrze krásné příběhy a obrazy. Děkuji Stanislave!

02.07.2021


Kniha o věděKniha o věděClifford A. Pickover

Zcela pochopitelně jedinou slabinu knihy vidím v tom, že je to celé takové letem světem vědeckým světem, a témata nejsou ani tak vysvětlena, jako spíš stručně popsána. A teď důvody proč udělím 5 hvězdiček. Byla to parádní oddychovka, no a opakování jest matkou moudrosti. Ilustrační fotografie byly často vybrané s překvapivým nadhledem. Celek knihy působí kompaktně a je jenom na čtenáři, jak si jej užije. Mému osobnímu oku zejména pak lahodilo, když jsem postupně obracel stránky a zvědavě a natěšen očekával, co tam najdu za nový objev. Pěkné, perfektní a překvapivé.

21.04.2021


HokrstoryHokrstoryVladimír Liška

Kniha mi sice po jazykové stránce vyhovovala poněkud méně než bych si přál, ale bylo to povídání rozšafné, pestré a zajímavé. Přestože jsem teprve první čtenář tady na DK, je mi jasné, že kniha bezpochyby nebude mít žádné vysoké skóre - ale to je škoda! Já jsem se jako jeden z mála čtenářů knihy docela bavil, a, děkuju touto cestou Vladimíru "Lišákovi", že se rozhodl Hokrstory napsat - jsem za tuto knihu vděčný. Z mysli mi vytanula vzpomínka na osmdesátá léta: Znovu jsem pocítil tu důvěrně známou vůni tvrdé práce v zakládavší se kapele Chees, kde jsem kdysi v na konci osmdesátých let coby vydrzlej puberťák byl jedním ze zakládajících členů (zdravím Olina!). Moc daleko jsme to tehdá nedotáhli (kapela se brzo rozpadla), ale osvěžení té doby bylo velmi příjemné. To už je ale dávná historie. Hokr natočili v posledních letech tři alba (pokud vím), která naštěstí vlastním. Říkám naštěstí, neb se mi jejich pojetí rocku velice zalíbilo. Se skupinou jsem se jako posluchač seznámil teprve nedávno, a byl jsem příjemně překvapen. Ale ještě stručně ke knize. Kdo má rád rockový underground a vzpomínky na léta osmdesátá, přijde si na své tak jako tak. Knížka menšího formátu na jedno odpoledne. Hodnotím na 89 %. 4*

29.12.2020


Zvuky probouzeníZvuky probouzeníPetr Třešňák

Souhlasím s uživ. : douchová : Také jsem četl se zatajeným dechem. Je to výborná kniha z oblasti "hraničních lidských zážitků", ale je potřebí mít taky odvahu se do textu "položit" a "vytěžit" z něj pro sebe cos pozitivního, což sice jde, ale je to těžké. Upřímně: přesně z těchto důvodů - v předtuchách - jsem to nerisknul a rozhodl se nemít děti. Mně to za to riziko nestálo. Na adresu manželů Třešňákových bych poznamenal, že jsou to velmi stateční, upřímní a odvážní lidé. To, co popsali ve své knize, bohužel koresponduje s mými zkušenostmi s mimořádnými a dlouhodobými stavy traumatizujících experiencií. Taky jsem neunikl. Ale to je úplně jiná historie. Já mám takové vlastní pojmenování pro knihy tohoto typu: "lidské snímky". Protože snímají (otiskují) to hluboce lidské v nás, a také protože přeneseně z nás "snímají" veškerou vinu za věci minulé, současné i příští, neboť podle mého názoru vina jako samostatný fenomén neexistuje (vždy se s boční falší váže na tzv. "provinivšího se"). Naprosto nikdo nenese vinu za postižení Dorotky, protože "žijeme ve vesmíru, kde se může stát komukoli cokoli zcela bezdůvodně" (Stanislav Grof). Přeji Petrovi a Petře Třešňákovým, aby potenciál svých životních příběhů "zúročili" jak v osobním životě, tak i počinem, který bych uvítal co nejradostněji: Kdyby za pár let napsali stejně výživnou a skvělou knihu, jako je tato. Moje veliká poklona patří Petře a Petrovi, ale hlavně Dorotce...

25.07.2020


Trapeři, Poutníci a Druhá trávaTrapeři, Poutníci a Druhá trávaRobert Křesťan

Můj filozoficky vzdělaný kamarád jednou při poslechu Křesťana řekl: "To je ale blbý", a já si od té doby často lámu hlavu nad tím, proč se někomu nějaký žánr líbí a druhý ho "neunese na bedrech svých". Nevyřešil jsem to nikdy. Já jen moc rád vzpomínám na začátky Druhé Trávy (R. Křesťan a DT, s Pavlínou Jíšovou, pak Starodávný svět a Pohlednice) v devadesátých letech. To bylo něco tak fenomenálně podmanivého, že jsem s radostí této kapele odpustil, že vlastně nehrají ortodoxní bluegrass, ale svoji vlastní originální hudbu na bluegrassové nástroje. Krásnější vzpomínku, než na Poutníky, Druhou Trávu a s tím spojenou původní Křesťanovu tvorbu ve své čtyřmi křížky zatížené paměti prostě nevydoluju. Jsem vděčný za to, že tato kniha vznikla. V roce 1998 ji vydalo nakladatelství FOLK a Country, s.r.o., ale její věkovitost mi vůbec nekazí dobrou náladu při studiu Křesťanova zpěvníku a rozhovoru s ním. Hudební kniha dle mých představ.

17.07.2020


Zločiny za časů c. k. monarchieZločiny za časů c. k. monarchieVladimír Šindelář

Je pozoruhodné, co se může vyklubati, a také čas od času vyklube, z (na pohled) úplně obyčejných lidiček, někdy taky z (na pohled) darebáků od kosti, ale také dobráků čistých jak lilie. Nevyzpytatelné jsou cesty člověčí. Já za mravnostními i jinými kriminálními delikty zde plasticky popsanými pořád vidím zase a jenom toho zmateného člověka, který si často ani neuvědomuje, že se sám v sobě nevyzná, neví, co má a nemá dělat, a vlastně ani neví, co u všech všudy chce. Každopádně etický rozměr knihy místy směřoval můj názorový svět do říše lidových bájí, mýtů a příběhů všeho druhu. Až ty totiž vypovídají o člověku pravdu, a nic než pravdu. Protože osudy lidí jsou prý vepsány ve hvězdách a ani to neštěstí nechodí po horách tak jako po lidech. Snad nebude to znít jako nebetyčná troufalost, když dovolím sobě tvrdit, že dobří lidé, i ti zlí, jsou pořád jenom obyčejní lidé, a já chápu a hluboce rozumím oběma "kategoriím". Kniha mi poskytla lidský průhled do osudů mnoha, se kterými se život nemazlil. Byla to moje druhá kniha od autora a splnila očekávání. Chci na tomto místě udělit panu Šindelářovi za tuto knihu velikou pochvalu, a jako jeho vděčný čtenář neprodleně spěchám shánět jeho další díla. Dávám pět hvězd.

19.12.2019


Realita není, čím se zdáRealita není, čím se zdáCarlo Rovelli

Velmi dobře napsáno. Nejde o nic menšího než o konkurenci strunové teorii. Rovelli vyslovuje doměnku, že teorie strun dosud nevyrostla z dětských nemocí a nedospěla do natolik pokročilého stádia, aby to všechno (interakce) dokonale skloubila. Nedozrála zatím na to. Na nářky fyziků, kteří nespatřují ve smyčkové teorii (LQG) dostatečně zajímavou matematiku predikující pozoruhodné fenomény, Rovelli odpovídá jednoduchostí a konzistencí smyčkové geometrie jako její předností. Kdo chce jedenáct rozměrů? Proč všechno tak složitě? Já s autorem soucítím. A bez ohledu na to, že LQG nebyla dosud potvrzena kruciálním pokusem, je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Tetelil jsem se blahem, pohoupal svoje ego ve spinové síti, pohověl si v prostorové pěně, spadl do černé díry a oblažen krásou několika málo ukázkových vzorců, rozkoš z geniální jednoduchosti kvantově-geometrických smyček mě přece jenom nakonec přivedla k obecnějšímu náhledu na práci „kvantově-gravitačních“ fyziků. Do budoucna hledím coby smyčkový optimista s pocitem, že ať se stane, co chce, tenhle projekt prostě nemůže dopadnout špatně. Přinejhorším se snad LQG dokáže vtělit do fundamentální fyziky budoucích generací jako speciální případ, či aproximace. Budu doufat, těšit se a čekat jak to dopadne. Možná bude za pár let hotovo, možná ani za 150 let nikoli.

28.10.2018


Islamisté a soumrak EvropyIslamisté a soumrak EvropyStanislav Polnar

Bezprecedentní šok. Otřes. Tuto knihu jsem si musel protrpět. Existenciálně protrpět. Avšak nenechte se mýlit - nebylo to ani utrpení pramenící z nesrozumitelného jazyka, ani z nudného tématu. Ne. Obé bylo na výborné, resp. interesantní úrovni. Autoři ťali do živého a přivedli na svět nekompromisní analýzu současné islamizace Evropy. A byl to krušný zážitek. "Doba sametová pomalu, ale jistě končí," konstatují autoři. A já dodávám: V tom lepším případě se v současné Evropě schyluje opět k válce, v tom horším k úplnému zotročení evropanů. Ty burcující tóny mi duní v hlavě jako obří zvony. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že delší komentář nenapíšu. Přečtěte si to, máte-li odvahu.

04.08.2018


Tři poklady TaoTři poklady Tao Osho

Tao-te-ťing jsem četl už dávno a měl jsem z něj roztodivné pocity. Geniální i hloupý, užitečný i nepraktický, překrásný i ohavný, galantní i klackovitý, fascinující i nudný.... no prostě bipolární. Chtěl bych na tomto místě zdůraznit obtížnost tématu a tak trochu i troufalost komentátora - Osha. Vznikl obsáhlý a odvážný komentář, a já musím říci, že jsem se u této knihy ani na chvíli nenudil. Souhlasím s podtitulem - slovo "rozjímání" zřejmě nejlépe vystihuje podstatu tohoto poměrně dobře promyšleného svazku. Jak už jsem naznačil, nebylo to moje první setkání s autory (Lao-c´ i Osho) - jinak bych nejspíš nikdy nevolil tak obtížné téma jako je komentovaný Tao-te-ťing. Obtížné, ale elegantní. Kupodivu - četlo se to opravdu výborně. A taky intuitivně cítím, že oba autoři věděli o čem mluví - měli co říci, ať už oba dva máte, či nemáte rádi. Osho odvedl monumentální práci - 466 stran textu kroužil jako zkušený orel vzdušnými proudy a nakonec stejně musel přiznat, že splynout s Tao můžete jen vy sami na vlastní pěst a nijak jinak. "Zmocnit se" jádra tohoto jedinečného učení ne-konání, je tedy toliko věcí ryze individuální. Přirozeně mě občas napadalo, neodvedl-li Osho tak trochu medvědí službu. To ale ať posoudí jiní. Sám za sebe: Dlouho již tomu co jsem pocítil takovou radost ze čtení duchovně spřízněné knihy. Skutečná lahůdka. To máte tak: Když jsem na střední sedával v lavici znechucený z nezáživného učiva, často jsem pozoroval za okny učebny v přilehlé botanické zahradě vzrostlou, košatou a majestátní korunu buku, a utěšoval se tím, že znalosti jsou za určitých okolností vlastně druhem hlouposti, zvláště pak, staví-li se na odiv. Měl jsem co dělat, abych nevstal a neučinil v této věci veřejné prohlášení. Naštěstí jsem to neudělal, a ponechal jsem si své tajemství pro sebe. Ten strom také. Nakonec to se mnou stejně nedopadlo nejlíp, ale to už je jiná historie. Ten buk kdysi žil a stále ještě žije ve mně, doufám, že mě přežije a bude pak stát na stráži jako memento ještě dlouho.... Tohle ovšem nebyla taoistická meditace, ale únik. Útěk od nestravitelné reality. Pravé Tao žije i umírá zároveň, Tao působí z nicoty, Tao je i není, Tao je jako cesta do ráje i slepá ulička, Tao tepe těhotnou práznotou, Tao neustále mlčí i tiše promlouvá k tomu, kdo chce naslouchat - a nejen ústy Osha - i přes propast věků. Jaképak paradoxy? Jaképak absurdity? Každá mince má přece dvě strany, ale sama je jen jedna. Tao je v evropských poměrech ve své původní formě prakticky nepoužitelné (neříkám nepochopitelné), takže jsem si aspoň užíval co to šlo ten rozkošný "idealismus", "utopické", a přesto hluboce pravdivé vidění nitra člověka. Dávám pět hvězd.

28.03.2018


StalkerStalkerArkadij Strugackij

Úžasná párty v Pásmu (průzkum skořepiny, nebo zlaté koule), i mimo něj, organizovaný zmatek, jadrný až zdivočelý jazyk, vůkol plíživé přízraky lepící se harmondským kovbojům-stalkerům na jejich vlastní stíny, nejedna ztrestaná sklenička něčeho ostřejšího..., ano - tohle je dostatečně šílené, aby bylo pravděpodobné, že je to pravdivé. Roderick Shoehardt a jeho mistrovské přemety nikdy nezůstanou pravověrnými příznivci sci-fi zapomenuty. Tato divočina, tato adventůra na kvadrát prostě musí dislokovat čtenáře do dvou táborů - příznivců a odpůrců Pásma, a ovšem i samotných bratří Strugatských. Je v tom něco majestátního, optiku růžových brýlí bych však preventivně vyhodil tam kam patří - na smetiště dějin sci-fi. Strugačtí nebyli ani první ani jediní kdo si svého času pohrávali s myšlenkou napsat drsňáckou ódu na sci-fi. Dobrá práce. Ale čtyři hvězdy nejvěrněji vystihují, co si o kvalitě knihy myslím. Jsem totiž svátečním sci-fistou a jazykově mně vyhovují uhlazenější a srozumitelnější díla (Simak, Asimov, Wells, Wyndham, Petiška...). Jazyk pružný a svižný, ošlehaný ostrými větry dujícími z Pásma, na můj vkus však krapet komplikovaný, ale neurazil. Dobrý. Možná to časem dám ještě jednou, přestože mít tohle vrcholné dílo bratří Strugackých v krvi není žádná výhra - mohli by vás totiž nakazit ježibabí rosol nebo superhmotní moskyti z komáří mýtiny...

04.03.2018


Fenomén psychedelieFenomén psychedelieFilip Tylš

Knihu jsem vnímal jako trilogii: Teoretické předpoklady, reporty o tripech a obrazová příloha. Jde o vcelku originální syntézu umění, zpráv a teorie psychedelik, přičemž se zde pracuje výhradně s psilocybinem. Chvíli mně sice trvalo, než jsem uvykl absenci symbolického, zastřešujícího koncepčního rámce, který při své originalitě vyvinul např. Stanislav Grof, ale rozumím tomu, že tato byla z podstaty věci cílená, no a - celé záležitosti určitě neuškodila, ba prospěla. Jinými slovy - zdá se, že "řešitelé" z výzkumné skupiny Dr. Páleníčka přistoupili k věci s čistou hlavou, nezatíženi balastem všerůzných psychologických škol. Ale ani "humánní serotonergní model psychózy indukovaný psilocybinem" mě nepřesvědčil o tom, že jde v zásadě o "indukovanou psychózu", tedy patologický fenomén vyprovokovaný v tomto případě psychotomimetikem. Rozvoj kreativity, spirituality a flexibility u zkoumaných dobrovolníků, je toho dostatečným důkazem. Mně se to líbilo. A taky si myslím, že už bylo na čase. Na čase redefinovat problém a restartovat výzkum. A ještě poslední věc - odsun psychedelik do jednoho pytle s "drogama" s návykovým a destruktivním potenciálem je při dodržení základních bezpečnostních pravidel donebevolajícím nesmyslem a výplodem nekompetentních, politicky motivovaných rozhodnutí. Přeji expertům z NÚDZ mnoho dalších úspěchů. Tato kniha jím rozhodně je.

29.12.2017


Jak vidět sebe samé tak, jací doopravdy jsmeJak vidět sebe samé tak, jací doopravdy jsmeJeffrey Hopkins

Velmi svižné, logické, precizní, inspirativní, elegantní, relevantní a v principu triviální a jasné. Postupuje se, řekl bych, meditací podpořenou racionálními a logickými pomůckami. Čistá práce.

17.12.2017


Karel IV. - Rytíř, poutník, král, císařKarel IV. - Rytíř, poutník, král, císařBohumil Vurm

Karel byl takovej klikař. Vždycky když mu teklo do bot, zasáhla štěstěna a vytáhla ho z bryndy. A tak mu i vydláždila cestu až k císařské koruně. Dlužno říci, že ani tak to ale neměl lehké. Rovněž osudy jeho čtyř manželek nebyly bez zajímavosti. Pro mne nebylo těžké zamilovat si tuto knihu a s ní i Karla. Ačkoli jsem zpočátku nedůvěřoval autorům, kteří nejsou historici, nalákala mne pěkná grafická úprava knihy a bohatý obrazový materiál. Dnes té investice nelituju, dával jsem si se čtením načas, nepospíchal jsem a četl pomalu, abych poměrně nahuštěné informace v pohodě vstřebal. Nebyl jsem zklamaný. Když pomineme Járy Cimrmana, stal se Karel IV. největším čechem (a právem), čehož je kniha velmi pěkně zpracovaným důkazem. Pozdní středověk je mým oblíbeným údobím evropských dějin, takže jsem si knihu vychutnával. Žádné hlubší postřehy jsem nezaznamenal, kniha je především historiografií, i když občasné exkurzy do dobových souvislostí mne prostě bavily. Karel se narodil do zlaté kolíbky a prozřetelnost i s celým batalionem andělů stály při něm po celý jeho dobrodružný život. Knihu si časem určitě ještě jednou přečtu a rád tak ňák zas pomedituju nad dobou i nad Karlem. Budiž tomuto velikánovi země lehká.

12.10.2017


Tady je ráj: svědectví o životě v Severní KorejiTady je ráj: svědectví o životě v Severní KorejiHjok Kang

Tento závažný spis mne se vší naléhavostí upomněl, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Napadlo mě, že v souvislosti s KLDR vlastně dost dobře nerozumím pojmu "režim", a sám bych to nazval obskurní kuriozitou, či absurdistánem - bohužel v tom nejpádněji negativním smyslu. Zdá se, že KLDR je jedním obrovským koncentračním táborem, kde není jasný rozdíl mezi "svobodnými občany" a čísly v lágrech. Dále jsem si uvědomil, že moje dosavadní existence, jakkoli razantně poznamenaná propagandou tu z východu, tu ze západu, nepředstavuje ani zdaleka situaci, kdy bych jako "občan" narozený v KLDR neměl žádnou šanci klást jakýkoliv odpor totálnímu vymytí mozku, a nemůže být žádných pochybností, že bych spontánně projevoval vřelou lásku k Velkému i Drahému Vůdci, špicloval, udával, podlézal, podplácel, kritizoval...., protože to je norma, tak se věci mají. Od té doby, co jsem to dočetl, mi pozoruhodně často běhá mráz po zádech. Zejména to pozoruju když se hlouběji zamyslím nad budoucností nejen lidí této podivné a těžce zkoušené země, ale lidí jako takových. Bude svrchovaně zajímavé pozorovat co přinese budoucnost. Osobně ale nejsem naladěný optimisticky. Již od prvních stránek knihy mi bylo jasné, že pro mě je to pětihvězdičková záležitost.

02.09.2017


Kokain - ŽivotopisKokain - ŽivotopisNatalie Naish

Co se stane, když uděláte ruličku z listí erythroxylum coca, napasujete si ji do úst a řádně požvýkáte? A co se teprv stane, když vydolujete z listů koky bílý krystalický prášek a pošlete jej do světa? Vášně, intriky, vraždy, úplatky, růžové vidiny, tresty, mejdany.... možno pokračovat ad infinitum. Extrémy na extrémy. Jazykem vyzrálým do šokujících poloh profesionálních gangsterů, s andělským nadhledem bohorovných drogových bossů, s opovážlivou zkušeností banditů, se špetkou nezbytné ironie a s omamným, interesantním švihem, jsou zde probrány dějiny jedné z nejtoužebněji milované chemikálie pod sluncem. Takový literární mlsání se neupeče jen tak samo sebou, to chce ten správnej grif. Interesantní směsice, kterou buďto přečtete jako jednohubku z uhánějícího rychlíku, nebo čtete pomalu, rozvážně, vychutnávajíce každé slovo. V jisté fázi studia tohoto spisu se člověk sotva ubrání otázce po kvalitativním modu účinku kokainu na vlastní vědomí. Upřímně - postavil-li by mne někdo před otázku, jestli sjet lajnu nebo se takticky vypařit, tak tenhle pudr bych si asi odpustil - a to mi stačí k tomuto rozhodnutí (jak se neskromně domnívám) jen teoretické znalosti. Dále se budu také neskromně domnívat, že kniha je vhodnou literaturou pro adiktology, studenty, pedagogické pracovníky, umělce, ale i jedince, kteří s předmětem doličným buď již přišli nebo mohou přijít do styku. Tato kniha má spíše než odstrašovat potenciál fundovaně informovat. Neodstrašuje. Konstatuje.

28.07.2017


Vesmír jako na dlaniVesmír jako na dlaniChristophe Galfard

Tak za prvé: při četbě této knihy jsem si připadal jako kosmický kříženec psychonauta a silozpytonauta. Myšlenkové experimenty sice nejsou mojí silnou stránkou, autor se však (zcela právem!) holedbá, že čtenář knihu neodloží z důvodu, že by jí neporozuměl. Nelze než souhlasit. Napsáno svižným jazykem srozumitelným i pro zvídavé laiky. Kniha evokuje velmi názorné až plastické představy těžící ze zapojení vrozené fantazie. Za druhé: Tato vydařená spektakularita jeví drakonickou snahu zanedbat kovaný matematický aparát a - dlužno dodat - že se jí to do jisté míry i daří. Nemalou zásluhu na tom má i skutečnost, že všeho všudy toho o vesmíru víc nevíme, než víme, takže kolosální výpadek matematiky zas až tak nebolí a my můžeme směle - i když laicky - teoretizovat na fantazijní bázi. A za třetí: Tato kniha je hodna chvály. Po všech stránkách. Až na jeden nešvar. Jeví tendenci ke stárnutí. Po pravdě - je mi upřímně líto a velmi mne mrzí, že taková aktuální lahůdka je v současném dynamickém světě vědy po čertech náchylná k pomalému zastarávání. Člověk by si při tom pomyšlení zrovna přál, aby se zastavil čas a texty zůstaly v platnosti napořád. Krásně by se to znovu četlo za dva za pět za deset let... a ani by mně nevadilo, že by byla škoda zastavit tak zvaný "pokrok" ve vědě (ty uvozovky proto, že nikdo neví kam vlastně věda kráčí a jaký je toho všeho finální smysl). Ale dost už bylo filozofie. Já sám si odnáším lépe utříděné a vyjasněné myšlenky o všehomíru. Jasných pět hvězd.

02.01.2017


Totální rauš – Drogy ve třetí říšiTotální rauš – Drogy ve třetí říšiNorman Ohler

Tak za tuhle prácičku by patřilo autorovi pozlatit klávesnici. Přísahám na psí uši a na kočičí znamení, že už dlouho před vznikem této knihy jsem doufal a fandil nějakému slídilovi, který si důkladně posvítí na drogovou problematiku Třetí Říše. Když jsem se dozvěděl, že dítě se narodilo a má se k světu, tleskal jsem panu Ohlerovi okouzlen těmito fascinujícími a dosud nezmapovanými aspekty života v Reichu. Dějiny promluvily a dočkali jsme se výstižných popisů efektů takových pamlsků, jako je kokain, opiáty, ale zejména amfetaminy na bojovou akceschopnost wehrmachtu. Zvláštní část díla je věnována fürerovi a jeho vztahu s lékařem Theodorem Morellem, jenž jako správný patolízal obstarával vůdci "léčebné kůry", a kurýroval jej tak intenzívně, že z něj pomohl udělat trosku. Pro mne asi nejzávažnější autorův závěr: drogy neměly rozhodující vliv na duševní pochody a názorový svět vůdce, čili neovlivnily to, co bylo (v jeho psýché) přítomno již dříve (viz. štvavý pamflet Mein Kampf). Nemohl být tudíž nikdy zbaven odpovědnosti. Tento obsáhlý studijní nástin dává slušný prostor významnému fenoménu a já jej považuji za zatím nejkomplexnejší, s jakým jsem se setkal. Záslužná a výborně napsaná kniha. 5*

01.01.2017


Skandály a aféry evropských panovnických dvorůSkandály a aféry evropských panovnických dvorůVladimír Liška

Čtrnáct případů magistra Lišky vyrvaných z útrob tvrdé reality se počínaje prvním a konče posledním přisávalo do mých mozkových závitů jako klíště a nepouštělo skrze celou noc. A když pak koncentrovanou noční tmu vystřídalo svěží ranní světlo, klíště pustilo a odbelhalo se notně nacucáno kvalitním literárním materiálem do hájemství věčně zelených příběhů o lidských slabostech. Ano - tohle je pro mne vskutku kvalitní literatura faktu, a to navzdory všem pochybovačům, kteří mají autora za druhořadé nedochůdče. Proklamovat, že "tohle bylo maximálně čtivé" by zajisté bylo neodpustitelné klišé. Vyslovme to raději delikátněji: "zraky dychtivě kloužou větu za větou, napětí se dá krájet, je cítit tepající artérie dějin, a tím vším prostupuje nadšení z neodbytného pocitu, že to všechno dává smysl". Myslím, že tuto dobře odvedenou práci mohu směle doporučit každému, kdo umí žasnout nad skutečností, že to, co se opravdu kdysi a kdesi stalo, by si nikdo nebyl s to vymyslet ani kdyby mu královsky zaplatili. S lehkým nádechem bulváru, jenž v případě této knihy nijak neumenšuje její výsostnou důležitost i lidskost, se, myslím, lze bez obtíží a důstojně vyrovnat. S klidným svědomím uděluji pětici hvězd.

29.11.2016


Naše hradyNaše hradyVladimír Liška

Hradologie je nepochybně impozantní disciplína, ale sám sebe - eufemisticky řečeno - mohu jen těžko zařadit mezi její znalce. Tuto neblahou skutečnost (no prostě ostuda) jsem se pokusil napravit koupí Našich hradů od V. Lišky a shlédnutím dokuseriálu Štíty království českého s Tomášem Durdíkem. Pochopitelně nelze tyto dva autory srovnávat prakticky v žádném ohledu, ovšem v mých očích se oba vhodně doplňovali a dotvářeli romantickou atmosféru. Ač toho velmi želím, neměl jsem mnoho příležitostí k osobním návštěvám hradů, tvrzí, či pevností (dobře znám jen Ronov), ale v poslední době razím takovou teorii, že člověk nemusí zrovna procestovat svět, aby něco poznal a pochopil. Tato kniha byla zajímavá jak svým legendistickým pojetím, tak čerstvým fotografickým doprovodem a zaujala čestné místo v mé knihovně. Dlouho jsem řešil (bezpochyby velmi relevantní) otázku kolika hvězdami ji ověnčím. Vyhrály to čtyři. O přidání té páté budu vážně uvažovat, ale asi až po druhém přečtení. Dá se v podstatě říct, že Vladimír Liška mne i přes vražedné tempo psaní ani nepřekvapil, ani nezklamal.

26.11.2016


Sekty - Skrytá hrozba současnostiSekty - Skrytá hrozba současnostiAntonio Luis Moyano

V prvotním nadšení z rozečtené knihy jsem chtěl komentář začít slovy: "Tato kniha mne dopomohla ukončit ospalé mžourání za zpola zavřenými víčky a otevřela mi oči." Jenomže později jsem si uvědomil, že .... Osobně jsem postižen přesvědčením, že pokud nejsme stavu určitý jev přesně definovat, pak nelze rozhodnout, co daným jevem je a co není. A to nejsme s to skoro nikdy. Tedy s výjimkou některých exaktních věd (matematika) a formální logiky, ale tam se zase zanedbává obsah v podobě praktické reality. Čili v praxi to vypadá takto: "Skutkovou podstatu" sekty je (překvapivě) obtížné dost dobře definovat. Není divu. Co již sekta je, a co ještě není? Takových pokusů to vyřešit už tu bylo... Důsledně vzato: sekty a sektářské myšlení je (překvapivě) rozšířenější a všeobecnější fenomén, než se obecně míní. Cituji autora: "Můžeme také zmínit křesťanství, které - ještě než dosáhlo privilegovaného statusu oficiálního náboženství - bylo a dodnes často je považováno za odpadlickou sektu judaismu...." Souvislosti nechť si každý rozváží sám... Navíc jsem toho názoru (a to se v knize nepojednává), že být obětí psychické manipulace, což je pro členy sekty jedním z typických rysů, pozoruhodně zavání fenoménem, jež se zove propagandou (a blízkým vymýváním mozků), kterou jsou všechny společnosti dnešního světa veskrze prosáknuty až na dřeň. Nejde mi o nic jiného než o relativizaci hranic. Kniha v mém případě splnila svůj účel, jestliže si kladla za cíl, aby si čtenář vytvořil vlastní kritický postoj k informacím. Knihu oceňuji jako více méně nesystematické, ale zajímavé povídání o sektách na 60 %.

12.09.2016


Tajné dějiny sněníTajné dějiny sněníRobert Moss

Tato pozoruhodná práce delikátně operuje s dvěma základními literárními polohami. Na jedné straně je to jazyk poetický, což je alespoň pro můj čtenářský apetit sice nezvyklé, avšak také přinejmenším sympatické. Kniha je prodchnuta esencí podivného tajemna, do záhadného hávu zahalené okultní fluidum vyzařuje nezpochybnitelné charisma, atmosféra vibruje sotva popsatelným propojením mezi sférami duchovna a rozjitřenými, rozechvělými fantaziemi. Nebylo vždy snadné transponovat zaměřenost pozornosti od slova ke slovu, od věty k větě, od odstavce k odstavci. Na druhé straně může být, že jde o seriózní pokus zakotvit tuto snovou realitu tam, kam podle autora patří. Obsahově se jednalo o zajímavý konglomerát dvou realit: skutečnosti "skutečné" a skutečnosti "skutečně neskutečné". "Objektivní" realita se tu mísí s tou snovou, kterážto na takzvané objektivitě rovněžtak vítězoslavně participuje. Jistě nijak originální nápad propojit snovou fantazii s realitou však vyvíjel na mé cerebrální závity nemalé nároky a nutil mne do obratných kouzelnických manipulací, jak se zdálo po každé další přečtené stránce, stále novým a jedinečným způsobem. Až to bylo tu a tam na škodu elementárním myšlenkám díla. Interesantní všehochuť, jen co mínění ctěného čtenáře ráčí. Tak mne napadá: Zdálo se mi, že jsem motýlem, nebo jsem byl motýlem, kterému se zdálo, že jsem já? Co je vlastně skutečnost a co sen?
Tenhle Mossův vysněný hotel však díky místy přepjaté originalitě pozbývá pětihvězdičkových kvalit a hodnocení tak po pečlivém zvážení ponechávám na hvězdách čtyřech. A pakliže jste knihu nečetli a nejste z mého komentáře nikterak moudří, přečtěte si to. A pak dloooooouze dumejte.

12.09.2016


Podivná medicínaPodivná medicínaNathan Belofsky

Ani zdaleka nepatřím mezi vtipálky co mají věčně na tváři "rohlík" a ukrutně rádi se baví smíchem. Jsem realista se sklonem k pesimismu. Ale tohle - a tím myslím Belofskyho Podivnou medicínu - nepamatuju. To bylo něco tak raritního a specifického co se humoru týče, že moje obrana vůči smíchu soustavně selhávala, ba dokonce jsem se v jednom kuse od srdce smál až mi tekly slzy zlomyslného štěstí. Belofsky brilantně odlehčuje téma lidského utrpení, a tak jsem si i jako správný zdravotník mohl sadisticky vychutnávat konfrontaci středověké a renesanční "medicíny" s pohledem současným (ten byl ovšem v knize takticky zamlčen). Prostě cirkusácké panoptikum bizarních kotrmelců. Na druhé straně ani nízkému hodnocení se ale vůbec nedivím - úplně to chápu. Texty působí primitivně, nedotaženě a v každém případě neprofesionálně, cynicky a posměšně. Kniha má více slabin než předností. To mi ale vůbec nepřekáželo a dobře jsem se bavil. 4*

01.07.2016


Moderní výzkum vědomí a chápání umění - Vizionářský svět H. R. GigeraModerní výzkum vědomí a chápání umění - Vizionářský svět H. R. GigeraStanislav Grof

Další knihu čerstvého pětaosmdesátníka Stanislava Grofa jsem s napětím očekával několik let. Naštěstí jsem se dočkal. Tenhle skvost se zrovna neprodává v levných knihách, ale jeho koupi nebudu nikdy litovat. Kvalitní papír, kvalitní texty, kvalitní umění. Tak to cítím. Oba géniové - psycholog Stan Grof a výtvarník Hansruedi Giger - zabývající se zejména temnými aspekty lidské existence, si ve své tvůrčí práci vyhovovali, doplňovali se a dotvářeli tak zobrazení emocionálního utrpení dvacátého století. Gigerovo vysvobození z temných říší deprimovaného podvědomí přišlo v roce 2014. Jeho umělecký odkaz nemá obdoby a je nesmrtelný. Jsem přesvědčen, že totéž platí o knihách, jako je tato. Jsem přešťasten, že Stanislav Grof se znovu "ozval" a znovu tlumočil poselství své transpersonální psychologie - tentokrát v jazyce výtvarného umění. Na jeho další knihu se budu těšit rád a klidně tak dlouho, jak jen to bude nutné, či možné.

25.06.2016


Náš král je šílený!Náš král je šílený!Hans-Dieter Otto

Devět portrétů slavných panovníků, na kterých se podepsalo „šílenství“, či „duševní choroba“, se docela obstojně snaží reflektovat stav znalostí v inkriminované době. Přihlíží však zejména k názorům současných expertů. Proto mi tak trochu scházelo zevrubnější seznámení se stavem, který byl tak říkajíc „lege artis“ přímo za života probíraných osob – v jejich době. Nicméně jednoznačně chci souhlasit s názorem, který jak doufám někdo z budoucích komentátorů podpoří, že na prostoru o 20ti stranách na jeden „případ“ udělal autor to nejlepší, co udělat mohl: napsal fascinující knihu. Ačkoliv pochopitelně nevěřím, že ve věci prevence a léčby duševních nemocí lze dosáhnout konečného úspěchu, tedy že vůbec vývoj psychiatrie směřuje k úplnému zastavení a předcházení patologických procesů na úrovni mozku, musím uznat, že „nauka o šílenství“ od doby císaře Caliguly urazila relativně úctyhodný kus cesty a nyní už disponuje celkem slušným arzenálem léčebných metod. Při četbě této knihy mne neustále doslova zvedala ze židle představa, jak by se asi k danému „případu“ postavila současná medicínská věda – , kdyby mohla probírané „případy“ prozkoumat do všech podrobností, přesně a se vším všudy, maje volně k dispozici všechna potřebná diagnostická data a současné vyšetřovací metody. Potvrdily by se teorie o patogenezi vzniknuvší ve 20tém století? A jakpak by si asi popovídali lékaři z doby Jany I. Šílené se současnými kapacitami? Musely by to být bizarní hovory. Kniha patří k tomu nejzajímavějšímu, co jsem kdy četl. Hodnocení jsem uvážil bleskově - pět hvězd.

30.05.2016


77 čajů pro laiky i labužníky77 čajů pro laiky i labužníkyMichal Thoma

Tak tenhle stručný fotografický lexikon nejrůznějších druhů čajů bych klidně rozšířil i do 650ti stránkové verze. 77 kousků je opravdu málo a jen těžko se dá považovat za reprezentativní vzorek. Přes tuto jedinou výtku jsem rád, že rostlinní duchové mi byli příznivě nakloněni, když mi radou svojí našeptali, abych si knihu pořídil do knihovny. Knihu jsem zařadil do sekce svazků, které mám běžně po ruce a čerpám z nich každodenní inspiraci. Těší vyprahlé oko čajového poutníka a i její blahorodí chuťová buňka si přijde na své. Vzhůru do říše čajové euforie!!!

29.05.2016


Alenka v říši kvantAlenka v říši kvantRobert Gilmore

Dílo Lewise Carrolla znám a vážím si jej. Avšak v den, kdy jsem rozečetl tuto knihu, se ze mne stal pravověrný fanoušek Alenky a jejích dobrodružství. Byl jsem přirozeně zvědavý jak si s paletou Carrollových úchvatných nápadů poradí autor této knihy. V žádném případě jsem nebyl zklamán.Kvantová mechanika tak zábavná. Kvantová mechanika tak půvabná. Kvantová machanika tak krásná. Kvantová mechanika tak pochopitelná…? Ale moment – něco tu nesedí…! Kdo si vlastně kdy mohl dovolit říci, že jí rozumí? Ale ano! Vždyt jde jen o to nějak nenásilně a zábavnou formou ji čtenářům přiblížit. Nejsem fyzik ani pohádkář, ale myslím, že propojení pohádky a fyziky asi nebylo přímo autorovým vynálezem, rozhodně však záměrem. Spíš mi přijde, že si autor počíhal na příběh, který v něm pomalu uzrál, a pak jej nabídl dychtivému oku čtenáře. Alenka v každém případě zabodovala. Já jsem se bavil. 4*

17.05.2016


1