Dopamin: Jak přežít blahobyt a neubavit se k smrti

Pecka. Doporučuji

Hodně dobře napsaná kniha o dopaminu. Už se nějakou dobu tímto naším neurotransmiterem zabývám a zjišťuji si o něm informace a tahle kniha mi jich pár přidala.

Líbilo se mi, jak paní Lembke použila příběhy lidí, aby poté na základě určitého příběhu vysvětlila například sebeomezení, závislost, recidivu a podobně. Je celkem síla, když tuhle knihu čtete nebo posloucháte a najednou v určitých věcech poznáte sebe a své chování. Jak napsala autorka, každý z nás je na něčem závislý, ať už méně, nebo hodně. Je jen na nás, jak s onou závislostí dokážeme pracovat.

Knihu jsem si poslechl jako audioknihu, kterou skvěle načetla Karolína Půčková.

Tuto knihu bych doporučil každému, kdo se alespoň trochu o tematiku závislostí zajímá, nebo jen hledá, jak lépe žít. Je to možná trochu odvážné tvrzení, ale v této době „dokonalosti“ a neustálé potřeby cítit se co nejlépe je dobré vědět nějaké základní informace, aby si z toho člověk nepřivodil nějaké psychické problémy nebo právě nepropadl nějaké závislosti.

Poslechla jsem si audioknihu a musím říct, že mám radost, že jsem si knihu zakoupila.

O téma závislostí se už nějakou dobu zajímám, měla jsem tedy obavy, jestli se dozvím něco nového a jestli nepůjde jen o nějakou formu egomotivované literatury (trochu mě na začátku znejistila autorčina zmínka o pánovi v klobouku a kabátu ve stylu Indiana Jonese). Naštěstí to tak nebylo.

Autorka skrze příběhy pacientů a popisy různých experimentů a studií srozumitelně vysvětluje principy závislostního chování a přibližuje čtenářům svět lidí závislých na různých látkách a aktivitách. Nevyhýbá se ani popisu svého vlastního příběhu, což je sympatické.

Jsem ráda, že se najdou lidé jako Gábor Maté nebo Anna Lembke, kteří mají dar přiblížit podobné téma i těm, kteří nemají lékařské vzdělání.

Dokonalé. Skvěle a čtivě podáno to, na co by profesor adiktologie potřeboval několik semestrů a stejně bychom to nepochopili. Jen těch osobních příběhů bylo možná trochu moc, ale to je už holt americký styl.

Skvělá kniha o závislostech podána od psychiatričky a odbornici na adiktologii. Sice je to vedeno v takovém všeobecném pohledu. Na specifické určité závislosti by to nejspíš vyžadovalo samostatné knihy . Autorka popisuje své zkušenosti se svými klienty a vysvětluje i svou závislost s níž se sama potýkala. Myslím si, že na úvod do adiktologie je to docela povedená kniha.

Tak u mě tato kniha nezafungovala. Čekal jsem trochu něco jiného. Fyziologický popis vzniku dopaminu, jeho šíření, struktura, související mechaniky organismu. Bohužel nic z toho tam moc není. Je to jen taková zpověď psychologa a psychiatra ohledně problémů závislých pacientů, jejich příběhů a problémů. Jak postupovat, co se osvědčilo atd. Většinu věcí člověk ví nebo k nim logicky dojde. Už jen marshmallow studii z r. 1968 jsem četl asi v 10 jiných knihách. Nic jsem si z knihy neodnesl; možná proto, že nejsem psycholog ani závislák.

Za mě skvělé čtení! Plno informací, které jsou jednoduše předány skrze příběhy pacientů/klientů. Sice si nejsem jistá kolik si toho po přečtení dokáže čtenář skutečně zapamatovat, ale dojem mám z knížky opravdu dobrý.

Je to psané i zajímavě, i obsahuje dost informací. Jen nemám sama pocit, že by mi to osobně moc dalo.

Přečteno pečlivě za dvě odpoledne. No... především musím konstatovat, že pro laického čtenáře jde o téměř ideální úvodní seznámení se základy adiktologie. Napsáno čtivě a v rámci možností srozumitelně. Ale to je asi tak všechno. Odhlédnu nyní od nutného zjednodušování tak dost složité problematiky. Dílo je koncipováno plně v duchu západní klasické, konvenční psychologie (psychiatrie). Lembkeová obratně manévruje za pomocí kazuistik ve vodách současné adiktologie, ovšem skutečně relevantních informací je zde sporadicky. Ačkoliv celé pojetí díla vyznívá veskrze lidsky a uživatelsky přívětivě, autorka se v podstatě oddává obratným manipulacím se čtenářovým egem, klade důraz na pozitivní účinky (?) studu, bolesti, odříkání, bezpodmínečné abstinence, sebezpoutání, zničující upřímnosti, pocitů viny, výčitek svědomí a konečně správného (jak jinak) začlenění do stávajících společenských struktur. Nic nového pod sluncem. Jako pouhá poznámka pod čarou se pak jeví skutečně a existenciálně závažný přístup zde naznačený pod názvem mindfullness (str. 87), který úzce souvisí s východními meditačními technikami, a představuje netušený potenciál, který byl v knize hrubě zanedbán. Škoda, že autorka nenašla odvahu (ani ji nehledala), aby metodu mindfullness rozpracovala, rozšířila a hlouběji zakomponovala do své jinak vcelku zajímavé studie. Pochopitelně nemohu vyloučit, že můj názor na tuto knihu se nemusí slučovat s principy, jimiž autorka knihy čtenáře tak vřele oblažuje, ale to by bylo na dlouhou debatu. Přestože se to četlo jedním dechem, neboť autorka má nesporný talent psát srozumitelně a čtivě, nemohu knize udělit vyšší hodnocení. 3*

Výborně napsaná kniha, informace o dopaminu jsou podány srozumitelnou formou, proloženy mnoha zajímavými kazuistikami.

Tohle 224 stran dlouhé povídání o závislostech jsem četl velmi vědomě asi 5 dní. Místy bylo některé odstavce totiž nutné číst nadvakrát. Ale bylo to čtení nesmírně zajímavé.
Kazuistiky popisují hlavně lidi závislé na lécích, trávě a alkoholu. A přestože se v knížce píše i o dalších zavislostech, tyto jsou tu nejvíce zmiňovány.
Úplně chybí hlubší výlety do závislosti na mobilech, pornografii či počítačových hrách.
Postupně vám autorka předloží vysvětlení toho, jak funguje odměňování dopaminem (libost) a jak to souvisí se vznikem depresí či bolesti (nelibost) a jak jsou tyto póly provázané.
Postupně se dozvíme pár návodu a fíglů, jak se závislosti bojovat (např. Jak funguje sebespoutání).
Pokud vás téma závislosti zajímá do hloubky, knížka po 224 stranách obsahuje desítky stran odkazu na různé studie.