opic 12 komentáře u knih

Postava neurčitého pohlaví shlíží z pontonové výšky v ustech převaluje bídí,pozoruje vše v posvátné tichosti. Obličej,rysy tváře,záškub svalu,detail oka,paprsek světla dopadající na sítnici,impulzy vysílané do mozku,nervová vlákna uvnitř vědomí se snaží uspořádat vjemy a pocitově uspořádat chápání vzdáleného představení za staro mega kulisou Váránasí. Na nedalekých ghátech probíhá další z mnoha pohřebních rituálu. V parném srpnovém dni,se objímají kouř spolu s popelem a pod tím vším pomalu plyne neměná tvář gangy. Ženy v tradičních sárí s bindi na čele proplétající se v křižovatkách mnoha kultur,splývají spolu s nesčetnými bohy,geneticky upravených lidí,sentinelu a nad tím se na nebi tvoří zlověstná černá mračna vytouženého monzumového deště. Jsou však ještě příliš daleko odtud ... snad možná existují v myšlenkách ve vzpomínce na líný dým stoupající z vonných tyčinek.
Atmosférická Řeka Bohu si vystačí i bez přílišných popisných detailu,ani neubíjí technickými vymoženostmi. Tohle udržet všechna ty vlákna v hlavě a ještě to hodit na papír,uctivá poklona při bohyni Kálí. Mnoho cizích výrazu muže být pro svoji nezažitost někdy příliš,ale to je na tom právě to osobitý a tajemný zároven,někdy mě spíš vyhovuje právě to neznámo a když bude nejhuř je tu příjemný slovník k vysvětlení. Její kouzlo je v tom,že je to jednoduše velký celek,který do sebe zapadá jak cípky puzzle. Spousty postav opravdu čtení neusnadnuje,proti tomu se i samotná Kamasutra jen těžko ubrání i u mě se dostavoval efekt zapomínání kdo je kdo,však ten čtenář co vydrží a začne se o něco více orientovat,ponoří se v postupném pomalém ději přijde si na rozmáchle podaný mix ruzných sub-žánru od space opery,robotyky,cyberpunku i klasických zlatých scífek. Sposty charakteru,milostných pletek,sexu,intrik,zvratu,tajemna,napětí ve kterém hraje roli jedna pro Indy roky sjížděná a duležitá telenovela,která se line příběhem,jako tenká červená nit spolu s nasáklou exotikou,ale co bych sákrišna prozrazoval. Vše tomu dodává ten vyjimečný pocit,že něco takového jsem dosud v ruce nedržel,jak už bylo řečeno je to VELKÝ a míří vysoko v mojí oblíbenosti.
Dobré ráno stará dobrá Indie a hodně štěstí.

1 25.01.2016

Špuntík není zas až tak vyloženě šleha,jakou tak nějak od těchto autoru očekávám. Celkově však do dílek autoru zapadá a čte se fajn. Dalo by se říci,trošku je to o neslučitelnosti kultur. Hlavní postava to je to pravé schizo-psycho,samozřejmě se nedozvíme víc než je třeba a nebude vše vysvětleno,ale o to tu právě jde,jak typické u Strugackých,navíc to mlžení,děsně ocenuju. Nerad přicházím o roušku zahalenou tajemstvím. Co je doslova neodpustitelný,tak to je samotná anotace knihy,která prozrazuje drtivě vše duležité,ale tímto nešvarem vydavatelu se setkáváme i v současnosti (bohužel) .

11.01.2016

EMOCE a CITY provází tuto knížku po celé čtení. Smutnění jaké přináší svět malé Radunky,radost,nostalgicky milé vzpomínky,obrazotvornost jede na plné obrátky,to jiskření mezi stránkami,malinkaté,ale o to silnější. Chvílemi se v kukadlech objevilo i něco na krajíčku. Po dočtění křičím v duchu tiše ... prosím ještě,ještě.

9 06.01.2016

Tuto Saganovku,jsem neplánovaně otevřel zrovinka letos,po 20 letech od prvního přečtení,ano tenkrát v roce 1996 kdy jsem v ní listoval,nás také C.S. opustil do věčnosti. Je stále fascinující i závratně myšlenková jako tehdy. Saganova pout lidského tvora,vyjádřená v kosmickém kalendáři ke konci roku a to doslova v posledních vteřinách do které se vměstnají veškerá lidská konání,jako protipol v užasně nepředstavitelném stáří kosmu. Uvahy o mozku,inteligenci nejenom lidské,zákoutí snu,dědictví plazích i jiných předku,pamět přírody a další. Carluv odkaz je stále živý v myšlenkách i v jeho ryzím optimismu. Imaginárně smekám klobouček,nejenom jako autorovy,ale i jemu samotnému člověku.

2 06.01.2016

Solovka Borise Strugackého je čtenářská výzva pro trpělivé. Natěšení bylo veliké,prozatím jsem byl vždy u této dvojky bratří více než nadšenej. Ve svých románech,opravdu nevyšlápavají jednoduchou cestičku. Nezaměnitelně matoucí děj,se jakoby dotváří ve vaší mysli. To vše dostanete i v této knize jen ještě o dost příček navíc. V prvních dvou kapitolách,jsem si spokojeně vrněl a ujištoval se,že vše je zatím v pořádku,tak jako vždy si užívám,ale... zašmodrchávající,přeskakující příběhy tuze rád,ale tu pocity,jak vyjevená Alenka v králičí noře,více mám. Každá kapitola začíná někde jinde i s někým jiným. Postavy mají jména,ale i přezdívky,které se v textu střídají,vskutku labyrint světa :-D Za delší polovinou stránek se tak zdánlivý (z většiny) nejednoduchý text více protne,staří známý se setkají a vše více vyplyne z pozadí toho neveselého vyprávění. Samozřejmě ne uplně vše se vysvětlí. Mohlo by dojít k mýlce,že jsem nebyl příliš nadšenej,ale pravda je tak trochu někde uprostřed. Bezmocní obyčejní tohoto světa,kteří dostali od sudiček více,jdou jinou cestou ne rozhodně comiksovou :-) atmosféra celkem ponurá,samozřejmě do hloubky s přesahem žabáka kvaka a rákosníčka dohromady. Jen bude potřeba (myslím) ještě dvojí,trojí ... dukladné čítání.

2 27.12.2015

Laurel a Hardy,dva komici jež dřív jsme znali. Ztrácím se ve znaménkách,ve značkách,nebylo to silně zážitkové,tak jako v předešlých přečtených Vonnegutovkách. Od místa nástupu do uřadu prezidenta a větších absurdností pokroucenosti Ameriky,už jsem si to tolik neužíval. Silná sci-fi satira s velkým přesahem. Ano ! Jen to tentokrát na plnej počet nevyšlo :-)

1 19.12.2015

Les je místo duchovní,andělé tam prší z kury,brzdí v něm sny,duch svatý z mury,les je místo mý !
Tak se zpívá v písni od kapely Vltava,nečekejte však tolik jednoznačně lehkou cestu.
Kdo chce poznat otázky podhoubí v prorustajícím trnový ostružiní mohl by narazit na mrtváky u nedalekého močálu,což by mohlo vést k zjištění,že dojdete ještě k větším nechápajícím otázkám. Čím déle čtěte a našlapujete v mechový,tím více se stáváte obětí větších absurdit tohoto živoucího organismu a to ze dvou pohledu na zrcadlo,který samotný les skýtá. Koexistující dvě lesní stezky v jakémsi bezčasí ze kterých se nedá uniknout,na druhou stránku není to právě snad tak jednoduše pohodlnější ? Každý přeci usiluje o lásku,jídlo,moc ... Strugačtí mají dar,zdánlivě jakoby vynechávali odstavečky s pár řádky,ale vy se mimoděk vypletete z houští a stejně se chytáte,vše si domyslíte ve svojí labyrintní složité šišce,aniž by vás obtěžovaly mury a komáři,možná dostanete pocit,jako při sledování němémo filmu,navíc oni tak rádi pouze naznačují.
Svobodní jsme jen krátce po našem narození,pak už je jen otázkou,kde se octneme i jestli budeme chtít do nitra vysokých hvozdu,nebo jim naopak uniknout. Na výběr se vám stejně nic jiného nedostane.

4 13.12.2015

Philip Kindred Dick a jeho strastiplná (celkem přímočará) pout za hledáním neurčitého boha v truchlivé krajině plné mutantu i jiných zvláštních obyvatel pokřiveného světa. Líbit se bude lidem,kteří mají tohoto autora tak nějak opravdu rádi,ti snad dokáží ocenit spoluautorství s Rogerem Zelaznym. Ze začátku jsem šel hned do doslovu na konci,vznik a osudy tohoto románu,je neméně zajímavým a lecos vám objasní,což muže být u Deus Irae dost podstatným pro jeho samotné pochopení. Dává tak jeden z dalších pohledu na samotného Dicka. Nepodlomí se vám nohy,vrnět blahem uplně nebudete,ale ten pocit něčeho zvláštního při čtení,ten se tu opět dostaví.

08.12.2015

Téměř již 100 let čekalo toto dílko až ho otevřu a přečtu jej,ach jak pošetilé zdání že ? Autor na pravdě pomíjivosti,již se vydání nedočkal,odkaz však žije dál. Celé konání,je předurčeno naším vědomím,které nám dali naši stvořitelé - mamky a tatkové do vínku,je to vskutku jednoduché,jak lze zamíchat takzvaným osudem již v našem mládí,jež se bude poté ubírat dál. Naše tolik vychvalovaná svobodná vule se ztrácí v neviditelných částicích,klameme sami sebe přesvědčením,že ji máme. Iluze času se tvoří v našich mozcích,sám nás klame v našem černobílém světě. Jakýsi vjem povrchu věcí,nás utvrzuje,ano jsem pánem,strujcem svého osudu,je tomu skutečně tak ? Existuje snad dokonalá pravdivá skutečnost,nebo jsme otroky vlastního zkresleného mínění ze kterého nelze nikdy uniknout ... a tak dále bla,bla.
Dalo by se ještě nekonečně dlouho,každý kdo otevře a začte se,si tam najde jistě spousty jiných věcí,které jdou do hloubky na dlouhou dobu.
Kvuli takovým knížkám v nichž je obrovská síla sdělení,tam kde se najdu,stojí za to je otevřít a listovat v nich.

7 08.12.2015

Jak pusobí toto vizionářské scífko,jako kniha ? V celku suveréně podmanivá i čtivá,kterak si vyšlapává vlastní utopistickou cestičku,někdy až děsivě příliš aktuální. Ano je to STRACH. Tak jako ve svých předešlých knihách D.G. dokáže psát nadále povedeně atmosféricky. Nepotřebuje si vypomáhat technickými vymoženostmi,ani přílišnou popisností světa nám zatím neviděného. Třeba hned ve druhé kapitole,ta muže být dobrým příkladem vyváženosti i napětí. Občas dojde k zrychlení,ale nesklouzává vše nikdy do plytké akce,spíše se tu občas hemží dosti syrové scény. Ještě jsem se snad nesetkal v nějaké knize,téměř v každé kapitole se najde nějaký skvělý moment a tím myslím opravdu silný emoční okamžik (naštvanost,smutek,naděje,možná u někoho i slzy) který dává pro vyznění příběhu,ten správný šmrnc. Jedinou výtkou,mě snad napadá jen kapánek menší zpomalení v jednom nejmenovaném Španělském městě,ale i tam se objevují ty hodně zapamatovatelné momenty,naráz autorovy odpustíte. Co se musí uznat,Dmitry zvládá i tentokrát poslední stránky i samotný závěr.
Je spousta lidí,kteří by chtěli žít dlouho a přitom takhle v neděli odpoledne,když třeba venku prší ...neví - co si počít se spoustou času ??
Napadne vás třeba,ještě mnoho i jiných myšlenek při čítání nového Glukhovského. Má potencionál nás nadále v BUDOUCNOSTI překvapit,at už třeba nějakým pokračováním,nebo něčím zcela uplně novým,každopádně se už ted začínám těšit.

6 12.11.2015

Bráškové Arkadij s Borisem a jejich stále i dnes svěží nápady. Napětí s přemýšlením i skrytým naznačováním. Radost při čtení s postupným odhalováním skutečnosti v tomto krimi-scifi příběhu,udrží na každé stránce svým zvláštním vyprávěním. Děj odsejpá a tvurci se nesnaží opakovat,vysvětlovat i zabývat se přílišnými detaily a když už,tak to prostě utnou. Čtenář si tak muže lépe užít i sám ve svých představách. Celé to pusobí vyváženým dojmem a cokoli více prozrazovat,je na škodu.

7 25.10.2015

Vstup do nitra něčeho,čemu nerozumíš.Zkus vejít do pásma,v nejlepším si budeš muset opatřit nějakého toho zkušeného Stalkera.Po cestě třeba najdeš nějaké zajímavé předměty,které by se mohli později výhodně zpeněžit,ale je tohle pravým smyslem a podstatou tak nebezpečné cesty ? Nelekej se světelkování,podivných odrazu světla i stínu nezřetelných postav.Budeš muset jít oklikou,ne přímou cestou,nedbej na pohodlí a čistý oděv,až se třeba ponoříš do zrádného močálu.Stojí ti to za to riziko ? Je to tvá posedlost,tak jako Stalkerova.I za cenu,že se ti něco nemilého přihodí.Jsi to přeci TY co tu hledá odpovědi,možná není nutné se ptát,odpověd najdeš v sobě,ale co je mi vlastně potom.Však uvidíš sám.
Mnohoznačné dílko,které uvízne ve vaší mysli.

5 14.10.2015

Nikito,ty jsi mě zajímavě podzimně zamotal hlavu.To bude asi tím,že to ehm S.Jaroslavcev tak pěkně vypodobnil.Zakousnout se,už se neodtrhnout a postupně přicházet na kloub,objevovat,jak to tenkrát vlastně bylo.
Možná tenkrát kdysi právě tak,ale ... to se jednou sešli Alexej spolu s Varachasijem,tzv.nezustalo u jedné skleničky,tu najednou,jeden znich přinesl sedmi stránkový deník ... příběh už tedy muže začít.

14.10.2015

Je to jako dostat čumkartu od K.Čapka,ale v dámském podání.Obsáhnout toliko podstaty běsu,opravdu pozvolna stupnující naléhavost jednotlivých povídek,která doslova vyvrcholí závěrečnou Grétkou.Autorčiny hrátky se slovíčky i zároven s naší češtinkou,potěšující záruka radosti ze čtení,tak jak je známe i z jejich písničkových textu.Lidstvo opájející se toliko druhy násilností,jež je pro druhé přeci lidskou přirozeností,pro další absurditou tohoto začarovaného kruhu...podobně jak v umírání za dlouhého dne - už to umím,to já jsem ten pacifista,já už umím zabíjet,ne jako Ti pokrytci,Ti pacifisti...
Pomsta,strach,nenávist,takový je svět bez příkras,optimismus hmm,naději muže každý najít sám u sebe.Je to tak jednoduše těžký mít rád,pravděpodobně jsme tu jen jednou,tak proč si to nekazit že ? Síla utlé knížečky,pocitově silná a syrová cesta maratonce v postavách matek i nečekaných vypravěču v souvislostech,obnažuje utrpení obyčejnosti osudu až na dřen.
Jednou co impéria rozkvetou,za čas zaváty prachem zustanou,co na to homo sapiens,bude si stále odpovídat otázkou-nikdy přeci není pozdě na změnu ?
Na konci knihy je ještě trochu místa,bude to stále pokračovat...osobně se přikláním,zároven si přeju,aby už ty stránky zustaly prázdné.

6 08.10.2015

O prázdnotě,o Japonské prázdnotě a nejenom o ní.Příběh o příběhu v knize napsané Tengem.Nešvar opakování událostí,se dostavuje i na začátku třetího dílu. V postavě Ušikavy,který pátrá a odhaluje přitom fakta,které čtenář už většinu zná,postrádá samotné napětí,rozhodně tak patří k nejslabší části.Přibližně za pulkou se konečně děj láme,stránky začínají ubíhat.Opět musím dát za pravdu,že se mi to dobře četlo.Murakami si mě dokáže omotat pouhými popisy všednosti,umí do toho dát tu spisovatelskou magii,čímž je už v podstatě proslulý.Trojka pro mě překvapivě vzbuzuje více sympatií než první a druhý díl.Vše odpuštěno a těším se na něco nového od vás,mistře.

7 08.10.2015

Oh to bylo nečekaně bolestné. Pro mě osobně,ukázkově uvadající sestupná kvalita jednotlivých dílu. Lehkost a čtivost Getaway je nenávratně pryč a vše co mě před tím dostávalo taky. Dokonce i ty Heechee si hrajou na schovávanou a asi definitivně utekly do temnoty. První čtvrtina omýlání,v podstatě nic nového,uprostřed svitne naděje,ale konec je definitivně drtící a poslední poločas rozkladu končí tím co čtenář tuší po celou dobu. Po Cimrmanovsku řečeno - Víte všechno,víte že nevíte nic. Brodheadovy psychozy v kyber prostoru se starostmi typu,už nikdy nebudu mít zácpu,to i je i na mě přece jenom málo ujetý a vyloženě ty Freudoviny prudily. Pohlova posedlost vecpat do 300 stránek všehomíra prostoru nekonečnosti,ano dostane se i na stvořitele,nějak se tu už,ale zapomělo na samotný příběh,ke konci skutečně protahuje co to jde. Ve výsledku je to slepenec mixu Ubika,Vesmírné odysei,Hawkingovy Stručné historie času nebo Struktura vesmíru Briana Greena. Na pokec o teorii superstrun,opět před Robertem Albert zarytě mlčí,mizí ze scény,asi si to schovává do dalšího dílu :-)

2 24.09.2015

Pohlovo třetí pokračování,je ze začátku dosti vlažné,tak nějak postává i pomrkává za originalitou Gateway i nápaditostí Horizontu modrého jevu. Jinak to jede dobře,ale funguje to opravdu jen jako pokračování. Vše podstatné bylo řečeno,už to není tak objevné,čelist vám asi nespadne s osudu známých postav a navíc Robinette nejen že trpí duševně,ted navíc fyzicky opravdu dost strádá. V rámci série,je přečtení tohoto dílu,samozřejmě jasnou volbou.

16.09.2015

Dick baví a baví opět výtečně. VČ sice nepatří možná přímo k vrcholným zneklidnujícím dílum,ale zase jsem se stejně tak bezvadně opět ztrácel. Jako tenkrát v době,kdy jsem čítal od něho něco podobného a zrovinka poté bloudil v lese na houbách a pomalounku se začalo šeřit...kruci,že von to na mě někdo tuhle situaci ušil :) Umí vtáhnout do děje a jako už poněkolikáté,mě chvíli po dočtení leckteré kapitoly,nějakou chvíli trvá dostat se zpátky do reality,nebo vlastně skutečnosti ? ? Vstřebávám tu sílu talentu,nepobírám,tonu,zářím udivem,jak jinak a také se dostavil ten pohlcující pocit,co u autora obdivuju a samozřejmě užívám si něco v tom smyslu,jako,že vše je tak nějak jinak a dost těžce v nepořádku.

1 04.09.2015

Mark Twain sviští,burácí mu to zatraceně dobře. Ve svojí ironicky laděné náladě se strefuje dost vydařeně,mám dojem,že to myslel i dost vážně. Jsme obětmi vlastních iluzí,nebo čí vlastně? V tom je možná největší paradox všech náboženství. Jeden z největších experimentu stvořitele,at je jakýkoli,se moc nezdařil. Naše dokonalost vadne před dokonalejšími tvory. Co třeba jistí kytovci,kteří se dorozumívají na stovky mil od sebe,nebo delfíni,kteří se i po spoustě letech poznají a reagují na sebe jako samostatní jedinci a co třeba jeden nenápadný ptáček co si schovává na zimu zásoby na 6000 místech a ani na jedno nezapomene a s jistotou je opět všechny najde. A to prý někteří lidé mají nadpřirozené schopnosti,prý... Jsme nejduležitějším výtvorem samotného stvoření? Jsme duležitě jedineční? Jsme dokonalý? Snad žádný z tvoru netrpí toliko chorobami jako člověk. Takže nezbývá než poděkovat... A co na to vesmír? Vesmíru je to jedno. Hodně vás napadne u dopisu z planety Země i těch z jiného soudku zde taky obsažených.Když vám něco,už v makovičce proběhlo,tady si to příjemně osvěžíte a někteří tápající,třeba změní názor. Pro mě osobně je tato utlá lahudka zároven i malý - velký skvostík.

3 27.08.2015

Ostroočko se dobře čte a na autora,který si většinou libuje ve střídání postav i děje,to v téhle knížce vcelku přímočaře odsejpá. Není to sice něco co vás semele,jako ostatní jeho stěžejní rukopisy,ale i tak si užijete. Zpětně mě napadá,vcelku dobrej ideální rozjezd,pro někoho,kdo si chce na seznámení začít,něco bližšího s K.Vonnegutem.