Tvář toho druhého

od:

Tvář toho druhého

Vědeckofantastický román o vědci, kterému výbuch znetvořil tvář. Přes veškeré úsilí lékařů zústává natolik zohyzděn, že se může pohybovat mezi lidmi pouze s obvázaným obličejem. Neschopen kontaktu s okolím, stává se anonymní, záhadnou bytostí bez tváře. Chce však takovému postavení čelit a vyrobí si dokonalou masku, která mu umožní návrat mezi lidi. Změněná podoba však změní i jeho chování. Zkouší svou novou tvář a své nové já v nejrůznějších situacích – avšak život s tváří „toho druhého“ vyústí v hlubokou rozpolcenost a manželskou roztržku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/79_/79790/tvar-toho-druheho-79790.jpg 3.8120
Originální název:

Tanin no kao (1979)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Svoboda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Přidat komentář
Knišíl
16. července

Přesně ten typ intelektuální četby, která mi vyhovuje. Až na některé popisné části výroby masky jsem se nenudil a závěr knihy je výtečný. Škoda jenom toho, že od tohoto japonského Kafky moc knih u nás nevyšlo. V budoucnu se chystám na Písečnou ženu.

micha-ella
18. června

Právě jsem dočetla. Skvělý námět, přímo pro mne. Myslím, že hodně čtenářů knížku odloží pro přemíru filosofických úvah, které se tolikrát opakovaly a točily dokolečka a znovu opakovaly, až jsem měla chuť ty pasáže přeskočit. Ale táhla mě dál zvědavost, jaký bude závěr. Nepochopila jsem (možná z nepozornosti, možná jsem přece jen nějaký odstavec přeskočila?) proč hlavní hrdina nechtěl vypadat stejně jako dřív, proč nechtěl navrátit svojí podobu. To neměl vůbec žádnou svojí fotku? To si nemohl kůži obtisknout z jiné části svého vlastního těla? To si sám sebe dost nevážil? atd. Je dost zvláštní, že chytrý vědec, který žil vcelku spokojeným životem, nechce ten život vrátit. Nebyl mi vůbec sympatický, jen jsem ho pro jeho neštěstí litovala. Zato jeho žena - klobouk dolů...

Hanka_Bohmova
15. června

To tedy bylo něco! Hned zkraje vypravěč označí své zápisky za příliš apologetické, ale zdá se mi, že kruh sebeospravedlňování nakonec proražen není. Introspekce, jakkoli vypadá odvážně, se drží v bezpečné oblasti, náraz je následován úhybným manévrem dovolujícím uchovat status quo: Jestliže mou hodnotu určují druzí, které nedokážu bezpečně kontrolovat nebo manipulovat svými výkony či vzhledem, mám právo na svou nenávist.

KosťaLevin
15. května

Občas se tak ráno na sebe zadívám do zrcadla a říkám si, co kdybych si k oblečení nasadil ještě tvář svého otce, matky, bratra, sestry, kamaráda, kamarádky nebo toho chlápka či ženštiny, které občas zahlédnu. Dívám se, dívám a vidím - každý den jinýma očima.

opic 12
19.05.2016

Nasadte masku,otevřte Abeho knihu ... jak ... copak ... že už ji máte nasazenou ? Aha vy ji stále nosíte sebou a dokonce jich máte několik ? Že ji nemusíte nosit v batužku,nebo v kabelce,máte ji už od narození ?
Pokud vás tedy zajímá něco právě takového zkuste tuto Kafkovinu. Existencionální psycho napsané složitější formou deníkového monologu. Plno uvah a pomalu plynoucí děj. Vlastně ne ani tak děj v klasickém smyslu slova,spíše chování a pozorování reakcí na postavu vědce. Někdy zdlouhavé popisy,třeba při samotné přípravě a výrobě sundavacího obličeje i dosti opakování v samotných situacích samotné rozepsanosti autora.
Celkově však hluboká sonda do lidského psyché k zamyšlení s potencionálem o vytváření osobní reality v sobě i navenek ( já signálem ) vysílaného do okolí vlastní tváří,at už v sobeckosti i třeba přesvědčením o vlastním kultu osobnosti.

Smiragl
08.11.2015

Tuhle knížku jsem začala číst, když jsem byla ještě na střední, ale do konce mi zbývalo ještě pár stránek, když jsem to vzdala. Po letech jsem se k ní v rámci Čtenářské výzvy vrátila, abych ji dočetla. Nedalo mi to a začetla jsem se do příběhu znovu od začátku. Už se na trable hlavní postavy dívám jinak než tehdy, zhruba od půlky jsem si říkala, že "ten chlap je fakt mimo". Čtení je to zdlouhavé, místy ovšem zajímavé (a místy méně). Nicméně mě dost zklamal konec - to jsem opravdu deset let čekala na to, abych zjistila, že... ??

ELMA
29.07.2015

"Pochopitelně vina se nemůže svalovat jen na mě... ! Já lidi nenávidím... A nemám zapotřebí se někomu omlouvat!"

Nejsem si úplně jistá, jak mám hodnotit. Námět je skvělý, zpracování horší. Trvalo mi dlouho, než jsem knihu přečetla a pořád přemýšlím, jestli je to mnou, autorem nebo překladem...

lushi
15.08.2014

Zde rozhodně nejde o odpočinkové čtení. Tvář toho druhého je psychicky náročný výlet do spleti úvah a myšlenek pomateného, psychicky narušeného vědce, jehož způsob uvažování je právě ovlivněn vědou. Jeho úvahy jsou provedené do hloubky i šíře, bohužel se důsledkem jeho zaslepení mísí racionální s iracionálním, a tak vědec ke svým analýzám přistupuje jako ke správně provedeným objektivním závěrům. Hlavním tématem je tvář, kterou ztratil. Tvář jako základ identity, prostředek komunikace, nezbytný prvek mezilidských vztahů a přijetí člověka ve společnosti.

KaguyaHime
16.06.2014

Člověk se občas ztrácí pod tíhou myšlenek, které jakoby přeskakují jedna za druhou. Abe se nejspíš snažil nastínit profil zmateného nesebevědomého muže a možná proto volil postup takový, jaký v knize je. Netroufám si říct, zdali za povedený skvělý závěr stojí za to číst celou knihu. Myšlenka je však ubíjející.

linaroth
21.05.2014

Skvělý nápad, obrovský potenciál.

Výsledná kniha je ale bohužel ubíjející a zbytečně sebezpytnou psychologickou sondou rozdvojeného analytického mozku.
Na úrovni metafory kniha funguje. Myšlenky občas Abe vytáhne zajímavé. Celkově je nicméně román tak rozháraně a nahodile napsaný, že jsem neměl chuť ho ani dočíst. A nemyslím, že by ho v tomhle případě zachránila formulka „autorského záměru“.

Výsledný dojem částečně zachraňuje až závěr knihy, který méně pozorného čtenáře nejspíš dokáže překvapit.

cessy
08.04.2014

Skvelá. Prvoplánovo i v druhom pláne. Až nakoniec metaforická rovina (relevancia tváre pre spoločnosť i jednotlivca v dnešnej modernej, citovo chladnej dobe, problém osobnej identity, narušené medziľudské vzťahy, pocit osihotenosti, krehkosť ľudskej duše, či symbol masky, faloš a pretvárka) ďaleko predbehne príbehovú a žiari nad ňou. Zmrzačený bezmenný hrdina, povolaním vedec, skúma po nehode prístup okolia k svojej osobe. Výsledkom jeho „bádania“ je však krutá, šokujúca pravda o ňom samom. Táto kniha má všetko čo má mať – príbeh, zápletku, prepracovanú psychológiu rozprávača príbehu, prekvapivý záver a tiež množstvo úvah, hlbokých životných právd, schopnosť nakopnúť uvažovanie čitateľa, ktoré jej zaručujú aktuálnosť, hoci sa dostane do rúk čitateľov mnoho rokov po svojom vydaní – a predsa má chybičku krásy. Minimalizmus, silno zvýraznený síce nezvyčajnou a pôsobivou, zdanlivo protirečivou formou výpovede (citový život hlavného hrdinu podrobený prísnej vedeckej analýze), ktorý mám inak rada, na mňa priveľmi doliehal, prenasledoval ma, takže som si text musela dávkovať po častiach. Zaskočilo ma to, nakoľko pri Písečnej žene, ktorú som čítala niekoľko krát, mi text vždy odsýpal veľmi plynulo. Takže to je dôvod štvorhviezdičkového hodnotenia a presne z tohto dôvodu, hoci knihu pokladám za vynikajúcu, na rozdiel od Písečnej ženy nemám potrebu vrátiť sa k nej.

Skjaninka
03.03.2014

V Japonsku, keď stratíte tvár, stratíte akúkoľvek hodnotu samého seba, stratíte svoj život, stratíte všetko. Abého román o tvári toho druhého, je akýmsi podobnestvom skutočnej straty tváre hlavnej postavy, vedca, ktorý chce svoju znetvorenú tvár nahradiť dokonalou maskou. Teraz si predstavte sami seba v podobnej situácii. Mať možnosť vytvoriť si tvár podľa vlastných predstáv. A predstavte si, že sa vám to podarí. Aký život príde?
"Čím je člověk nedokonalejší, tím přísnějším kritikem má tendence se stát."
Abé perfektne vystihol to, čo by sa mohlo v takom prípade stať. Myšlienkové pochody a celá psychológia hlavnej postavy je bravúrne premyslená, celé dielo ohromí a prekvapí svojou prepracovanosťou a tým, ako je v ňom vystihnutý jeden osud obyčajného vedca. Však každý z nás raz môže stratiť tvár, aj keď sa nemusí jednať o doslovné znenie tohoto slovného spojenia. A preto nie je na škodu, len tak sa zamyslieť, čo by sme v takom prípade robili.

"Člověk, kerý má právo soudit, má současně i povinnost vyslechnout výpověď obžalovaného." 4,5/5

bbara155
26.06.2013

Moje první seznámení s japonskou literaturou. Obecně asijské autory moc nečtu, protože jsou mi příliš cizí. Tahle kniha se mi ale líbila.

Lavinia
30.03.2013

Tak originální a přec podivné, a tak dokonalé. Autor v této knize rozehrává podivuhodnou symfonii úvah a filozofování na pozadí prakticky žádného děje. Opravdu, celá kniha jakoby skoro postrádala dějovou linii, je tam pouze v náznacích. A o to podivnější pak je, že od této knihy bez děje jsem se skoro nemohla odtrhnout. Úvahy, které jsou mi blízké a i po půl století stále aktuální, a tak úchvatný styl psaní, že mi nedostatek děje ani trochu nevadil. Vlastně děj by byl možná i na obtíž, protože těch 200 introspektivních stran je napsáno naprosto perfektně. Opravdu úchvatné dílo.

JitkaJak
10.10.2012

Pořád se k téhle knížce v myšlenkách vracím a čím dál víc si uvědomuji její dokonalost.

JitkaJak
08.10.2012

Pro mě úžasná kniha, řadím ji k nejlepším, jaké jsem kdy četla.

mora.nocna
29.07.2012

dost tazka kniha. hlavne vtedy, ak vam je hlavny hrdina nesympaticky a nedokazete s s nim vobec stotoznit. uz len spomienka na tuto knihu vo mne vyvolava odpor. rozhodne vsak na nu asi nikdy nezabudnem..

Pavo.Klima
09.04.2012

Jedná se spíš o filosoficko-psychologické pojednání než o samotný příběh. Mnohé momenty různých významů pojmu "maska" jsou zajímavé. Ale dost textu se točí dokola. Kniha je vyloženě jednou velkou instrospekcí. Textem jsem se prokousával obtížně - nečetl se jedním dechem. Pro mě dílo zkousnutelné se sebezapřením. Ale okruhy spojené s tématy tvář - maska - fraška a život jsou nosné (společensky zajímavé)... Ke konci čtení knihy mi došla nadčasovost zpracování tématu... Dokázal jsem si to hlavní v "ději" (i v úvahách hrdiny) představit v současném světe.

eraserhead
15.09.2011

Už hodně dlouho se mnou nějaká kniha obsahově tak nezamávala a naprosto mě myšlenkově nerozhodila. Maska, pohé slovo, pouhý předmět o kterém tento zdá se geniální Japonec dokázal napsat celou knihu. Ta kniha o ničem jiném není, jen o Masce. A to je na ní to výborné. Zpočátku by se zdálo, že to nemá žádnou dějovou linii, ucelený příběh, ale ten nakonec z hromady filosofických a sociálních rozvah nejen o lidském těle, ale o mezilidských vztazích, rasismu, údělu a postavení různých věcí a činů v lidském životě, vykoukne. A to je možná to jediné negativní. Že ten příběh přeroste a zašlape do země to výbosné filosoficko-hloubavě-bádavé přemýšlení, jež tvoří značnou část knihy. Ono negativum (lehká šmouha na kráse celé knihy, jež ji však připravila o pátou hvězdičku) vygraduje v poslední část knihy, jakýsi dodatek po přečtení tří barevných deníků/záznamníků, která je dle mého názoru (vyjma popisu děje jistého filmu) naprosto zbytečná a v kontextu celé knihy kontraproduktivní. Připravilo to celý dojem z knihy o tu sílu po přečtení posledního deníku. Ta nejistota, šisroce otevřené dveře mnoha různým možnostem, by byla strašně krásná. Škoda.

MilkyA
17.08.2011

vynikajúci námet, len škoda, že to je podľa mňa 200 stránková esej na tému tvár vs. maska....dej je minimálny, nejaký extrémny náboj to nemá a samotný obsah úvah tiež nebol úplne vhodný pre moju optiku..tak objektívnejšie myslím, že je to veľmi dobrá kniha, len ja som sa pri približne tom tisícprvom použití slova maska ( alebo tvár? ) strácala a už ma to vlastne ani nezaujímalo...škoda, že je to tak nevyvážená kniha, ktorá má svoje silné stránky, ale naopak aj miesta, kedy som uvažovala, že ak by som to nečítala v taliansku a mala na výber, skončila by znova v knižnici

ichinose
29.06.2011

Řekla bych, že to bylo opravdu to pravé pro mé "psychózní" já...

s-reader
04.03.2011

Kniha je příkladem dobře vystavěného děje, který čtenáře vtáhne a... rád bych napsal, že nepustí, ale bylo by to proti mému přesvědčení. Někde uprostřed se děj jakoby zadrhne a jen velmi těžce postupuje dopředu. Přesto, že je to velmi krátká kniha, začne mít čtenář pocit, že ji nedočte. Naštěstí to trvá jen krátkou chvíli, motor se znovu nahodí a jízda pokračuje.
To je snad jediné mínus knihy, protože jinak je vše na jedničku. Čtenář se dostává někam doprostřed děje a delší dobu (pokud si nepřečetl obsah) neví co se stalo. Dovídá se to pomalu, v náznacích. Tak to autor zamýšlel a v tom tkví i velká část účinku vyprávění. Škoda proto, že je všude pečlivě zpracován děj, který kus prožitku čtenáři vezme.