olle3 komentáře u knih

Čtení mě nebavilo, nebyl jsem jaksi vtažen do děje. Na můj vkus moc pohádkové a nevěrohodné. Ale sem tam vtipné.

7 23.01.2014

Jak byste se cítili kdybyste vás vyzvali na podium, ať popíšete a oceníte obraz geniálního autisty, právě prodaný za desítky milionů, když vy sami zvládnete nakreslit tak koně o dvou kruzích a pěti čarách? Asi jako já, když bych měl hodnotit Mycelium. Naštěstí nemusím - tuto práci si už dal a tento geniální počin zhodnotil Richard Klíčník na konci Programu apokalypsy. A já s ním nemohu než souhlasit.

6 03.09.2023

Taky znáte ten pocit, když si jen tak kráčíte ulicí, snažíte si zapamatovat, že máte kromě chleba koupit ještě vajíčka a než se nadějete, bojujete s démony v několika dimenzích a podrážky vám kloužou pod vnitřnostmi radioaktivních monster? Ne? Tak to jste asi nečetli Samarkand.
Kick-ass jaký milujeme, očekáváme a vyžadujeme. Možná trochu kick-assovitější, než je u Žambocha zvykem, možná trošku přitažené, ale nic co bychom se zatnutím zubů nepřekousli. Jen tak dál.

6 03.09.2023

U Ryana je vysoká kvalita zaručena. Je to profík už od první knihy, profi je také každý aspekt jeho psaní. Trošku mě mrzelo, když Vélin Al Sorna ztratil svou píseň a když se na chvíli zdálo, že se mu snad opravdu nevrátí – ale naštěstí se vrátila a navíc silnější, nezvladatelnější a temnější, jak to máme (mám) rádi. Pak už to byla zas pořádná jízda, jako když koně pádí přes pláně.

6 17.09.2022

Už mi přijde trochu ohrané, jak neustále Žambochovy knihy vychvaluji, ale když ono kritizovat v nich není co. Max Bronštejn je skvělý, stejně jako jeho věrní přátelé a vojáci pod jeho velením, stejně jako celý magií prosycený svět a jeho zákonitosti… a stejně jako jejich tvůrce. Postava, která se s ničím nepáře, má pro strach uděláno, ale je skromná, má fištrón a smysl pro spravedlnost, se povedla. A ten konec? Epilog mě zanechal s vyraženým dechem tupě zírat do zdi a ještě dlouho po dočtení si ho v hlavě přehrávat.

6 17.09.2022

Chyba, že jsem se dal na recenze a koupil rovnou celou trilogii. S young adult nemám zkušenosti, pokud je však pravda, že se pravidlo neříkej, ale ukaž záměrně ignoruje napříč celým žánrem, tak to teda potěš koště. Ve Faja byl nevěrohodný svět, zákonitosti, všechno – ale to chování postav bylo nejhorší. Charaktery vedené záměrem autorky, ne vlastní motivací – na jíž se vlastně celkově nehrálo. Co však ocenit musím je chytře vymyšlené a zcela zásadní tajemství (kdopak se to pod hidžábem schovává ve skutečnosti?), které udržuje napětí a pozornost. Takže i když jsem při čtení trpěl, z touhy „vidět“ kapitánův výraz, až jej pravda flákne mezi oči, jsem málem všechny tři díly dočetl.

6 17.09.2022

Verdikt: Už jen předmluva autora a možnost nahlédnout do zákulisí stojí za to si znovu připomenout evergreeny Zlatého věku science fiction.

6 05.10.2021

Líbil se mi Zaříkávač lodí, ale nejvíce jsem si užil hned tu první povídku, Vykradačku hrobů od Martina Gilara. Začal jsem ji číst s nejvyšší skepsí, protože mne na začátku vyrušilo pár drobných stylistických chyb. Avšak postupně jsem jen žasl, jak autor vytahuje esa z rukávu starší slabší dámy, která na konci nebyla tak slabá a stará, jak se zdála na začátku. Za mě už jen kvůli tomuto počinu stojí kniha za zakoupení.

6 04.02.2021

Po jedné z minulých recenzí jsem obdržel pár nevraživých zpráv odsuzující můj údajně příliš negativní pohled věc, co si o sobě myslím a vůbec. Rád bych proto připomněl, že není povinné mé komentáře číst a už vůbec s nimi souhlasit.

UPOZORNĚNÍ: Text níže je subjektivním hodnocením. Mým cílem není záměrná zlovůle a hana autora, který si bez ohledu na výsledek dal s dílem práci. Nerad bych se dotkl spokojených čtenářů, sděluji pouze svůj upřímný názor. Respektujte jej prosím, jako já respektuji názory ostatních.

Začal bych s tím dobrým, protože to dlouhý výčet nebude.

Líbila se mi obálka.

Nyní k tomu ostatnímu. To, že by se spatterový žánr dal zařadit do brakové literatury, nebo že je psaný s jistou dávkou nadsázky, ještě neznamená, že nemusí být promyšlený. Ve skutečnosti by měl být přesný opak takového tvrzení předpokladem každé vydané knihy. V dokonalém světě, zdá se.

Postavy Organické oprátky jsou příliš ploché na to, aby měly opravdovou motivaci – což je nejhorší možná omluva pro nesmyslnost jejich jednání. Není nutné se tím zvlášť trápit, protože smysl nedává celý příběh, dějová linka, návazné děje a mnohdy ani jednotlivá spojení a obraty. Slova jsou skládána pouze na efekt. Nesmíte se ani na vteřinu zastavit a zamyslet, jinak zjistíte, jak moc jejich význam pokulhává.

Někdy není ani potřeba se výrazněji zamýšlet. Každého, kdo alespoň jednou zahlédl nejslavnější Einsteinovu rovnici, nebo navštívil základní školu, zarazí, jak může kyborgizovaný hrdina dobíjet energii svým vlastním pohybem.

Pokud jste naopak přemýšlet nuceni, je to bohužel na jiných místech, než bylo autorovým úmyslem. Například u věty “Jako by se ve sklepě vyloupla trhlina do sféry utrpení a její ostrost přetrhla dialog horního patra.” jsem musel zapojit i ten poslední mozkový závit, abych se jádra pudla dobral.

Zatímco v jedné části knihy básní postava Artura o časech, kdy žila opravdová zvířata, jinde vesničané vesele chovají krávy a koně. Že se nacházíme na Zemi zpustošené válkou mi neuniklo, ale když sám autor neví, kdo a co ji přežilo nebo nepřežilo, jak si pak má udělat obrázek čtenář?

Tento svět je ovšem paradoxů plný. Máme tu pokročilé laboratoře, kybernetické vojáky s okamžitou regenerací, učitele, kteří nahrávají vědomosti žákům přímo do mozků, plazmové meče, extrahující z cizích organismů energii… ale přitom se v žádné z vesnic nenajde bagřík, takže je kopáč hrobů stále velmi lukrativní profesí.

Výsledný počin prostě není věrohodný, dobře napsaný a, což byl hlavní záměr tvůrce, ani zábavný.

Kdyby mi podobný rukopis předložil někdo blízký, řekl bych mu eufemisticky: Snaha dobrá, ale tohle ti nikdo nevydá. Piš dál. Naneštěstí se zřejmě mýlím. Možná jsem příliš náročný čtenář, ale já očekávám víc. Knihu jsem zakoupil na základě neskromného tvrzení, že mám tu čest s dalším spisovatelem hrdě stanoucím po boku Jiřího Kulhánka. Byl jsem podveden, protože takové umění mu nesahá ani k okoralé kůži na patách.

Tak mne napadá, jestli ti, kdož na zadní straně obalu dílo velebí, jej vůbec četli, zda se výrokem pouze chtěli zviditelnit, nebo za něj dokonce dostali zaplaceno.

Jedno jisté je. Kvalita pohlcená kvantitou hlášek za každou cenu není dobrá strategie. Škoda, námět nebyl tak špatný, aby z něj pár dalších revizí a hodin svědomité práce neudělalo něco čitelného. Takto mi nezbývá než varovat, ať si nadměrným čtením nesnížíte hodnotu IQ.

Hodnocení: 1/5
Verdikt: Velký špatný

Jsem také divergentní. Na jednu stranu jsem to dočetl, což něco znamená, na stranu druhou se mi to vlastně ani moc nelíbilo. Možná jsem jen příliš dlouho čekal, co se z toho vyklube. Nevyklubalo se nic, v kokonu zůstalo jen zklamání.

Čím přesně si tahle kniha získala nadšené ohlasy a nárok na filmové zpracování?

Pointou?
Zlá žena chce moc, tak z náctiletých bojovníků nadělá pomocí záhadného (čti nedomyšleného - veškerá námaha autorky k dalšímu objasnění se omezila na slovo transmitter) séra otroky. Naštěstí na pravou lásku je nějaká technologie krátká a hrdinové tak v nejnudnější finální bitvě, jakou jsem kdy četl, přemůžou počítač a utečou vstříc happyendu. Jak originální.

Nebo to snad byly tak promyšlené reálie, co všechny tak uchvátily?
Většina dějové linky se odehrává v jeskyni, která má podle všeho místnost na spaní, tréning zápasů, tetovací salón a to je všechno. A pokud se tam zrovna nebojuje, tak se... stojí a čumí do zdi? Spektakulární! Také mě vyrazilo dech, jak geniálně je zamlčeno, jak funguje zásobování, kanalizace, kdo se stará o běžný úklid a odpad, proč je tam tak prázdno, když každý rok přijdou noví rekruti, jak nevíme, odkud berou elektřinu, proč tam není vlhko a na peřinách plíseň, když není zajištěna cirkulace vzduchu a další zbytečné detaily, které čtenáře přesvědčí, že by se v jeskyni skutečně dalo žít. Kdyby byl film natočen podle knihy doslova, nejspíš by si tvůrci vystačili s třemi kulisami a plechovkou šedé barvy.
Ale třeba jsem to jen nepochopil. Pokud je to budoucnost, ve které jsou na denním pořádku virtuální simulace nerozeznatelné od reality a transmitterová séra ovládající mozek a přitom musí nejsilnější z pěti frakcí žít v jeskyni s jedinou obrazovkou, která se používá jen na zobrazení výsledků testů, bezpochyby veškeré zdroje na výrobu technologií neinvestují do povrchních záležitostí jako virtuálních her, kin, zbraní na obranu města, nadupaných smartphonů a internetu, klimatizací na zimu, lepší dopravy, než vlak, který neumí zastavit, ale pravděpodobně do neviditelných a neslyšitelných robotů, kteří všechny tyto práce nenápadně zastanou.

A nebo je tohle všechno nepodstatné, důležité jsou hlavně postavy?
Jako hlavní hrdinka dovysvětlující to, co se jinam autorce nevešlo? Nebo její rodiče, které radši zabila, než aby musela vymýšlet jejich minulost? Nebo charakter Petra, černobílého záporáka, který je zlý a zákeřný, i když k tomu nemá důvod a motivaci?
Ono asi dává smysl, že se ve světě paní Rothové chovají lidé omezeně. Příklad vidíme hned na začátku. Kolik možných způsobů reakcí na hrozbu v modelové situaci průměrné místnosti virtuální reality má zdravě uvažující, fyzicky nelimitovaný člověk? Desítky, stovky, tisíce? Podle autorky jen pět. A každý, kdo se zachová odlišně, je divergent. Počkat, tak buď neumím počítat, nebo...

Já vím, já vím, nemůžu otevřít román pro dospívající mládež a očekávat hard scifi.
Je to prostě oddechovka, u které se nemusí (a nesmí) přemýšlet. Moje chyba, že jsem očekával něco víc u knihy, která "byla zařazena na šesté místo v seznamu bestselerů".

Hodnocení: 2,5/5
Verdikt: Doporučoval bych příště přihodit víc lascivních myšlenek na staršího zkušenějšího, ale citlivého idola a táhnout to víc do červené knihovny. Scifi prvky tam nemusí být jen proto, že je to právě in.

6 23.10.2019

Krása. Lituji jen toho, že se nemůžu vrátit v čase a přečíst si to poprvé jako malý kluk.

6 01.10.2016

Ukázka dokonalého ovládání spisovatelského řemesla. Skvělé postavy, chytlavý děj. Když jsem se dozvěděl, že příběh vznikl z pera stejné spisovatelky, jaká napsala ságu Stmívání, byl jsem velice překvapen. Ale i kdyby předtím napsala třeba Mein Kampf, nic se nemění na tom, že tohleto je bomba.

6 23.07.2016

Celkem nuda. Ke konci prvního dílu jsem si říkal: Paráda, tak teď to konečně začne! Jenže nezačalo. Stovky stránek, ve kterých se nic nedělo, ve kterých hrdinové neustále umírali, aby mohli zase nějak obživnout a které jsem si řekl, že dočtu, protože nerad nedočítám. Ke konci to začalo být zajímavé, ukázalo se, že to celé není úplný blábol a že to autor promyšlené má. Ale ne, nenechám se nachytat jako u předchozího dílu a do dalšího se nepustím.

6 25.01.2016

Vlastně asi jediná kniha naučné literatury, do které jsem se s chutí pustil. Místy jsem se ztrácel, ale celkově mi Hawking objasnil a doplnil spousty skutečností. Pro ty, které zajímá vesmír, čas a svět okolo nás můžu jenom doporučit.

6 25.08.2015

Přiznám se, že jsem tomu nedal moc šancí, ale kdo nepřijde a nedrapne mě za rozkrok hned v úvodu, ten (ta) si moc legrace neužije.

5 03.09.2023

Verdikt: Prvotní zájem vystřídal nezájem, s každou stránkou nezvratitelnější. Pár dobrých myšlenek a stylistických obratů by se našlo, ale to bohužel nestačí.

5 12.01.2022

Verdikt: Pohodové fantasy, které neurazí, ale ani nezvedne z prkýnka. Pobaví, zabaví, ale neutkví.

5 12.01.2022

Verdikt: Třeba jsem přišel o velké prozření tím, že jsem nedočetl do konce, ale asi mi to je docela úplně jedno.

5 05.10.2021

Verdikt: Pokud jste milovníci mysteriózních detektivek a zároveň vás zaujme fakt, že se životnost papíru dnešních knih počítá na desítky, zatímco dříve na stovky let, tak je Dumasův klub to pravé pro vás.

5 04.02.2021

Po technické stránce vynikající. Svět, který Aldiss stvořil, nenechává pochyb o jeho velké fantazii. Jsem přesvědčený, že pokud by v budoucnu planetu ovládly rostliny a lidstvo degradovalo na spodek potravního řetězce, mohlo by to vypadat přesně takhle. Organismy si v neustálém boji o přežití vyvinuly ty nejšílenější schopnosti, evoluce vytvořila zabijáky s pestrou paletou obranných a útočných technik.

Jedinou a pro mě bohužel dosti podstatnou nevýhodou byla nemožnost se ztotožnit s hlavní nebo jakoukoli jinou postavou. Díky tomu, jak přesvědčivě spisovatel vykreslil úpadek lidské rasy, je pak i mentalita protagonistů jiná, omezená a paradoxně je nemůže čtenář uchopit, fandit jim, prožívat s nimi příběh jejich cesty. Jsou lidskému chování prostě až příliš vzdálení.

Sám Aldiss v doslovu říká, že jeho dílo kdosi nazval cestopisem a to je podle mě naprosto trefné.

Verdikt: Pro vášnivé botaniky porno, pro beletriofily už tolik ne.

5 10.12.2019